1067

jeho buď změnily aneb mu docela nového
významu dodaly. Přípony prvotně byly
slovce samostatná a jen věkem zbaveny
jsou osobného bytu a staly se pouhými pří-
růstky. Tak ku př. gt. lepého složen jest z koř.
lep a z přípon a a jeho (lep + a + jego,
vz Přídavný, vzorec). Obě přípony tyto jsou
zájmena s tím však rozdílem, že druhá (jeho)
samostatný byt v jazyku drží, čehož první
dávno pozbyla. Ale veliká část' slov v ny-
nějších řečech slovanských nemá přípon
prvotných, poněvadž podlé zákona jazykem
slovanským vládnoucího odpadly. Litevština
je posud udržela. V staroslovanštině bytosť
přípon těch naznačena hláskami lomenými
ъ a ь. Prvotní slovo bagas povstalo z ko-
řene ba (splendere) a z přípony as příde-
chem g spolu sloučených (ba-g-as), přešlo
v strslov. v bogъ a v staročeské bog (bóh,
buoh, bůh). Patrno tedy, že hláska g (h),
ježto nyní zdánlivě jako přípona slovo Bůh
zavírá, není příponou, nýbrž jen přídechem.
Jir. — P. ohýbací (vz Skloňování a Kon-
covka) a odvozovací či kmenotvorná, ku př.
ve slově jmenovati je kmenem jmenova a ten
utvořen odvozovací příponou ora z kmene
jmen. Gb. Úv. 9. Vz Přídech. — Strany pří-
pon jmen podstatných vz : -ač, -áček, -ad,
-ak, -ák, -ál, -ala, -an, -anda, -ar, -ař, -ář,
-árna, -as, -áš, -at, -atko, -ava, -ba, -ce, -č,
-če, -čím, -d, -ď, -da, -dlo, -ec, -eč, -eček,
-ečka, -ečko, -eď, -echa, -ek, -ěk, -el, -ela.
-en, -eň, -ena, -enec, -enka, -eno, -er, -eř,
-éř, -era, -ero, -est, -eš, -et, -eť, -eto, -ěz,
-ež, -h, -ha, -ch, -cha, -ic, -íc, -ice, -íček,
-ička, -ičko, -íčko, -ich, -icha, -ík, -íle, -im,
-ím, -ima, -in, -ín, -ina, -inec, -inka, -íř,
-írna, -is, -isko, -ist, -iště, -ito, -iva, -ivo,
-íz, -izna, -ják, -ka, -ko, -koli, -ky, -kyně,
-1, -la, -le, -lo, -ma, -mě, -men, -mi, -mno,
-mo, -n, -ň, -na, -ně, -ník, -no, -nov, -oč,
-oda, -oh, -och, -ok, -ol, -ola, -olina, -oň,
-or, -oř, -ora, -osť, -oš, -ot, -oť, -ota, -otek,
-otina, -ouč, -ouch, -oun, -our, -ous, -ouš,
-oušek, -out, -ovna, -oz, -r, -ř, -ra, -ro, -s,
-sa, -seň, -sko, -ství, -stvo, -še, -t, -ť, -ta,
-taj, -tel, -tev, -ti, -to, -toun, -tr, -tucha,
-tva, -týř, -uh, -ucha, -ule, -ulina, -ulja, -uně,
-unka, -ura, -uše, -uť, -uz, -uže, -va, -vo.
-yk, -yka, -ýl, -yla, -ýn, -yně, -yněk, -ýr,
-ýra, -yš, -ýš, -yto, -ýž, -zen atd. — Pří-
pony adjektiv vz: -ací, -ácný, -alý, -atý,
-avý, -ejší, -elný, -ěný, -i, -ičičký, -ičký,
-icherný, -ilý, -in (-ina, -ino), -inký, -istvý,
-itký, -itý, -ký, -mý, -natý, -ní, -ný, -oučký,
-ounký, -ovatý, -ovný, -ovský, -ový, -rý,
-ský, -utý, -ův, -vý, -ý (-á, -é) atd. — P. pří-
slovcí, vz Příslovce. — Přípony jmenné u slo-
ves: -ti (u infinitivu, vz Infinitiv); -t (-tъ)
u supina: vezt, spa-t, vz Supinum; -a (-ouc,
-ouce), -e (íc, -íce): nesa (ouc), pije (íc).
u přechodníku času přítomného a budoucně
skonalého; -v, vъ (-vši, -vše) u přechodníku
času minulého, vz Transgressiv; -l (-1ъ), -la,
-lo u příčestí činného času minulého: vez-1,
la, lo; -n (nъ), -na, no nebo -t (tъ), -ta, -to
u trpného příčestí času minulého: kry-t, ta,
to; dělá-n, na, no, vz Příčestí. — Vz Kt.
55.-58., Koncovka, Jer., Bž. 11., 22., 23.,
62., 64., 172., 225. a násl., Ht. Ml. 157 , 162.

a násl., Kz. Ml. (ku konci), Zk. Ml. I. 185.
a násl., Gb. Ův. 38.

Příponek, nka, m., leucothoë, kývoš.
Krok.

Přípouka, y, f., vz Přípona.

Připonuknouti, knul a kl, ut, utí; při-
ponoukati. — koho k čemu, wozu bewe-
gen, anregen. — aby. Kom.

Přípopelavý, cinerascens. Rostl.

Přípor, u, m., das Hinzufassen. L.

Přípora, y, f., zastr., překaza, das Hin-
derniss. Výb. I. 1085.

Připořádati, připořaditi, il, ěn, ění, při -
hotoviti. zubereiten, zurichten. L.

Připoraziti, il, žen, ení, noch mehr dazu
fällen. -- co: ještě 2 smrky p. — čeho.
Vz Při-.

Připořiti se, zastr. Život panny p-řil se,
že syna božího vzal v se. Pis. 1529.

Připoručiti, il, en, ení, unter Bürgschaft
arrestiren. L.

Připoslouchati, zuhören. — komu. Na
Ostrav. Té. Ač s jinými rozprávku vedl,
přec p-chal, co vedlé u stolu se mluvilo. C.

Připosobiti, zastr. = připůsobiti.

Připospíchati, připospíšiti, il, ení, hin-
zueilen. Vus.

Přípošvovitý,subvaginans. P. listy. Rostl.

Připotvrditi, il, zen, ení, připotvrzovati,
přitužiti, fest anmachen. — se čemu čím.
Jimžto se příznivým sjednáním p-dil. Ms.

Připouštěcí, concessiv. P. přechodník. Cf.
Ndr. 379. P. věta. P. vety jsou věty příslo-
večné. Uvozují se 1. spojkou a a) s indikativem.
Toho dne utonul mladý pacholek, a veleli mu
mnozí, aby se tu nekoupal. Let. 459. Roz-
kazovali statek zapečetiti a nemocný ještě živ
byl. Let. 514. Vymlouvá se, an ho nikdo ne-
viní. — b) S konditionalem (anebo pouhým
konditionalem). Neuhodne, aby hádal. By vedl
osla do Paříže, komoň z něho nebude. Tento
svět nic není, bychom tisíc let žili. Vz A. —
Pozn. Chybno jest konditional zdvojovati:
byť by, byť bychom, byť byste m.: byť,
bychom, byste. — 2. Spojkou ač, ačkoli
s indikativem. Ačkoli žebrák syt, ale mošna
syta není. Ač se všichni pohorší, jáť se ne-
pohorším. Vz Ač, Ačkoli. — 3. Spojkami
ať, nech s indikativem. Ať deŠť prší neb
sníh věje, nech se boží vůle děje. Nechť
jest tak, že jsem zabloudil, při mně zůstane
blud můj. Vz Ať, Nech. — 4. Spojkami jak
(jakkoli, jakkolivěk), třebas. Jak jsem
peněz potřeben, toho bych si přece na svě-
domí nevzal. V tu hodinu, jakkoli jasno
bylo, veliká hřímota přišla. Třebas byl chud,
ale je člověk poctivý. Vz Jak, Jakkoli,
Třebas. — 5. Spojkou ježto s indikativem.
Nedá pokoje, ježto jsem já mu jak živ nic
neudělal. Vz Ježto. — 6. Imperativem, jme-
novitě opětovaným u větě vedlejší. Měj kdo
umění, měj krásu, měj moudrost', vše to
zkazí, když pýcha s tím bude. Chtěj já neb
nechtěj, musím činiti tvou vůli. Chce díl
míti, děj se co děj. Nepřátelé vol nevol
pokoj zachovávati musejí. — Brt. S. §. 502.

Připouštění, n., die Zulassung, Einräu-
mung. Dch. Vz Koncesse.