Předchozí (1065)  Strana:1066  Další (1067) |
|
|||
1066
|
|||
|
|||
Připojený; -en, a, o, angefügt, ange-
schlossen, zugesellt, einverleibt. P. věc, der Anschluss. D. — čemu. Jd. — k čemu. Země ku království českému p-né. Zlob. — P., ého, m..— připojenec. Připojímati, připojati, připojiti, připo-
jinouti, noch hinzu nehmen. L. — co. Připojiště, ě, n., přípojek, der Anknüp-
fungspunkt, Anschlusspunkt. Pŕipojitel, e, m., der Anfüger.
Připojitelka, y, připojitelkyně, ě, f.,
die Anfügerin. Připojitelnosť, i, f., die Vereinbarkeit. Us.
Připojitelný, vereinbar. Jel.
Připojiti, il, en, ení; připojovati, anfügen,
fest anmachen, anhängen, bei-, zufügen, an- heften, anknüpfen, anschliessen, ansetzen, zu- gesellen, einverleiben, vereinigen, V.; se, sich bei-, zugesellen, anschliessen. D. — co: hlas svůj. Kom. — co, koho, se k čemu. Zemi k svému panství p. V. P. se k někomu. V. Připojím se k vám. Sych. Vojsko k nám se připojilo. Har. P. se k trestnímu řízení. J. tr. Kolínští nechtěli jich k sobě v to jednání p. Bart. 3. P. k faře, einpfarren. J. tr. Připoje dálejší to vyvíjení ku předešlé myšlénce. Sš. I. 116. — co, koho, se komu. Zlopověstným se nepřipojuj. Kom. Připojuje tě Bohu. Jel. Připojím se těm lidem. Kom. Pánu se p. Br. — se proč. Vojenští pa- cholci pro posluhu (k vojákům) se připojují. Kom. — se ke komu čím: svým hlasem. Dch. — kdy. I připojilo se k církvi dne onoho duší asi tři tisíce. Sš. Sk 28. — kam. Co se privilegium císaře Karla dotýče, kte- rýmž vtěluje a připojuje množství zámků a zemí do království českého. Zř. F. I. B. 13. — jak: dostavkem, bez účelu Sš. Sk. 148., 102. Přípojka, y, f., der Anschluss, der Zu-
satz, die Anfügung. Ve Slez. Tč. Přípojný, anfügbar, Anschluss-. P. dráha.
Dch. Připojovač, připojovatel, e, m., der
Anfüger, Verbinder. Rk. Připojovaěka, y, f., die Anfügerin.
Připojování, n., die öftere, wiederholte
Anfügung. Připojovatel, e, m. = připojovač.
Připojovatelka, y, připojovatelkyně,
ě, f. = připojovačka. Přípojovnice, e, f. =připojovačka.
Připojovník, a, m. = připojovač.
Přípolední, n., čas blízko poledne. V samé
p. k nám přišel. Us. Č. Přípolednice, e, f. Prosí o to jako Při-
polednice. Č. M. 495. (V Horní Lužici). Připolepšiti, il, en, ení, ein wenig auf-
bessern. Šm. Přípolí, n., místo u pole, Gegend beim
Felde. Dch. Připoliti, il, it, ití, připolívati, ein wenig
begiessen. Připolívaný hrnec, glasirt. Us.
Připomahatel, připomahač, e, m., Bei-
helfer, m. Připomáhati, vz Připomoci.
Připomanúti = připomenouti. Kat. 3338.
Připomenouti, ul, ut, utí; připomínati,
připomínávati= přivoditi na paměť, erin- |
nern, in Erinnerung bringen, anregen; pra-
viti o něčem, dotknouti se toho, erwähnen, anziehen, anführen, erinnern. Jg. — Budiž to připomenuto. Dch. — co, koho. Divné skutky tvé budu připomínati. V. Lonské slívy (stalé věci) p., Us., skutky Páně p. Br. Nedobře si počíná, kdo zlé připomíná. Pk. — co komu: něco sobě, komu p. V. P. znalcům učiněnou přísahu. J. tr. — D., Kom., Br. — čeho komu. Připomenul jim také pomoci boží. V. Učenníci záslibkův a obětí chrámu darovaných připomínají. Sš. L. 191. Krutá zima mi toho roku připomíná. Toms. Lonských sliv (stalých věcí) p. Us. -— co, čeho (komu) čím. Aby ničím zlým toho nepřipomínali. V. Vším dobrým i vám to chceme p. Klat. To mu všelikou milostí královskou na budoucí časy připomínati bu- deme. V. — co, koho v čem (kde) jak kdy. V dobrém to připomínali (dobře o tom mluvili). Lom. P. v knize (vz následující). V. Zdali by co svědek v něčem p. měl. J. tr. i Zlým ho připomínali (zle o něm mluvili). V. Po smrti všichni dobrým ho připomínají. V. — co komu o čem, o kom (kde). Někdo něco připomínal o tom člověku. Svěd. O čemž v knize třetí připomenuto. V. Při- pomenuv jim o těch za předků stalých po- mocech. Br. P. sobě o něčem dle Bl. šp. prý m.: co, ale káraná vazba jest s dostatek a dobře doložena. — koho komu z čeho. Co bychom věděli o těch králích, kdy bychom jich sobě z bylinek po nich ukřtěných ne- připomínali ? Byl. — koho na co. Že mě připomínáš na rozcházku. Er. P. 205. P. něco někomu na zlé (= zlým). Us. u Poličky. Sn. — oč kde. Při soudu o to p-nul. Žer. Záp. II. 47. Před tváří boží co p. Sš. Sk. 120. Připomenutí, n., die Erinnerung, Erwäh-
nung. P. starých věcí; p. hodný. V. Připominač, e, m., der Erinnerer.
Připomínání, n., die Erinnerung, Erwäh-
nung. P. věcí budoucích. V. Ta rozkoš z p. dobrých věcí pochází. Jel. Připomínaný; -án, a, o, angeregt, er-
wähnt. Bern. Připomínati, vz Připomenouti.
Připomínka, y, f., die Erinnerung, Be-
merkung. Dch. Odvratná p., Gegenbemer- kung ; p. ve při účetní, Er. beim Rechnungs- process. Přípomoc, i, f., die Zu-, Beihilfe. Šm.
Připomoci, vz Moci; připomáhati, bei-
helfen, beistehen, helfen. — komu (čeho). Pes psu připomohl. V. Skotačka dívkám všeho p. může. V. Co by jim připomohlo (trochu pomohlo). Bl. — čím: nemocnému lékem, nachhelfen. Dch. — komu v čem, in etwas helfen. Us. Tč. Přípomocník, a, m., pomocník, der Hel-
fer, Gehilfe. Aqu. Přípomocný, beihilflich. Rk., Šm.
Přípona, y, f., příponka, čím se co při-
píná, das Heft. — P., příční bránice, opona, das Zwerchfell. Krok., Sal. Vz Bránice. -- Příponky = buňky, kterými včely plásty ku stěnám úlů připevňují. Lš. — P. v mluv- nici, die Nachsilbe, das Suffix. Přípony jsou vsuvky a přísuvky, které ku kořenu vně bývají přidávány tím úmyslem, aby význam |
||
|
|||
Předchozí (1065)  Strana:1066  Další (1067) |