1084

Příslepý; -příslep, a, o, etwas blind. Us.

Příslib, u, m., přislíbení, die Verheissung,
das Versprechen, die Zusage. Hý., Dch. Die
p-bu Páně duch sv. mluvil v něm. Sš. Sk.
4tí. Očekáváme nová nebesa a novou zemi
podlé p-bu. Sš. Zj. 492.

Příslibek, bku, m. = příslib. Dch.

Přislíbení, n., das Versprechen. Dle p.
Dch. P. nenaplní koflík, ale nalévání. Hnš.

Přislíbený; -en, a, o, versprochen. —
kde. Messiáš ve starém zákoně p-ný. Sš.
Sk. 38. Vz Přislíbiti.

Přislíbiti, il, en, ení; přislibovati, ver-
sprechen, zusagen, verheissen, angeloben. —
co komu. Kdyby se tatínek nedivil, řekla
bych, co hoch mi p-bil. Er. P. 104. Řekni
jí. aby mi uvila, co mi přislíbila. Er. P. 401.
Slíbil mi můj milej, přislíbil, když mne na
rozchodnou políbil. Er. P. 104. a. — jak
kdy. Při tom Fakáč s Hampalem spolu
opět k naší ruce p-bil. NB. Tč. P. někomu
něco ua svou česť a víru. J. tr.

Přislibník, a, m., compromissarius. Aqu.

Přislibný, versprechend, Zusage-. Jg.

Přisliniti, il, ěn, ění, mit dem Speichel
ankleben. Us. Tč.

Přislípati =vytýkati, vorwerfen, komu
co. Plk. — P., přezdívati. Br.

Přislípavý, přezdívavý, Spott-. P. slova.
Br.

Přislípkování, n. = vytýkání, cf. Při-
slipati. Utrhovala nám všem na cti urážlivým
p-ním. Us. v Krkonš. Sá.

Přisloniti, il, ěn, ění; přikláněti, ěl, ěn,
ění; přislánívati, ein wenig verdecken, ver-
schleiern. — co čím. Ráj.

Příslop, a, m., ves v Budějovsku. Mus.

Příslotek, tku, m., přezdívka, der Spott-
name. Cf. Přisláceti.

Přislouchati, přislouchávati, přislucho-
vati = poslouchati, zuhören ; příslušeti, ná-
ležeti, gehören. — k čemu. Strážní k nej-
menšíma šustu přisluchovali. Mus. Jenž
k apoštolství mému přislouchají (náležejí).
Sš. I. 22. Ostatní všichni prislouchají (ná-
ležejí) k plemenu indoeurópskému. Šf. —
komu. Ceylon přislouchá Angličanům. Koll.
P. něčemu, lauschen, horchen. Cyprus ostrov
nejprve podlé Strabona přislouchal správě
císařské. Sš. Sk. 152., 135. — kam. Mezi

jedovaté byliny přislouchá (náleží) vlčí lýko.
Koll.

Přisloužiti, il, žen, ení; přisluhovati
= posloužiti, bedienen, aufwarten, dienen,
Dienste leisten ; zastávati službu duchovního,
administriren ; večeři Páně podávati, das hl.
Abendmal darreichen, ausspenden. Jg. —
komu. Kom. Ti, již oltáři přisluhují. Sš. Sk,
73. — komu čím: nemocnému přestláním,
Plk., svátostmi, Us., tělem Páně. Sych. Lidu
slovem božím p. Apol. P. právem, sprave-
dlnosti = právo vykonávati. Na Slov. J. tr.
Ješto svátostí tou (křestem) jim p-vati mohli.
Sš. Sk. 31. — kde : v kostele knězi p. Ros.
P. při faře (jakožto kněz). Žer. — se komu
(libost! učiniti). K niej sě chtieci přislúžiti.
Dal. 44. — kdy: při mši, při požehnání.
Dch. — v čem: Kněžie tu budú klásti
rúcha, v nichžto p-hují. BO.

Příslovce, e, n., příslovka, y, f., ad-
verbium, das Nebenwort. P. jsou neohebné
částky řeči, kterými se slovesa a jména pří-
davná, někdy i sama p-ce podlé místa, času,
způsobu, příčiny, míry atd. omezují určitěji,
než se to bud' pády čistými nebo s předlož-
kami, spojenými nebo časováním sloves státi
může. Dle původujsou p-ky 1. prvotné: ba,
ni, ne, ně, a, i, či a málo jiných původu tem-
ného; 2. odvozené od zájmen příponami a to
a) když řeč jest o místě, příponami: -de, -ď,
-dí (m. -dě): k-de, te-ď, z-de, tu-dí-ž ; -d: od-
ku-d, od-ka-d, odtu-d, posu-d; -dy: ku-dy,
ka-dy, tu-dy; -mo, -m : ka-mo, ka-m, se-mo,
se-m ; -tř : vni-tř; — b) když jest řeč o čase,
příponami: -da, -dy: k-da, k-dy, te-da, te-dy:
-hda, -hdy: te-hdy, te-hdá, one-hdá, one-
hdy; -vad : do-ka-vad, po-ka-vad-ž ; -li: je-
li-ž ; — c) když řeč jest o způsobu a míře,
příponami: -ko, -k : ja-ko, ja-k, ta-ko, ta-k,
něja-ko, něja-k ; -ky: hned-ку; -če, -č, -ce,
-c: jiná-če, jiná-č, si-ce, si-c; -liko, -lik:
ко-Ико, kо-lik; -li, -liv: niko-li, niko-liv ;
-kráte, -krát: koli-kráte, koli-krát. — Pozn. 1.
K nim se přikládá zhusta částice -že, ž a
zájmeno to: kdy-ž, kde-ž-to, jak-ž, odkud-
ž-to. — Pozn. 2. Mnohá p. místa berou se
na význam času, způsobu, míry atd. Tudíž
= v témž místě, pak i: v témž čase, v též
míře. Ostatně jsou příslovce tato dle vý-
znamu buď tázací aneb neurčitá, aneb
vztažná aneb ukazovací:

tázací :
kde V
odkud?
kam ?
kudy ?
kdy?
jak?

neurčitá:

kde, někde,
odkud, odněkud,
kam, někam,
kudy, někudy,
kdy, někdy,
jak, nějak,

souvztažná:
kde — tu,
odkud — odtud,
kam — tam,
kudy — tudy,
když — tehdy,
jak — tak,

ukazovací:
onde, jinde,

odonad, odjinud,
onam, jinam,
onady, jinady,
onehdy, druhdy, onak, jinak atd.

3. Jiná p. nejsou než nepřímé pády jmen
podstatných, přídavných, číslovek, příčestí
a zájmen. Zhusta složena jsou s předložkami.
a) V akkus. n) místa: ven, daleko, přímo,
pravo, v levo, napřed, vz-hůru, vůkol atd. —
b) Času: dne-s (den ten), leto-s, dávno, brzo
atd. — ;') Způsobu a, míry: snadno, kruto,
drobet, málo, na žluto, na jevo, naskrze atd.
— r)') Príčiny: proč, proto. — b) V dative:
a) místa: zadu, dolů, domů; — p) Času:

k zítřku; — y) Způsobu: tichu, po tichu,
po česku. — c) V genitivě a) místa: shůry,
svrchu, z dola, doma, do vnitř, ze dna, do-
polu atd. — fi) Času: včera, s večera, z jitra,
za sucha atd. — y) Způsobu a míry: ze-
jména, zrychla, zcela, z černa, docela atd. —
d) Vlokalu n) místa: venku, dole, po straně,
nahoře atd. — p) Času: loni, ročně, v tom,
potom atd. — y) Způsobu a míry: krásně,
pěkně, dobře, rychle, na mnoze atd. — e)