Předchozí (1069)  Strana:1070  Další (1071) |
|
|||
1070
|
|||
|
|||
141., ke škodám, Vš., Tov., Půh. I. 226.,
235., II. 78., 90., 263., 388., k právu, Půh. II. 471., k velikým nákladům, Půh. II. 128.. 73.. 344., 225., k velikým ztrátám, Půh. II. 27(5., k bezpotřebným pracem: Půh. II. 397. Kteréhož chtěl k fojtovi městskému p. NB. Tč. On jest mě k tomu p-vil = namluvil. Pč. 47. P. se k vojně, D., k boji, Plk., k přijímání velebné svátosti, D., ke zkouškám. Ml., k tažení, Us.; p. co k jídlu, D., zboží k odeslání do Plzně, Ml., stráž k někomu, Troj., byt k obývání. Šm. Les (= dříví), jejž byl p-vil k svému dielu. BO. — Kom. — koho, se oč (zbaviti): o peníze, o statek, o zrak, o oči, o dědictví, o úřad, o rozum, o všecko. V. P. se o štěstí, o radosť, o přízeň, o milosť. D. Ty mě o mé potěšení p. chtějí. Us. P-vils mě o věneček. Er. P. 177. P-vil nás o statky. Let. 175. Víme, že nenadálý úžas člověka o přítomnost' ducha připravuje; Ač nechceme-li se o předmět naděje p.; Hříšníci ti o spásu se připraví. Sš. Sk. Gl., I. 91., 104. P. koho o život, V., D., Svěd., o hrdlo, V.. Žer., NB. Tč., o robotu, o česť. V., NB. Tě. P-vil ji o 20 kop; p. koho o dar. Půh. II. 172., 182. Pannu o poctivosť p. (zmrhati). V. Jistec sám o vklad se připravil. Zř. F. I.
— koho, se v co. V sváteční roucho se
p. (obléci). Br. Vojáka v brnění, Jg., se v odění p. Troj. P.se v roucho, Čhč. 301., v svój stroj. Výb. II.43.— co komu v čem: v sladké jížce. Chč. 303. — co, koho, se nač: na cestu, něco na místo, Us., někoho na mizinu, na zkázu. D. Byl na to připraven. Háj. Připrav na stůl. D. Všichni se spolu při-vili na válku. BO. — co kde: na obec- ním místě. Us. P. něco v dílně. Toms. A p-ví (anděl) cestu přede tváří mou. Sš. J. 27. Před súdem připrav svú pravdu. BO. — skrze co. Skrze ty závady a upomínání p-vil mě ku práci. Půh. II. 120. Skrze to p-vil mě, že jsem škoden. Půh. II. 189. — co pro koho: dum. D. Pokud člo-
věčenstvo pro spásu v Kristu p-vali. Sš. J. 76. Jakž je (biče) v spěchu ciesař bieše kázal z hněvu připraviti pro tu děvu. Kat. 2251. — co, koho odkud: z místa, někoho z postele s velikým domlouváním. Us. Kdy- bych já jen tu vodu mohl ze sebe p. Toms. P. mysl z míry, z váhy. Bs. P. něco od sebe. Jg. — koho, se do čeho (kam): někoho do vězeni, Plk., Er., se do zbroje, Jg., se do smutku, Cyr., koho do škody. J. tr. P. někoho do hrobu = ustrojiti a p., v jiném smyslu lépe: sprovoditi do hrobu. Vz Sprovoditi. Brs. — koho čím: strachem k čemu (postrašiti). D. Člověk sám odporem svým se o spásu p-vuje. Sš. I.112. Sám se svým ožíráním o hrdlo p-vil. Žer. 1591. Úkladem o statek se p. Dsky I. 223. P. se o něco svú řečí, Kat. 439., Půh. I. 260., listem k škodám. Půh. II. 201. Ktož jiného p-ví k hříchu přikázáním. Hus. I. 421. Právem (Zříz. Ferd., Tov.), zatykacím listem někoho k soudu p. (obeslati). Vš. Aby ho k tomu mocí svou připravil (dohnal). Vš. A kdyžby se jeden nechtěl děliti, tehdy ho druhý má právem k tomu připraviti. Zř. F. L, Vl. zř. 521. Zlato mědí p., legiren, versetzen.
Us. Šm - koho kam : před právo, před |
soud (pohnati). V., J. tr. Někoho pod svou
moc p., V., něco pod zem p. D. I p-vil jest žalobníka před nás. NB. Tč. — co, koho oč, k čemu atd. jak. Žena na oko se připra- vuje (fintí). Štelc. P. rybu na modro, sko- povinu na kyselo. Sych. Mě bez viny k ško- dám p-vil. Půh. I. 150. Tu mě k škodám p-vila nespravedlivě. Půh. I. 165. Dal p. na studeno několik pečení. Har. I. 159. Aby se lid p-vil ku přijetí zákona očistěním sebe a oděvů svojich; A pod zástěrou modlitby vdovy o majetství p-vujíce; Židé vlastní svou vinou o spásu se p-vili; K velikým tajemstvím a slavnostem, bez hluku a tluku p-vati se máme. Sš. Sk. 89., I. 40., 110., J. 123. (Hý.). — co kdy. Před modlitbou připrav duši svou. Sš. Sk. 37. — že, aby. Vz Činiti. Nikdy jsem ho nemohla p., aby to učinil. Půh. II. 284. Připravím to, že musíš jíti. Pass. Připravím to, abys jíti musil. Us. Tu mé p-vil, že jsem z desk vyložila. Půh. I. 297. Přípravka, y, f., vz Příprava.
Přípravna, y, f., průpravna, die Vorbe-
reitungsschule. P. učitelská, Paedagogium, n. Dch. Cf. Přelívárna. Přípravně se míti — připraveně. Dal. 140.
Přípravník, a, m., der Vor-, Zubereiter.
Ros. Přípravný, -vní, k přípravě se vztahu-
jící, Vorbereitungs-. P. práce (přední). D. Křestem p-ným křtíti; Křest Janův byl jen křtem p-ným, úvodným a označným; Ale již měla p. doba u Pavla konec míti. Sš. J. 57., Sk. 29., I. 3. P. škola, cf. Přípravna. Kterak se odpoví k p-né otázce,- spisy p-ného vyšetřování, Vorakten, p. vědecké vzdělání k úřadu; p. soudce, der Instruktionsrichter; p. řízení, das Instruktionsverfahren ; p. stu- dium, das Vorstudium. J. tr. — P., úpravný, připravený, bereit, zubereitet, gerüstet. P. pokoj. Ctib. Mnoho lidí přípravných s sebou měli. Dal. Přijde v čas nalezna vás přípravny a hotovy. Št. N. 28. Dva zástupy lidí, jeden jízdný, dobře oděný a p-ný; Přijel Čechům na pomoc velmi slavně a p-ně i nákladně. Let. 30, 206. — k čemu. Čakajte hotovi jsúc a p-ny k nebeské svatbě. Ši. N. 28. Připravovací, Vorbereitungs-. P. vědo-
mosti, Um. les, škola, třída. Připravovač, e, m., upravitel, strojič,
strůjce, der Anrichter. P. sukna, der Tuch- bereiter, Appreteur. Us. Dch. Připrapování, n., die Vor-, Zubereitung.
Připravovatel, e, m., der Vor-, Zube-
reiter. Us. Vz Připravovač. Připravovati, vz Připraviti.
Přípravovna = přípravna.
Připražiti, il, en, ení, etwas rösten. L.
Připrdilka, y, připrdílek, lka, m. der
Zufurzer. Připrdnouti, dl, ut, utí; připrděti, ěl,
ěn, ění, zufurzen. — komu kde. Připrděno mu v koupeli (poskytnutá pomoc za nic ne- stála). Prov. Připremovati, Bräme zugeben. Ros.
Připření, n., namáhání, die Anstrengung.
Vz Připříti. Zvláště po obědě chraň se, tu- hého (při psáni n. čítáni) mozku p. Tabl. lid. 190. |
||
|
|||
Předchozí (1069)  Strana:1070  Další (1071) |