1046

Іьр. Mkl. aL. 122., 233., an-, aufkleben, an-,
aufleimen, an-, aufpappen, an-, aufkleistern.
Jg. — co, se na co : ceduli na stěnu. Us.
Bláto na kola se přilepilo. Us. Přilepil se
na vůz (vsedl a dal se zdarma vézti). Us.
P-pil se na mne jako hovno na košili. Us.
Ft. — co čím: mazem. Šm. — co komu.
Uši oslové někomu p.= oslů nadávati. Jg.
Spisům nepravé rozumy p. (nepravý smysl).
Vyzn., Šm. — co k čemu. Rk. — k čemu
kdy. Přilípal jest jazyk k dasněm v žízni
(=lnul). BO.

Přileplosť, i, f., přilnulosť, die Anhäng-
lichkeit. Všeliká ku světu p. Sš. Sk. 83. Vz
Přilíplosť.

Přilepnouti, přilipnouti, pnul a pl, ut,
utí, ankleben, sich anhängen. — k čemu:
Přemnozí Israelité k bůžkům a modlám tou
měrou přilipnuli, že . . . Sš. Sk. 86. Jedna
liška druhé nejí a tvrdé k tvrdému nepři-
lípá. Aesop.

Přílepný, lepký, klebrig. L.

Přílepov, a, m., ves u Milevska. PL.

Přilepovač, e, m., lepař, lepák, der An-
kleber. Rk.

Přilepování, n., vz Přilepení.

Přilepovaný; -án, a, o, zum wiederholten-
male angeklebt.

Přilepovatel, e, m. = přilepovač.

Přílepšek, šku, m., přídavek, die Zugabe.
Slov. Bern.

Přilepšená, é, f., vz Přilepšený.
' Přilepšení, n., die Ver-, Aufbesserung.
Na surových příjmích znamenitého p. dosáhli.
Sych.

Přilepšený, aufgebessert. Na přilepšenou
někomu něco dáti, Šm., něco dostati, zur
Aufbesserung. Us. Sd.

Přilepšiti, il, en, ení; přilepšovati, ver-,
aufbessern. — komu čeho = nadlepšiti,
něčeho přidati, zugeben, zulegen, vermehren:
čeládce stravy, koňům obroku, komu služby,
Ros., mzdy, J. tr., komu žoldu. V. — komu
kdy: v nemoci. Us. Rk. — sobě = stav
svůj zlepšiti. Sych. — komu na čem: na
mzdě, Sych., lépe: mzdy. — co: práci, dílo,
nachbessern. Dch.

Přílepy, dle Dolany, ves a) u Středo-
kluk, b) u Únoště, c) u Kolešovic, d) u Ho-
lešova na Mor. PL. Vz Tk. I. 446., III. 657.,
IV. 170.

Přílesák, a, m., der Waldanwohner. Cf.
Podlesák.

Přílesek, sku, m., menší les při větším,
das Nebenwäldchen.

Přílesí, n., die Gegend am Walde. Louky
na p. Ve Slez. Tč. Vz Při-.

Přílesní, am Walde gelegen. P. role. Us.

Přileštiti, il, ěn, ění = přihladiti, ein
wenig glätten. Šm.

Přílet, u, m., přiletění, der Zu-, Anflug.
Číhati na p. ptákův. Us.

Přiletěti, ěl, ění; přilítnouti, tl, utí; při-
létati, přiletovati, herbei-, zufliegen. — abs.
Přiletěl jako střela, er kam wie ein Pfeil
angeschossen. D. Přiletieše družná vlasto-
vica. LS. v. 18. P-tě holub. Rkk. — s adv.
Střeštěně p., herschiessen, geschossen kom-
men. D. — kam kdy nač. Ptáci přiletují
k nám na léto, Záv., na dvůr. — odkud

kam. Pták přiletěl s věže přes dům do
stodoly, pod kůlnu. Přiletieše ot Otavy
krivy. LS. v. 19. P-těl ptáček z cizí kra-
jiny. Er. P. 102.

Příletný, herbeifliegend. Jg.

Přiletovati, letováním spojiti, přitemo-
vati, anlöthen. — co k čemu.

Přílev, u, m., vz Příliv.

Přilévati, vz Přiliti.

Přílevek, vz Příliv.

Přílez, u, m., přilezení, das Herbeikrie-
chen. Jg.

Přilézati, vz Přilézti.

Přílezek, zku, m., das Herbeigekrochene.
Ros.

Přilezlý, der Flergekrochene; cizozemec,
der Fremdling. Čtení Nikod.

Přilézti, lezl, zení; přilézati, herbei-
kriechen, gekrochen kommen; s těží přijíti,
schwer ankommen: přilouditi se, sich hin-
zuschleichen. Jg. — abs. Had přilezl. Sotva
přilezl. — odkud kam. Had přilezl z lesa
přes strouhu na pole, k chalupě, do sto-
doly sobě pro potravu atd. — aby. Přilezl
k němu, aby ho kousl.

Přiležeti si, el, ení, länger liegen blei-
ben, sich gütlich thun länger liegend. Časně
vstává, jen někdy si přileží. Us. Dch.

Přiležeti, 3. os. pl. -ží (V.) a žejí, el,
ení = při něčem, vedlé něčeho ležeti, an-,
beiliegen, bei etwas liegen, daneben liegen,
angränzen, anstossen; s významem pohodlí,
snadnosti, užitku, gelegen sein; s významem
slušnosti, povinnosti, eigen sein, gehören,
gebühren. Jg. — abs. Příležíci ostrov, V.,
zem, Har., soused. Aqu. Bude-li přiležeti =
bude-li příležitost'. V. To město blíže pří-
leží. Kn. rož. 18. — čemu, komu. Ty
se vtipem knih chlubíš, které tobě nepří-
ležejí (nepatří). Jel. Čistá skrovnosť příleží
mírné a čisté mysli. V. Toť příleží tvé hod-
nosti, abys na spravedlivost' šel. Sych. Tobě
to příleží (tvůj úřad to jest). V. Titul mou-
drosti řídkým příleží. Jel. Příleží muži váž-
nosť. Jel. Ta strana Moravě příleží. Výb.
Město to Lazarovi příleželo. V. Co rychtáři
příleží od zloděje (gebührt). Sb. 51. Ten
úřad mu příleží (steht zu, gebührt ihm).
Zř. F. I. A. 31. O věcech víry soud nepří-
leží státu. Sš. J. 285. — k čemu. Ty věci
k hrůze lidí a k válce příležejí. Jel. Což
nejvíce k podstatě výmluvnosti příleží, má
za nic položeno býti! Jel. Což k obecnému
dobru příleží. Jel. U besednické hory, k niežto
sama o sobě dva dvory příležíta. Pč. 22.
Na svém právě n. soudu, ke kterémuž pří-
leží a přisedí (cui adjacet et assidet, in
dessen Umkreise er seine Liegenschaften o.
seinen Wolmsitz hat). Vl. zř. 433. Aby ta-
kového vydal k popravě, ku kteréžby pří-
ležel. Vl. zř. 544. Země k zemi Caesarove
příležíše. GR. — na co, na koho. Jestliže
jsem psal dobře a jak na historii příleží. Br.
Jakž se na písma sv. příleží (přináleží). Plk.
Mluvím, jakož na mne p-ží. Nz. Jakož na
něho příleží. Zlob. To právo na nás příleží.
Jel. — kde. V tom právě, v kterémž to
zbožie příleží. Sb. 78. — s inft. Příleží mu
to udělati. Vz Dostati se. — aby. Vz P.
čemu.