1071

Přípřeslínatý, subverticillatus. P. stopka.
Rostl.

Přípřeta (zastr.), hrůza, hrozba, der
Schrecken, die Drohung. Přijíti k přípřetě =
zhroziti se. Výb. I. 166. Alx. Tvój král.
všech králov p. Ib. Cf. Přeta.

Přípřež, i, f.. na Slov. přípraz. P., der
Vorspann, povoz soukromý k vození zava-
zadel vojska na pochodu jsoucího. S. N. P.
podložená. D. O p. se postarati. Sych. Do
té příkré hory p-ži jest potřebí. Sych. Plat,
náhrada za p., náklady na p. Šp.

Přípřežka, v. f., das Anstückseil. Us.
Puch.

Přípřežní, -ný, Vorspann-. P. koně, D.,
provaz, Bur., kommissařství, náklady, pro-
tokol, účet, ukázka, Šp., silnice, J. tr., po-
platek, Rk., stanice, das Relais. Čsk.

Přípřežnictví, n., das Vorspannswesen.
Rk.

Přípřežník, a, m. P. lodní, der Stucker-
löhner. J. tr.

Připrchati, připrchávati; připršeti, el, en,
ení; připrchnouti, chnul а chl, utí; připrcho-
vati, noch ein wenig hinzuregnen. Hezky
tam připrchlo. Us. — P., přisypati se, při-
padnouti, worauf fallen, bestreuen. — abs.
Co připadlo a připrchlo, rúškú setříti. Ras.
— čím. Obraz prachem připrchl. Št. N. 104.

Připřihnúti =připřáhnouti. U Opav. Klš.

Přípříkrý, ein wenig steil. Us.

Připřísti, vz Přísti, připřádati, připřásti,
připřadu (zastr.), přadl, zuspinnen, anspinnen.
D. — co k čemu.

Připříti, pru, přel, en, ení, připírati =
přitisknouti, andringen, dazu zwingen, treiben.
— co k čemu. Bern. Čechy k městu. Dal.
148. — se při čem. Když se mozek při
studování připírá (namáhá). Proch. P. sílu.
Vký.

Připřízniti se ke komu: k lidem hrdým,
Freund werden. Št. N. 44.

Připrnouti se, nul, utí = přiběhnouti,
herbeirennen, —k čemu. Jak (vlk) sě k stádu
připrne. St. skl.

Připrodati, hinzuverkaufen. — komu
co, čeho. Vz Přibrati, Při-.

Připrositi, il, šen, ení; připrošovati, hin-
zubitten, erbitten. — co komu: sobě. Us. —
koho (k čemu). Nás k tomu p-sili, abychom
panu Vankovi přidělili 8 hř. platu. Půh. II.
125. Svatá Mařie, připros mne k bohu blíže.
Modl. ms. (Č.). P-sil jsem ho, že své pečeti
přivěsil. Ms. 1508.

Příprotilistý, subappositifolius. P. hrozny
lilkové. Rostl.

Příprotisečuý, subanceps. P. lalok. Rostl.

Připrovoditel, e, m., der Herbeiführer.

Připrovoditelka, y, připrovoditelky-
ně, ě, f., die Herbeiführerin. Jg.

Připrovoditi, il, zen, ení, k něčemu při-
vésti, einen herbegleiten, herbeiführen, ge-
führt bringen. — koho kam. St. skl. II. 57.
P-dil mě v duom. BO.

Připrskati, připrsknouti, knul a kl, ut,
utí, připrskocati, zusprühen, zubrausen, zu-
kreischen. Ros.

Příprstek, stku, n., die Afterzehe. Tpl.

Připruditi, il, zen, ení, drobet zpruditi.
Vz Zpruditi. Ros.

Připružiti, připruhnouti = přiraziti, mit
der Federkraft etwas treiben, anschnellen. Šm.

Připsané, ého, n., plat za připsání ně-
čeho, die Zuschreibgebühr. D.

Připsání, n., die Zuschrift, das An-
suchungsschreiben, Empfehlungsschreiben,
schriftliche Fürsprache, der Bericht, die Ein-
begleitung, Zuschreibung. P. (přípis) učiniti.
V. P. od někoho přinésti. Br. Za p. někoho
prositi. Boč. Zpráva s p-ním od magistratu.
Rkp. 1684. Teď opět p. od krále jeho mi-
losti stalo se jest, Jdn. 163. — P. knihy,
dedikace, die Dedikation. P. jeho příliš za-
páchá školou. Sych. — P., die Einreihung.
A jeho mezi svaté připisánie. Dal. 128. —
P., připisování, die Zurechnung. Jg.

Připsaný ; -án, a, o, zugeschrieben. Vz
Připsati.

Připsati, píši, piš, píše (íc), psal, án, ání;
připisovati = přimalovati, V., hinzumalen ;
k něčemu psáti, píše přidati, hinzuschreiben ;
přípis učiniti někomu, an Jemanden schrei-
ben, eine Zuschrift machen; přičísti, při-
vlastniti, zuschreiben, zueignen, zurechnen,
beimessen. Jg. — abs. Krčmář připisuje (více
píše, než má p.). D. — co. Kdo to slovo
připsal? Us. — komu čeho. Obrazové do-
tčení darmo takového stáří a takové vzá-
cnosti sobě p-sují. Sš. L. 2. — co, koho
ke komu, k čemu: někoho k svým (přá-
telům). V. Něco k divu a zázraku p. V.
K nějaké službě koho p. Jg. — koho v co:
v počet přátel. V. — co, se komu, čemu:
knihu (dedikovati), D., něco dobrého n.
zlého někomu p. V. Nic si nepřipisuj. Br.
Nic sobě a svému rekovství nepřipisují. Br.
na Joz. 14. 12. Kterážto láska duchu sv.
se připisuje neb přidává. Hus. I. 75. Tudy
mu (Štěpánovi) mnozí vykladatelé mnohé
záměry p-li; Náuky zajisté vážnosť mu (mí-
nění tornu) p-sovati nelze; Cinové národovce
celému národu se p-sují poněkud. Sš. Sk.
74., 29., 25. (Hý.). Sobě samému mnoho p.
V. Něčí nedbanlivosti něco připisovati. J. tr.
Někomu slavný skutek, Ojíř, dům p. Us.
Čas také i hodinu rozdělování se vší pil-
ností aby zachovávali, tak aby nic jich
zmeškání nemohlo býti připsáno. CJB. 315.
Nehody válečné připisují se vojsku šp. prý
m.: přičítají se. Ale frase ona jest dobra,
sv. ji s doklady zde uvedenými. — co komu
k čemu: K hrdosti, k slávě připisovati.
Jel. — co komu kam na co: někomu
kukus do kněh na jeho jméno p. (zapsati).
Vys. — jak, kde, v čem. Někomu něco
v úctě k tíží p., belasten, Šp., ve veřejných
knihách. J. tr. Tudy se jemu p-sujc v ne-
vlastním smyslu ; Mravné obnovení p-suje
se v písmě Kristovu vzkříšení; Jak i sv.
Jakub s podobnou lahodou ukřižování Krista
nevědomosti p-suje. Sš. Sk. 14., I. 57., 108.
P. co dohadem z toho, co následuje. Sš. —
komu kdy. Dálo se to, co tam za staro-
věku se p-valo náukám některým. Sš. Sk. 29.

(Hý.)-

Připlatí se, připtávati se, ein wenig
fragen, erfragen. — nač: na něčí cestu. Leg.

Připuditel, e, m., der Antreiber.

Připuditelka, y, připuditelkyně, ě, f,
die Antreiberin.