1061

statek na něho připadá; p. na někoho. V.

Pohroma na nás připadla. Sych. Připadla na
hlavu jeho kletba. Jel. Připadá na mne
strach. Troj. Připadl mu na nohu kůň. Jel.
P. na město. D. Cepy na snopy připadají.
Br. Na ten den připadá svátek. Us. Na koho
připadá pořádek ponocovati? Bych. To na
tvůj účet připadá. Šm. Připadla jim na mysl
dobrá rada. Br. Lež, ač sebe slibnější, nikda
nemůže na česť Kristovu připadati; Trest
veškeren připadne na Jerusalem; I připadla
bázeň veliká na všecky; Což na Boha zhola
neořipadá; Hřešiti nepřipadá na křesťana.
Sš. L. 55., 193.; Sk. 54.; 1. 51., 72. Páně
H. zboží na jeho otce i naň připadlo jest.
Půh. II. 528. Statek na jeho dědice připadl.
Nar. o h. a k. Cenu věci ustanoviti ne na
pachatele křivdy připadá. Kos. 01. I. 128.
Děti zemrou-li, dílové na jich krevní přátely,
na bratry a sestry p-dnou. Kol. 4(5. Ale
k dědičnému nápadu všecky hory jsú dě-
dičné, neb připadají na dědice. CJB. 335.
Ten a takový aby česť a hrdlo ztratil a
statek jeho aby na krále připadl. Zř. F. I.
A. 31. 1 připadl vichor na jezero. Sš. L. 80.
Připadl duch sv. na všecky. Sš. Sk. 127. —
komu za co, v co. Důl připadl zemčpánu
za svobodný, připadl v moc svobodnou, když
majetník přestal v něm pracovati (ztratil
jej)- Vys. -- kam, k čemu, do čeho. Me-
lodie jejich velmi jim k tomu připadá. Ler.
Některé kroupy připadly ke zdi. D. To
k tomu připadá (congruit). Sedl. P. do města.
Ben. V. Než mají (královny české) toho věna
do své živnosti užívati a po smrti každé má
to zase ke koruně připadnouti. Zř. F. I. A.
40. — proč. Pro ukázání moci té znáhla
připadl. Sš. Sk. 18. I na mnohé jiné národy
připadl strach a bázeň pro vejikosť ramene
Hospodinova. Sš. I. 103. — Ze taková po-
kuta pro jeho provinění na JMK. připadá.
Zř. F. 1. A. 24. Tu by připadlo pro čas
soudců jenom 3389 roku. Sš. Sk. 158. —
v čem. V čemž nemesis a pokuta boží na
ně připadla. Sš. Sk. 159. — komu skrze
co. Ten statek mi připadl skrze smrť. D. —
čím (na koho). Věkem moudrosť nepři-
padá. Bs. P. na někoho vojskem. V. Krá-
lovství nápadem naň připadlo. Cyr.—kdy,
při čem. Při těchto ranách zimnice silná
připadne-li. Sal.

Případuůstka, y, f., vz Případnosť.

Připadnutí, n., vz Připadnouti.

Případný; -den, dna, o. —P., náhodilý,
náhodný, ohngefähr sich zutragend, sich
ereignend. P. věc, štěstí, svátkové, V., uži-
tek. Martim. — v čem. Protivnosti v životě
lidském případné. Puch. — P., nepodstatný,
vedlejší, zufällig. P. věc jest těla krása. Jel.
V p. věcech. V. P. příjmy. J. tr. Co pak
titulóv p-dných dotýče. Vš. 373. P. věc ná-
sleduje počátku svého (accessorium sequitur
suum principale). Pr. Vz Rb. str. 271. Než
jestliže by se co trefilo p-ného. Zř. F. I. —P.,
příležitý, příhodný, füglich, bequem, gelegen,
entsprechend, schicklich, angemessen. V. P.
lékařství, Kom., slova. Cyr. Z důležitých a
p-dných příčin něco přijati. Jdn. 194. Na jiné
p-dné otázky dříve odpověděti. Sš. L 16. —
k čemu. Historie života vladaře Archelaa jest

nad míru p-dna k naší parabole. Sš. L. 182.

Jména k věcem případná. Br. Víno k obve-

selování smutných případné. Kom. P. k okol-

nostem, k věcem. Nz. Melodie neb nota

k věci a k metru p-dná. Kom. Ryba hlavu

velikou mající těla k tomu p-dného. Ler. —

čemu. Smysl textu nejpřípadnější jest ten.

Br. Rytba n. řezba slohu p-ná, stilvolle

Skulptur. Dch. — nač. Na povahu lidskou

je p-dna (mravnosť). Kos. Ol. I. 234.

Připadování, n., das Zu-, Anfallen. — P.,
prípad, casus (v mluvnici; zastr.) Kníž. Beneš.

Připájati, anlötheu. Presl.

Připakovati, lépe: přibaliti, přiložiti,
přidati, unter etwas verpacken. Hý. —- co
k čemu.

Přípal, u, m., na Mor. přípala, y, f.,
oheň v čelesně peci, aby pec nevychladla,
das Vorfeuer. P.= oheň v otvoru chlebové
peci, který se udržuje, aby byl chléb po
vrchu červenější a aby bylo do peci viděti.
Us. Hk. Udělej větří p. Ten chléb měl ve-
liký p. (chléb dostal příliš tmavou kůrku).
Us. Vz Přísvět, Přínět. — P., zánět, oheň,
der Brand. D. — P., podpal, das Zündholz,
Zündstroh. Us., Klš., D. — P., barva chleba
daná. Us. — P., přepálení, tenkosť stříbra
nad obyčejných 15 lotu (as 29 dekagrammů),
der Uiberbrand, v hutn. D., Šp. — P., co
železu v kování, stříbru v slévání na váze
ujde, der Abbrand. D. — P., podnět, der An-
trieb. Přípala našich žádostí. Na Mor.

Připalač, e, m. =— palič, der Anzünder.
Slov. Bern.

Připalašiti se, il, ení, den Pallasch um-
gürten. L.

Přípalčivý, ein wenig brennend. P. chuť.

Přípalé, n., při-, zapálení, zápal, rozpal,
zjitření, die Entzündung, zastr. A jeho (ne-
žitu, píštěly) zarození bývá . . . neb z krve
černé, v nižto p. přivedlo ostrosť. Sal. 73. 10.
V orig.: in qua adustio induxit acuitatem.

Připalečkovati, pod palec něco vzíti,
heimlich wegnehmen. Us. --- co.

Přípalek, lku, m., v uhlířství, die Zu-
kohlung. Šp..

Připálení, n., das Anbrennen. P. cejchu,
znamení světské hanby, das Brandmal. V.

Připálenina, y, f, připálení, das Ange-
brannte, der Brand. Br. Jídlo smrdí p-nou,
brenzelt, riecht brandicht. Reš. — P., při-
pálená část kůže, der Brandfleck. D.

Připálený; připálen, a, o. P., přiboudlý,
smoudný, přismoudlý, přičouchlý, přičmou-
dlý, brandicht, angebrannt, Brand-. Sp. P.
krev (žlučná). Sal. 55. 5. P. vůně, cejch,
Wus., maso, Kom., znamení. V. — čím:.
mrazem, Mus., železem.

Přípaličkovitý, subelavatus. P. blizna.

Připáliti, il, en, ení; připalovati = při-
žehati, přismouditi, přiškvířiti, přichytiti,
ein wenig anbrennen, versengen; páliti, opa-
lovati, einbrennen, zu-, aufbrennen. Jg. —
co: jídlo, vlasy, ránu, D., znamení, V., uhlí.
Vуs.— co komu: boky. Lom. P. komu =
uhoditi ho. Mor. Mtl. — co čím: železem
znamení, V., cejch. Kom. — co kam: zna-
mení na sud p. Šp. — se, angebrannt werden,
anbrennen. Pečené se připálila. — se čím.
Listy mrazem se připálily.