1052

naritium. S. N. Vz tam více a Sal. 41. Nagel-
geschwür, n. P. na prsou. — P-ty = nešto-
vičky z horkosti n. drbáním naskočilé, die
Hitzblattern. Jg.

2. Přímět,u, m., příhoz, přívrh, nadvržek,
der Zuwurf. Šm. — P., přívlastek, das At-
tribut. Pal. Radh. 111. 297. Vz Přímětek.

Přimetati, přimítati, přimetávati; při-
mésti, metu, metl, ten, ení = k druhému mésti,
hinzuwerfen, hinzukehren; metaje přikryti,
zuwerfen. Jg. — co čím (k čemu): piliny
chvoštištěm, smetákem ke zdi. Obilí zemí
přimítáme (přihazujeme). Um. les. Ke slovu
působí přímítají středověcí vykladači. Sš. II.
59. — se = přitřepati se, přicápati se, an-
zappeln, angezappelt komme». Šm.

Přímětek, tku, m., co přimeteno, přívržek,
der Zusatz. P-ky n. poznamenání. Marek.
A tak povstaly p-ky a vysvětlivky. Koll.
Ještě nejeden p. vykladači dostavují. Sš. J.
76. — P., epitheton, das Attribut. Vz Pří-
mět, Epitheton, Perissologie, Přívlastek. Obuj
ten p. vzat z verše 4. Sš. I. 83. Blaženosť
věrců mnohými p-tky vyličuje; P. ten u větší
míře přísluší křesťanům. Sš. O. 204. (Hý.).
P. potřebný, krásivý n. krášlivý, okrašlovací,
stálý. Nz. — P., v horn., der Pfand. Bc.

Přimetl, sp. m.: přijměti.

Přímětice, dle Budějovice, Brenditz, ves
na Mor.

Přimětiti n. přimotiti se = podebrati
se, eitern. Slov.

Přímětka, y, f., die Klausel. Vz Příměnek.

Přímětkový, Attribut-. — P., v horn. P.
deska, das Pfandbrett, klín, der Pfandkeil. Bc.

Přímětně, připadle, hinzugeworfen. L.

Přímětník, u, m , starček, křížové koření
(že proti přímětu ho užívali), senecio vul-
garis, Kreuzkraut, n. — P., s. jacobaea,
lipavý, lesní, tenkolistý, obecný, vodní,
bájni, vejčitý. Vz Čl. Kv. 198.. FB. 44., Slb.
447., 443. -- P. vlaský, bodlák požehnaný,
Carduus benedictus. Jg. — Schd. II. 281.

Přímětný, epithetisch. — P., Geschwür-.
P. koření. Cf. Přímět, 1.

Přímětový = přímětný. P. koření. Jád.

Přimhouřený ; -řen, n, o. P. oči, halb-
goschlossene Augen. Šm.

Přimhouřiti, il, en,ení; přimhuřovati,
blinzeln. -- co: oči. Č. -- adv. Blikavě
přimhuřovali ti, kdo slovo o uzdravení brali.
Sš. Sk. 47.

Primice, o, f., primicí, f., prvotiny =
mše, kterou novosvěcený kněz první po
svém vysvěcení slouží provázen jsa starším
knězem (starosvatem). Die Primz. P-ci míti.

Přímidlo, a, n. P.dratu, der Drahtrichter.

Přimihnouti, hnul a hl, ut, utí, přimí-
hati, mit den Augem zuwinken. L.

Přimíchati, vz Přimísiti.

Přimíchanina, y, f., etwas Beigemischtes,
die Beimischung. Presl.

Přimílati, vz Přemleti.

Přimílení, n., vz Přimíliti. Sš. 1. 112.,
Ž. k. 48. S.

Přímilenka, y, f., postranná milenka,
die Nebengeliebte. Šm

Přimíliti, il, en, ení; přimíleti, el, en.
ení, přimílati = milým učinili, lieb machen.
— koho. Stud mladici přimílí. Gníd. — se

ke komu =lísati se. Výb. I. 923., Pal. IV.
252. Přimíleti a tuliti se ku kmenovcům svým.
Pal. Radh. III. 228. Kdyby se chtěl k ní
jen trochu přimilovati. Němc. — se komu.
Kdo pravdu činí, nepřimílá se sobě. Sš. J. 56.

Příminek, nku, m., přímínka, y, f., při-
mínění, soupojemnosť, synekdocha. Sš. Sk.
68. Někteří p-kou tuto slovem vdov veškeré
chudé slyší. Ib. P., příčitka, imputace,
die Zurechnung, Imputation. Sš. (Hý.). Vz
Příčitka, Přimínění.

Přimínění, n., přičítáni, příčitka, impu-
tace, die moralische Zurechnung, Imputation.
Co následuje, nemůže se o vněšném něja-
kém přičítání a p. pouze slyšeti. Sš. I. 51.
(Hý.). Vz Přímínka.

Přimíniti, il, ěn, ění; přimiňovati =
k tomu míniti, připočísti, zurechnen. Dluh
nebývá p-něn, ale odplacen. Sš. I.51. — co
(v čem) k čemu. Hřiechové úst jsú: lež,
z úmysla Boha k marnému p.; Závistník
i sám bude chváliti, aby mohl podobně
ohyzdu p. Št. N. 141., 195. -- o čem (zmí-
niti, erwähnen.) Hil.

Přímínka, y, f., der Beisatz, die Bedin-
gung. Faukn. Prosíme za přijímání těla bo-
žího bez p-ky způsoby vína aneb kalicha.
Hil. Vz Příminek.

Přimírati, vz Přimříti.

Přimířeti, vz Přiměřiti.

Přimířiti, il, en, ení = v mír uvésti, smí-
řiti, versöhnen. — čím koho komu: Bohu
prosbú. Hank. sbírk.

Přímisek, vz Příměsek.

Přimísiti (zastr. přimísiti), měs, il, šen,
šení; přimíchati (zastr. přiměšati), přiměšo-
vati, přimíchovati, přimisovati, bei-, ein-
mischen, hinzu o. darunter mischen, ver-
mengen; p. se = připojiti se, sich einmengen,
einmischen, dazu mischen o. mengen. V. —
co: mouku. — čeho (neurčitou měrou). P.
mouky, ale: p. všecku mouku. Vz Při-, Brt.
— co, čeho, se k čemu. Kdo vám poro-
zumí, když k řeči své cizích slov přiměšu-
jete? Sych. P. se k velikým lidem. Chč. 418.
Ovšem při mši svaté k vínu vody něco při-
měšovati náleží. Sš. J.292. Žádný se k tomu
zástupu p. nesmí pod hrdlem. Har. 11. 252.
Medu k nápoji p. Sych. Priměšuje k řeči
rozličné tretky. Sych. Přiměšuje se k ní
opovážlivá všetečnost". V. Mnozí svarové
se k tomu přiměšovali. V. Voda k vínu při-
měšována. býti má. Lor. K prvnímu zlému
p-lo se jiné zlé. Bart. K té svádě p-li se
jiní. Bart. — J.tr. — co, čeho, se kam.
P. něco mezi něco. D. P. sečky do ovsa.
Na Ostrav. Tč. Přimísil se do jejich spo-
lečnosti. Sych. Do píce prach, votruby p..
Ja., prachu, votrub (s dostatek). Do latin-
ských diplomů srbských slov přimíchávati
počínáno. Krok. — co, čeho, se čemu,
komu (čím). Přiměsili se velikým mužům
učeností. Jel. Aby žena jinému se nepři-
měšovala. Háj. P. pravdě lži. Har. Do nápoje
dobytku mouky, otrub p. Us. Pověst' obecná
pravdě přiměšuje lží. Jel. — co kdy. Jestliže
co v řečňování kratochvilného přiměšuješ,
žerty ať jsou, ne úštipky. Kom.

Přimíšenina, y, f., ďas Beimengsel. Vz
Přimíchanina.