1047

Příležitě, hodně, příhodně, gelegentlich,
gelegen, passend. P. něco pověděti. Us. — V.
Buď do Hamburka, buď jinam, kam příle-
žitěji bude. Žer. 1591.

Příležitosť, i, f., věc n. okolí druhé pří-
ležící, die anliegende Gegend, Umgebung.
Jg. P. ostrova (blízkosť). Koc. — P., co
k čemu patří, das Zugehör. Držitel dvoru
a jiných příležitostí. Žer. — P., položení a
správa částek, die Gelegenheit, Einrichtung,
Beschaffenheit. Jg. P. země. Har. Ten dům
má pěkné p-sti. Us. — P., libost, pohodlí
něco učiniti, die Gelegenheit, Bequemlichkeit.
Jg. Byla-liby potom panská p. (bylo-liby
pánu tvému příležito, libo). Žer. — P., pří-
hodnost času a místa. P. jest způsobilost'
vnějších poměrů ku provedení nějakého
zjevu n. činu. Hš. Vz S. N. Gelegenheit, f.
Dej pozor na p. Kom. Nežli se p. usmekne,
hleď jí. Ros., prov. P. hledati, najíti; p-sti
užiti, užívati, Jg., p. míti, promeškati. Dá-li
se, bude-li p. V. Při (nadálé, nahodilé) p-sti.
Za dobré p-sti; p-stí nějaké se chopiti. Šm.
Za každé p-sti něco činiti; p. zavdati; uči-
niti si p. k něčemu; u p-sti té věci pravím,
že ... Dch. Neměla tím (podělováním) k za-
hálce p. a pohnutka se dávati. Sš. Sk. 33.
Varování-se zlých p-stí. Sš. J. 84. P. k hříchu
v theologii = setkání se takových zevněj-
ších poměrů, jimiž člověk snadno sveden
býti může. Jest buď 1) nejbližší, occasio
proxima, aneb 2) vzdálená, o. remota. Obojí
pak může býti a) dobrovolná, o. voluntaria,
aneb b) nutná, o. necessaria a sice buď a)
fysicky nutná aneb ß) mravně nutná. MP.
65., 66. Dobrá p. se nahodila. D. P. mládeži
k pokoutním schůzkám poskytovati. Sych.
P. opominouti. D. P. dělá zloděje. Č. Není
k tomu p-sti. V. P. k schůzkám. Sych. Když
toho p. byla.Eus. Strany přísloví a po-
řekadel vz: Čas, Den, Dřív, Hruška, Kamna,
Klas, Kostel, Lačný, Lýko, Meč, Mlíti, Ne-
bezpečenství, Noc, Příhodný, Růže, Scházeti
čím, Slíbiti co, Spáti, Společnost', Skoda,
Škoditi, Železo. — P., náležitost, das Ge-
hörige. Ujímajíce z p-sti a z pravdy víry
i písem svatých. 1522. — P., okolnost, Um-
stand, m. Vedlé obecného práva Činí se
otázka na svědky o circumstantiích a p-stech,
aby se mohlo tudy vyrozuměti pravdě. Bdž.
68. Poznává se to zajisté ze všech p-stí, že
jest jejich úmysl takový byl. Akt. a kop.
100. — P., nakosení se n. zjednání někoho,
který kam jede, jde, kam jeti chceme, kam co
poslati chceme; též vůz, loď atd. k cestování,
die Gelegenheit. P-stí, po p-sti, skrze p.
něco někomu poslati. S p-stí nějakou se
svézti, jeti (vozem nahodilým). Zjednal si
zvláštní p.; přijel svou vlastní p-sti (vozem).
Jg. Dle Brs. 148. lépe (jak i lid mluví): vůz,
, povoz, kočár atd. Jel se svým povozem. —
P., das Unterkommen. Poddanému i jeho
dobytku po robotě p. dáti. Slov.

Příležitostně, nové slovo. Dle Jg. lépe:
při příležitosti, příležitě (V.).

Příležitostný, Gelegenheits-. Cf. radostný,
žalostný. Dch. P. kázání. Lépe: při příleži-
tosti, Jg., příležitý. V. Vz předcházející.

Příležitý; příležit, a, o = příležící, vedlé
ležící, beiliegend, angeschlossen, anliegend. P.

spis. J. tr. Vladařství nad p-tými krajinami.
Sš. Mt. 205. Posýlám p. svazek spisův.
Žer. — čemu. Popluží domům p-té. Sš.
Sk. 54. — k čemu. V komnatě nějaké ku
chrámu p-té. Sš. Sk. 18. — P., příhodný, pří-
padný, dobře se hodící, příslušný, bequem,
füglich, schicklich, gelegen. P. čas, místo. V.
Tuto příležité jest, abychom přivedli. V. —
čemu. Místo vpádům lotrů p. Eus. — k čemu.
K přítomné materii p. písma sv. povědění.
Kom. Píseň k tomu času p. V. — P., dle
libosti, příjemmý, gelegen. Jistý a p. den.
Žer. Bude-li příležitě, V., příležito. Us. —
P., náhodný, gelegentlich. D. — P., pří-
slušný, řádný, náležitý, ordentlich. P. vrch-
nosť. D.

Přilhati, lhu a lžu (m. lъhju; jako: plači),
lžeš atd.; přilži, lha (ouc), lhal, lhán, ání;
přilhávati, zulügen. Vz Lháti. — (co) k čemu.
Us. K zlému se rádo přilže. Č. M. 29. —
se k někomu (lháním se přilichotiti, durch
Lügen sich einschmeicheln). Ros.

Přili, zastr. = přilila. Kat.

Přilíceti, vz Přilíknouti.

Přilíciti, il, en, ení, přilicovati = přirov-
nati, připodobniti, přiměřiti, vz Licovati,
vergleichen. — čemu. Nejedni přilicují hněv
včele, jež ze hněvu uštíkajíc žihadlo ztrácí
a hyne. Sš. Takovému čeřenu se hněv boží
přilicuje, jímž potlumeni a potřeni jsou ne-
přátelé Páně. Sš. Zj. 458. — co, se k čemu.
Tak že příkon svá k půtkám s bestiemi
přilicuje. Sš. I. 5. Pán milosť boží k spáse
lidstva zaslouženou k vodě živé přilícil; To
přilicují k závodům, v nichž jeden toliko
vítězství a koruny dosahoval; Písmo svaté
sličnosť pobožného života k libovonné masti
přilicuje; Pán čas pobytu svého k svatbě
přilicuje. Sš. J. 103., 83., 197., L. 70. Pán
přilicuje se k ženichu či k choti a celé své
na zemi pobytí přilicuje k svatbě. Sš. Mt. 127.
(Hý.). — P. ručnici, anschlagen. Bur.

Přiličitel, e, m., der Schminker. Jg.

Přilíčiti, il, en, ení; přiličovati = trochu
líčiti, ein wenig schminken; více ulíčiti,
mehr schminken; ozdobiti, verschönern. —
co čím. Všelijakými barvami to přilíčil.
Ros. Chtěje tím své modlářství p. Br.

Příličnosť, i, f., podobnosť, die Aehnlich-
keit. Kdež apoštol částečnou nepříličnosť
obojího poměru pronáší. Sš. 1. 62. Vz Při-
líciti.

Příličný , podobný, přiměrný , ähnlich.
Vký.

Přilichotiti se, il, cení, sich einschmei-
cheln. Vz Lichotiti.

Přilichviti, il, en, ení, zuwuchern. Ros.
Při + lichviti, sr. got. leihvan = půjčiti,
odkudž dle Mkl. aL. 120. i lichva pochodí.
Hý. — co.

Přílika, y, f., strsl, similitudo, die Aehn-
lichkeit. Mkl. B. 44. Cf. Příličnosť. P., po-
dobizna, předobraz, náznak, der Typus. Adam
jest p., prozor Krista. Sš. I. 64.

Přilíknouti, ul a kl, ut, utí; přilíceti, el,
en, ení, přilicovati, noch mehr (Schlingen)
aufstellen. — co, čeho: ok, sítí. Vz Při-.
Cf. Líceti.

Přilikovec, vce, m., nerost, Latrobit, m.
Min.