1076

Přírodozpytatel, e, m.=přirodozpytec.

Přírodozpytec, tce, m., der Naturforscher.
Rostl. P.. kdo se zanáší pozorováním a zkou-
máním přírody. Blř.

Přírodozpytectví, přírodozpytatel-
ství, n., die Naturforschung.

Přírodozpytný, auf die Naturforschung
sich beziehend, physisch, physiologisch. Mus.

Přirohatěti, öl, ění, kleine o. grössere
Hörner bekommen. Jg.

Přirohatiti, il, cen, ení, kleine o. grössere
Hörner machen. Ros. — co čím.

Přírohatý, subcornutus. P. list. Rostl.

Přirojiti, il, en, ení, heranschwärmen. —
se kam. Děti. včely se k nám p-ly. Na Ostrav.
Tč.

Přírok, u, m., příročí, die Frist. D. —
P., porok, pomluva, hana, příhana, der Vor-
wurf, Tadel. Výb. I. 389., St. skl. O dědinu
mají svědci býti vládyky usedlí bez příroka
zlých věcí. O. z D. — P., přiřčení, die Zu-
sage. Jg. — P. = potak, das Ja, die Beja-
hung. Kristus nestal se anem a neem, p-kem
a záporem. Sš. I. 306.

Přírost, u, přírostek, stku, přírůst, u,
přírůstek, stku, m., přirostení, das An-
wachsen, Heranwachsen. Strom odrostá ne-
pochopitelným přírostkem. Ros. — P., každá
věc přirostlá k něčemu, der Anwuchs. P. na
stromě: šlahoun. halouzka, mladá ratolesť,
letorosť. — P., příbytek, příplodek, der Zu-
wachs. Chce-li kdo mimo jetel ještě i jiný
p. na píci míti. Puch. Při pivovářích také
ustanovil dobré řády, tak že není o p-sty
žádné svády. Břez. 197.

Přirostání, n., das Zuwachsen.

Přirostati, vz Přirůsti.

Přirostina, y, f., přírost. Šm.

Přirostiti, il, štěn, ění, anwachsen machen.
Ms. bib.

Přírostka, y, f., v stavit., der Anlauf.
Us. Dundr.

Přirostlý, an-, zugewachsen. Us.

Přiroubiti, il, en, ení, přirubovati —
roubíkem připevniti, mit einem Knebel fest-
machen, anknebeln. Šm. — co.

Přírov, u, přírovek, vku, m., der Seiten-
graben. L.

Přírovati, lépe než: pšírovati, po druhé
orati, zum zweitenmal ackern, zwiebrachen.
Ms.

Přirovnalý, komparativ. P. úsudky. Mark.

Přirovnání, n., přirovnávání, n. Vz S. N.
Das Gleichmachen, Ebnen; die Vergleichung,
der Vergleich. Mezi ním a Damonem není
žádného p. U p. k němu, in Vergleichung zu
ihm, vergleichungsweise. D. Bez p., ohne
Vergleich. V. Bůh není k p., ist unvergleich-
lich. Nejmenší bylo město u p. jiných slav-
ných ... Br. U p. s ním (= proti němu)
malý. Har. Všecka práce života mého není
hodná k p.jedinému dni. V. To je mimo
všecko p. Šm. Zboží za nic jsem položil
u p. k ní (k moudrosti); Všeliké zlato u p.
k ní za písek drobný si počítá. Br. (Ht. Brs.
164.). — Pozn. U přirovnání k něčemu má
Brs. 135. a 150. za nesprávné a zbytečné
doporučuje místo něho předložku proti. Vz
Proti. Také Ht. v Brs. 163. a 164. tento

výraz jakožto german. zavrhuje. — P., stupeň
p., die Vergleichungsstaffel, vz Komparace.

Přirovnanlivý, relativ. Šm.

Přirovnatelný, vergleichbar. Reš.

Přirovnati, přirovnávati = rovněji něco
činiti, noch mehr ebnen, glatt machen; více
ještě rovnati, hinzu ebnen, zuschlichten: vy-
rovnati, gleich, anpassend machen; připo-
dobniti, vergleichen, zusammenhalten, gleich
stellen. Jg. — co. Přirovnej tu zemi, není
rovná. Jg. P. dříví. Us. Od sebe rozdílné
věci přirovnávati. V. — co k čemu. Dva
sáhy dříví k předešlému p. Jg. Jedno k dru-
hému p. Ros. D. Nechtěj bohatství k ctnosti
p. Kram. Přirovnejte jej ke lvovi. Dal. 180.
Přirovnává lidský život k služebnosti; Veš-
kery útrapy nemohou přirovnány býti k té
slávě budoucí. Sš. I. 73., 89. A to hltal
jako — nepřirovnávajíc člověka ke psu.
V Dobrušce. Vk. — Bart. IL 2. — čeho
kolik, co čemu. Přirovnej ještě na sáh té
země. Jg. P. hrabství dobrému knížectví na
důchody. Háj. Komu tě přirovnám? D. Sy-
kora směšně by se pštrosovi přirovnala. Kom.
Přirovnává (konformuje) se mým obyčejům.
Neroďte se přirovnávati tomuto světu. Št.
N. 113. Toto hrabství může se knížectví p.
Har. P. panenku slunéčku na nebi. Ps. sl.
19. — se komu v čem. Jemu se žádný
neprirovnal v pouhosti přízně a víry. Troj.
150. — co s čím, šp. m.: p. co čemu, k čemu.
Brs. 150.

Přirovnavač, přirovnavatel, e, m., der
Gleichmacher, Vergleicher.

Přirovnavý, komparativ. P. všeobecnosť.
Mark.

Přírovnolehlý, subhorizontalis. P. kořen.
Rostl.

Přírovný, gleich. Veleš.

Přirozeně, natürlich, der Natur gemäss.
P. se to děje. V. Cistě, p. na věc hleděti.
Kom. Každý tvor i nerozumný p. se k tomu
nese, aby ... Kom. — Pozn. P. — dle své při-
rozené povahy; chybně užíváme tedy slova
tohoto dle něm. natürlich i tam, kde vytče-
ného významu není a to m.: zajisté, ovšem,
arci, tak jest, to se ví, jak jinak býti ne-
může, nezbytně, jak z věci samé jde a p.
Brs. 150.

Přirozenec, nce, m., přirozený, der Dazu-
geborene. — P., kdo všecko z přirozených
příčin vykládá, der Naturalist (nové). Knob.
(Boč. exc).

Přirození, n., rození ku předešlým, das
Hinzugebären. Jg. — P., narození, die Ge-
burt. Od p. slepý, němý. Ros. — P., co se
tvoru přivodí, vrodí, vlastnost, povaha na
původní jeho složenosť a přírodu založená,
die Natur, Eigenschaft, Art, das Wesen. P.
neb přirozenosť jest souhrn vloh, sil, vůbec
vlastností, jež člověk (n. i jiný živočich) od
přírody obdržel, pokud nebyly změněny vy-
chováním, vzděláním a cvikem. S. N. Jest
náhlého p. Ve Slez. Tč. Kteréž knieže po
p-niu vychodí (právem rodu na vládu na-
stupuje). Dal. 112. Lidské p. (člověčenství)
na se vzíti; dědičné nakažení lidského p.
(přirozený hřích); p. své povahy nezmění;
pro smrť přátel z p. plakati budeme; od p.,
z p. k něčemu se nakloniti. V. Kdo co má