1056

Přimusitel, e, m., der Zwinger. L.

Přimusiti, il, sen, ení, šen, šení; přimu-
šovati = přinutiti, zwingen. — koho k če-
mu čím. Tím mučením k zpovědi ho při-
musil. Kom. — aby. Lidi přimušujete, aby
vám lhali. Kom.

Přímusivý, nutivý, zwingend. Prvocírkev
žádnou mocí přínutnou a přímusivou ne-
vládla, Sš. Sk. 57.

Přímusný, vz Přímusivý.

Přimušený; -en, a, o, erzwungen. Po-
slušenství p-né nebezpečné jest. Kom. J. 084.

Přimúviť, přimúvať se za koho = při-
mluviti se. U Opav. Klš.

Přímý (zastr. přím), a., o, přímičký,. pří-
mínký, přímounký, nekřivý. gerade, nicht
krumm. P. jest opak krivého a. nepravého,
stranného a potutelného. Kor. pre a přip.
-mъ. Mkl. B. 233. Místo přímý klademe
často chybně: rovný. Nz. P. čára (přímka),
hranol (Prisma), ráz (gerader Stoss), poměr
(gerades Verhältnisse, žlab. Nz. P. cesta,
D., jehlanec, přístava (sinus rectus). do-
stava, (cosinus), Sedl., důkaz, otázka, pád,
(vz Pád). Nz. P. daň, výstup (na nebi to,
co na zemi zeměpisná délka). S. N. Něco
přímého dělati (přímiti). Y. Lhostejnosť
přímou cestu k chudobě dláždí. Sych. P.
pospoj, jízda, mysl. Dch. P. úkon početní.
Stč. Alg. 12. Přímou cestou jíti. D. Přímým
krokem mám k vám naměřeno. Sych. Pří-
mým krokem sobě kráčí všudy. Kom. Po-
slanci k sněmu zemskému povolávají se
přímou volbou. Us. P. volení lidu. direkte
Volkswahl. — P., neležící, kolmý, aufrecht.
P. úd. Rostl. Topol co svíčka přímý, Sych.
— P., nehrbolatý, rovný. eben. P. rovina,
cesta. Jg. — P., upřímný, gerade, recht-
schaften. Ráj., Boč. Jsem primy, proto mluvím
každému do pravdy. Dch. Sírany přísloví
a pořekadel vz : Duše, Jidáš. Oheň, Srdce,
Upéci. Ztratiti koho. — čím. Kdo jest duší
přím jak postavou. Jg.

Přimydliti, il. en, ení, mehr anseilen. Us.

Přimykati, vz Přimknouti.

Přímysl, u, m., vedlejší ponětí, smysl, der
Nebengedanke. Vodami rozumějí se tu náro-
dové spolu s p-slem blahobytu. Sš. Zj. 468.

Přimysliti, il, šlen, ení; přimýšleti, el,
en, ení; přimyšlovati, hin-, hinzudenken,
ansinnen, anmuthen. D. — komu co, čeho:
krásy. Troj. — si co k čemu. Ale židé
kromě skutečných dober svojich primýšleli
sobě domnělé přednosti. Sš. 1. 89. — co
odkud. Slovo to z předešlé vety p. lze.
Sš. I. 59.

Přímzda, y, f., der Nebenlohn. Šm.

Přimyti, yl, yt, ytí, přimývati, hinzu-
sehwämmen, hinzuwaschen. — kde. Řeka
na jedné straně přimývá, na druhé odmývá.
Na Ostrav. Tč.

Přímyvka, y, f., angeschwemmtes Erd-
reich. V Beskydech. Tč.

Primzahl, něm., číslo kmenné. Stč. Nedo-
poručuji se od mathematiků slova: základní
číslo, prvočíslo.

1. Přín, -a, o, gegönnt. Vz Přáti. Zlob.

2. Přín, a, m., P. dolní, horní a nový,
vsi v okrese nechaniekém. Vz S. N. P. vy-
soký v Královéhradecku. Tf. 180.

Přinabyti, yl, yt, ytí, přinabývati, noch
mehr dazu erwerben, anschaffen. — čeho.

Us.

Přináhliti, il. en, ení; přináhleti. el, en,
ení = připuditi. zur Eile antreiben. —
koho komu (na Slov.). Plk. Přináhliti si,
sich übereilen. Plk.

Přínahý, etwas nackt, P. stvol. Rosl.
Přinachýlený; -en, a, o, ein wenig vor
gebeugt,

Přinajísti se, sich mit anderen satt essen.
Vz Jísti. Kde čtyři jedí. pátý se také při-
nají. Us. Puch.

Přinajíti, přinajati, přinajmouti = při-
jednati, zudingen. Šm.

Přinaléhati na koho, zusetzen L.

Přinalézti, lezu, zl, zen, ení, přinalezati,
noch mehr erfinden, aufdecken. — Har. —
co, čeho. Vz Při- (na. konci).

Přináležejicnosť, i, f. Ros.. šp. m.:
přináležitosť. Jg.

Přináležejicný, Ros., šp. m.: přináležitý.

Přináležení, n.. das Angehören. Us.

Přináležeti, 3. os. pl. ží a žejí, el, ení;
budu p. — P. = vlastním býti, něčím býti,
gehören, an , zugehören; patřiti, gehören.
angehören; částí něčeho býti, dazu gehören,
anhängig sein: příslušeti, gebühren, obliegen,
zustehen. Jg. — komu. Přináležejí mně. V.
Pře se. že užívání požitku jemu přináleží.
Sych.— komu pod co: pod moc. Kom —
ke komu, k čemu. To nejvíce ke mně.
k tvému povolání přináleží. V. Nepřináleží
k té věci. V. Nic to k tobě nepřináleží. Y.
Že toliko k správcům duchovním jakožto
hluboké tajemství přináleží. Sl. 173. To a
co k tomu přináleží (toho částí jest). D. Tomu
učí, co k spravedlnosti přináleží. Sš. Sk. 154.
K kterémuž právu kdo přináleží. Vác. 15.

Přináležitosť, i, f., die Zusammenge-
hörigkeit, Zugehörigkeit. Zuständigkeit. P.
ke mlýnu. Us.

Přináležitý, přináležející, zugehörig, zu-
ständig. — k čemu : k úřadu. Br. Věci
k cechu p-té. Sedl. Rychn. 41.
Přinaložiti, il, en, ení, noch mehr auf-
laden. Us.

Přinápodobniti, il,. ěn, ění, nachahmen,
nachmachen. — co čemu. Slez. Tč.

Přinapomáhati, přinapomoci, mohl, mo-
žení, behilflich sein, beispringen. Jg. -- komu
čím.

Přinapomenouti, ul, ut, utí, přinapo-
mínati, ermahnen. L. -- koho.

Přinarození, n., die Schamglieder. Us.
Sd.

Přinášecí, Apportirungs-. Dch

Přinášeč, e, m., der Zubringer. J. tr.

Přinášení, přinášívání, vz Přinesení.

Přinášeti, vz Přinésti.

Přinaučiti, vz Přiučiti.

Přínavek, vka, m., nautilus, živočich
studenokrevný z třídy ramýšů, der Schiff-
küttel Segler. Krok.

Přinavrátiti, il, cen, ení, wiederherstellen.
Jg. — co.

Princ, e, m., lépe než prync, z fr. prince
(préns) a to z lat. princeps, kníže, der Prinz.
V. P. jest obyč. titul synův a bratrův i ji-
ných bližších příbuzných skutečného n. bý-



	1056

	Přimusitel, e, m., der Zwinger. L. Přimusiti, il, sen, ení, šen, šení; přimu- šovati = přinutiti, zwingen. — koho k če- mu čím. Tím mučením k zpovědi ho při- musil. Kom. — aby. Lidi přimušujete, aby vám lhali. Kom. Přímusivý, nutivý, zwingend. Prvocírkev žádnou mocí přínutnou a přímusivou ne- vládla, Sš. Sk. 57. Přímusný, vz Přímusivý. Přimušený; -en, a, o, erzwungen. Po- slušenství p-né nebezpečné jest. Kom. J. 084. Přimúviť, přimúvať se za koho = při- mluviti se. U Opav. Klš. Přímý (zastr. přím), a., o, přímičký,. pří- mínký, přímounký, nekřivý. gerade, nicht krumm. P. jest opak krivého a. nepravého, stranného a potutelného. Kor. pre a přip. -mъ. Mkl. B. 233. Místo přímý klademe často chybně: rovný. Nz. P. čára (přímka), hranol (Prisma), ráz (gerader Stoss), poměr (gerades Verhältnisse, žlab. Nz. P. cesta, D., jehlanec, přístava (sinus rectus). do- stava, (cosinus), Sedl., důkaz, otázka, pád, (vz Pád). Nz. P. daň, výstup (na nebi to, co na zemi zeměpisná délka). S. N. Něco přímého dělati (přímiti). Y. Lhostejnosť přímou cestu k chudobě dláždí. Sych. P. pospoj, jízda, mysl. Dch. P. úkon početní. Stč. Alg. 12. Přímou cestou jíti. D. Přímým krokem mám k vám naměřeno. Sych. Pří- mým krokem sobě kráčí všudy. Kom. Po- slanci k sněmu zemskému povolávají se přímou volbou. Us. P. volení lidu. direkte Volkswahl. — P., neležící, kolmý, aufrecht. P. úd. Rostl. Topol co svíčka přímý, Sych. — P., nehrbolatý, rovný. eben. P. rovina, cesta. Jg. — P., upřímný, gerade, recht- schaften. Ráj., Boč. Jsem primy, proto mluvím každému do pravdy. Dch. Sírany přísloví a pořekadel vz : Duše, Jidáš. Oheň, Srdce, Upéci. Ztratiti koho. — čím. Kdo jest duší přím jak postavou. Jg. Přimydliti, il. en, ení, mehr anseilen. Us. Přimykati, vz Přimknouti. Přímysl, u, m., vedlejší ponětí, smysl, der Nebengedanke. Vodami rozumějí se tu náro- dové spolu s p-slem blahobytu. Sš. Zj. 468. Přimysliti, il, šlen, ení; přimýšleti, el, en, ení; přimyšlovati, hin-, hinzudenken, ansinnen, anmuthen. D. — komu co, čeho: krásy. Troj. — si co k čemu. Ale židé kromě skutečných dober svojich primýšleli sobě domnělé přednosti. Sš. 1. 89. — co odkud. Slovo to z předešlé vety p. lze. Sš. I. 59. Přímzda, y, f., der Nebenlohn. Šm. Přimyti, yl, yt, ytí, přimývati, hinzu- sehwämmen, hinzuwaschen. — kde. Řeka na jedné straně přimývá, na druhé odmývá. Na Ostrav. Tč. Přímyvka, y, f., angeschwemmtes Erd- reich. V Beskydech. Tč. Primzahl, něm., číslo kmenné. Stč. Nedo- poručuji se od mathematiků slova: základní číslo, prvočíslo. 1. Přín, -a, o, gegönnt. Vz Přáti. Zlob. 2. Přín, a, m., P. dolní, horní a nový, vsi v okrese nechaniekém. Vz S. N. P. vy- soký v Královéhradecku. Tf. 180.	Přinabyti, yl, yt, ytí, přinabývati, noch mehr dazu erwerben, anschaffen. — čeho. Us. Přináhliti, il. en, ení; přináhleti. el, en, ení = připuditi. zur Eile antreiben. — koho komu (na Slov.). Plk. Přináhliti si, sich übereilen. Plk. Přínahý, etwas nackt, P. stvol. Rosl. Přinachýlený; -en, a, o, ein wenig vor gebeugt, Přinajísti se, sich mit anderen satt essen. Vz Jísti. Kde čtyři jedí. pátý se také při- nají. Us. Puch. Přinajíti, přinajati, přinajmouti = při- jednati, zudingen. Šm. Přinaléhati na koho, zusetzen L. Přinalézti, lezu, zl, zen, ení, přinalezati, noch mehr erfinden, aufdecken. — Har. — co, čeho. Vz Při- (na. konci). Přináležejicnosť, i, f. Ros.. šp. m.: přináležitosť. Jg. Přináležejicný, Ros., šp. m.: přináležitý. Přináležení, n.. das Angehören. Us. Přináležeti, 3. os. pl. ží a žejí, el, ení; budu p. — P. = vlastním býti, něčím býti, gehören, an , zugehören; patřiti, gehören. angehören; částí něčeho býti, dazu gehören, anhängig sein: příslušeti, gebühren, obliegen, zustehen. Jg. — komu. Přináležejí mně. V. Pře se. že užívání požitku jemu přináleží. Sych.— komu pod co: pod moc. Kom — ke komu, k čemu. To nejvíce ke mně. k tvému povolání přináleží. V. Nepřináleží k té věci. V. Nic to k tobě nepřináleží. Y. Že toliko k správcům duchovním jakožto hluboké tajemství přináleží. Sl. 173. To a co k tomu přináleží (toho částí jest). D. Tomu učí, co k spravedlnosti přináleží. Sš. Sk. 154. K kterémuž právu kdo přináleží. Vác. 15. Přináležitosť, i, f., die Zusammenge- hörigkeit, Zugehörigkeit. Zuständigkeit. P. ke mlýnu. Us. Přináležitý, přináležející, zugehörig, zu- ständig. — k čemu : k úřadu. Br. Věci k cechu p-té. Sedl. Rychn. 41. Přinaložiti, il, en, ení, noch mehr auf- laden. Us. Přinápodobniti, il,. ěn, ění, nachahmen, nachmachen. — co čemu. Slez. Tč. Přinapomáhati, přinapomoci, mohl, mo- žení, behilflich sein, beispringen. Jg. -- komu čím. Přinapomenouti, ul, ut, utí, přinapo- mínati, ermahnen. L. -- koho. Přinarození, n., die Schamglieder. Us. Sd. Přinášecí, Apportirungs-. Dch Přinášeč, e, m., der Zubringer. J. tr. Přinášení, přinášívání, vz Přinesení. Přinášeti, vz Přinésti. Přinaučiti, vz Přiučiti. Přínavek, vka, m., nautilus, živočich studenokrevný z třídy ramýšů, der Schiff- küttel Segler. Krok. Přinavrátiti, il, cen, ení, wiederherstellen. Jg. — co. Princ, e, m., lépe než prync, z fr. prince (préns) a to z lat. princeps, kníže, der Prinz. V. P. jest obyč. titul synův a bratrův i ji- ných bližších příbuzných skutečného n. bý-