Předchozí (1051)  Strana:1052  Další (1053) |
|
|||
1052
|
|||
|
|||
naritium. S. N. Vz tam více a Sal. 41. Nagel-
geschwür, n. P. na prsou. — P-ty = nešto- vičky z horkosti n. drbáním naskočilé, die Hitzblattern. Jg. 2. Přímět,u, m., příhoz, přívrh, nadvržek,
der Zuwurf. Šm. — P., přívlastek, das At- tribut. Pal. Radh. 111. 297. Vz Přímětek. Přimetati, přimítati, přimetávati; při-
mésti, metu, metl, ten, ení = k druhému mésti, hinzuwerfen, hinzukehren; metaje přikryti, zuwerfen. Jg. — co čím (k čemu): piliny chvoštištěm, smetákem ke zdi. Obilí zemí přimítáme (přihazujeme). Um. les. Ke slovu působí přímítají středověcí vykladači. Sš. II. 59. — se = přitřepati se, přicápati se, an- zappeln, angezappelt komme». Šm. Přímětek, tku, m., co přimeteno, přívržek,
der Zusatz. P-ky n. poznamenání. Marek. A tak povstaly p-ky a vysvětlivky. Koll. Ještě nejeden p. vykladači dostavují. Sš. J. 76. — P., epitheton, das Attribut. Vz Pří- mět, Epitheton, Perissologie, Přívlastek. Obuj ten p. vzat z verše 4. Sš. I. 83. Blaženosť věrců mnohými p-tky vyličuje; P. ten u větší míře přísluší křesťanům. Sš. O. 204. (Hý.). P. potřebný, krásivý n. krášlivý, okrašlovací, stálý. Nz. — P., v horn., der Pfand. Bc. Přimetl, sp. m.: přijměti.
Přímětice, dle Budějovice, Brenditz, ves
na Mor. Přimětiti n. přimotiti se = podebrati
se, eitern. Slov. Přímětka, y, f., die Klausel. Vz Příměnek.
Přímětkový, Attribut-. — P., v horn. P.
deska, das Pfandbrett, klín, der Pfandkeil. Bc. Přímětně, připadle, hinzugeworfen. L.
Přímětník, u, m , starček, křížové koření
(že proti přímětu ho užívali), senecio vul- garis, Kreuzkraut, n. — P., s. jacobaea, lipavý, lesní, tenkolistý, obecný, vodní, bájni, vejčitý. Vz Čl. Kv. 198.. FB. 44., Slb. 447., 443. -- P. vlaský, bodlák požehnaný, Carduus benedictus. Jg. — Schd. II. 281. Přímětný, epithetisch. — P., Geschwür-.
P. koření. Cf. Přímět, 1. Přímětový = přímětný. P. koření. Jád.
Přimhouřený ; -řen, n, o. P. oči, halb-
goschlossene Augen. Šm. Přimhouřiti, il, en,ení; přimhuřovati,
blinzeln. -- co: oči. Č. -- adv. Blikavě přimhuřovali ti, kdo slovo o uzdravení brali. Sš. Sk. 47. Primice, o, f., primicí, f., prvotiny =
mše, kterou novosvěcený kněz první po svém vysvěcení slouží provázen jsa starším knězem (starosvatem). Die Primz. P-ci míti. Přímidlo, a, n. P.dratu, der Drahtrichter.
Přimihnouti, hnul a hl, ut, utí, přimí-
hati, mit den Augem zuwinken. L. Přimíchati, vz Přimísiti.
Přimíchanina, y, f., etwas Beigemischtes,
die Beimischung. Presl. Přimílati, vz Přemleti.
Přimílení, n., vz Přimíliti. Sš. 1. 112.,
Ž. k. 48. S. Přímilenka, y, f., postranná milenka,
die Nebengeliebte. Šm Přimíliti, il, en, ení; přimíleti, el, en.
ení, přimílati = milým učinili, lieb machen. — koho. Stud mladici přimílí. Gníd. — se |
ke komu =lísati se. Výb. I. 923., Pal. IV.
252. Přimíleti a tuliti se ku kmenovcům svým. Pal. Radh. III. 228. Kdyby se chtěl k ní jen trochu přimilovati. Němc. — se komu. Kdo pravdu činí, nepřimílá se sobě. Sš. J. 56. Příminek, nku, m., přímínka, y, f., při-
mínění, soupojemnosť, synekdocha. Sš. Sk. 68. Někteří p-kou tuto slovem vdov veškeré chudé slyší. Ib. P., příčitka, imputace, die Zurechnung, Imputation. Sš. (Hý.). Vz Příčitka, Přimínění. Přimínění, n., přičítáni, příčitka, impu-
tace, die moralische Zurechnung, Imputation. Co následuje, nemůže se o vněšném něja- kém přičítání a p. pouze slyšeti. Sš. I. 51. (Hý.). Vz Přímínka. Přimíniti, il, ěn, ění; přimiňovati =
k tomu míniti, připočísti, zurechnen. Dluh nebývá p-něn, ale odplacen. Sš. I.51. — co (v čem) k čemu. Hřiechové úst jsú: lež, z úmysla Boha k marnému p.; Závistník i sám bude chváliti, aby mohl podobně ohyzdu p. Št. N. 141., 195. -- o čem (zmí- niti, erwähnen.) Hil. Přímínka, y, f., der Beisatz, die Bedin-
gung. Faukn. Prosíme za přijímání těla bo- žího bez p-ky způsoby vína aneb kalicha. Hil. Vz Příminek. Přimírati, vz Přimříti.
Přimířeti, vz Přiměřiti.
Přimířiti, il, en, ení = v mír uvésti, smí-
řiti, versöhnen. — čím koho komu: Bohu prosbú. Hank. sbírk. Přímisek, vz Příměsek.
Přimísiti (zastr. přimísiti), měs, il, šen,
šení; přimíchati (zastr. přiměšati), přiměšo- vati, přimíchovati, přimisovati, bei-, ein- mischen, hinzu o. darunter mischen, ver- mengen; p. se = připojiti se, sich einmengen, einmischen, dazu mischen o. mengen. V. — co: mouku. — čeho (neurčitou měrou). P. mouky, ale: p. všecku mouku. Vz Při-, Brt. — co, čeho, se k čemu. Kdo vám poro- zumí, když k řeči své cizích slov přiměšu- jete? Sych. P. se k velikým lidem. Chč. 418. Ovšem při mši svaté k vínu vody něco při- měšovati náleží. Sš. J.292. Žádný se k tomu zástupu p. nesmí pod hrdlem. Har. 11. 252. Medu k nápoji p. Sych. Priměšuje k řeči rozličné tretky. Sych. Přiměšuje se k ní opovážlivá všetečnost". V. Mnozí svarové se k tomu přiměšovali. V. Voda k vínu při- měšována. býti má. Lor. K prvnímu zlému p-lo se jiné zlé. Bart. K té svádě p-li se jiní. Bart. — J.tr. — co, čeho, se kam. P. něco mezi něco. D. P. sečky do ovsa. Na Ostrav. Tč. Přimísil se do jejich spo- lečnosti. Sych. Do píce prach, votruby p.. Ja., prachu, votrub (s dostatek). Do latin- ských diplomů srbských slov přimíchávati počínáno. Krok. — co, čeho, se čemu, komu (čím). Přiměsili se velikým mužům učeností. Jel. Aby žena jinému se nepři- měšovala. Háj. P. pravdě lži. Har. Do nápoje dobytku mouky, otrub p. Us. Pověst' obecná pravdě přiměšuje lží. Jel. — co kdy. Jestliže co v řečňování kratochvilného přiměšuješ, žerty ať jsou, ne úštipky. Kom. Přimíšenina, y, f., ďas Beimengsel. Vz
Přimíchanina. |
||
|
|||
Předchozí (1051)  Strana:1052  Další (1053) |