1081

vali. Půh. I. 207., 261. A za to bych mohl
přisíci, že jinak nenie. NB. Tč. Pakliby z čeho
jiného viniti chtěl, nemají toho jemu přisuzo-
vati ani za to dáti přisahati; Když puovod
přisahne, chce-li pohnaný, zač puovod při-
sahal, jemu to dáti, můž dobře. Zř. F. I. J.
8., C. 34. Za vraždu (wegen) kdož přisahá;
Nemá býti konšelem, ktož lidem za peníze
(für Geld) p-há, jsa vinen. Sob. 10. — Alx.
1101., J. tr. — z čeho. Ale bylo-liby pra-
vejšie, aby póvod přisáhl napřed z své škody,
tehdy právo bylo by otpoviedači otpřisieci
sě. Kn. rož. 69. ----- na co. Na vlas boží neb
na hlavu boží přisáhl neb jiným obyčejem;
Neroďte p-ti ani na nebe, ani na zemi, ani
skrzě kterúkolivěk jinú příčinu; Ktož p-há na
chrámu božiem, přisahá na něm i na tom,
co přebývá v něm, a ktož p-há na nebe,
p-há na trón boží a na tom, jenž sedí na
něm. Hus. 1. 103., 104. Člověk by na to
přisahal. D. P. na ústavu. J. tr. P. na prapor,
na články vojenské. J. tr. P. na své svě-
domí. M. J. z Pr. 13. P. někomu na něco.
Arch I. 58., 65. — Pozn. P. na něco, více
u neživotných. — kým, čím: Bohem, hlavou,
nebem, evangeliem, kříženi, ostatky jmény
světců. Sš. Mt. 83. Znamenie přísah, jimiž
lidé p-jí. Hus. I. 94. P. svú rukú, persön-
lich. Kn. rož. 72. — Vz Brt., S. §. 125. —
v kom, v čem: Jednakrát přísahal jsem
v svatém mém (m.: svém). Ž. k. 88. — Br.
— u koho, u čeho: u děla, u praporu. Tato
vazba jest špatna; ale dobře říkáme: p. u děla
(kde) na prapor. Brs. 150. — co (komu),
u abstraktních jmen. Tč. Na lež p-ti = věděti,
že to lež a přece p-ti; lež p-ti = p-ti křivě a
jest tolik co nepravou přísahu přísahati. Cf.
Přisežení. Tč. Ten křivě p-há, kterýž lež
p-há úmyslem zklamati chtě; také ten křivě
p-há, kterýž mně (přechod. slovesa mníti) lež
pravdu p-há; A někdy i nechtě křivdu p-há
mně (od mníti) pravdu, což p-há; Vie, že
křivdu přisiehne; Křivdu přisáhnúti veliký
hřiech jest; A jiná přísaha jest slibovánie,
jíž kto p-há pravdu budúci, to jest, jenž
má býti, ač ve čas nenie (vz Přísaha); Při-
sahá-li kto lež, to proti pravdě; Pravda jest
co p-há. Zlé jest přisáhl a zlé činí, co nemá
činiti. Hus. 1. 95., 96., 97., 98., 99., 106. To,
co nedrží, přisáhal. Us. Tč. Přísahu někomu
p-ti. Bibl., Vš. 69. Z nich všeliký opustiv
otce, matku, vzav na se kříž a odřekrmv se
statku korouhvi Krista věrnosť p-hal. Jab.
P-hám pánu Bohu, všem svatým. Kol. 25.
P-hám Bohu, matce boží a všem svatým na
tomto sv. čtení, že . . . Zř. F. 1. B. 8., 20. Ti
včilejší pacholci, Sto ďáblů v nich sedí, Jednej
lásku přisáhá, A na druhú hledí. Slez. Tč.
P. přísež. BO. — proč. Přisahali sú pro po-
tvrzenie pravdy, V súdech lidských p-hají
svědkové pro pravdy v súdu ohlášenie; Pro
přiezeň p-hají, aby jie potvrdili; Druhé (po
drahé) p-hají pro poddánie, jako všichni
nižší p-jí svým vyšším. Hus. I. 99., 100. Aby
rozsúdil v rozum, aby nepřisahal i pravdy
jediné pro připuzenie a pro užitečné. Hus.
I. 99. — kde. Cos má milá udělala, žes
při oltáři před božskou tváří přisahala. Er.
P. 304., Sš. Mor. p. 798. V súdech lidských
p-hají svědkové pro pravdy v súdu ohlá-

senie; V duchovniem súdu přisaháta obě
straně. Hus. I. 99., 100: — v co. Nepři-
siehneš křivě ve jméno mé. Hus. I. 106. —
o čem. Přisáhneš-li o té věci, o niž mní.
Hus. I. 96. — co proti čemu. Přisiehne-li
kto co proti vieře neb proti lásce. Hus. 1.
105. — aby. Jíti před krále a přisáhnúti,
aby jemu i zemi byli věrni; Tak jest při-
sáhl Josef Jakubovi, aby z synovské přiezni
po smrti nepochoval ho v Egyptě. Hus. I.100.

— s inft. Kterouž jsi přisáhl dáti otcům
jejich. Br. — že. P-hal, že to udělá. Us. —
Kom., Br. — s adv. Bůh, kdo křivě při-
sáhne, před rokem na soud táhne. C. Lépe
všeho postrádati, nežli křivě přisahati. Slez.
Tč. P. křivě, neprávě. V. P. všetečně, lehce,
marně, neopatrné. Hus. I. 98., 105. P. křivě,
jest lháti s přidáním přísahy. Hus. I. 95. —
se. Ako si sa přisahal (= zapřisahal). Pís.
sl. Ztratila sa na salášu slanina, Ukazali na
našeho Martina; Martin sa jim přisambohu
přisjáhal, Že on na slaninu ani nesjáhal. Na
Slovácku. Tč. — se čeho. Já sem se toho
p-hal (== přisahal jsem na to). Na Ostrav. Tč.

Při sám Bůh, vz Bůh (I. 107. a).

Přisát, vz Přiseti.

Přísaz, i, m., přísada, der Zusatz. Rkp.
o štěp., Bž. 100.

Přísazek, zku, m., přísada, der Zusatz.
Kram.

Přisazení, přisazování, n., die An-, Zu-
setzung, die Anlegung. D. P. baněk. Ras.

Přisazený; -en, a, o, an-, bei-, zugesetzt,
angelegt. P. chléb = nepodařený. Us. v Kunv.

Přisázka, y, f., der Zusatz. — P., hra
cviku podobná. Obt.

Přisuzovati, vz Přisaditi.

Přisazení, přisežení, n. = přísaha. Kam.
Abychom sě p. v potřebu neliknovali. Hus.
I. 98. Vz Přisežení.

Přísažnictvo, a, n., úřad přísažných, das
Geschwornenamt. Slov. Plk.

Přísažník, vz Přísažný, Přísežník.

Přísažný, přísežný; přisazen, žna, žno.

— P. = pod přísahu vzatý, geschworen,
beeidigt, eidlich, beeidet, in Eid genommen.
Jg. P. soudce, Koll., věrnost', osoba, Ros.,
svědek, Reš., konšel, V., písař. Aqu. P. lidé,
sousedé. Vz Tk. II. 546. Konšely p-nými
ukázati; Tu jsú meze vedeny lidmi starými
a přísežnými. Půh. I. 374., II. 468. Jakub
spolu náš p-ný; V ten čas konšel p-ný tu
v Starém městě; Hospodář s námi p-ný. NB.
Tč. Kdožby byl rada naše p-ná; A pur-
krabě pražský má s tím listem na ty dědiny
poslati osobu dobře zachovalú a to p-nú;
Aby se to na česko od písařů p-ných při
týchž soudech vyložilo. Zř. F. I. A. X. 4.,
D. 29., C. 9. Tímto pak obyčejem mají díti
se póhonové skrze posla p-ného. CJB. 379.
Dodávány býti mají po poslích přísežných
toho úřadu. Faukn. Vz Přísežník. — P., pří-
sahající, der Schwörende. Jurans perdit =
p. ztratí. Cod. j. b. II. 2. 271. (Gl. 275.). —
P., beschworen. P. slib. BO. A taková zlata
a stříbra mají vedlé p-ných průb (eidlich
bestätigte Probe) do mince neb komory naší
proti obyčejnému placení dodávána býti.
Nar. o h. a k. — P., ého, m., subst., pří-
sažník, a, m., der Geschworene. NB. Tč.,