Předchozí (1046)  Strana:1047  Další (1048) |
|
|||
1047
|
|||
|
|||
Příležitě, hodně, příhodně, gelegentlich,
gelegen, passend. P. něco pověděti. Us. — V. Buď do Hamburka, buď jinam, kam příle- žitěji bude. Žer. 1591. Příležitosť, i, f., věc n. okolí druhé pří-
ležící, die anliegende Gegend, Umgebung. Jg. P. ostrova (blízkosť). Koc. — P., co k čemu patří, das Zugehör. Držitel dvoru a jiných příležitostí. Žer. — P., položení a správa částek, die Gelegenheit, Einrichtung, Beschaffenheit. Jg. P. země. Har. Ten dům má pěkné p-sti. Us. — P., libost, pohodlí něco učiniti, die Gelegenheit, Bequemlichkeit. Jg. Byla-liby potom panská p. (bylo-liby pánu tvému příležito, libo). Žer. — P., pří- hodnost času a místa. P. jest způsobilost' vnějších poměrů ku provedení nějakého zjevu n. činu. Hš. Vz S. N. Gelegenheit, f. Dej pozor na p. Kom. Nežli se p. usmekne, hleď jí. Ros., prov. P. hledati, najíti; p-sti užiti, užívati, Jg., p. míti, promeškati. Dá-li se, bude-li p. V. Při (nadálé, nahodilé) p-sti. Za dobré p-sti; p-stí nějaké se chopiti. Šm. Za každé p-sti něco činiti; p. zavdati; uči- niti si p. k něčemu; u p-sti té věci pravím, že ... Dch. Neměla tím (podělováním) k za- hálce p. a pohnutka se dávati. Sš. Sk. 33. Varování-se zlých p-stí. Sš. J. 84. P. k hříchu v theologii = setkání se takových zevněj- ších poměrů, jimiž člověk snadno sveden býti může. Jest buď 1) nejbližší, occasio proxima, aneb 2) vzdálená, o. remota. Obojí pak může býti a) dobrovolná, o. voluntaria, aneb b) nutná, o. necessaria a sice buď a) fysicky nutná aneb ß) mravně nutná. MP. 65., 66. Dobrá p. se nahodila. D. P. mládeži k pokoutním schůzkám poskytovati. Sych. P. opominouti. D. P. dělá zloděje. Č. Není k tomu p-sti. V. P. k schůzkám. Sych. Když toho p. byla.Eus. Strany přísloví a po- řekadel vz: Čas, Den, Dřív, Hruška, Kamna, Klas, Kostel, Lačný, Lýko, Meč, Mlíti, Ne- bezpečenství, Noc, Příhodný, Růže, Scházeti čím, Slíbiti co, Spáti, Společnost', Skoda, Škoditi, Železo. — P., náležitost, das Ge- hörige. Ujímajíce z p-sti a z pravdy víry i písem svatých. 1522. — P., okolnost, Um- stand, m. Vedlé obecného práva Činí se otázka na svědky o circumstantiích a p-stech, aby se mohlo tudy vyrozuměti pravdě. Bdž. 68. Poznává se to zajisté ze všech p-stí, že jest jejich úmysl takový byl. Akt. a kop. 100. — P., nakosení se n. zjednání někoho, který kam jede, jde, kam jeti chceme, kam co poslati chceme; též vůz, loď atd. k cestování, die Gelegenheit. P-stí, po p-sti, skrze p. něco někomu poslati. S p-stí nějakou se svézti, jeti (vozem nahodilým). Zjednal si zvláštní p.; přijel svou vlastní p-sti (vozem). Jg. Dle Brs. 148. lépe (jak i lid mluví): vůz, , povoz, kočár atd. Jel se svým povozem. — P., das Unterkommen. Poddanému i jeho dobytku po robotě p. dáti. Slov. Příležitostně, nové slovo. Dle Jg. lépe:
při příležitosti, příležitě (V.). Příležitostný, Gelegenheits-. Cf. radostný,
žalostný. Dch. P. kázání. Lépe: při příleži- tosti, Jg., příležitý. V. Vz předcházející. Příležitý; příležit, a, o = příležící, vedlé
ležící, beiliegend, angeschlossen, anliegend. P. |
spis. J. tr. Vladařství nad p-tými krajinami.
Sš. Mt. 205. Posýlám p. svazek spisův. Žer. — čemu. Popluží domům p-té. Sš. Sk. 54. — k čemu. V komnatě nějaké ku chrámu p-té. Sš. Sk. 18. — P., příhodný, pří- padný, dobře se hodící, příslušný, bequem, füglich, schicklich, gelegen. P. čas, místo. V. Tuto příležité jest, abychom přivedli. V. — čemu. Místo vpádům lotrů p. Eus. — k čemu. K přítomné materii p. písma sv. povědění. Kom. Píseň k tomu času p. V. — P., dle libosti, příjemmý, gelegen. Jistý a p. den. Žer. Bude-li příležitě, V., příležito. Us. — P., náhodný, gelegentlich. D. — P., pří- slušný, řádný, náležitý, ordentlich. P. vrch- nosť. D. Přilhati, lhu a lžu (m. lъhju; jako: plači),
lžeš atd.; přilži, lha (ouc), lhal, lhán, ání; přilhávati, zulügen. Vz Lháti. — (co) k čemu. Us. K zlému se rádo přilže. Č. M. 29. — se k někomu (lháním se přilichotiti, durch Lügen sich einschmeicheln). Ros. Přili, zastr. = přilila. Kat.
Přilíceti, vz Přilíknouti.
Přilíciti, il, en, ení, přilicovati = přirov-
nati, připodobniti, přiměřiti, vz Licovati, vergleichen. — čemu. Nejedni přilicují hněv včele, jež ze hněvu uštíkajíc žihadlo ztrácí a hyne. Sš. Takovému čeřenu se hněv boží přilicuje, jímž potlumeni a potřeni jsou ne- přátelé Páně. Sš. Zj. 458. — co, se k čemu. Tak že příkon svá k půtkám s bestiemi přilicuje. Sš. I. 5. Pán milosť boží k spáse lidstva zaslouženou k vodě živé přilícil; To přilicují k závodům, v nichž jeden toliko vítězství a koruny dosahoval; Písmo svaté sličnosť pobožného života k libovonné masti přilicuje; Pán čas pobytu svého k svatbě přilicuje. Sš. J. 103., 83., 197., L. 70. Pán přilicuje se k ženichu či k choti a celé své na zemi pobytí přilicuje k svatbě. Sš. Mt. 127. (Hý.). — P. ručnici, anschlagen. Bur. Přiličitel, e, m., der Schminker. Jg.
Přilíčiti, il, en, ení; přiličovati = trochu
líčiti, ein wenig schminken; více ulíčiti, mehr schminken; ozdobiti, verschönern. — co čím. Všelijakými barvami to přilíčil. Ros. Chtěje tím své modlářství p. Br. Příličnosť, i, f., podobnosť, die Aehnlich-
keit. Kdež apoštol částečnou nepříličnosť obojího poměru pronáší. Sš. 1. 62. Vz Při- líciti. Příličný , podobný, přiměrný , ähnlich.
Vký. Přilichotiti se, il, cení, sich einschmei-
cheln. Vz Lichotiti. Přilichviti, il, en, ení, zuwuchern. Ros.
Při + lichviti, sr. got. leihvan = půjčiti, odkudž dle Mkl. aL. 120. i lichva pochodí. Hý. — co. Přílika, y, f., strsl, similitudo, die Aehn-
lichkeit. Mkl. B. 44. Cf. Příličnosť. P., po- dobizna, předobraz, náznak, der Typus. Adam jest p., prozor Krista. Sš. I. 64. Přilíknouti, ul a kl, ut, utí; přilíceti, el,
en, ení, přilicovati, noch mehr (Schlingen) aufstellen. — co, čeho: ok, sítí. Vz Při-. Cf. Líceti. Přilikovec, vce, m., nerost, Latrobit, m.
Min. |
||
|
|||
Předchozí (1046)  Strana:1047  Další (1048) |