1098

spruch, Spruch, gerichtliches Urtheil. Půhon
a p. panský. Boč. e ms. 1489. Co se stalo p-dóv
před tímto sněmem, to jdi před se. Půh. I. 209.
Má naň svuoj přísud dáti. Půh. I. 199.. 259.,
308.. 387., II. 58. Nemá p-du na něho vzíti;
Prosil p-du; Dal svůj p. proti Bohušovi;
Přijel na druhý sněm i dal naň p. na 20 hř.
Půh. I. 210., 266., II. 12., 530. — P., pří-
sudné, die Taxe, welche der Kläger, wenn
er den Process gewann, zahlte. Komu pře
přiřknuta jest, dal přisud n. přísudné. Půh.
Gl. 436. Dal svój p. na svój póhon podlé
nálezu panského; Dal nám svój p. před
úředníky na své právo. Na úřadě kázali
jsme p. vymazati paní Elšky. Půh. II. 492.,
521.

Přísudek, dku, m., přisouzení, přirčení.
— P. = rozsudek, jímž uloženo jest vedení
jistého způsobu průvodů, po jehož pro-
vedení teprv nález konečný vydán bývá.
Vz S. N. Zuerkennung, f., gerichtliches Ur-
theil, n., Ausspruch, m., Ros. Právním přísud-
kem mám za vyhranou. Sych. Jak zní právní
p.? Sych. Za spravedlivé uvážení a p. žá-
dati. Smrž. P. trestu, pokuty. Zříz. z. Tehdy
bude moci od toho soudu, před kterýmž mu
se p. stal, list zatykací naň vzíti. Zř. F. I.
C. 30. P. se dál na něm. Tov. — P. v theo-
logii = příznak, přídatek, též vlastnosť aneb
dokonalosť (boží) die Eigenschaft, Vollkom-
menheit, das Merkmal, attributum. MH. 6.
Vz Vlastnosť. Pavel Kristovi božské p-dky
přičítá; Obor vlastností p-dky kladnými
rozšířiti; Tolikými p-dky již byl Jan oja-
snil veliký skutek lásky a pokory Páně. Sš.
I. 99., II. 315., L. 213. (Hý.). — P., v mluv-
nici, das Prädikat, praedicatum. Někteří filolo-
gové činí rozdíl mezi přísudkem a výrokem
pravíce ku př.: Výrok skládá se ze dvou
částí, z přísudku a ze spony. Bůh (podmět)
je (spona) milosrdný (přísudek); je milo-
srdný (výrok). Žák (podmět) píše (výrok,
v němž jest e sponou a kmen slovesa pis
přísudkem). Km. nový běh II. 150. A Gb.
v Listech filolog. II. 126. píše: Holým výra-
zem přísudku je vždy sloveso, pokládáme-li
i ve větách jako jest Bůh jest věčný, jest
za vlastní přísudek a věčný za jeho doplněk.
Ostatně vz Výrok.

Přísudí, ího, m., ämtlicher Beistand.

Přísudkový, Prädikats-. P. dativ, vz
Dativ (I. 214. a).; infinitiv, vz Infinitiv (I. 57.
5. b); přechodník, vz Transgressiv ; příčestí,
vz Příčestí (II. 1010).

Přísudně, příčetně, zurechnungs- o. im-
putationsweise. Státi se p. hříšníkem. Sš. I.
37.

Přísudné, ého, n., vz Přísud, Památné.

Přísucha, y, f., mrť shnilá (nemoc), der
trockene Brand; odhnětěnina sedlem n, cho-
moutem, der Brandfleck. Ja.

Přísuchý, etwas trocken.

Přísuk, u, m., přisoukání, v tkadlcovství.
Vz Návod. Das Anknüpfen, Andrehen.

Přisukovač, e, m., v tkadlc, der An-
dreher. Us.

Přisukovačka, y, f., v tkadlcov., die
Andreherin. Us.

Přisukovatel, e, m. = přisukovač.

Přisukovati, vz Přisoukati, Tkadlcovství.

Přísunně choditi, gehen mit Nachstellen.
Km. (A. Kučera).

Přísunný chod, der Nachstellgang, v tě-
locv. P. krok. Km.

Přisunouti, přisouvati, zuschieben, an-
hängen, neigen; se, angeschoben kommen.
Šm. — co, se kam. Přisunuchu se (naklo-
nili se) k němu dva nebo třie panošie,
k nimžto on vece. Bj.

Přisunutý, zugeschoben, angehängt. A
starý onen přípisek na konci předešlé kapi-
toly p. nám ukazuje, že . . . Sš. J. 158.

Přísurový, etwas streng, hart, roh. Jg.

Přísušek, šku, m., ein trockenes Wetter.
Rk.

Přisušiti, il, en, ení; přisušovati, při-
soušeti, el, en, ení; ještě více sušiti, noch
dazu dörren, trocknen, rösten; sušením při-
pojiti, antrocknen. Jg. — co. Přisuš někte-
rou topinku. Ros. — čeho : hrušek. Vz Při-
brati, Při-. — se komu k čemu. Přisušila
se mu košile k tělu, k ráně. Us. — abs.,
na Slov. = mléko ztratiti. Chůva (dojka),
kráva přisušila. Leška. — P., Jemanden
einen Schlag versetzen. U Místku. Mtl.

Přisutí, n., die Zustreuung. Jg.

Přisutý; -ut, a, o, zugestreut. Jg.

Přísuvka, vz Přisouvání. Leč ta libovolná
p. nelíbí se jiným. Sš. II. 241.

Přísuvný, pohyblivý, Einschalte-. Pří-
suvné e. Mus.

Přisuzovati, vz Přisouditi.

Přisuzující listina, šp. m.: listina ode-
vzdavací. Bs. Vz Přisouditi.

Přisvadnouti, zastr. přisvědnouti, dnul
a dl, utí, ein wenig verwelken. — čím. Kvě-
tiny horkem přisvadly.

Přisvájeti, vz Přisvojiti.

Přísvazečnatý, subfasciculatus. P. list.
Rostl.

Přisvěcení, n., die Widmung, Heiligung.

Přisvěcený; -cen, a, o, geweiht. Popové,
jižto jsú p-ni (conseerati) k takej službě.
BO.

Přisvědčení, n. = uvědomělosť o totož-
nosti cizích úsudků s našimi úsudky. Hš.
Vz S. N., Přisvědčiti.

Přisvědčiti, il, en, ení; přisvědčovati,
bezeugen, bekräftigen, bestätigen, bejahen,
billigen. — co komu: on mu všecko při-
svědčuje (svědče potvrzuje). Ros. Přisvěd-
čuje se jim (přiznává se) království nebeské.
Br. — čemu. Každý jeho slovům přisvěd-
čil. Hlas. — komu v čem. Ve všem nám
přisvědčuje. Sych. — k čemu. Dch. Při-
svědčíme-li k tomu, tedy se vysvětluje. Sš.
Sk. 140. — komu (na koho). On tomu
zuřivci na svého přítele přisvědčoval, er
gab ihm seinem Freunde gegenüber Recht.
Dch. Avšak nepřisvědčují jim slova: okolo
té doby. Sš. Sk. 140. Fojt p-čil konšelovi
tomu a člověku obecnému z Tlumačova na
Máchu. NB. Tč. — se k čemu: k pravdě
(hlásiti se). Ros.

Přisvědčivý, bejahend. Šm.

Přisvědnouti, vz Přisvadnouti.

Přísvět, u, m., ohníček rozdělaný na po-
kraji peci chlebové, aby se do ní vidělo a
aby chléb tmavější kůru dostal. Vz Přípal.
Us. Mý.