1092

S. N. Přední p., der Vorhafen. Dch. Nebylo
hodného p-vu. ZN. Vz Čerpadlo. Přístav
lodí; k p-vu (čerpadlu) lodí doplaviti; Ko-
rinth měl dvě přistavadla lodí. V. V p-vu
přistali. Troj. Lodí do p-vu vehnati. Kom.
Bezpečná jest myš před kocourem, dokudž
v své doupi obývá, a pták v kleci před
jestřábem, i před bouří mořskou lodí v svém
přístavu stojící. Prov. Do p-vu, k p-vu při-
plouti. Us. Do p-vu se dostati. Dch. Jafa
(Joppa) byla druhdy přistavadlem ač vezdy
nebezpečným a nepohodlným. Sš. Sk. 118.

Přistava, y, f., sinus. Sin. 45° = přistava
45 stupňů; p. obrácená, celá, přímá, Sedl.;
ang. sin. x = úhel přístavy x; arc. sin. x =
oblouk přístavy x (t. j. oblouk, k němuž je
přístava x). Nz.

Přistavač, e, m., pomocník, der Beisteher,
Helfer, Prokurator. Slov. Vz Přístav, 1.

Přistavačka, y, f., die Beisteherin. Slov.

Přistavadlo, vz Přístav.

Přistávati, vz Přistati, Přistáti.

Přístavba, y, f. = přístavek.

Přistavěč, přistavitel, přistavovatel,
e, m., der Ansteller, Anleger, Ansetzer. Jg.

Přistavěčka, přistavitelka, přistavo-
vatelka, y, f., die Anstellerin atd.

Přístavek, vku, m., co přistavěno, pří-
chlop, přístupek, příbudek (Šm.), der Zubau,
Anbau, das Angebäude. Us. — P. = pří-
stávka, apposice. Vz Přístávka. Genitiv ob-
řízky je genitiv p-vku či' apposice. Sš. Sk.
77. A to apoštol dokládá p-kem. Sš.

Přistavení, n., die Anstellung, Ansetzung,
Anrückung, Anlegung. — P. = přístavek.
Ros.

Přistavený; -en, a, o, zugestellt.

Přistavěný; -en, a, o, zugebaut.

Přistavěti, ěl, ěn, éní; přistavovati =
stavení přidati, an-, zubauen. — co. Při-
stavěl veliký kus paláce. Ros. — co kam:
kůlnu k domu. Us.

Přistavidlo, vz Přístav.

Přístaviště, ě, n., vz Přístav.

Přistaviti, il, en, ení; přistavovati, an-
setzen, anlegen, anstellen, anrücken; anlan-
den; zugesellen; verheirathen. — abs. Neb
odtud naděje nebylo, abychom kde p. mohli.
Har. I. 90. Kdo příkře přistavuje, rádo se
s ním odvracuje (rád zpátkem padá). Prov. —
co, koho. Nechť p-ví rukojmie viece; I p-vil
dva člověky. NB. Tč. — co, koho kam:
hrnec k ohni, řebřík ke stromu, Us., lodí
k břehu. Jel. P. mladíka k dceři (dceru
vdáti tak, že ženich do domu se přižení).
Plk. — co, se proti komu. Br. — s čím
kam: s lodí k břehu (připlouti). V.

Přístavka, přístávka, y, f., přiženění,
vz Přistaviti. Na Slov. Na přístavky se ože-
niti (přiženiti se). Bern. — P., přistání lo-
dími, das Landen. Z mýta a cla největší dů-
chod za příčinou tak valné přístavky zemi se
schází. Akt. a kop. 1611. — P., vz Přistály.
— P., přistavek, přistavení, jméno přistavené,
v mluvnici, apposice, appositum, die Appo-
sition. Dle jedněch jest p. přívlastek vy-
jádřený jménem podstatným n. podstatné
jméno přívlastkové. Tento výměr nedostačuje,
poněvadž by dle ní regis v ,hortus regis' a
otce našeho v,zahrada otce našeho' byly pří-

stávkami, ale všeobecně se pokládají za pří-
vlastky. Dle Zk. Skl. 295. а Zk. Ml. II. 42.
jest p. jméno podstatné jinému jménu k vy-
psání a určení obsahu jeho připojené tak, še
s ním v pádě se srovnává. S ním se shoduje
Kořínek uče na 147. str. své Lat. mluv.: P.
jest jméno podstatné v témž pádu (jako jméno
jím určené). Putsche ve své Lat. gr. str. 146.
praví: Das Attributsubstantiv (Apposition)
muss mit seinem Beziehungsworte in gleichem
Casus stehen. Wenn das Attributivsubstantiv
selbst wieder eine nähere Bestimmung bei
sich hat, so wird es gewöhnlich von seinem
Beziehungsworte durch ein Comma getrennt;
wenn es dagegen ein einzelnes Substantivum
ist, so wird es gewöhnlich seinem Bezie-
hungsworte ohne Trennungscomma wie ein
Attributadjectiv beigefügt z. B. Darius, rex
Persarum, aber: Darius rex. Kühner ve své
Schlulgr. 137. definuje: Die Apposition ist
ein Substantiv, das mit dem Worte, wel-
ches näher bestimmt wird, in gleichem Kasus
steht. Taktéž učí Madwig na 211. str. své
Lat. mluv. Brt. někde napsal: P. jest jméno
podstatné poměrem souřadnosti jiné jméno
zevrubněji určující. Gb. zase někde pozna-
menal: P. jest zvláštní druh přívlastku, ja-
koby titul vedlé podmětu n. vůbec (podstat-
ného) jména. PoněkucVjinak vyměřuje Schultz
na str. 308. své Lat. ml. apposici pravě: Ein
Substantiv kann auch ohne verbindendes
Verb durch ein anderes Nomen (Substantiv,
Adjektiv, Pronomen, Particip, Zahlwort) nä-
her bestimmt werden. Dies geschieht ent-
weder 1. durch unmittelbare Verbindung des
Substantivs und des bestimmenden Nomens
zu einem einzigen Begriffe, wie: Garumna
flumen, Tarquinius rex, magna laus, hic
mundus, homo doctus, leo rugiens, quinque
viri, in welchem Falle das Bestimmungsnomen
Attribut genannt wird; oder 2. indem das
bestimmende Nomen um näher zu bezeichnen
und genauer zu charakterisiren, in Form eines
abgekürzten Satzes einen neuen Begriff zu
dem Substantiv hinzusetzt, in welchem Falle
das Bestimmungsnomen appositum o. Appo-
sition genannt wird wie: Alexander, rex
Macedoniím. A na str. 344. praví týž: Bei
der Apposition wird das Gedachte durch
zwei an einander gefügte Begriffe bestimmt
wie filius Cicero, Cicero der Sohn. Se Schul-
tzem zase shoduje se Ht. uče na str. 26. své
Sr. ml.: Podstatné jméno co souřadný pří-
vlastek buď co nejúže se spojuje a takřka
v jeden pojem splývá s určeným jménem,
buď trochu samostatněji vystupuje vedlé to-
hoto na jevo. V prvém případě záleží oby-
čejně z jednoho jediného před jménem, zřídka
za jménem určeným stávajícího slova: pan
otec, král Vladislav, Kristus pán, Karel veliký
atd., a sluje přívlastkem; v druhém naproti
přístavkem, který nic není vlastně jiného,
než samostatnosti své pozbavená a jménu
určenému přivtělená pobočná věta. Řeknu-li
ku př.: Orel, král ptactva, byl zastřelen, jen
trochu stručněji vyslovím obsah věty: Orel,
který je král ptactva, byl zastřelen. — Pozn.
Tomuto výkladu, že v král Vladislav, hrad
Žleby, město Strakonice atd. král, hrad, město
jsou přívlastky, vadí, zdá se, zkušenosť, že