1039

Příkazný, který se může někam přikázati,
přiděliti, disponibilis, disponibel, verfügbar,
zu Gebote stehend. J. tr. P. úředník, dů-
stojník. Úředník jest p., v příkaznosti. J.
tr. — P., Befehls-. P. slovo. Dch.

Přikazování, n., öfteres Befehlen.

Příkazovný, gebieterisch. Slov.

Příkazy, dle Dolany, ves a) u Rychnova,
b) u Olomouce, c) u Holešova na Mor., d)
u Klobouk na Mor. PL.

Přikážeti, el, ení = překážeti. — komu
kde. Jí na její věně přikážel. Půh. II. 222.
Cf. Příkaz, 2.

Přikdákati, noch mehr gackern. Ros.

Přikecati, vz Přiklecati.

Přikejklati se, kejklavě přijíti, přiklátiti
se, anwackeln, heranwackeln. Dch. — se kam.

Příklad, u, m., příkladek, dku, pří-
kladec, dce, příkladeček, čku, m. P.,
strsl. prikladъ. Mkl. B. 14., 15. — P., pří-
davek, die Bei-, Zulage, Zugabe. — P.,
u zbraně = ta čásť, která se ku tváři při-
kládá, hlaviště, der Kolben, der Anschlag. —
P., jednotlivá případnosť, kterou se všeobec-
nosť ozračuje, das Beispiel, Muster, Vorbild.
Jg. P., jednotlivý čin, kterým se nám něco
všeobecného jako v živém obraze (k ná-
sledování) představuje. Blř. P. pěkný, světlý,
zlý, dobrý, Br., výstražný, Rk., k násle-
dování. Jg. Místo p-du; v p-du něco uká-
zati ; k sousedu pro p. nechoditi; p. si z ně-
koho bráti, vzíti; p. jiným na sobě dáti,
ukazovati; ku p-du býti; vzíti si za příklad
něčeho proroky; podlé p-du jiných lidí;
p-dem někoho jíti, něco dělati. V. Že sobě
z Petra p. bráti můžeme. Dáti měl p. skrom-
nosti ; Dokazuje toho z p-du Faraonova.
Sš. Sk. 36., 37., I. 102. (Hý.). Toho p. máme
na půlnočním národu. Us. Dobrý p. bráti.
Smil v. 414. P. na něčem bráti. Chč. 451.
Dobrý p. někomu dáti. Št. N. 111. O slovech
p-dem tuto vedených. Kos. Ol. I. 49. Dávali
Krista na p. Hus I. 6. Ku příkladu, šp.
prý m.: příkladem. Ale sr.: Mravence měj
ku p-du. Smil v. 1445. Ku příkladu. D.,
Brs. 148. P. na dvou modlitebnicích před-
.ložil; p-dy něco vysvětliti; p. na sobě, na
někom dáti, ukázati; něčím (stálostí) jiným
za p. býti, se vydati; zlý p. na sobě dáváš
poddaným svým; jest jim v tom za p.; jiné
dobrým p-dem předcházeti; za p. někoho
sobě vzíti; p-dem dobrým všem svítiti. Br.
Něco p-dem vysvětliti. Ros., Kom. Ať p.
dám, povím; na p., u p-du. D. P. učiniti.
Jel. P-dy přivésti a před oči postaviti. Byl.
Toho utěšený p. na růži Galenově nám zů-
staven byl. Byl. Někomu v konání povin-
ností p-dem žíti. Dch. Proto se, starci, mým
p-dem kajte a mladých žen sobě nepojímejte.
Dh. 168. A tu již některé p-dy jim místněji
na um uvodí; Pro vysvětlení věci té béře
Pán p. od větru; Avšak právě z p-dň těch
učeníků vyniká, že . . .; P-dové světců a
světic božích veliký vliv vyvírali po všechna
století; P. výstražný dáti, p. zlý pozůstaviti.
SŠ. J. 249., 50., Mr. 41., II. 305., Ž. 40. P.
dobrý v theologii = každý úkon, který
bližního k dobrému vzbuzuje, podněcuje
aneb vyzývá. MP. 182. Jsou před rukami
p-dy. Sych. Není třeba (netřeba) daleko pro

p. choditi; máme p-dů v hojnosti, po hotově
k potvrzení té pravdy. Sych. P., jak s lidem
zacházeti sluší. Kom. To náleží správci kaž-
dému, aby dával dobrý příklad na sobě ji-
nému. Rým. Podlé tvého p-du. D. Na p.
věží našich (na způsob). Har. P. na někom
udělati. Ros. Těch p-dů nic k srdci nepři-
pouštíme. Mand. Býti komu na p. Pass.
Ukázati někoho na p. něčeho; přivésti něco
za p., p-dem; na p. Čeho ukázati; p. něčeho
na někom míti. J. tr. P. veliký řečník. Pk.,
Š. a Ž. Slova hýbou, příklady táhnou (verba
movent, exempla trahunt). Š. a Ž. P. lépe
nežli ústa ctnosti vyučuje. Mudr. 22. Záhy
vstávej, p. dávej; Za p-dem svého krále jde
obec i děti malé. Pk. Lepší dobrý p. nežli
písma výklad. Mt. S. K sousedu pro p. ne-
choď (jiným se neřiď). Lb. Zlý p. do sebe
dáti; na p. koho dáti. Št. P-dy přivozovati,
připomínati, položiti, přednésti, přednášeti.
Us. Ptr. — P., obraz, podobenství, das Bild,
Gegenbild. Pod p-dem větru východního uka-
zuje. Br. P. toho berou na nebi, na slunci.
Br. Pod p-dem ohně a vody mluví o bídě
lidské. Br. Apoštol nejen v p-du si vede.
Sš. I. 75. — Vz S. N.

Přikladač, e, m., der Zuleger. — P.,
člověk mohoucí býti za příklad. Toho na
tisíc p-čů jest. Mudr. 1529.

Přiklaďadlo, a, n., při půlním měřictví
v horn., das Zulegezeug. Hř.

Přikládání, n., das Zulegen. —- P., vz
Přístopa.

Přikládati, vz Přiložiti.

Příkladek, dku, m., dřevěné víko při-
ložené na náboj granátů, dutých kulí, aby
plyn prachový se nevykuřoval. S. N. — P.,
příkladka = přídavek, die Zugabe. Dej
mi ten pyn (= peň) na příkladku. Ve Slez.
Tč. — P., vz Příklad.

Příkladně živ býti (ku příkladu). V. —
P. mluviti (v podobenstvích, obrazně, bild-
lich). Br.

Příklad nice, e, f., příkladná žena, ein
musterhaftes Weib. Rd. zv.

Příkladník, a, m., ein musterhafter Mensch.
Jg. — P., u, m., seník v chlévě, die Heu-
krippe. Slov.

Příkladnosť, i, f., die Musterhaftigkeit.

Příkladný, musterhaft. P. jonák. Sych.
P. mluvení z příběhův obecných vzaté. Br.
Pan p. (příklad na sobě dávající) jest pod-
daným živé právo. Jg. P. život, obraz (Vor-
bild), Dch., příčina něčeho. Sš. I. 57. — na
čem: na životě. Bart, 2. 15. — čím: svým
životem.

Přiklamati, mám a mi, přiklamávati,
zulügen. Ros.

Přiklamrovati = skobami spojiti, sevříti,
z něm. zuklammern.

Přikláněti, vz Přikloniti.

Příklasatý, subspicatus. P. květy. Rostl.

Přiklásti, vz Přiložiti.

Přiklátti, vz Kláti, přibodnouti, anheften,
anstecken. Jg.

Přiklátiti, il, cen, ení; přikláceti, el, en,
ení; přiklátívati, přiklacovati =přitřásti, zu-
schiitteln. Jg. — komu co, čeho přes co:
hrušky, hrušek (neurčitou měrou) přes zeď.
Us. —- se (klátě se přijíti, herbaumeln). Us.