1049

náš. Kom. Judští slepě k Assyrským přilnuli.
Br. Žába k tváři jeho se přilnula. Štelc. P.
k jedné straně (k ní se přidati). Bdl. A tak
Cechové přilnuvše k hradbě silně k ní štur-
movali. Let. 201., 68. P-la kože k kostem.
BO. — k čemu jak. Aby celým srdcem
k němu p-li. Sš. J. 263. Libostí k rozkošem
p. Jel. — k čemu proč. K koži mé p-ly
sú kosti mé pro zchuravění těla, BO.

Přilnulosť, i, f., die Anhängigkeit. P.
k vlasti. — P., přilnavosť, die Adhäsion.
Šm.

Přilnulý, anklebend. — k čemu: k zemi.
Plk.

Přilnutelnosť, i, f., das Adhäsionsver-
mögen. Rk.

Přilnutý, lépe: přilnulý. Jg. — k čemu.
Skrze speklou krev byla již ta sukně při-
lnutá k jeho tělu. Lom.

Příloh, u, m., na Slov. préloh = úhor,
úlehlé, das Brachfeld. Puch., Ros. Osení
v p-hu. D. P. orati (mísiti). Ros. Orá v tom
zeleným p-hu. Er. P. 412. Slez s brlohu,
děkuj Bohu, že máš krávy na p-hu. Slez.
Tč.— P., kus půdy u lesa travou porostlé.
Slavie II. 4. 15. — P., lado, die Fehde. Na
Slov. Leží p-hem nezoraná rolí. Bern.

Příloha, y, f. = příloh. P. pole, které
se ob rok osívá. V. — P., novější, co k ně-
čemu příleží, ku př. spis, lépe: příložek. Jg.
Der Beischluss, die Beilage, Einlage, der
Beleg. Jg. P., doklad nějaký k tomu, co
v úředním zadaní uvedeno jest, Vz S. N.
V příloze se čisté pravdy dočtete. Sych.
P., spis přiložený; číslo p-hy; v příloze;
spis p-hami opatřiti; p. doplňovací. P-ha
následuje v závěrce, šp. m.: p. se zároveň
vrací. Sp., Jv., J. tr. P. k čemu (k proto-
kolu). Rk. P-hou, im Anhang. J. tr.

Přílomek, mku, m., úlomek, das Bruch-
stück. Ros.

Přilomiti, il, en, ení; přilámati, lamám
a lámi; přilamovati, mehr brechen, dazu
brechen. Jg. - co: přilomil jednu větev. —
čeho: přilámal větvi celou nůši. Jg. Vz Při-
brati, Při-.

Priloučitel, přilučitel, e, m., der Bei-
füger. L.

Přiloučiti, il, en, ení; přilučovati = při-
pojiti, verbinden, anschliessen, hinzufügen. —
co. Okolnosť tu p. potřebí bylo. Sš. I. 20. —
co, se k čemu, ke komu. K druhé straně
se p. Plk. — Leg., St. skl., Kat. 2117.

Přiloudati se, langsam kommen. — od-
kud. Již se z louky přiloudal.

Přilouditi, il, zen, ení, na Slov. děn, dění;
přiluzovati = přivábiti, an-, zu-, herbei-
locken, ankirren. Jg. — koho čím : krměmi.
Měst. bož., ptáky hvízdáním. Sych. Volavý
ptáček mnoho ptactva hlasem svým přiloudí.
Sych. — co, koho k čemu, ke komu.
Dítky k dobrému p. Reš. Obec k sobě p.
Záv. — se k čemu = tajně, nepozorovaně
přijíti, herzu-, hin-, einschleichen. P. se
k městu. Ros. — Kom., Sych., Solf. — se
kudy, kdy. Nepřátelé horami se p-li. Us. —
Sych. Smrt často znenáhla a mezi lékař-
stvím se přiluzuje. Pont. o stat. — Jg.

Přiloupiti, il, en, ení. dazu rauben. Šm.
— si co, čeho.

Přilouskati, přiluskovati, noch mehr auf-
knacken. — čeho: ořechů. — co: dva
ořechy. Vz Při-.

Přilouzení, n., die Anlockung. Vz Při-
louditi.

Přilouzený; -en, a, o, angelockt.

Příložany, dle Dolany, ves v Znojemsku.
PL.

Příložek, žku m., obkladek, der Um-
schlag. P. z soli a z medu proti tvrdosti ža-
ludku. Jel. — P. = příloha. Ros. Vz Pří-
loha.

Přiloženec, nce, m. = příloha, přiložený
spis. Vz Příloha. Ros.

Přiložení, n., die Beilegung, Anlegung.
V. P. obkladku. —- P. = příloha, vz Pří-
loha, D. — P., der Umschlag. V.

Přiložený, -en, a, o, bei-, angelegt. P.
spis, die Beilage. D. — kam. Příloha k žá-
dosti p-ná. Prach s octem smíchaný a s šát-
kem na čelo p-ný. Byl.

Přiložitel, e, m., der Zuleger, Hinzuthuer.

Jg.

Přiložitelka, y, f., die Zulegerin. L.

Přiložiti, lož, lože (íc), il, en, ení; při-
klásti (zastr. přikladu), kladl, den, eni; při-
kládati (přiložovati) — k něčemu klásti,
klada připojiti, an-, beilegen, dazu o. auf
etwas legen, ansetzen, beischliessen ;: přikryti,
zu, nachlegen, hinzufügen; p. se = přiblížiti
se, připojiti se, sich an etwas hängen, ihm
nahen. Jg. — abs. Čím se víc přikládá,
tím více hoří. Č. Už nepřikládej. Dch. —
co : teplé víno, D., obkladky, Us., ruku (=
pracovati), D., pečeť, Boč., ostruhy, L., pilník
(lepšiti něco, zdokonalovati), V., ručnici. Po-
slední ruku přiložiti. Bern. — čeho. Boha
vzývej, sám ruky (ruku Jg.) přikládej. Č., Brt.
S. §. 76. 5. Katolickému náboženství víry
přikládáme, šp. m.: víru (všecku). Brt. P-dá
si božských vlastností šp. m.: božské vlast-
nosti. Brt. — co kam (nač, do čeho). P.
do kamen. Dch. P. šat na bolavé místo. Byl.
P. dříví na oheň, D., masť na ránu, Us.,
kuši na ořech (natáhnouti), V., šat na bolesť.
Lk. — co komu, čemu. Jimžto neroďte
srdce přiložiti. Dal. Já mu p-žím (přitížím).
Us. Nechtěl tomu víry přiložiti. Sych. Při-
ložil mu také polínko = přitížil mu. Ft. —
co kam k čemu (komu). P. železo
k magnetu, ruku k srdci, Jel., víru k ně-
čemu, Jel, Háj., Apol., péči k něčemu. Jel.
P. mysl k učení; pilnosť, bedlivosť, práci
k něčemu, V., pečeť k listu, Boč., ručnici
k líci. Us. Přibývá-li zbožie komu, nepři-
kládej srdce k tomu. Smil v. 1810. P-žil
jsem k němu svú pečeť. Půh. II. 81., I. 311.
Vinu k někomu p. pro nepřiezeň. St. skl.
P. kužel k přeslici. Kom. Mysl svou a pe-
čování k zemským věcem p. Kom. Prax. 410.
P. k sobě ženu, muže. Ms. pr. pr., Lk. P.
nůž někomu k hrdlu. D. Dle uvedených
příkladů také : p. ruce (rukou) k dílu. k práci,
ač tato trase za germanismus se pokládá ;
ale touž frasi měli i Římané : extremam v.
summam manum imponere alicui rei v. in
aliqua re (Virg. Aen. 7. 573., Sen. Ep. 12. 4.,
Quint. I, prooem. 4). Cf. Manus extrema
necedit operi. Cie. Brut. 33. 126. Vz také
Přikročiti k dílu. V. Ovšem říkáme také;