1091

— co. P. číslo bojovníkové =— rozmnožiti.
BO. Pomenšiti miery a p. váhu (imminuere —
augere). BO. — co k čemu. K prvním hří-
chům přispořil nové. Ben. — čeho (k čemu.)
Pros Boha, aby mu trpělivosti přispořil. P.
statečku, hříchů. V. Přispáří nám víra od-
platy. Št. Hněv mu síly přispořoval (roz-
množoval). Sych. Račiž zlosti umenšiti a do-
broty p. Výb. I. 329. Který chudý člověk
není pln naděje a pln touhy statečku sobě
přispořiti. Sš. Ĺ. 177. P-ří ran tvých (augebit).
BO. — Ros., Leg., Jel., Lom., Reš., Pass.,
Br. — čemu (čím). Rozkoši přispářeli. BO.
Hněvu počatému slovy jest přispářela (jej
množila). BN. — čeho kde. Proto Bůh té
krásy na ní přispořil (rozmnožil). Ben. V. —
čeho jak. Nám jen své milosti přispářej
v hojnosti. Ros. Bůh nám zdraví s hojným
požehnáním přispoří. Sněm 1608. Jakým
způsobem by jím Bůh udatnosti a nechvelosti
p. měl. Sš. Sk. 51. — komu čeho. Ježíši
dobrý, přispoř nám té víry, skrze niž . . .
ZN., Kanc. V tu hodinu p-řil jí Hospodin
hustoty vlasuov. Pass. 153. Neb jednostajné
chudým i bohatým práva domáhám a ne-
dlení hodným důmyslem p-řuje súdci moci
důstojenství. CJB. 287. — co čím: šetřením.
Us.

Přísprostý, trochu sprostý, etwas einfach,
dumm, einfältig. Plk.

Přispu, vz Přisypati.

Přispůsobiti atd., vz Přizpůsobiti.

Přisrati, seru, sral, án, ání, přisírati,
přisrávati, noch mehr scheissen. Us.

Přísrostlý, subconcretus. P. tobolice.
Rostl.

Přísrpovitý, subfalcatus. P. list. Rostl.

Přisrúbiti, il, en, ení, sruby přidělati.
Na Ostrav. Tč.

Přissadlo, přissavadlo, a, n., v obec.
mluvě přicucadlo, das Sauggefäss. P-dla
hlíst. Krok. — P., vz Přissajidlo.

Přissajidlo, a, n., kořen bradavicovitý
rostlin příživných, haustorium, die Saug-
wurzel. Kk. 15. Dle Jg. lépe: přissadlo.

Přissáti se, přissaji, přissám, přissu, ál,
ání, (v obec. mluvě: přicucati), sich an-
saugen, fest anhängen. — se k čemu, nač.
Plk.

Příssavec, vce, m., der Aspirator.

Příst (přijst), přídu, přídeš atd. = přijití,
kommen. U Opav. Klš.

Příst', i, f., rachytis (neduh). Krok. III. 99.

Přistal, a, m. = přistanec. Slov.

Přistalosť, i, f., die Anhängigkeit. Pam.
kut. 52.

Přistálosť, i, f., přístojnosť, die Wohlan-
ständigkeit. L.

Přistalý, který přistal, angelangt, an-
liegend, anhängend. Jg.

Přistálý, vz Přistáti. P. směna n. šichta,
přistávka, die Zustandsschichte, -arbeit. Hř. —
P., přístojný, angemessen. L.

Přístaň, ě, f., der Flusshafen. S. a Ž.

Přistanec, nce, přístal, a, m., přístojící,
der Assistent, Beisteher. Slov. — P., soudní
zástupce, der Advokat. Slov. Bern.

Přistání, n., die Anlangimg, vz Přistati.
P. k břehu, die Landung. — P. = přístav,
der Landungsort. Boč. exc.

Přistaniště, e, n., der Ankerplatz. Mkl.
B. 274.

Přistárlý, přistaralý, přístarý, etwas
alt, ältlich. Jg.

Přistaš, e, m., na Slov. = kdo se při-
ženil. Plk.

Přistati, stanu, stal, ání; přistávati =
k někomu stanouti, postaviti se, zu einem
hintreten, hinkommen, sich hinstellen; při-
byti, přijíti, připlaviti se, ankommen, an-
langen, anlanden; dostati se kam, oddati se
čemu, sich einer Sache ergeben, wohin kom-
men; přivoliti, einwilligen, zufrieden sein,
beitreten; státi se, widerfahren, geschehen,
einem begegnen, sich ergeben; hoditi se,
přiléhati, anliegen, passen, sich schicken;
slušeti, sich geziemen, sich schicken; po-
moci, beistehen, helfen. Jg. — abs. Čas, ho-
dina přistávala (blížila se). L. — (s kým,
s čím) k čemu. P. s lodí k břehu (připlaviti
se). V. P. k vojně (vojákem se státi), Bern.,
k něčí dceři (přiženiti se). Plk. P. ke komu
= postaviti se. Bern. S ním přistal jeho
druh. Ráj. P. k pánu (== do služby). Bern.
A aj anjel Páně přistal k němu (k Petrovi).
Sš. Sk. 140. Přistanuli jsme k přístavu ko-
rábnému. ZN. Věděl, že vojsko přistává
k jich krajům. BO. Přistaň k tomu (přivol).
Plk. — kam, nač. P. na přistavidlo, Troj.,
na břeh. D. Já na to nepřistanu (nesvolím).
Bern. Den ten přistane na člověka znena-
dála. Sš. L. 195. — na čem. Čo mi dáte,
na tom přistanem. Poh. 363. — k čemu
čím: k břehu lodími. Háj. — kde: u vlasti,
Troj., v zemi. Kram. Loďstvo v té úžině
přistalo. Sych. Protož razi u sedláka při-
stati v dobrej dědině. Žk. 431. — komu.
Kabát mu dobře přistane (přiléhá). Plk.,
Koll. Přistaňte mně (pomozte mi). Bern. —
kam: do služby, Bern., mezi vojáky. Plk.

— s inft. Pěkně ti přistane lháti (sluší). Šf.

— Přistati si, šp. m.: přivstati si.
Přistáti, stojím, stál, ání; přistávati =

při něčem státi, beistehen, dabeistehen; s po-
nětím pomoci, beistehen (um zu helfen); slu-
šeti, sich geziemen, sich schicken, anstehen.
Jg. — abs. Smrť vždycky přístojí (jest na
blízku). Jel. — komu. Pravda tobě přístojí
(při tobě stojí). Br. Moc soudná Pánu pří-
stojí a příleží proto, poněvadž synem člo-
věčím jest. Sš. J. 90. Manželka tvá s jinými
přístojí tvé pravici. Kom. Anděl přístojící
jemu. Br. Co komu přístojí (sluší), nech se
tím strojí. L. — komu proti komu: Vdo-
vám proti mocným p. (pomoci). V. — na
koho (slušeti). Na něho to přístojí. L. —
k čemu. Jenžto přístojí ku pravici chudého.
Ps. ms. — s inft. Nepřístojí tobě ptáti se
o to. Jg.

1. Přístav, a, m., stráž, тгауабтатцс;, der
Aufseher, Begleiter, Gesellschafter. L. —
P., strsl., prokurator, der Advokat.

2. Přístav, u, m., přistavadlo, čerpadlo,
stanoviště, přístaviště, der Hafen. P. — místo
pobřežné, v němž lodi pohodlně přistati a se
zakotviti mohou, aby jednak chráněny byly
před návalem vln, větrů a bouří, jednak aby
skládání a nakládání usnadněno bylo. Vz S. N.
P. mořský, říčný; vojenský, obchodní, ka-
rantenní; přirozený, umělý; svobodný. Vz