1072

Připuditi, il, zen, ení; připuzovati; při-
pouzeti, el, en, ení = přinutiti, přihnati,
antreiben, nöthigen. Jg. — koho. I p-dil
ho. Hus. I. 399. — koho k čemu. Chč. 306.,
Pal. III. 2. 158., J. tr. To mě k úsiliu při-
pudilo. Dal. K tomu ji její zloba připudila.
Dal. Núze ke všemu připudí. Smil. P. někoho
k utečení. BO. — se kam s kým nač.
Kochan se s Vršovci ku knížeti na službu
připudil. Dal. — čím k čemu. Aby nepo-
slušné mocí ku poslušenství p-dil. Hus I.
411. Lot je připudi snaženstvím. BO. —
koho kam: na nebezpečná místa, Troj.,
pod svú moc. Alx. 1131. — s infinit. Při-
puď vjíti. Bibl lob. 485. Modlám pohanským
obětovati jeho p-li. Pass. 203. Ale obžalovaný
má býti připuzen k žalobě odpovídati. CJB.
391. — aby. P-dil jeho, aby se modlám
modlil. Pass. 550. Ale póvod nemóž p. po-
hnaného, aby mu odpoviedal bez své vóle a
ještě ho nesehnav všemi pohony. Kn. rož. 110.

Připudrovati, etwas pudern. L. — co.

Připuchovati, z něm. hinzupochen, ku
dřívějšímu puchování přidati, přidrobiti. Ros.

Připůjčiti, íl, en, ení; připůjčovati, zu-
leihen. Ros. — komu co, čeho. Rk. —
co k čemu. Horníci připůjčili k té výplatě
8000 kop. Ms. mus.

Připumpovati co, čeho, dazu pumpen.
Vz Přibrati, Při-. Vz KP. II. 157.

Přípupečný, subumbilicatus. Rostl.

Připůsobení, n. P. oka. Vz násl.

Připůsobiti, il, en, ení, připusobovati,
přičiniti, přidati, hinzuthun, dazu widmen,
bestimmen; připraviti, zurichten. — co
komu. Každému stvoření p-bil zvláštní po-
krm. Puch. — koho k čemu. Knieze k boží
službie připosobil. Leg. P. se k úřadu učitel-
skému, sich habilitiren. J. tr. A jiná orudie
připosobí k tvým zdem. BO. (Ez. 2(5. 9.).

Přípust, u, m., připuštění, das Zulassen,
der Zulass.

Přípusta, y, f., dopuštění boží, osud, das
Schicksal, die Schickung. D. Rozličné p-sty
na lidi přišly. Pass.

Přípustek, stku, m., přípustka, das Zu-
lassen, die Annahme, Koncession. Hned ji
(námitku) potom s přípustky poráží; Avšak
p. ten ihned vyzdvihuje a ruší; Veda jak
říkáme důvod z p-stkň (argumentari e con-
cessis); Dovoditi z p-stků (e concessis ar-
gumentari). Sš. I. 42., 51., Mt. 177., L. 114.
(Hý.). — P., výstupek, der Erker. Na Slov. Bern.

Připustitelnosť, i, f., die Zulässigkeit. D.

Připustitelný, zulässig, statthaft, D.

Připustiti, іl, štěn, ění, stěn, ění; při-
pouštěti, ěl, ěn, ění; připouštívati, připu-
šťovati = k něčemu pustiti, einen wohin
lassen, zulassen, den Zugang gestatten; svo-
liti, nechati, lassen, zulassen, gestatten, will-
fahren ; mysliti, cítiti, sich in den Sinn kom-
men lassen; za pravdu dáti, einräumen, zu-
gestehen, zugeben. Jg. — abs. Jelikož pří-
hodnosti připouštějí, tedy... D. Připouštím
(svoluji; dávám za pravdu). D. —co, koho.
Musím to připustiti (svoliti, nechati; za pravdu
dáti). D. P. svědky. Kom. P. jehňata, telata
(k ssání je podsázeti). Us. Zdaliby důvody
p. čili zavrci měli. Štr. — co jak. Kate-
chismus římský p-ští sice s nějakým od-

porem a pochybenstvím míněm sv. Tlomaše
Aqu. po nejprvnější dobu. Sš. Sk. 29. —
co, koho se ke komu, k čemu (kam).
P. koho k spolku, ku přátelství; něco k mysli,
k srdci (mysliti, cítiti), k svobodné vůli
(freistellen); se k mravům lidu obecného p.
(snížiti se), V., koho k sobě, k mluvení,
k slovu, k přísaze, D., hřebce k herce, V.,
klisnu k hřebci, D.. krávu k býku, tele
ku krávě, Srn., koho k tajnostem. Klom.
Připustila ho k sobě (dala se užiti). P.
koho k slyšení, Bart. I. 36., někomu něco
k rozeznání. Bart. 2. 9. Někoho k sobě p.
Dch. To měli zvlášť apoštolové k srdci p.
Sš. J. 102. K těm (vinnom) mě p-stil, gab
mir Antheil; P-stil mne k svému statku.
NB. Tč. Hanlivé řeči k srdci svému p.
Str. P-stil mne ku přímluvě (Hess mich
reden). Žer. f. 15. Ten nemá ku přísaze
připuštěn býti. Zř. F. I. E. 13. Však zde
k jejich vlastnímu užitku a k vůli jich
připuštěno býti má, ihrem Willen gemäss
soll gestattet werden. Nar. o h. a k. —
Václ. IX. — co koho nač. On naň nic ne-
připustí. Dch. Samce k samici na plod p.
Jošt. — koho kam: před sebe, D., do
společnosti, Ros., v společnost. Us. Jenom
lásku ku pravdě v mysl svou p-li. Sš. II.282.
— kde. V první církvi ku křestu se při-
pouštěli leč vyrostlí; Tím více se to p-ští
při levitech. Sš. Sk. 30., 54. — čím. Nechce
vyznáním p. Šm. — co komu (k čemu).
To jiným k uvážení připouštím. Byl., Har.
Připouští si strach smrti. Jel. P. někomu
právo k něčemu. Dch. Žádosť něčí si k srdci
p. Žer. — že. Nechtěli p., že Ježíš vstal
z mrtvých. Sš. Sk. 44. Připustmež, že se to
stalo. Sych., Dch. — aby. Připusť, abych si
to opsal. Vz Poručiti. — kudy : branou. Sš.

Přípustivě, concessiv, zulässigerweise.
Leč Pán p. mluví. Sš. J. 129.

Přípustka, y, f. = přípustek. P-kou se
tomu dává, že ... Sš. L. 154. — P., dopuštění
boží, das Verhängniss, die Fügung. Rozličné
p-stky boží na lidi přišly. Pass.

Přípustně, přípustivě, připustitelně,
zulässig. Sm.

Přípustné, ého, n., plat od připouštění
hřebce, das Hengstgeld. D.

Přípustnosť, i, f., die Zulässigkeit. Bern.

Přípustný, zulässig, zulässlich. P. býk,
Reš., kůň (připušťák). Jg.

Připušťák, a, m , der Hengst, Beschäler.
Vz Přípustný.

Připuštění, n., die Zulassung; Conces-
sion. Vz Připustiti.

Připuštěný; -štěn, a. o, zugelassen usw.
Vz Připustiti.

Připutnati, připutnávati = připoutati,
dazu fesseln. Na Slov. Koně ke koni p. Slov.

Příputník, a, m., v papírně, der Butt-
gesell. Šm.

Příputniště, n., v papírně, der Butten-
stuhl. Šm.

Připutovati, als Pilger ankommen. —

kam proč kdy. P-val po páté po svém

obratu do Jerusalema; Že Petr ne dříve

leč teprv za Nerona do Říma p-val; Kteří

do Jerusalema k svátkům pro uctění Boha

p-vali. Sš. I. 6., 13., Sk. 21.