1066

Připojený; -en, a, o, angefügt, ange-
schlossen, zugesellt, einverleibt. P. věc, der
Anschluss. D. — čemu. Jd. — k čemu.
Země ku království českému p-né. Zlob. —
P., ého, m..— připojenec.

Připojímati, připojati, připojiti, připo-
jinouti, noch hinzu nehmen. L. — co.

Připojiště, ě, n., přípojek, der Anknüp-
fungspunkt, Anschlusspunkt.

Pŕipojitel, e, m., der Anfüger.

Připojitelka, y, připojitelkyně, ě, f.,
die Anfügerin.

Připojitelnosť, i, f., die Vereinbarkeit. Us.

Připojitelný, vereinbar. Jel.

Připojiti, il, en, ení; připojovati, anfügen,
fest anmachen, anhängen, bei-, zufügen, an-
heften, anknüpfen, anschliessen, ansetzen, zu-
gesellen, einverleiben, vereinigen, V.; se,
sich bei-, zugesellen, anschliessen. D. — co:
hlas svůj. Kom. — co, koho, se k čemu.
Zemi k svému panství p. V. P. se k někomu.
V. Připojím se k vám. Sych. Vojsko k nám
se připojilo. Har. P. se k trestnímu řízení.
J. tr. Kolínští nechtěli jich k sobě v to
jednání p. Bart. 3. P. k faře, einpfarren.
J. tr. Připoje dálejší to vyvíjení ku předešlé
myšlénce. Sš. I. 116. — co, koho, se komu.
Zlopověstným se nepřipojuj. Kom. Připojuje
tě Bohu. Jel. Připojím se těm lidem. Kom.
Pánu se p. Br. — se proč. Vojenští pa-
cholci pro posluhu (k vojákům) se připojují.
Kom. — se ke komu čím: svým hlasem.
Dch. — kdy. I připojilo se k církvi dne
onoho duší asi tři tisíce. Sš. Sk 28. — kam.
Co se privilegium císaře Karla dotýče, kte-
rýmž vtěluje a připojuje množství zámků
a zemí do království českého. Zř. F. I.
B. 13. — jak: dostavkem, bez účelu Sš.
Sk. 148., 102.

Přípojka, y, f., der Anschluss, der Zu-
satz, die Anfügung. Ve Slez. Tč.

Přípojný, anfügbar, Anschluss-. P. dráha.
Dch.

Připojovač, připojovatel, e, m., der
Anfüger, Verbinder. Rk.

Připojovaěka, y, f., die Anfügerin.

Připojování, n., die öftere, wiederholte
Anfügung.

Připojovatel, e, m. = připojovač.

Připojovatelka, y, připojovatelkyně,
ě, f. = připojovačka.

Přípojovnice, e, f. =připojovačka.

Připojovník, a, m. = připojovač.

Přípolední, n., čas blízko poledne. V samé
p. k nám přišel. Us. Č.

Přípolednice, e, f. Prosí o to jako Při-
polednice. Č. M. 495. (V Horní Lužici).

Připolepšiti, il, en, ení, ein wenig auf-
bessern. Šm.

Přípolí, n., místo u pole, Gegend beim
Felde. Dch.

Připoliti, il, it, ití, připolívati, ein wenig
begiessen.

Připolívaný hrnec, glasirt. Us.

Připomahatel, připomahač, e, m., Bei-
helfer, m.

Připomáhati, vz Připomoci.

Připomanúti = připomenouti. Kat. 3338.

Připomenouti, ul, ut, utí; připomínati,
připomínávati= přivoditi na paměť, erin-

nern, in Erinnerung bringen, anregen; pra-
viti o něčem, dotknouti se toho, erwähnen,
anziehen, anführen, erinnern. Jg. — Budiž
to připomenuto. Dch. — co, koho. Divné
skutky tvé budu připomínati. V. Lonské
slívy (stalé věci) p., Us., skutky Páně p.
Br. Nedobře si počíná, kdo zlé připomíná.
Pk. — co komu: něco sobě, komu p. V.
P. znalcům učiněnou přísahu. J. tr. — D.,
Kom., Br. — čeho komu. Připomenul jim
také pomoci boží. V. Učenníci záslibkův a
obětí chrámu darovaných připomínají. Sš.
L. 191. Krutá zima mi toho roku připomíná.
Toms. Lonských sliv (stalých věcí) p. Us. -—
co, čeho (komu) čím. Aby ničím zlým
toho nepřipomínali. V. Vším dobrým i vám
to chceme p. Klat. To mu všelikou milostí
královskou na budoucí časy připomínati bu-
deme. V. — co, koho v čem (kde) jak
kdy. V dobrém to připomínali (dobře o tom
mluvili). Lom. P. v knize (vz následující). V.
Zdali by co svědek v něčem p. měl. J. tr.
i Zlým ho připomínali (zle o něm mluvili).
V. Po smrti všichni dobrým ho připomínají.
V. — co komu o čem, o kom (kde).
Někdo něco připomínal o tom člověku. Svěd.
O čemž v knize třetí připomenuto. V. Při-
pomenuv jim o těch za předků stalých po-
mocech. Br. P. sobě o něčem dle Bl. šp.
prý m.: co, ale káraná vazba jest s dostatek
a dobře doložena. — koho komu z čeho. Co
bychom věděli o těch králích, kdy bychom
jich sobě z bylinek po nich ukřtěných ne-
připomínali ? Byl. — koho na co. Že mě
připomínáš na rozcházku. Er. P. 205. P. něco
někomu na zlé (= zlým). Us. u Poličky. Sn.
— oč kde. Při soudu o to p-nul. Žer. Záp.
II. 47. Před tváří boží co p. Sš. Sk. 120.

Připomenutí, n., die Erinnerung, Erwäh-
nung. P. starých věcí; p. hodný. V.

Připominač, e, m., der Erinnerer.

Připomínání, n., die Erinnerung, Erwäh-
nung. P. věcí budoucích. V. Ta rozkoš z p.
dobrých věcí pochází. Jel.

Připomínaný; -án, a, o, angeregt, er-
wähnt. Bern.

Připomínati, vz Připomenouti.

Připomínka, y, f., die Erinnerung, Be-
merkung. Dch. Odvratná p., Gegenbemer-
kung ; p. ve při účetní, Er. beim Rechnungs-
process.

Přípomoc, i, f., die Zu-, Beihilfe. Šm.

Připomoci, vz Moci; připomáhati, bei-
helfen, beistehen, helfen. — komu (čeho).
Pes psu připomohl. V. Skotačka dívkám
všeho p. může. V. Co by jim připomohlo
(trochu pomohlo). Bl. — čím: nemocnému
lékem, nachhelfen. Dch. — komu v čem,
in etwas helfen. Us. Tč.

Přípomocník, a, m., pomocník, der Hel-
fer, Gehilfe. Aqu.

Přípomocný, beihilflich. Rk., Šm.

Přípona, y, f., příponka, čím se co při-
píná, das Heft. — P., příční bránice, opona,
das Zwerchfell. Krok., Sal. Vz Bránice. --
Příponky = buňky, kterými včely plásty
ku stěnám úlů připevňují. Lš. — P. v mluv-
nici, die Nachsilbe, das Suffix. Přípony jsou
vsuvky a přísuvky, které ku kořenu vně
bývají přidávány tím úmyslem, aby význam