Předchozí (1091)  Strana:1092  Další (1093) |
|
|||
1092
|
|||
|
|||
S. N. Přední p., der Vorhafen. Dch. Nebylo
hodného p-vu. ZN. Vz Čerpadlo. Přístav lodí; k p-vu (čerpadlu) lodí doplaviti; Ko- rinth měl dvě přistavadla lodí. V. V p-vu přistali. Troj. Lodí do p-vu vehnati. Kom. Bezpečná jest myš před kocourem, dokudž v své doupi obývá, a pták v kleci před jestřábem, i před bouří mořskou lodí v svém přístavu stojící. Prov. Do p-vu, k p-vu při- plouti. Us. Do p-vu se dostati. Dch. Jafa (Joppa) byla druhdy přistavadlem ač vezdy nebezpečným a nepohodlným. Sš. Sk. 118. Přistava, y, f., sinus. Sin. 45° = přistava
45 stupňů; p. obrácená, celá, přímá, Sedl.; ang. sin. x = úhel přístavy x; arc. sin. x = oblouk přístavy x (t. j. oblouk, k němuž je přístava x). Nz. Přistavač, e, m., pomocník, der Beisteher,
Helfer, Prokurator. Slov. Vz Přístav, 1. Přistavačka, y, f., die Beisteherin. Slov.
Přistavadlo, vz Přístav.
Přistávati, vz Přistati, Přistáti.
Přístavba, y, f. = přístavek.
Přistavěč, přistavitel, přistavovatel,
e, m., der Ansteller, Anleger, Ansetzer. Jg. Přistavěčka, přistavitelka, přistavo-
vatelka, y, f., die Anstellerin atd. Přístavek, vku, m., co přistavěno, pří-
chlop, přístupek, příbudek (Šm.), der Zubau, Anbau, das Angebäude. Us. — P. = pří- stávka, apposice. Vz Přístávka. Genitiv ob- řízky je genitiv p-vku či' apposice. Sš. Sk. 77. A to apoštol dokládá p-kem. Sš. Přistavení, n., die Anstellung, Ansetzung,
Anrückung, Anlegung. — P. = přístavek. Ros. Přistavený; -en, a, o, zugestellt.
Přistavěný; -en, a, o, zugebaut.
Přistavěti, ěl, ěn, éní; přistavovati =
stavení přidati, an-, zubauen. — co. Při- stavěl veliký kus paláce. Ros. — co kam: kůlnu k domu. Us. Přistavidlo, vz Přístav.
Přístaviště, ě, n., vz Přístav.
Přistaviti, il, en, ení; přistavovati, an-
setzen, anlegen, anstellen, anrücken; anlan- den; zugesellen; verheirathen. — abs. Neb odtud naděje nebylo, abychom kde p. mohli. Har. I. 90. Kdo příkře přistavuje, rádo se s ním odvracuje (rád zpátkem padá). Prov. — co, koho. Nechť p-ví rukojmie viece; I p-vil dva člověky. NB. Tč. — co, koho kam: hrnec k ohni, řebřík ke stromu, Us., lodí k břehu. Jel. P. mladíka k dceři (dceru vdáti tak, že ženich do domu se přižení). Plk. — co, se proti komu. Br. — s čím kam: s lodí k břehu (připlouti). V. Přístavka, přístávka, y, f., přiženění,
vz Přistaviti. Na Slov. Na přístavky se ože- niti (přiženiti se). Bern. — P., přistání lo- dími, das Landen. Z mýta a cla největší dů- chod za příčinou tak valné přístavky zemi se schází. Akt. a kop. 1611. — P., vz Přistály. — P., přistavek, přistavení, jméno přistavené, v mluvnici, apposice, appositum, die Appo- sition. Dle jedněch jest p. přívlastek vy- jádřený jménem podstatným n. podstatné jméno přívlastkové. Tento výměr nedostačuje, poněvadž by dle ní regis v ,hortus regis' a otce našeho v,zahrada otce našeho' byly pří- |
stávkami, ale všeobecně se pokládají za pří-
vlastky. Dle Zk. Skl. 295. а Zk. Ml. II. 42. jest p. jméno podstatné jinému jménu k vy- psání a určení obsahu jeho připojené tak, še s ním v pádě se srovnává. S ním se shoduje Kořínek uče na 147. str. své Lat. mluv.: P. jest jméno podstatné v témž pádu (jako jméno jím určené). Putsche ve své Lat. gr. str. 146. praví: Das Attributsubstantiv (Apposition) muss mit seinem Beziehungsworte in gleichem Casus stehen. Wenn das Attributivsubstantiv selbst wieder eine nähere Bestimmung bei sich hat, so wird es gewöhnlich von seinem Beziehungsworte durch ein Comma getrennt; wenn es dagegen ein einzelnes Substantivum ist, so wird es gewöhnlich seinem Bezie- hungsworte ohne Trennungscomma wie ein Attributadjectiv beigefügt z. B. Darius, rex Persarum, aber: Darius rex. Kühner ve své Schlulgr. 137. definuje: Die Apposition ist ein Substantiv, das mit dem Worte, wel- ches näher bestimmt wird, in gleichem Kasus steht. Taktéž učí Madwig na 211. str. své Lat. mluv. Brt. někde napsal: P. jest jméno podstatné poměrem souřadnosti jiné jméno zevrubněji určující. Gb. zase někde pozna- menal: P. jest zvláštní druh přívlastku, ja- koby titul vedlé podmětu n. vůbec (podstat- ného) jména. PoněkucVjinak vyměřuje Schultz na str. 308. své Lat. ml. apposici pravě: Ein Substantiv kann auch ohne verbindendes Verb durch ein anderes Nomen (Substantiv, Adjektiv, Pronomen, Particip, Zahlwort) nä- her bestimmt werden. Dies geschieht ent- weder 1. durch unmittelbare Verbindung des Substantivs und des bestimmenden Nomens zu einem einzigen Begriffe, wie: Garumna flumen, Tarquinius rex, magna laus, hic mundus, homo doctus, leo rugiens, quinque viri, in welchem Falle das Bestimmungsnomen Attribut genannt wird; oder 2. indem das bestimmende Nomen um näher zu bezeichnen und genauer zu charakterisiren, in Form eines abgekürzten Satzes einen neuen Begriff zu dem Substantiv hinzusetzt, in welchem Falle das Bestimmungsnomen appositum o. Appo- sition genannt wird wie: Alexander, rex Macedoniím. A na str. 344. praví týž: Bei der Apposition wird das Gedachte durch zwei an einander gefügte Begriffe bestimmt wie filius Cicero, Cicero der Sohn. Se Schul- tzem zase shoduje se Ht. uče na str. 26. své Sr. ml.: Podstatné jméno co souřadný pří- vlastek buď co nejúže se spojuje a takřka v jeden pojem splývá s určeným jménem, buď trochu samostatněji vystupuje vedlé to- hoto na jevo. V prvém případě záleží oby- čejně z jednoho jediného před jménem, zřídka za jménem určeným stávajícího slova: pan otec, král Vladislav, Kristus pán, Karel veliký atd., a sluje přívlastkem; v druhém naproti přístavkem, který nic není vlastně jiného, než samostatnosti své pozbavená a jménu určenému přivtělená pobočná věta. Řeknu-li ku př.: Orel, král ptactva, byl zastřelen, jen trochu stručněji vyslovím obsah věty: Orel, který je král ptactva, byl zastřelen. — Pozn. Tomuto výkladu, že v král Vladislav, hrad Žleby, město Strakonice atd. král, hrad, město jsou přívlastky, vadí, zdá se, zkušenosť, že |
||
|
|||
Předchozí (1091)  Strana:1092  Další (1093) |