1075

mimo to chybně užíváme u věci uměle dě-
laných. Ten hrad atd. kreslen dle přírody šp.
m.: podlé skutečnosti. Brs. 150. — P., moc
původně ve všech bytnostech, jsoucí a rozdíl
proměny jich působící, die Natur. Jg. P.
jedná podlé zákonů neproměnitelných. Běh
p-dy. P. jej mnohými dary obdarila. Jg. —
P., souhrn všeho, co smyslům přístupno. S. N.
Vz tam více. V užším smyslu : souhrn všech
récí na zemi, die Natur. Troje říše p-dy :
zvířata, rostliny a kamení. P. bezduchá, bez-
rozumná. Sš. I. 89. Úkaz, výjev v p-dě,
zákon p-dy. Nz.

Přírodek, dku, m., co se přirodilo, ku př.
dítě, das Geborene, der Zuwachs.

Přirodilosť, i, f., přirozenost', die Ange-
burt. Šm. Vz Přirodilý.

Přirodilý, který se přirodil, dazu geboren.
-- P., přirozený, angeboren, natürlich. P.
ke zlu náklonnosť, hříšnost, tvrdosť a ukrut-
nosť. Sš. í. 76., 77., 2. Leč to kladli proti
p-lému významu slova; Dřímá a spí ta hříšná
p-lá zkáza naše mravná. Sš. J. 222., I. 78. P.
ctnosti n. nectnosti, krása idey n. představy,
práva, vlohy. Hš. — komu. Člověku věčné
idey p-lé jsou. Sš. L. 171. (Hý.). Vz více
v S. N., Právo.

Přírodina, i, f., plod přírody, das Natur-
produkt. Rostl., Mus. I. c. 21. Cf. Přírodnina.

Přírodinný , Naturprodukts-. P. lůno.
Rostl.

Přiroditi, il, zen, ení, na Slov. děn, ěni
(zastr. přirázeti), poroditi, gebären; k tomu
ještě poroditi, dazu o. mehr gebären. Jg. —
koho. Přirodila ještě 2 pacholata. Us. —
koho k čemu. Ach, že vás vaše matka
p-la k takej psotě. Žk. 174. — se komu,
zuwachsen. Letos se mu mnoho dobytka
přirodilo. Ros. P-dil se nám synek. Us. Tč.

Přírodní, cokoli se přírody týká, Natur-.
S. N. P. poklad, útvar, Mus., úkaz, výjev,
hmota, Nz., filosofie, síla, zákony, vědy
(jejichž účel jest skoumání a pozorování
přírody: filosofie přírodní či kosmologie:
kosmogenie, astronomie, astrognosie či kos-
mografie; geologie, geognosie, geogenie;
geografie, silozpyt, chemie; přírodopis: mi-
neralogie, botanika, zoologie; anatomie, fy-
siologie, anthropologie. Vz více v S. N.) P.
plodiny vz Přírodnina. P. povaha stromu.
Sš. L. 133.

Přírodnický, k přírodnictví se vztahující,
physikalisch. P. nástroj. Sedl., sbírky, mu-
seum. S. N.

Přírodnictví, n., nauka o přírodě, pří-
rodozpyt, fysika, die Naturkunde, Naturlehre.
Světz.

Přírodnictvo, a, n., alle Naturprodukte
zusammengenommen. Mus.

Přírodník, a, m., der Naturforscher. Měst.
bož. 1. 233.

Přírodnina, y, f., plod přírodný, pokud
uměním změněn není, das Naturprodukt.' Po-
jmenování přírodnin národními jmény.. Mus.
Brání, denník, hlavní kniha, účtováni,zásoba
přírodnin; účet z přírodnin a hmot. Šp. Vý-
roba přírodnin v Cechách, vz S. N. II. 315.
Vz Přírodina.

Přírodnosť, i, f., přirozenost, die Natur
(als Eigenschaft), Dch

Přírodný, přirozený, vrozený, angeboren,
natürlich. L. — P., k přírodě se táhnoucí,
fysický, Natur-, natürlich, physisch. P. těleso,
mrazový bod, zákon. Sedl. Člověku p-němu
cizí jest myšlénka o vniterné sebe obnově.
Sš. J. 48. Podlé toho Kristus i dle člověčen-
ství jest p-ným synem božím. Sš. L. 18. (Hý.).

Přírododěje, ův, m., přírododějstvo,
a, n., die Naturgeschichte. Jg., Rostl.

Přírodohledec, dce, m., der Naturbe-
trachter. Šm.

Přírodolékařský, physiatrisch. Šm.

Přírodomilovný, naturliebend. Šm.

Přírodomudrcký, naturphilosophisch.
Mus.

Přírodomudrctví, n., die Naturphiloso-
phie. Šm.

Přírodopis, u, ш., popsání přírodních
věcí. Rostl. P. = věda, která dila tvořící
sily přírody na naší zemi jsoucí znáti učí,
je popisujíc. S. N. P. popisovači, ustanovo-
vací. Nz. P. obsahuje a) mineralogii či ne-
rostopis, k němuž geologie či zemězpyt ná-
leží, b) botaniku či rostlinopis a c) zoologii
či živočichopis. Vz S. N.

Přírodopisec, sce, m., der Naturbe-
schreiber, Physiograph. Mus.

Přírodopisecký, aufden Naturbeschreiber
bezüglich.

Přírodopisný, zur Naturbeschreibung
gehörig, physiographisch. Ssav.

Přírodopud, u, m., der Naturtrieb. Sm.

Přírodoskum, u, m., die Naturforschung.
Krok.

Přírodoskumec, mce, m., der Natur-
forscher. Krok.

Přírodoskumný, zur Naturlehre gehörig.
Mus.

Přírodosloví, n., die Physiologie. Ssav.

Pŕírodoslovný, physiologisch. Ssav.

Přírodosoustavník, a, m., der Natur-
systematiker.

Přírodosporný, naturwidrig. Šm.

Přírodověda, y, f., die Naturwissenschaft.
Mus.

Přírodovědec, dce, m., der Naturkundige.
Dch.

Přírodovědecký, naturwissenschaftlich.
Mus.

Přírodovědný = přírodovědecký. Sm.

Přírodověrec, rce, m., der Naturtreue. Šm.

Přírodověrný, naturtreu. Šm.

Přírodovna, y, f., sbírka přírodnin, das
Naturalienkabinet. Mus.

Přírodozhled, u. m., die Naturbetrachtung.
Šm.

Přírodoznalec, lce, m., der Naturkundige.
Sedl.

Přírodoznalství, n., die Naturkunde.
Rostl.

Přírodoznama, y, f, zastr., die Physio-
gnomie. Rozk.

Přírodoznatel, e, m., der Naturkenner.
Presl.

Přírodoznatelský, přírodoznalský,
Naturkenner-.

Přírodozpyt, u, m., die Naturforschung.
Mark. P. slove pozorování, uvažování a skou-
mání přírody, aby se vědecky poznala. Vz
S. N.