1087

slovce. D. — P., podobenství, das Gleichniss.
Tato věc v p-vích povědína. Lom. — BO.

Přisloviti se, přislovovati se, das Wort
nehmen, reden. Ld.

Příslovkový. P. určení, vz Príslovečný.

Příslovně, sprichwörtlich. P. mluviti.
Rčení to p. béře se pro vyznačení pospěchu.
Sš. L. 98., 102. — Scip.

Příslovnictví, n., das Sprichwörterwesen.
Rk.

Příslovný, sprichwörtlich. D.

Příslovo, a, n. = příslovce. Slovn. Bern.

Přisložiti, il, en, ení. — čemu: mlýnu,
kamenu (prostoru mezi běhounem a spodkem
zmenšiti a jich tření zvětšiti; opak: složiti,
polehčiti mlýnu, kamenu), den Mühlstein
etwas niederlassen, um die Reibung zu ver-
stärken. Vys. — co kde : kámen ve mlýně.
Vys.

Přislúbiti = přislíbiti. Na Ostrav. Tč.

Přísluha, y, f., přisloužení, vděk, obsluha,
služba, der Dienst. Poskýtali učeníci p-hu
tělesnou. Sš. J. 65. Zlá p., drobné (gering)
P-hy. Dch. V lidech památka na p-hy hasne.
Č. P-hu učiniti. Šm. — P., sluha, Diener,
m. P. právní. Marek. Mánie celý život svůj
slušně ustrojovati co p-vé a posvěcenci. Sš.
I. 122.

Přisluhač, e, m. = sluha. ZN.

Přisluhovač, přisluhovatel, e, m., der
Wärter, Bediener.

Přisluhovaěka,posluhovatelka,y,při-
sluhovatelkyně, ě, f., die Wärterin, Be-
dienerin. Jel.

Přisluhování, n. = posluhování, die Be-
dienung. — P., konaní povinností v církvi,
die geistliche Amtspflege. Br. Kněz p. v ko-
stele drží. Jg. P. slovem božím a svátostmi.
Sš. Sk. 139.

Přisluhovatel, vz Přisluhovač.

Přisluhovatelka, vz Přisluhovačka.

Přisluhovatelství, n., das Aufwärter-,
Verweseramt. Jg.

Přisluhovati, vz Přisloužiti.

Přísluní, n., Perihelium, n. Š. a Ž. Vz
S. N.

Příslušející, vz Příslušeti.

Příslušejicnosť, i, f. (šp. m.: příslušnosť).
Ros.

Příslušejicný, (šp. m.: příslušný). Ros.

Příslušenství, n., co k věci nějaké pří-
sluší, Zugehör, n. Br. Město s vším p-stvím.
V. Statek, země atd. se vším p-stvím. V.
Lúky, lesy, řeky i s tím p-stvím; S tím
vším p-stvím, co k tomu přísluší. Půh. I.
303., II. 280. Na třech najpříležitějších mí-
stech zagrovny se všemi potřebami a p-stvím
zřízeny byly. Nar. o h. a k. P. hospodářské,
fundus instructus, der Beilass (bei einer
Wirthschaft). Vz více v S, N.

Příslušeti, 3. os. pl. -šejí (Kom., Hus. I.
420., Br., V., Bž. 194. atd.; -ší a -šejí, Zk.
Ml. I. 110.), budu p., el, ení = náležeti, při-
náležeti, gehören, zugehören; povinností býti,
slušeti, geziemen, zukommen, zustehen, ge-
bühren. Jg. — komu, čemu. Což ne jed-
nomu, ale mnohým přísluší (obecné); Mésto
Lazarovi příslušelo; Tobě přísluší (tvou jest
povinností). V. Spolubydlícím jednomyslnost
přísluší. Kom, Ta věc přísluší soudu. J. tr.

Sněmu zemskému p-ší právo. Us. Jest těch
řek svědom, ježto Kožišoyu p-ší. Půh. 11.
597. — komu jak. To Žalmanovi vedlé
práva p. jmá. NB. Tč. — v čem. Přísluší-li
ten koník Fojtovi v takové při. NB. Tč. —
pod co: pod něčí panování. Ptr. — ke
komu, k čemu. Přísluší moudrost' k chvále.
Jel. A chceš-li čísti o tom, coť přísluší
k tvému stavu. St. Ta věc přísluší k soudu.
J. tr. Což ku pamatování dobrodiní přísluší.
Chč. 623., 446. S rolemi, s háji, s lúkami
i s tím, což k tomu p-ší. Půh. II. 98., 478.
K dobrotivosti přísluší lidi... polekané po-
těšiti. Sš. L. 10. Věc ku právu městskému
příslušející. NB. Tč. Neb k našiej zemi ne-
příslušie (ta královna). Dal. 49. S tú se vší
zvolí, což k tomu p-šie. O. z D. Ty země
k koruně české p-šejí. Zř. F. I. B. 5. Ty
věci k súdu hornímu p-šejí. CJB. 275. K právu
p. Tov. 151. Netbá poznati, co příslušie k stavu
jeho. Kš. 1. — Vác. 15., Br., Krab. — na
koho, nač. Přísluší na velebnosť božskou.
Cyr. Na tebe přísluší. V. Kyj přísluší na
hřbet blázna. Prov. — s čím. Kdež můž
lejno s pížmem příslušeti, neb zlato s hno-
jem? Prov. — s inft. Tobě přísluší poslou-
chati. D. — aby. Příslušelo senatorovi, aby
byl muž moudrý. V. Přislouchalo ke službě
Merkuria co posla a tlumočníka, aby otce
na zem jdoucího sprovázel. Sš. Sk. 169.

Příslušnec, ence, m. = příslušník. Šm.

Příslušník, a, m., der Angehörige. P.
některé obce, země. J. tr. Soudní p. = pří-
slušný k soudu, Gesetz-Zugehöriger. J. tr.

Příslušnost, i, f., slušnost, náležitost,
přiměřenost, die Anständigkeit, Zuständig-
keit, Grehörigkeit, Angemessenheit, Zweck-
mässigkeit, Schicklichkeit, Art, der Anstand.
V. — P. = příslušenství, das Zugehör. Máť
žalobce opatrn býti, aby věci požádal se vší
její p-stí. CJB. 387. Se všemi vsmi a toho
zboží a městečka p-stmi. Tov. 162. Služné
s p-stmi, sammt Accidentien. Dch. — P.,
die Zuständigkeit, Kompetenz. P. obecní,
vz S. N. P. soudní, die Gerichtskompetenz.
P. k obci, die Gemeindeangehörigkeit; Spor
o soudní p., Kompetenzkonflikt. Zákon o
soudní p-sti, das Kompetenzgesetz; Právní
dobrodiní p-sti, die Rechtswohlthat der Kom-
petenz J. tr.

Příslušný, náležitý, náležející, zugehö-
rig. Všecka práva p-ná (zuständige R.) za-
chovávati. CJB. 355. P. soud, die Zuständig-
keitsbehörde. J. tr. Na p-ném místě. Dch. —
k čemu. Věc k slavnostem p. Br. P. k obci,
k soudu. Rk., J. tr. — P., slušný, hodný,
přiměřený, gehörig, passend, angemessen, zu-
ständig, füglich, schicklich. V. P. odpověď,
Jg., míra. Kom. Učiniti p. mír, anständigen
Frieden schliessen. Dch. P-nou mzdu nech
bere práce. Kom. — na co. Česť na Boha
příslušná. Br. — čemu. P. slohu, stilge-
recht. Dch.

Příslužebný. dienend. P. duch. ZN.

Příslužné, ého, n., der Funktionsgehalt,
Rk.

Příslužnosť, i, f. = služebnosť, die Dienst-
willigkeit.

Příslužný, dienstwillig.

Přislýchati, vz Poslechnouti.