Předchozí (1067)  Strana:1068  Další (1069) |
|
|||
1068
|
|||
|
|||
Připouštěnosť, i, f.. die Annahme. Dch.
Připouštěný;-sten, a, o, öfters zugelassen.
Připouštěti, vz Připustiti.
Připoutati, připoutávati, dazu fesseln, an-
fesseln. —- koho k čemu čím. Přípověď, i, f., připovědění, slib, die Zu-
sage, Verheissung, Gelobung, das Verspre- chen, Jawort, Angelöbniss. Jg. P. jest nějak zevnitřně projevená vůle někomu něčím se zavázati, co tento přijal. Pkt. P-di boží na židech se vyplňuji z částky a druhdy větši měrou vyplnění dojdou ; Tím dějem vypl- něna p. Kristova, jíž apoštolům ducha sva- tého seslati přislíbil. Šš. 1. 42., Sk. 17. Císař k jmenované (české) koruně p. jistou činil a na ni se potahoval. Skl. IV. 194. K své p-vědi státi; v p-di nestáti; p. držeti, vy- konati, naplniti, plniti ; po své p-di nejíti, od p-di ustraniti. V. P. rušiti, D., učiniti; Ros., v něčí p. se důvěřovati. Sych. P. spra- vedlivý dluh. G, Pk. Dobrovolná p. spra- vedlivý dluh. V Kunv. Msk. P-di a slibu svému zadosti učiniti. Er. Mámí nás jalovými p-ďmi; dělá nám laskominy sladkými p-ďmi. Sych. P. proti dobrým mravům nečelící. Er. — P. k stavu manželskému, námluvy, za-
snoubení, das Eheverlobniss. V. Mají spolu p. Ros. Porušiti osobu ženskou pod p-di manželství, unter Zusage der Ehe; svésti osobu za p-dí manželství. J. tr. — P., po- volení, der Zuspruch, die Erklärung. Solf. — P. pľúcni, a) připovědění, slíbení před prá- vem, das gerichtliche Versprechen. P. s při- povídajícím neumírá. Kb. — b) Přihlášení-se k statku, na nějž kdo právo má. Die An- meldung eines Rechtsanspruches vor Gericht. P. jest ohlášení-se před právem k statku n. věcem pod týmž právem zastiženým po osobě zemřelé aneb od práva odešlé. P. na statky lidské (obstavení statku). Pr. Panna Kateřina a panna Dorota připovídají se k statku ne- božce Janovského strýce vlastního a nedíl- ného. 1483. Měl-liby upustiti od žaloby a p-di své, kterouž učinil k osobě n. statku spoludruha svého (Anspruch). Skl. IV. 197. On učinil p. na jeho statek, na jeho osobu Ros. — Vz S. N., Gl. 274, Rb.271. - P., přijetí za mistra neb za tovaryše, Freispre- chung, f. Plk. Připovědač, e, m., der Versprecher. Bern.
Připovědanka, y, f., die Aufnahme in
die Zunft, Slov. Koll. Připovědčnec, nce, m., der Verlobte. Slov.
Připovědění, n.=přípověď. Stavunk nic
jiného není než osoby aneb statku něčího ku právu skrze úřad k tommu nařízený při- povědění. Bdž. 157. Připověděnice, e, f., die Verlobte. Slov.
Připověděný; -ěn, a, o, zugesagt, ver-
sprochen, zuerkannt. Vz Připověděti. Připověděti, (připovědíti), povím, věz,
děl, děn, ění, novější: vězen, ení; připovídati — slíbiti, versprechen, geloben, zusagen, ver-
heissen;prohlásiti, erklären ;předvolati, vor- rufen, citiren; nároky činiti, Ansprüche er- heben ; domlouvati, zureden. —- abs. Připo- věditi a nesplniti. V. Připověděť jest pan- sky, ale dáť jest sedlsky. Us. Ba připovíť to dovedu. Dh. 119. — co. Což kdo připověděl, to zdržeti. V. P. učeníka (aufdingen). J. tr. |
Když prase připovědí, jíti po ně s pytlem
(= ber, když dávají). Prov. Co mluvíš a připovíš, to také čiň. Rb. co, se komu, čemu (čím). Co slovy připovíš, skutkem to vyplň. Rb. Že mu také připijeme, to mu připovím. Er. P. 404. Co komu slovem p-víš., to skutkem v pravdě vykonati hleď. lib. Připovídati někomu = zureden, ermahnen. Na. Ostrav. Tč. Že věci ty jim ode dávna připovědíny byly. Sš. Sk. 30. P. něco ně- komu rukou dáním. Ros. P. svou dceru, D., manželství, důstojenství, dary, V., službu. Pr. Už se jinému připověděla (slovo dala). Us. Připověděl se té smlouvě. Br. — koho čím. Císař Svatopluka českým knězem při- pověděl (prohlásil). Dal. — koho kam: učedlníka do řemesla připovídati. Zlob. —- co za koho (na místě jeho): za císaře. Žer. Sn. 79. — koho za co : za mistra, tovaryše, učedlníka (prohlásiti). Us. na Mor. a Slov. — co nač. To na duši svou a víru svou připovídáme. Vrat. 171. — koho, se komu k čemu. P.koho k soudu (předvolati). Ms. pr. cís. — Št. Dnes i ty připověděls se k Hospodinu (přislíbil). Br. P. se k něčemu, k statku = přihlásiti se. Vš., J. tr. Ke kra- deným věcem se p. (za své je prohlásiti), Brikc. P. se k přísaze, den Eid anmelden. J. tr. P. se k něčemu — domáhati se čeho, nároky činiti. Mrk. Připovíidali se sami k těm vinohraduom; Alšík též k tomu domu se p-děl; Já jsem se k svému dědictví neodev- zdanému p-děl a držím se toho jak svého vlastnieho ; A ten kuoň ona zastala a k němu se p-děla (Anspruch erheben); K tomu se připovídám k tomu právo maje po otci svém; Žádný se na ten podsedek netáhl ani se k němu připovídal. NB. Tč. — k čemu kde proč Pro ten dluh Evčin muž k svému domu v Strážnici Alšíka právem p-děl; Muž její Alšíka k svému domu pro ten dluh svrchupsaný připovídal a Alšík podlé jeho připovídánie na ten duom odpovědné dával; Před Horným a konšely něco k něčemu p. NB. Tč. — se = slíbiti se, sich versprechen, verloben; prohlásiti se, sich wozu melden. Nepřijde dnes k obědu, jinde se připověděl. Us. — se nač. Připověděl se na jeho statek, na jeho osobu, na jeho peníze (— přihlásil se o to). Ros. — s inft. O všem vás zpraviti připovídám. Sych. Připověděl jí muže jejího vydati. V. Připověděl přijíti na pomoc. Br. Kteroužto summu p-děl mu na hotových penězích pod vším svým statkem se zavá- záním zase navrátiti. Bdž. 30. — že. Při- pověděl, že vás o všem zpraví. Us. Já sem mu dycky připovídal (domlouval), že to nemá dělati a přec. Na Ostrav. Tč. — adv. Svatě někomu něco p. V. — Pozn. Užívání slova tohoto ve smyslu: slíbiti přislíbiti, ač jinak dobře doložené, kárá Ht. v Brs. 163. do- poručuje slíbiti a přislíbiti. Cf. Přiřeknouti. Přípovědné, ého, n., plat od přípovědi
(žaloby), die Taxe, welche bei Anspruch eines Gutes gezahlt wurde. Ms. pr. pr., NB. Tč. — P., plat za přijetí do cechu. Boč. Který mistr do cechu vstoupiti chce, má hned p-ného dáti groš bílý. Gl. 274. Přípovědnice, e, m., die Versprecherin;
Kummererin. Vz Přípovědník. |
||
|
|||
Předchozí (1067)  Strana:1068  Další (1069) |