1068

Připouštěnosť, i, f.. die Annahme. Dch.

Připouštěný;-sten, a, o, öfters zugelassen.

Připouštěti, vz Připustiti.

Připoutati, připoutávati, dazu fesseln, an-
fesseln. —- koho k čemu čím.

Přípověď, i, f., připovědění, slib, die Zu-
sage, Verheissung, Gelobung, das Verspre-
chen, Jawort, Angelöbniss. Jg. P. jest nějak
zevnitřně projevená vůle někomu něčím se
zavázati, co tento přijal. Pkt. P-di boží na
židech se vyplňuji z částky a druhdy větši
měrou vyplnění dojdou ; Tím dějem vypl-
něna p. Kristova, jíž apoštolům ducha sva-
tého seslati přislíbil. Šš. 1. 42., Sk. 17. Císař
k jmenované (české) koruně p. jistou činil
a na ni se potahoval. Skl. IV. 194. K své
p-vědi státi; v p-di nestáti; p. držeti, vy-
konati, naplniti, plniti ; po své p-di nejíti,
od p-di ustraniti. V. P. rušiti, D., učiniti;
Ros., v něčí p. se důvěřovati. Sych. P. spra-
vedlivý dluh. G, Pk. Dobrovolná p. spra-
vedlivý dluh. V Kunv. Msk. P-di a slibu
svému zadosti učiniti. Er. Mámí nás jalovými
p-ďmi; dělá nám laskominy sladkými p-ďmi.
Sych. P. proti dobrým mravům nečelící. Er.

— P. k stavu manželskému, námluvy, za-
snoubení, das Eheverlobniss. V. Mají spolu
p. Ros. Porušiti osobu ženskou pod p-di
manželství, unter Zusage der Ehe; svésti
osobu za p-dí manželství. J. tr. — P., po-
volení, der Zuspruch, die Erklärung. Solf. —
P. pľúcni, a) připovědění, slíbení před prá-
vem, das gerichtliche Versprechen. P. s při-
povídajícím neumírá. Kb. — b) Přihlášení-se
k statku, na nějž kdo právo má. Die An-
meldung eines Rechtsanspruches vor Gericht.
P. jest ohlášení-se před právem k statku n.
věcem pod týmž právem zastiženým po osobě
zemřelé aneb od práva odešlé. P. na statky
lidské (obstavení statku). Pr. Panna Kateřina
a panna Dorota připovídají se k statku ne-
božce Janovského strýce vlastního a nedíl-
ného. 1483. Měl-liby upustiti od žaloby a
p-di své, kterouž učinil k osobě n. statku
spoludruha svého (Anspruch). Skl. IV. 197.
On učinil p. na jeho statek, na jeho osobu
Ros. — Vz S. N., Gl. 274, Rb.271. - P.,
přijetí za mistra neb za tovaryše, Freispre-
chung, f. Plk.

Připovědač, e, m., der Versprecher. Bern.

Připovědanka, y, f., die Aufnahme in
die Zunft, Slov. Koll.

Připovědčnec, nce, m., der Verlobte. Slov.

Připovědění, n.=přípověď. Stavunk nic
jiného není než osoby aneb statku něčího
ku právu skrze úřad k tommu nařízený při-
povědění. Bdž. 157.

Připověděnice, e, f., die Verlobte. Slov.

Připověděný; -ěn, a, o, zugesagt, ver-
sprochen, zuerkannt. Vz Připověděti.

Připověděti, (připovědíti), povím, věz,
děl, děn, ění, novější: vězen, ení; připovídati

— slíbiti, versprechen, geloben, zusagen, ver-
heissen;prohlásiti, erklären ;předvolati, vor-
rufen, citiren; nároky činiti, Ansprüche er-
heben ; domlouvati, zureden. —- abs. Připo-
věditi a nesplniti. V. Připověděť jest pan-
sky, ale dáť jest sedlsky. Us. Ba připovíť to
dovedu. Dh. 119. — co. Což kdo připověděl,
to zdržeti. V. P. učeníka (aufdingen). J. tr.

Když prase připovědí, jíti po ně s pytlem
(= ber, když dávají). Prov. Co mluvíš a
připovíš, to také čiň. Rb. co, se komu,
čemu (čím). Co slovy připovíš, skutkem
to vyplň. Rb. Že mu také připijeme, to mu
připovím. Er. P. 404. Co komu slovem p-víš.,
to skutkem v pravdě vykonati hleď. lib.
Připovídati někomu = zureden, ermahnen.
Na. Ostrav. Tč. Že věci ty jim ode dávna
připovědíny byly. Sš. Sk. 30. P. něco ně-
komu rukou dáním. Ros. P. svou dceru, D.,
manželství, důstojenství, dary, V., službu.
Pr. Už se jinému připověděla (slovo dala).
Us. Připověděl se té smlouvě. Br. — koho
čím. Císař Svatopluka českým knězem při-
pověděl (prohlásil). Dal. — koho kam:
učedlníka do řemesla připovídati. Zlob. —-
co za koho (na místě jeho): za císaře. Žer.
Sn. 79. — koho za co : za mistra, tovaryše,
učedlníka (prohlásiti). Us. na Mor. a Slov.
— co nač. To na duši svou a víru svou
připovídáme. Vrat. 171. — koho, se komu
k čemu. P.koho k soudu (předvolati). Ms.
pr. cís. — Št. Dnes i ty připověděls se
k Hospodinu (přislíbil). Br. P. se k něčemu,
k statku = přihlásiti se. Vš., J. tr. Ke kra-
deným věcem se p. (za své je prohlásiti),
Brikc. P. se k přísaze, den Eid anmelden.
J. tr. P. se k něčemu — domáhati se čeho,
nároky činiti. Mrk. Připovíidali se sami k těm
vinohraduom; Alšík též k tomu domu se
p-děl; Já jsem se k svému dědictví neodev-
zdanému p-děl a držím se toho jak svého
vlastnieho ; A ten kuoň ona zastala a k němu
se p-děla (Anspruch erheben); K tomu se
připovídám k tomu právo maje po otci
svém; Žádný se na ten podsedek netáhl ani
se k němu připovídal. NB. Tč. — k čemu
kde proč Pro ten dluh Evčin muž k svému
domu v Strážnici Alšíka právem p-děl; Muž
její Alšíka k svému domu pro ten dluh
svrchupsaný připovídal a Alšík podlé jeho
připovídánie na ten duom odpovědné dával;
Před Horným a konšely něco k něčemu p.
NB. Tč. — se = slíbiti se, sich versprechen,
verloben; prohlásiti se, sich wozu melden.
Nepřijde dnes k obědu, jinde se připověděl.
Us. — se nač. Připověděl se na jeho statek,
na jeho osobu, na jeho peníze (— přihlásil
se o to). Ros. — s inft. O všem vás zpraviti
připovídám. Sych. Připověděl jí muže jejího
vydati. V. Připověděl přijíti na pomoc. Br.
Kteroužto summu p-děl mu na hotových
penězích pod vším svým statkem se zavá-
záním zase navrátiti. Bdž. 30. — že. Při-
pověděl, že vás o všem zpraví. Us. Já sem
mu dycky připovídal (domlouval), že to nemá
dělati a přec. Na Ostrav. Tč. — adv. Svatě
někomu něco p. V. — Pozn. Užívání slova
tohoto ve smyslu: slíbiti přislíbiti, ač jinak
dobře doložené, kárá Ht. v Brs. 163. do-
poručuje slíbiti a přislíbiti. Cf. Přiřeknouti.

Přípovědné, ého, n., plat od přípovědi
(žaloby), die Taxe, welche bei Anspruch
eines Gutes gezahlt wurde. Ms. pr. pr., NB.
Tč. — P., plat za přijetí do cechu. Boč.
Který mistr do cechu vstoupiti chce, má
hned p-ného dáti groš bílý. Gl. 274.

Přípovědnice, e, m., die Versprecherin;
Kummererin. Vz Přípovědník.