1074

Přiřehotati, přiřehtávati, nach-, zuwie-
hern. — komu.

Přirejdovati= hinzuwenden, -rücken. —
co kam: vůz ke zdi. Us. — co komu.

On mu tam vůz přirejdoval. Ros.

Přířek, řku, m., přiřknutí, slib, das Ver-
sprechen. Ros.

Přiřeknouti, přiřknouti, ul, ut, utí; při-
říci (přiřéci, přiřeku, přiřku, zastr.; v obec.
mluvě inťt. přiříct, na Slov. prirecť), přiřekl,
přiřkl; іmp. přirci n. přiřci, přirčen, přiřčen,
ení; přiříkati, na Slov. přirékati. — P. =
přislíbiti, připověděti, zu-, versprechen, zu-
sagen; přisouditi, přivlastniti, zuerkennen,
zusprechen. Jg. — co. Přiříká mnoho, málo
plní. Což kdo přiřekl, to splniti. V. — co,
se komu. P. někomu koně (darovati n. pro-
dati), Ros., se Hospodinu. Br. On mu to při-
řknul. Ros. P. někomu 50 tolarů pokuty.
D. Mikulášovi žádných peněz nepřiříkal.
Půh. II. 446. Král ráčil jest přiříci obojí
straně, je při zvyklostech a spravedlivostech
jich zachovati. Zř. F. I. B. 17. Proto sám
jsem pracoval, abych jako poslušný, jak
jsem přiřekl úřadu, bez vědomí jich nic
před se nebral. Jdn. 175.— co komu jak.
Přiřekl mu s přísahou, že nevyjde. BO. Jež
(nadpraví) jim písmo dle slova přiříkati se
zdálo. Sš. Sk. 175. — co čím. Tímto listem
přiříkám. Ottersd. — co komu kdy: ve
veřejném prodeji, zuschlagen. D. — (komu)
za koho co. Za škodu nepřiříká (neslibuje).
Pr. měst. Král ráčil jest přiříci slovem svým
královským za se a dědice JM. i budúci
krále české práva obhajovati a na takového
každého pomáhati, kdyžby se naň vedlo.
Zř. F. I. B. 11. Tyto artikule dopsané ku
pravému a celému konci sme přivedli, o kteréž
na nás oboje strany mocně sou přestaly a
nyní i budoucně za se i za své budoucí...
nám sou přiřekli. Zř. F. I. A. 10. Tímto
listem sám za sebe a za své dědice i bu-
doucí své i tolikéž za rukojmě nížepsané
slibuji a přiříkám. Faukn. 31. Že mu (Abra-
hamovi) Bůh zemi tu přiřkne za vlastní.
Sš. Sk. 76. — si co s kým: přátelství.
Bart. 1. 17. — s inft. Ano také regenti
zemští přiřkli podlé zřízení zemského pode
ctí a věrou sobě pomáhati. Let. 292. Při-
řekl jednati, než nepřiřekl zjednati. Čr. Vz
P. co komu. — Pozn. Užívání slova tohoto
ve smyslu slíbiti, přislíbiti, ač jinak dobře
doložené, kárá Ht. v Br. 163., doporučuje
slíbiti а přislíbiti.

Přířepicovitý, subcrateriformis. P. ko-
runa. Rostl.

Přireptati, přireptávati, zumurren.

Přiřezati, řezáni а řeži; přiřezávati; při-
říznouti, znul а zl, ut, utí, zu-, dazu-, be-
schneiden. — co kde: víno při zemi p.,
Jg., dno. D. — čím: nožem.

Přiřezavačka, y, f., druh pily, der Fuchs-
schwanz. Rk.

Přířezna, y, přířeznice, e, f., v truhlář-
ství, die Oerterbank.

Přiříci, vz Přiřeknouti.

Přiříditi, il, zen, ení, přiřizovati, coordi-
niren. Mark. — P., vz Přiřediti.

Přiříkání, n., slibování, das Versprechen.
— P., přisuzování, die Zusprechung. Jg.

Přiříkati, vz Přiřeknouti.

Přiřinouti se, zuströmen. P-la sě jest
řeka. ZN. Vz Řinouti. — P. se, přiraziti,
anfahren. Když přepluchu, přibrachu se do
země genezaretské a tu se přiřinuchu. Marc.
6. 53.

Přiřítiti, il, cen, ení; přiříceti, el, en, ení;
přiřicovati= přivrci, přihoditi, přikryti,
hinzuwerfen, hinzuthun, über etwas werfen,
bewerfen, verschütten; p. se = přihrnouti
se, herbeistürmen, überfallen. Jg. — koho
čím: zemí. Jg. — se na koho. V. Řeka
se p-la. ZN. Filistinští p-tili sě i rozsuli se
po všem úvale. BO.

Přiřknouti, vz Přiřeknouti.

Přiřknutí, n., die Zuerkennung (vdražbě);
der Zuschlag.

Přírobek, bku, m., der Verdienst, die
Vermehrung der Einnahme. L.

Přirobiti, il, en, ení; přiráběti, ěl, ěn,
ění = připracovati, hinzumachen. — co,
čeho, vz Přibrati. — nač: na díru (za-
sekati plošku), das Bohrloch anbrüsten, zu-
brüsten. Vys., Hř. — co komu. Přirob mi
to. Us. Tč. — co k čemu. Na Ostrav. Tč. —
se. P-bili jste se jako robové. Sš. I. 73. Cf.
Podrobiti.

Příročí, n., přidání roku (terminu) n. čas
ten, který od jmenovaného roku (terminu)
přeběhnouti má, die Verlängerung, Frist, Fris-
tung, der Aufschub, Anstand. Smrť příročí
nedává. Ros. Hlad a žízeň p. žádného nezná.
C. M. 188. Ta věc dlouhého p. netrpí. Br.
Nebyl-liby ženatý, aby nebyl přijat do cechu,
lečby se oženil, pokud by jemu p. přidáno
bylo, jmenovitě do čtvrt léta pořád zběhlého.
1538. P. k placení dluhu. V. Tu jim Jiřík
k žádosti jich to p. dá. NB. Tč. Uprosil jim
p. Let. P. do třetího dne. — P., list daný
dlužníku, dle kterého do času od placení
svoboden jest, poklidný list, příměří, lhůta.
D., V. P. jest opatření vlády, kterým lhůta
k jistým právním úkonům ku př. ku před-
kládání směnek ku placení atd. prodloužena
bývá proto, aby osoby, jichž se týká, kterým
pro neobyčejné případy, ku př. pro válku,
nebylo lze ve lhůtě, zákony přepepsané, vý-
kony tyto opatřiti, škodu tím beze své viny
neutrpěly. S. N. Der Stillstand, Fristbrief,
das Moratorium. Nebudou se moci žádným
moratoriem neboližto p-čím brániti. 1638. —
P., příměří. Puch. exc.

Přiročiti, il, en, ení, roku přidati, den
Termin verlängern, fristen. Ros.

Příročný, co ku příroku náleží, Frist-,
Aufschubs-. P. termin. Ros.

Přírod, u, m., pohlaví, das Geschlecht.
Rozk. O lidech obého p-du. Ms. 1472.

Příroda, y, f., slovo nové, dříve: přiro-
zení. Jg. Sbr. s. 147. — P., co se k přede-
šlému přivodilo (v tomto významu slova
tohoto se neužívá), der Zuwachs. Jg. — P.,
vlastnost věci přirozené, přirozenost, die na-
türliche Beschaffenheit, Natur. P-du sochorem
vyháněti, naturam furca expellere. Dch.
V Kristu božská i lidská p. se slučovala.
Sš. J. 13., 24., 157. Neobrozená p. Adama
hříšného. Sš. J. 143. (Hý.). Brs. 149. radí,
bychom v tomto smyslu raději užívali slov:
přirození, přirozenost povaha, Slova tohoto



	1074

	Přiřehotati, přiřehtávati, nach-, zuwie- hern. — komu. Přirejdovati= hinzuwenden, -rücken. — co kam: vůz ke zdi. Us. — co komu. On mu tam vůz přirejdoval. Ros. Přířek, řku, m., přiřknutí, slib, das Ver- sprechen. Ros. Přiřeknouti, přiřknouti, ul, ut, utí; při- říci (přiřéci, přiřeku, přiřku, zastr.; v obec. mluvě inťt. přiříct, na Slov. prirecť), přiřekl, přiřkl; іmp. přirci n. přiřci, přirčen, přiřčen, ení; přiříkati, na Slov. přirékati. — P. = přislíbiti, připověděti, zu-, versprechen, zu- sagen; přisouditi, přivlastniti, zuerkennen, zusprechen. Jg. — co. Přiříká mnoho, málo plní. Což kdo přiřekl, to splniti. V. — co, se komu. P. někomu koně (darovati n. pro- dati), Ros., se Hospodinu. Br. On mu to při- řknul. Ros. P. někomu 50 tolarů pokuty. D. Mikulášovi žádných peněz nepřiříkal. Půh. II. 446. Král ráčil jest přiříci obojí straně, je při zvyklostech a spravedlivostech jich zachovati. Zř. F. I. B. 17. Proto sám jsem pracoval, abych jako poslušný, jak jsem přiřekl úřadu, bez vědomí jich nic před se nebral. Jdn. 175.— co komu jak. Přiřekl mu s přísahou, že nevyjde. BO. Jež (nadpraví) jim písmo dle slova přiříkati se zdálo. Sš. Sk. 175. — co čím. Tímto listem přiříkám. Ottersd. — co komu kdy: ve veřejném prodeji, zuschlagen. D. — (komu) za koho co. Za škodu nepřiříká (neslibuje). Pr. měst. Král ráčil jest přiříci slovem svým královským za se a dědice JM. i budúci krále české práva obhajovati a na takového každého pomáhati, kdyžby se naň vedlo. Zř. F. I. B. 11. Tyto artikule dopsané ku pravému a celému konci sme přivedli, o kteréž na nás oboje strany mocně sou přestaly a nyní i budoucně za se i za své budoucí... nám sou přiřekli. Zř. F. I. A. 10. Tímto listem sám za sebe a za své dědice i bu- doucí své i tolikéž za rukojmě nížepsané slibuji a přiříkám. Faukn. 31. Že mu (Abra- hamovi) Bůh zemi tu přiřkne za vlastní. Sš. Sk. 76. — si co s kým: přátelství. Bart. 1. 17. — s inft. Ano také regenti zemští přiřkli podlé zřízení zemského pode ctí a věrou sobě pomáhati. Let. 292. Při- řekl jednati, než nepřiřekl zjednati. Čr. Vz P. co komu. — Pozn. Užívání slova tohoto ve smyslu slíbiti, přislíbiti, ač jinak dobře doložené, kárá Ht. v Br. 163., doporučuje slíbiti а přislíbiti. Přířepicovitý, subcrateriformis. P. ko- runa. Rostl. Přireptati, přireptávati, zumurren. Přiřezati, řezáni а řeži; přiřezávati; při- říznouti, znul а zl, ut, utí, zu-, dazu-, be- schneiden. — co kde: víno při zemi p., Jg., dno. D. — čím: nožem. Přiřezavačka, y, f., druh pily, der Fuchs- schwanz. Rk. Přířezna, y, přířeznice, e, f., v truhlář- ství, die Oerterbank. Přiříci, vz Přiřeknouti. Přiříditi, il, zen, ení, přiřizovati, coordi- niren. Mark. — P., vz Přiřediti. Přiříkání, n., slibování, das Versprechen. — P., přisuzování, die Zusprechung. Jg.	Přiříkati, vz Přiřeknouti. Přiřinouti se, zuströmen. P-la sě jest řeka. ZN. Vz Řinouti. — P. se, přiraziti, anfahren. Když přepluchu, přibrachu se do země genezaretské a tu se přiřinuchu. Marc. 6. 53. Přiřítiti, il, cen, ení; přiříceti, el, en, ení; přiřicovati= přivrci, přihoditi, přikryti, hinzuwerfen, hinzuthun, über etwas werfen, bewerfen, verschütten; p. se = přihrnouti se, herbeistürmen, überfallen. Jg. — koho čím: zemí. Jg. — se na koho. V. Řeka se p-la. ZN. Filistinští p-tili sě i rozsuli se po všem úvale. BO. Přiřknouti, vz Přiřeknouti. Přiřknutí, n., die Zuerkennung (vdražbě); der Zuschlag. Přírobek, bku, m., der Verdienst, die Vermehrung der Einnahme. L. Přirobiti, il, en, ení; přiráběti, ěl, ěn, ění = připracovati, hinzumachen. — co, čeho, vz Přibrati. — nač: na díru (za- sekati plošku), das Bohrloch anbrüsten, zu- brüsten. Vys., Hř. — co komu. Přirob mi to. Us. Tč. — co k čemu. Na Ostrav. Tč. — se. P-bili jste se jako robové. Sš. I. 73. Cf. Podrobiti. Příročí, n., přidání roku (terminu) n. čas ten, který od jmenovaného roku (terminu) přeběhnouti má, die Verlängerung, Frist, Fris- tung, der Aufschub, Anstand. Smrť příročí nedává. Ros. Hlad a žízeň p. žádného nezná. C. M. 188. Ta věc dlouhého p. netrpí. Br. Nebyl-liby ženatý, aby nebyl přijat do cechu, lečby se oženil, pokud by jemu p. přidáno bylo, jmenovitě do čtvrt léta pořád zběhlého. 1538. P. k placení dluhu. V. Tu jim Jiřík k žádosti jich to p. dá. NB. Tč. Uprosil jim p. Let. P. do třetího dne. — P., list daný dlužníku, dle kterého do času od placení svoboden jest, poklidný list, příměří, lhůta. D., V. P. jest opatření vlády, kterým lhůta k jistým právním úkonům ku př. ku před- kládání směnek ku placení atd. prodloužena bývá proto, aby osoby, jichž se týká, kterým pro neobyčejné případy, ku př. pro válku, nebylo lze ve lhůtě, zákony přepepsané, vý- kony tyto opatřiti, škodu tím beze své viny neutrpěly. S. N. Der Stillstand, Fristbrief, das Moratorium. Nebudou se moci žádným moratoriem neboližto p-čím brániti. 1638. — P., příměří. Puch. exc. Přiročiti, il, en, ení, roku přidati, den Termin verlängern, fristen. Ros. Příročný, co ku příroku náleží, Frist-, Aufschubs-. P. termin. Ros. Přírod, u, m., pohlaví, das Geschlecht. Rozk. O lidech obého p-du. Ms. 1472. Příroda, y, f., slovo nové, dříve: přiro- zení. Jg. Sbr. s. 147. — P., co se k přede- šlému přivodilo (v tomto významu slova tohoto se neužívá), der Zuwachs. Jg. — P., vlastnost věci přirozené, přirozenost, die na- türliche Beschaffenheit, Natur. P-du sochorem vyháněti, naturam furca expellere. Dch. V Kristu božská i lidská p. se slučovala. Sš. J. 13., 24., 157. Neobrozená p. Adama hříšného. Sš. J. 143. (Hý.). Brs. 149. radí, bychom v tomto smyslu raději užívali slov: přirození, přirozenost povaha, Slova tohoto