1041

Přikolíkovati = kolíkem připevniti, mit
Pflöcken befestigen, anpflöcken. Šm. — co.

Přikouti, il, en, ení, ke kolu připiati,
koly upevniti, anpfählen. Ros. — co kde:
zločince. Srn.

Přikolizovati se, sich einschmeicheln. —
komu. Chtěje se pomstiti, k kterýmž choutku
měl, i králi se něco p., obžaloval před králem
tyto osoby. Čr. — Jir. Anth. II. 14(5.

Přikolkovati, doplňkem kolkovati, zu-
stempeln. J. tr.

Příkolovitý, subrotatus. P. koruna. Rostl.

Příkonavý, praktisch. P. cit. Pal. v Mus.
1. a. 93. Opak: přískumný.

Příkonečný, subterminatus. P. květ. Rostl.

Příkop, u, m., na Mor. a Slov. příkop«,
y, f., v Opavsku: křipopa (Klš.); příkůpek,
pku, m.; p., i, f. (Boč. z rkp. 1476.), strsl.
рrіkоръ, Mkl. B. 27., dlouhá vykopaná jáma,
strouha na vodu, der Graben, fossa, V., rokle,
rovec, zákop, zákopa, rýha, náplav, výkop
(Šm.). P. podzemní: vastrže, zmoka; podél
silnice: rejholec; ve vinohradě: náplav.
Spodek p-pu (die Grabensohle), běh p-pu
(der Grabenzug). Šm. P-pou žene, valí se
voda; p-pu čistiti, rozšířiti, zavážeti (štěr-
kem a rumem). Us. Hý. Vozka spitý do p-pu
nás vykotil. Sych. — P., vykopaná dolina
před náspem hradby běžící podél něho. Vz
S. N. P. hradební, der Wallgraben, J. tr.,
záštitný, der Deckgraben, střelčí, der Schüt-
zengraben. Čsk. P-pem něco obehnati, ohra-
diti. V. Skákati přes p. D. P-pem se oko-
pati = obehnati. Ď. P-py lámati (dělati), vy-
metati. Háj. Přední, zevnitřní p., spodek p-ku.
— Na příkopech, v Praze ulice, kde býval
j). okolo starého města. Us. Vz Tk. IV.
38., (il. Jelení p. (za pražským hradem), der
Hirschgraben. Dch. — P., násyp, hráz, ohrada
města, der Wall, Aufwurf, die Schanze, das
Bollwerk. P. příludný (jimž se nepřítel pev-
nosť obléhaje blíží), der Laufgraben, die
Approche. Šm. P-pem město obehnati, ohra-
diti. V. Dále trčicí (Polané) ku bráně přie-
kopy. Rkk. 33. Vz Příkopisko.

Přikopati; přikopnouti, pnul a pl, ut, utí;
přikopávati, ku, předešlému více kopati, zu-
graben; zakopati, vergraben. Jg. — co kam:
zem ke zdi. — co čím: psa hlínou. Bern. —
čeho : přikopej toho příkopku (čásť), té
země, zemáků. Vz Přibrati, Pří-.

Přikopčiti, il, en, ení, zuhäufeln, anscho-
bern. Ros.—co: seno.

Příkopec, pce, m., malý příkop, ein
kleiner Graben. Pref. 383.

Příkopí, n. = příkopy, die Gräben, coll.
Zlob.

Příkopice, e, f., zastr. = příkop. Boč.
exc. z 14(52.

Příkopisko, a, m., ein kleiner Graben.
Žertovné pořekadlo mor. k rychlému říkání:
Běželo psisko přes příkopisko, přes prháč,
přes roháč, pres Nevyrovnávalovo humno.
Dch.

Příkopistovitý, subspathulatus. P. ty-
činka. Rostl.

Příkopní, Graben-. Šm.

Příkopník, a, m., kopáč, hrabák; der
Gräber (Šm.), fossarius. Veleš.

Příkopovitý. P. listy. Rostl.

Příkopový, Graben-. P. koš. L.

Přikoptěti, ěl, ění, ein wenig schwarz,
russig werden.

Přikoptiti, il, ěn, ění, räucherig und
schwarz machen. Us. — co čím. Us.

Příkopytí, n., ta část' punčoch n. obuvi,
která поhu od kotníků dolů kryje, šlapadlo,
die Socke. P. přidělati, socken. D., Spravuje
p. (říká se o krejčím na mizinu přišlém).
U Jičína. Sř.

Příkoř, e. příkora, y, f., příkor (zastr.
překor), u. m.. příkořist, příkornosť, i, f.,
příkořizna, (na Mor. a Slov. přikořizeň,
zně, příkořiznosť), příkoří, příkořenství
= odpor, protivenství, der Widerstand, Ein-
trag, die Widerwärtigkeit, Kränkung, Un-
bilde, das Unrecht. Jg. — P. = děj a skutek
rušící poklid a směr náš. Hš. Vz S. N. Otnes
ode mne přiekořizň. Ž. k 118. 22. Synedristé
posměch a p-ru Pánu učinivše napotom jej
vydali sluhám k šetření. Sš. Mr. 67. Čechům
mnohá příkoří dělají; na stravě někomu
zkrácení a příkoří činiti; mnohá příkoří od
někoho snášeti; mnohá p. a nátisky někomu
činiti. V. Nechce mu nic na příkoř činiti
(na vzdory, naschvál). Ros. Neroď se báti
příkor lidských. Boč. P-řisť komu udělati.
Na Mor. Všeliká p. trpěti. Ml. Na p. dluž-
níkovo, zur Kränkung des Schuldners. Řd.
Tudy největší potupa a p. se jim zdála býti.
Sš. Sk. 89.

Příkorábní, zum Schifte gehörig. Dch.

Přikorabovati, připlaviti, be-, hinzu-
schiffen, Ld., zu Schiffe ankommen. Šm.

Přikořeniti, il, ěn, ění; přikořeňovati =
více kořeniti, nakořeniti, zuwürzen. — co
čím: salát pepřem. — čemu čím: žaludku
hladem. Vrat. — co, se = kořenem se při-
pevniti, za-, vkořeniti se, durch die Wurzeln
befestigen, anwurzeln. Strom se přikořenil.
Us.

Příkoří, n., vz Příkoř.

Příkořisť, i, f. == příkoř. P. někomu
udělati. Na Mor. Vz Příkoř.

Příkořivý na koho. Ten je naň p. (činí
mu příkoří). U Rychn.

Příkořizna, vz Příkoř.

Příkorně, příkře, protivně, odporně, hart,
widrig. P. s kým nakládati. Šš. Oa. 91.

Příkornosť, i, f., vz Příkoř.

Příkorný, widrig. hart. Způsob méně
p-ný citům jednotlivců. Pal. Rdh. III. 189.

Příkosice, ves u Rokycan.

Přikositi, il, en, ení, hinzumähen. — co,
čeho. Vz Při-. Přikos ještě trochu trávy
n. přikos trávy, aby bylo na neděli. Us.
Tč. — Bern.

Příkosmatý, ein wenig zottig. Jg.

Přikostnice, e, f. P. na hnátech hovad
pro zdržení hnátů přistavená. Reš.

Přikotaliti, il, en, ení, přikutaliti, při-
kutoulati; přikotáleti, přikutáleti, el, en, ení,
zurollen, zuvvälzen. — co, se k čemu. Ros,

Příkotelní, ího, m., der Kesselmeister. Šm.

Přikotiti, il, cen, ení, přikáceti= při-
vrci, převrhnouti, anstürzen, anlehnen. —
co k čemu. Šm.

Přikotviti, il, en, ení, přikotvovati —
za- n. ukotviti, anankern, entern. Šm. —
co : loď. Šm.



	1041

	Přikolíkovati = kolíkem připevniti, mit Pflöcken befestigen, anpflöcken. Šm. — co. Přikouti, il, en, ení, ke kolu připiati, koly upevniti, anpfählen. Ros. — co kde: zločince. Srn. Přikolizovati se, sich einschmeicheln. — komu. Chtěje se pomstiti, k kterýmž choutku měl, i králi se něco p., obžaloval před králem tyto osoby. Čr. — Jir. Anth. II. 14(5. Přikolkovati, doplňkem kolkovati, zu- stempeln. J. tr. Příkolovitý, subrotatus. P. koruna. Rostl. Příkonavý, praktisch. P. cit. Pal. v Mus. 1. a. 93. Opak: přískumný. Příkonečný, subterminatus. P. květ. Rostl. Příkop, u, m., na Mor. a Slov. příkop«, y, f., v Opavsku: křipopa (Klš.); příkůpek, pku, m.; p., i, f. (Boč. z rkp. 1476.), strsl. рrіkоръ, Mkl. B. 27., dlouhá vykopaná jáma, strouha na vodu, der Graben, fossa, V., rokle, rovec, zákop, zákopa, rýha, náplav, výkop (Šm.). P. podzemní: vastrže, zmoka; podél silnice: rejholec; ve vinohradě: náplav. Spodek p-pu (die Grabensohle), běh p-pu (der Grabenzug). Šm. P-pou žene, valí se voda; p-pu čistiti, rozšířiti, zavážeti (štěr- kem a rumem). Us. Hý. Vozka spitý do p-pu nás vykotil. Sych. — P., vykopaná dolina před náspem hradby běžící podél něho. Vz S. N. P. hradební, der Wallgraben, J. tr., záštitný, der Deckgraben, střelčí, der Schüt- zengraben. Čsk. P-pem něco obehnati, ohra- diti. V. Skákati přes p. D. P-pem se oko- pati = obehnati. Ď. P-py lámati (dělati), vy- metati. Háj. Přední, zevnitřní p., spodek p-ku. — Na příkopech, v Praze ulice, kde býval j). okolo starého města. Us. Vz Tk. IV. 38., (il. Jelení p. (za pražským hradem), der Hirschgraben. Dch. — P., násyp, hráz, ohrada města, der Wall, Aufwurf, die Schanze, das Bollwerk. P. příludný (jimž se nepřítel pev- nosť obléhaje blíží), der Laufgraben, die Approche. Šm. P-pem město obehnati, ohra- diti. V. Dále trčicí (Polané) ku bráně přie- kopy. Rkk. 33. Vz Příkopisko. Přikopati; přikopnouti, pnul a pl, ut, utí; přikopávati, ku, předešlému více kopati, zu- graben; zakopati, vergraben. Jg. — co kam: zem ke zdi. — co čím: psa hlínou. Bern. — čeho : přikopej toho příkopku (čásť), té země, zemáků. Vz Přibrati, Pří-. Přikopčiti, il, en, ení, zuhäufeln, anscho- bern. Ros.—co: seno. Příkopec, pce, m., malý příkop, ein kleiner Graben. Pref. 383. Příkopí, n. = příkopy, die Gräben, coll. Zlob. Příkopice, e, f., zastr. = příkop. Boč. exc. z 14(52. Příkopisko, a, m., ein kleiner Graben. Žertovné pořekadlo mor. k rychlému říkání: Běželo psisko přes příkopisko, přes prháč, přes roháč, pres Nevyrovnávalovo humno. Dch. Příkopistovitý, subspathulatus. P. ty- činka. Rostl. Příkopní, Graben-. Šm. Příkopník, a, m., kopáč, hrabák; der Gräber (Šm.), fossarius. Veleš. Příkopovitý. P. listy. Rostl.	Příkopový, Graben-. P. koš. L. Přikoptěti, ěl, ění, ein wenig schwarz, russig werden. Přikoptiti, il, ěn, ění, räucherig und schwarz machen. Us. — co čím. Us. Příkopytí, n., ta část' punčoch n. obuvi, která поhu od kotníků dolů kryje, šlapadlo, die Socke. P. přidělati, socken. D., Spravuje p. (říká se o krejčím na mizinu přišlém). U Jičína. Sř. Příkoř, e. příkora, y, f., příkor (zastr. překor), u. m.. příkořist, příkornosť, i, f., příkořizna, (na Mor. a Slov. přikořizeň, zně, příkořiznosť), příkoří, příkořenství = odpor, protivenství, der Widerstand, Ein- trag, die Widerwärtigkeit, Kränkung, Un- bilde, das Unrecht. Jg. — P. = děj a skutek rušící poklid a směr náš. Hš. Vz S. N. Otnes ode mne přiekořizň. Ž. k 118. 22. Synedristé posměch a p-ru Pánu učinivše napotom jej vydali sluhám k šetření. Sš. Mr. 67. Čechům mnohá příkoří dělají; na stravě někomu zkrácení a příkoří činiti; mnohá příkoří od někoho snášeti; mnohá p. a nátisky někomu činiti. V. Nechce mu nic na příkoř činiti (na vzdory, naschvál). Ros. Neroď se báti příkor lidských. Boč. P-řisť komu udělati. Na Mor. Všeliká p. trpěti. Ml. Na p. dluž- níkovo, zur Kränkung des Schuldners. Řd. Tudy největší potupa a p. se jim zdála býti. Sš. Sk. 89. Příkorábní, zum Schifte gehörig. Dch. Přikorabovati, připlaviti, be-, hinzu- schiffen, Ld., zu Schiffe ankommen. Šm. Přikořeniti, il, ěn, ění; přikořeňovati = více kořeniti, nakořeniti, zuwürzen. — co čím: salát pepřem. — čemu čím: žaludku hladem. Vrat. — co, se = kořenem se při- pevniti, za-, vkořeniti se, durch die Wurzeln befestigen, anwurzeln. Strom se přikořenil. Us. Příkoří, n., vz Příkoř. Příkořisť, i, f. == příkoř. P. někomu udělati. Na Mor. Vz Příkoř. Příkořivý na koho. Ten je naň p. (činí mu příkoří). U Rychn. Příkořizna, vz Příkoř. Příkorně, příkře, protivně, odporně, hart, widrig. P. s kým nakládati. Šš. Oa. 91. Příkornosť, i, f., vz Příkoř. Příkorný, widrig. hart. Způsob méně p-ný citům jednotlivců. Pal. Rdh. III. 189. Příkosice, ves u Rokycan. Přikositi, il, en, ení, hinzumähen. — co, čeho. Vz Při-. Přikos ještě trochu trávy n. přikos trávy, aby bylo na neděli. Us. Tč. — Bern. Příkosmatý, ein wenig zottig. Jg. Přikostnice, e, f. P. na hnátech hovad pro zdržení hnátů přistavená. Reš. Přikotaliti, il, en, ení, přikutaliti, při- kutoulati; přikotáleti, přikutáleti, el, en, ení, zurollen, zuvvälzen. — co, se k čemu. Ros, Příkotelní, ího, m., der Kesselmeister. Šm. Přikotiti, il, cen, ení, přikáceti= při- vrci, převrhnouti, anstürzen, anlehnen. — co k čemu. Šm. Přikotviti, il, en, ení, přikotvovati — za- n. ukotviti, anankern, entern. Šm. — co : loď. Šm.