1053

Přimíšený; -en, a, o, beigemengt.

Přimíška, y, f., die Beimischung. Horší
zboží musí býti na p-ku k lepšímu. Na
Ostrav. Tč. Vz Příměška.

Přimítati, vz Přimetati.

Přímiti, il, en, ení: zpřímiti, gerad machen,
richten. — co. Nepřiemil jest v uobezřeniu
očí mú. Z. k. 100. 7. — co čím: panáka
rukou. — se kde: v posteli. Krok. Muž
jazyčný nepřiemen bude v zemi. Ž. k. 139.
121. Cf. Zpřímiti. Č.

Primitiva (verba) = slova prvotná, kme-
nová, od nichž jiná (derivata, odvozená)
původ mají. Ku př. Bůh jest slovo prvotní,
od něho pak odvozena jsou: boží. božský,
božství, pobožný, náboženství. S. N.

Primitivní, z lat., původní, prvopočá-
teční, primitiv, anfänglich, ursprünglich, ně-
kdy = nedospělý. P. úsudek. Rk., S. N.

Přímka, y, f., přímá čára, eine gerade
Linie. Dvěma body sestavená čára jest p.
Nz. P. = čára, jejíž všecky části mají týž
směr. Sedl. P. = nejkratší čára spojující dvě
tečky. Všecky části její leží v jedné a též
rovině jakož i v jednom a témž směru. S. N.
P. prostopádná n. závažní, sbíhající (con-
vergens), srovnalostná, pravidelná, poměrná,
nakloněná, záměrná. Sedl. P-ky rovnoběžné,
na sobě kolmé, mimoběžné (windschief), se
protínající (sich schneidende). P. tvořící,
tvorná (erzeugende gerade L.); přímky sbí-
havé sekou nebo přetínají se na pospol;
p-ku v kruh vnésti, vpraviti; roveň vésti
dvěma přímkami, jež se vespolek sekou.
Nz. P-ku spustiti kolmo. Sedl. P. se dotýká
křivky. Hra.

Přimknouti, knul a kl, ut, utí a ničen,
ení; přimykati = přistrčiti, přisunouti, an-,
herbei-, herrücken; přivříti, die Thüre an-
lehnen, anschliessen. — co: dvéře. D. —
komu co, čeho = přistrčiti, vz Při-, Při-
brati. — se k čemu = přiblížiti se, an-
rücken, sich annähern. Jg., St., skl. — se
s čím kam. S číms se sem (ty tělo) na
svět přimčelo? Rozml. duše s těl.

Přimknutí, n., der Anschluss. Šm.

Přímkový, figurirt. P. čísla. Stč. Alg. 46.

Přímladý, etwas jung. Leška.

Přimlátiti, il, cen, ení; přimlacovali, zu-,
hinzudreschen. -- co: korec obilí; — čeho:
obilí. Vz Při-.

Přimlčeti, el, en, ení = něco zamlčeti,
etwas dabei noch verschweigen. Jg. — co.

Při mleti, meli (melu), mlel, et, etí, en,
ení; přimílaU, zumahlen. — čeho: obilí.
Vz Při-. — co: kámen mlýnský (je-li ká-
men nový n. po křesání). Vys.

Přimlklý, trochu zatajený, gedämpft. P
hlas. C.

Přimlknouti, knul a kl, utí, still werden.
L.

Přimlouvání, n. = přimluva. Šm.

Přimlouvati, vz Přimluviti.

Přímluva, y, f.,přimluvení, řeč, die Rede,
Anrede, Ansprache. Trip. Dobiv hospodář
osvieti čelerf p-vami rozumnými. Št. N. 50.
Duchodar či charisma potěšivé p-vy. Sš. Sk. 53.
— P., předmluva, die Vorrede. Tuto sě po-
čínají knížky o hřiešiech a najprv p. St. N.
110. - P., prosba, die Fürsprache, Fürbitte,

Vorbitte, das Fürwort. P-vou někoho upo-
kojiti. V. P-vu podati. D. Někoho v něčem
za p-vu žádati. Háj. Na žádosť a p-vu něčí.
Flav. O p-vu někoho požádati; p-vou svou
někoho oblomiti. Sych. Něčí p-vou něco
obdržeti, dostati; p-vou někomu pomoci.
Us. — P., žaloba, die Klage. Byť naň žád-
ného bludu ukázáno nebylo, k samé p-vě
jejich trpěti musí. Eus. P., domluva, vý-
čitka, das Zureden, der Vorwurf. Tkadl.,
Br. — P., mínění, zdání, hlas, die Stimme.
Meinung, das Urtheil. P. v potazu; k p-vě
přistoupiti; p-vu svou učiniti, sententiam
ferre; při volení hlasy a přímluvy sbírati;
neděliti se úmyslem a p-vou; v p-vě své
mírnost! zachovati; něčí p-vu poraziti; při
obecném jednání svobodnou p-vu míti. V.
Purkmistr na konšely přímluv podávati a
podlé většího počtu zavírati má. Pr. měst.
Jednoho každého soudce obzvláštně p. neb
hlas v hromadu se sbírá. Bdž. 140. A nej-
prvnějši p-vu učinil téměř na tento rozum.
Žer. Žáp. I. <S. Jestliže kdo potřebuje rady,
poraď; jestliže přímluvy, skloň se (svol).
Kom. P-vu na podporách stavěti věc nejistá.
Rb. (vz str. 271.), Pr. A pokudž mi co lep-
šího ukázáno bude, že rád od této své pří-
mluvy pustím. Žer. A proto že od předešlé
p-vy odstoupiti nemůže. Žer. Rozsudek do-
kavad nebude stranám přečten, v tajnosti
zůstati má, též i p-vy při uvažování činěné.
Kol. 32. — P., die Debatte. Stav rytířský
v p-vách na sněmích před stavem duchovním
přednost! obdržel. Žer. L. I. 29.

Přímluvce, e, m. a f., orodovník a oro-
dovnice. Bž. 71. Der Fürsprecher, Fürbitter,
Vorbitter, die Fürsprecherin usw. V., Lom.
P. máme u otce. Br. Cf. Přímluvci.

Přímluvčí, dle Dnešní, fürbittend, für-
bittlich, Fürbitte-. P. list, psaní dáti. V.
Listy přímluvci měl od Sixta. Plác. P. úřad.
Šm. — P., m. a f., subst, = přímluvce, der
Vorbitter, die Fürbitterin. D. Přímluvčího
míti. Sych. Kteří u bohů za lidi mají býti
p-čími. Měst. bož. II. 181.

Přímluvec, vce, m. = přímluvce. Na Slov.

Přimluviti, il, en, ení; přimlouvati =
k někomu mluviti, zu Jemanden sprechen,
zusprechen; domlouvati, zureden. Vorwürfe
machen, schelten, anfahren; naváděti, ein-,
zureden; p. se: mluviti, ozvati se k čemu,
drein reden, zusprechen; za někoho prositi,
fürsprechcn, vorbitten, für Jemanden spre-
chen, ein gutes Wort einlegen; mínění, zdání
své dáti, právo vynésti, seine Stimme geben.
Jg. — komu (čím) = domlouvati. Přimlu-
vil našemu tlumači, že nám o tom neoznámil.
Pref. Horkými, tvrdými slovy někomu p. V.
Potom lidé láli a přimlouvali králi Jiřímu.
Let. 198. — Tkad., Br. — (se) oč. Dosti
tomu, byť bylo oč přimlúvati. Tkad. A o ta-
kového žádného žádný se přimlouvati nemá
zjevně ani tajně. Zř. F. I. T. 29. — se k čemu
(mluviti, ozvati se; mínění, zdání své dáti).
J. tr. Přimluv se k otci svému Er. P. 522.
Některé se k tomu nepřimluviechu neb tajně
s Vlastú svět jmějiechu. Dal. 11. 37. Ku
pravdě se p. V. K ničemuž potřebnému při-
mlouvati se neumějí. Preť. Že z nich nej-
mírněji k věci se přimlouval. Br. Aby se



	1053

	Přimíšený; -en, a, o, beigemengt. Přimíška, y, f., die Beimischung. Horší zboží musí býti na p-ku k lepšímu. Na Ostrav. Tč. Vz Příměška. Přimítati, vz Přimetati. Přímiti, il, en, ení: zpřímiti, gerad machen, richten. — co. Nepřiemil jest v uobezřeniu očí mú. Z. k. 100. 7. — co čím: panáka rukou. — se kde: v posteli. Krok. Muž jazyčný nepřiemen bude v zemi. Ž. k. 139. 121. Cf. Zpřímiti. Č. Primitiva (verba) = slova prvotná, kme- nová, od nichž jiná (derivata, odvozená) původ mají. Ku př. Bůh jest slovo prvotní, od něho pak odvozena jsou: boží. božský, božství, pobožný, náboženství. S. N. Primitivní, z lat., původní, prvopočá- teční, primitiv, anfänglich, ursprünglich, ně- kdy = nedospělý. P. úsudek. Rk., S. N. Přímka, y, f., přímá čára, eine gerade Linie. Dvěma body sestavená čára jest p. Nz. P. = čára, jejíž všecky části mají týž směr. Sedl. P. = nejkratší čára spojující dvě tečky. Všecky části její leží v jedné a též rovině jakož i v jednom a témž směru. S. N. P. prostopádná n. závažní, sbíhající (con- vergens), srovnalostná, pravidelná, poměrná, nakloněná, záměrná. Sedl. P-ky rovnoběžné, na sobě kolmé, mimoběžné (windschief), se protínající (sich schneidende). P. tvořící, tvorná (erzeugende gerade L.); přímky sbí- havé sekou nebo přetínají se na pospol; p-ku v kruh vnésti, vpraviti; roveň vésti dvěma přímkami, jež se vespolek sekou. Nz. P-ku spustiti kolmo. Sedl. P. se dotýká křivky. Hra. Přimknouti, knul a kl, ut, utí a ničen, ení; přimykati = přistrčiti, přisunouti, an-, herbei-, herrücken; přivříti, die Thüre an- lehnen, anschliessen. — co: dvéře. D. — komu co, čeho = přistrčiti, vz Při-, Při- brati. — se k čemu = přiblížiti se, an- rücken, sich annähern. Jg., St., skl. — se s čím kam. S číms se sem (ty tělo) na svět přimčelo? Rozml. duše s těl. Přimknutí, n., der Anschluss. Šm. Přímkový, figurirt. P. čísla. Stč. Alg. 46. Přímladý, etwas jung. Leška. Přimlátiti, il, cen, ení; přimlacovali, zu-, hinzudreschen. -- co: korec obilí; — čeho: obilí. Vz Při-. Přimlčeti, el, en, ení = něco zamlčeti, etwas dabei noch verschweigen. Jg. — co. Při mleti, meli (melu), mlel, et, etí, en, ení; přimílaU, zumahlen. — čeho: obilí. Vz Při-. — co: kámen mlýnský (je-li ká- men nový n. po křesání). Vys. Přimlklý, trochu zatajený, gedämpft. P hlas. C. Přimlknouti, knul a kl, utí, still werden. L. Přimlouvání, n. = přimluva. Šm. Přimlouvati, vz Přimluviti. Přímluva, y, f.,přimluvení, řeč, die Rede, Anrede, Ansprache. Trip. Dobiv hospodář osvieti čelerf p-vami rozumnými. Št. N. 50. Duchodar či charisma potěšivé p-vy. Sš. Sk. 53. — P., předmluva, die Vorrede. Tuto sě po- čínají knížky o hřiešiech a najprv p. St. N. 110. - P., prosba, die Fürsprache, Fürbitte,	Vorbitte, das Fürwort. P-vou někoho upo- kojiti. V. P-vu podati. D. Někoho v něčem za p-vu žádati. Háj. Na žádosť a p-vu něčí. Flav. O p-vu někoho požádati; p-vou svou někoho oblomiti. Sych. Něčí p-vou něco obdržeti, dostati; p-vou někomu pomoci. Us. — P., žaloba, die Klage. Byť naň žád- ného bludu ukázáno nebylo, k samé p-vě jejich trpěti musí. Eus. P., domluva, vý- čitka, das Zureden, der Vorwurf. Tkadl., Br. — P., mínění, zdání, hlas, die Stimme. Meinung, das Urtheil. P. v potazu; k p-vě přistoupiti; p-vu svou učiniti, sententiam ferre; při volení hlasy a přímluvy sbírati; neděliti se úmyslem a p-vou; v p-vě své mírnost! zachovati; něčí p-vu poraziti; při obecném jednání svobodnou p-vu míti. V. Purkmistr na konšely přímluv podávati a podlé většího počtu zavírati má. Pr. měst. Jednoho každého soudce obzvláštně p. neb hlas v hromadu se sbírá. Bdž. 140. A nej- prvnějši p-vu učinil téměř na tento rozum. Žer. Žáp. I. <S. Jestliže kdo potřebuje rady, poraď; jestliže přímluvy, skloň se (svol). Kom. P-vu na podporách stavěti věc nejistá. Rb. (vz str. 271.), Pr. A pokudž mi co lep- šího ukázáno bude, že rád od této své pří- mluvy pustím. Žer. A proto že od předešlé p-vy odstoupiti nemůže. Žer. Rozsudek do- kavad nebude stranám přečten, v tajnosti zůstati má, též i p-vy při uvažování činěné. Kol. 32. — P., die Debatte. Stav rytířský v p-vách na sněmích před stavem duchovním přednost! obdržel. Žer. L. I. 29. Přímluvce, e, m. a f., orodovník a oro- dovnice. Bž. 71. Der Fürsprecher, Fürbitter, Vorbitter, die Fürsprecherin usw. V., Lom. P. máme u otce. Br. Cf. Přímluvci. Přímluvčí, dle Dnešní, fürbittend, für- bittlich, Fürbitte-. P. list, psaní dáti. V. Listy přímluvci měl od Sixta. Plác. P. úřad. Šm. — P., m. a f., subst, = přímluvce, der Vorbitter, die Fürbitterin. D. Přímluvčího míti. Sych. Kteří u bohů za lidi mají býti p-čími. Měst. bož. II. 181. Přímluvec, vce, m. = přímluvce. Na Slov. Přimluviti, il, en, ení; přimlouvati = k někomu mluviti, zu Jemanden sprechen, zusprechen; domlouvati, zureden. Vorwürfe machen, schelten, anfahren; naváděti, ein-, zureden; p. se: mluviti, ozvati se k čemu, drein reden, zusprechen; za někoho prositi, fürsprechcn, vorbitten, für Jemanden spre- chen, ein gutes Wort einlegen; mínění, zdání své dáti, právo vynésti, seine Stimme geben. Jg. — komu (čím) = domlouvati. Přimlu- vil našemu tlumači, že nám o tom neoznámil. Pref. Horkými, tvrdými slovy někomu p. V. Potom lidé láli a přimlouvali králi Jiřímu. Let. 198. — Tkad., Br. — (se) oč. Dosti tomu, byť bylo oč přimlúvati. Tkad. A o ta- kového žádného žádný se přimlouvati nemá zjevně ani tajně. Zř. F. I. T. 29. — se k čemu (mluviti, ozvati se; mínění, zdání své dáti). J. tr. Přimluv se k otci svému Er. P. 522. Některé se k tomu nepřimluviechu neb tajně s Vlastú svět jmějiechu. Dal. 11. 37. Ku pravdě se p. V. K ničemuž potřebnému při- mlouvati se neumějí. Preť. Že z nich nej- mírněji k věci se přimlouval. Br. Aby se