Předchozí (1060)  Strana:1061  Další (1062) |
|
|||
1061
|
|||
|
|||
statek na něho připadá; p. na někoho. V.
Pohroma na nás připadla. Sych. Připadla na
hlavu jeho kletba. Jel. Připadá na mne strach. Troj. Připadl mu na nohu kůň. Jel. P. na město. D. Cepy na snopy připadají. Br. Na ten den připadá svátek. Us. Na koho připadá pořádek ponocovati? Bych. To na tvůj účet připadá. Šm. Připadla jim na mysl dobrá rada. Br. Lež, ač sebe slibnější, nikda nemůže na česť Kristovu připadati; Trest veškeren připadne na Jerusalem; I připadla bázeň veliká na všecky; Což na Boha zhola neořipadá; Hřešiti nepřipadá na křesťana. Sš. L. 55., 193.; Sk. 54.; 1. 51., 72. Páně H. zboží na jeho otce i naň připadlo jest. Půh. II. 528. Statek na jeho dědice připadl. Nar. o h. a k. Cenu věci ustanoviti ne na pachatele křivdy připadá. Kos. 01. I. 128. Děti zemrou-li, dílové na jich krevní přátely, na bratry a sestry p-dnou. Kol. 4(5. Ale k dědičnému nápadu všecky hory jsú dě- dičné, neb připadají na dědice. CJB. 335. Ten a takový aby česť a hrdlo ztratil a statek jeho aby na krále připadl. Zř. F. I. A. 31. 1 připadl vichor na jezero. Sš. L. 80. Připadl duch sv. na všecky. Sš. Sk. 127. — komu za co, v co. Důl připadl zemčpánu za svobodný, připadl v moc svobodnou, když majetník přestal v něm pracovati (ztratil jej)- Vys. -- kam, k čemu, do čeho. Me- lodie jejich velmi jim k tomu připadá. Ler. Některé kroupy připadly ke zdi. D. To k tomu připadá (congruit). Sedl. P. do města. Ben. V. Než mají (královny české) toho věna do své živnosti užívati a po smrti každé má to zase ke koruně připadnouti. Zř. F. I. A. 40. — proč. Pro ukázání moci té znáhla připadl. Sš. Sk. 18. I na mnohé jiné národy připadl strach a bázeň pro vejikosť ramene Hospodinova. Sš. I. 103. — Ze taková po- kuta pro jeho provinění na JMK. připadá. Zř. F. 1. A. 24. Tu by připadlo pro čas soudců jenom 3389 roku. Sš. Sk. 158. — v čem. V čemž nemesis a pokuta boží na ně připadla. Sš. Sk. 159. — komu skrze co. Ten statek mi připadl skrze smrť. D. — čím (na koho). Věkem moudrosť nepři- padá. Bs. P. na někoho vojskem. V. Krá- lovství nápadem naň připadlo. Cyr.—kdy, při čem. Při těchto ranách zimnice silná připadne-li. Sal. Případuůstka, y, f., vz Případnosť.
Připadnutí, n., vz Připadnouti.
Případný; -den, dna, o. —P., náhodilý,
náhodný, ohngefähr sich zutragend, sich ereignend. P. věc, štěstí, svátkové, V., uži- tek. Martim. — v čem. Protivnosti v životě lidském případné. Puch. — P., nepodstatný, vedlejší, zufällig. P. věc jest těla krása. Jel. V p. věcech. V. P. příjmy. J. tr. Co pak titulóv p-dných dotýče. Vš. 373. P. věc ná- sleduje počátku svého (accessorium sequitur suum principale). Pr. Vz Rb. str. 271. Než jestliže by se co trefilo p-ného. Zř. F. I. —P., příležitý, příhodný, füglich, bequem, gelegen, entsprechend, schicklich, angemessen. V. P. lékařství, Kom., slova. Cyr. Z důležitých a p-dných příčin něco přijati. Jdn. 194. Na jiné p-dné otázky dříve odpověděti. Sš. L 16. — k čemu. Historie života vladaře Archelaa jest |
nad míru p-dna k naší parabole. Sš. L. 182.
Jména k věcem případná. Br. Víno k obve-
selování smutných případné. Kom. P. k okol-
nostem, k věcem. Nz. Melodie neb nota
k věci a k metru p-dná. Kom. Ryba hlavu
velikou mající těla k tomu p-dného. Ler. —
čemu. Smysl textu nejpřípadnější jest ten.
Br. Rytba n. řezba slohu p-ná, stilvolle
Skulptur. Dch. — nač. Na povahu lidskou
je p-dna (mravnosť). Kos. Ol. I. 234.
Připadování, n., das Zu-, Anfallen. — P.,
prípad, casus (v mluvnici; zastr.) Kníž. Beneš. Připájati, anlötheu. Presl.
Připakovati, lépe: přibaliti, přiložiti,
přidati, unter etwas verpacken. Hý. —- co k čemu. Přípal, u, m., na Mor. přípala, y, f.,
oheň v čelesně peci, aby pec nevychladla, das Vorfeuer. P.= oheň v otvoru chlebové peci, který se udržuje, aby byl chléb po vrchu červenější a aby bylo do peci viděti. Us. Hk. Udělej větří p. Ten chléb měl ve- liký p. (chléb dostal příliš tmavou kůrku). Us. Vz Přísvět, Přínět. — P., zánět, oheň, der Brand. D. — P., podpal, das Zündholz, Zündstroh. Us., Klš., D. — P., barva chleba daná. Us. — P., přepálení, tenkosť stříbra nad obyčejných 15 lotu (as 29 dekagrammů), der Uiberbrand, v hutn. D., Šp. — P., co železu v kování, stříbru v slévání na váze ujde, der Abbrand. D. — P., podnět, der An- trieb. Přípala našich žádostí. Na Mor. Připalač, e, m. =— palič, der Anzünder.
Slov. Bern. Připalašiti se, il, ení, den Pallasch um-
gürten. L. Přípalčivý, ein wenig brennend. P. chuť.
Přípalé, n., při-, zapálení, zápal, rozpal,
zjitření, die Entzündung, zastr. A jeho (ne- žitu, píštěly) zarození bývá . . . neb z krve černé, v nižto p. přivedlo ostrosť. Sal. 73. 10. V orig.: in qua adustio induxit acuitatem. Připalečkovati, pod palec něco vzíti,
heimlich wegnehmen. Us. --- co. Přípalek, lku, m., v uhlířství, die Zu-
kohlung. Šp.. Připálení, n., das Anbrennen. P. cejchu,
znamení světské hanby, das Brandmal. V. Připálenina, y, f, připálení, das Ange-
brannte, der Brand. Br. Jídlo smrdí p-nou, brenzelt, riecht brandicht. Reš. — P., při- pálená část kůže, der Brandfleck. D. Připálený; připálen, a, o. P., přiboudlý,
smoudný, přismoudlý, přičouchlý, přičmou- dlý, brandicht, angebrannt, Brand-. Sp. P. krev (žlučná). Sal. 55. 5. P. vůně, cejch, Wus., maso, Kom., znamení. V. — čím:. mrazem, Mus., železem. Přípaličkovitý, subelavatus. P. blizna.
Připáliti, il, en, ení; připalovati = při-
žehati, přismouditi, přiškvířiti, přichytiti, ein wenig anbrennen, versengen; páliti, opa- lovati, einbrennen, zu-, aufbrennen. Jg. — co: jídlo, vlasy, ránu, D., znamení, V., uhlí. Vуs.— co komu: boky. Lom. P. komu = uhoditi ho. Mor. Mtl. — co čím: železem znamení, V., cejch. Kom. — co kam: zna- mení na sud p. Šp. — se, angebrannt werden, anbrennen. Pečené se připálila. — se čím. Listy mrazem se připálily. |
||
|
|||
Předchozí (1060)  Strana:1061  Další (1062) |