Předchozí (1102)  Strana:1103  Další (1104) |
|
|||
1103
|
|||
|
|||
Přitáti, taji, tál, ání, durch Aufthauen
hinzukommen. — čeho. Přitálo tam vody: Us.
Přiťatý, zugehackt. P. zuby, geschlossen.
Nej. Přitavič, e, m., der Frischknecht (Ge-
hilfe des Frischers). Šm. Přitažení, přitáhnutí, přitahování, n., vz
Přitáhnouti. Přitažený; -en, a, o, an-, zu-, herbeige-
zogen. — čím. Přitažlivosť, i, f., die Anziehung, An-
ziehungskraft. KP. IL 9., 29., 195., Marek. P. míti. Dch. Pán vede důvod od přirozené věcí p-sti. Sš. J. 151. Vz Přitáhavosť. Přitažlivý, přitahující, anziehend. Mluno
odstrkavé a p. Chym. P. kus (v divadle), das Zugstück. Dch. Vz Přitáhavý. Přítažný, anziehend. Šm. P. loď, Enter-
schiff, n. Dch. P. síla. Dch. Přitéci, tec, teka (ouc), tekl, tečení;
přitékati, přitékati, přitíkati, přitékávati, přitěkávati, přitíkávati = k něčemu téci, přibyti, zu-, heranfliessen, anströmen; teka přikryti, bedecken, verschütten; přiběhnouti, herbeilaufen, hinzurennen, ein-, überfallen. Jg. — abs. Potok přitéká; slova přitékají. D. — kam. Dnes do rybníka mnoho vody přiteklo. Ros. Voda až k domu přitekla. Us. Nepřítel k městu přitekl. Troj. — Dal. Prve než jsú k Vodňanům přitekli. Pč. 26. P-kou sem cizinci. Ld. — na co, na koho (jak). Přitekl na vojsko římské, Flav., zmužilú smělostí. Troj. P. na nepřátely. Troj. — kam s čím. K Filaemonovi s kopím při- tekl. Troj. Přiteč, e, f., strsl. pritbča, parabola, po-
dobenství, das Gleichmiss, die Parabel. Koř. tbk, příp. -ja. Mkl. B. 77. Vz též Přitka. — Pulk. 194. Přitečení, n., das Zufliessen. Jg.
Přítěh, u, m. P-hy pravidel, juncturas
gubernaculorum. Br. Přitěhnouti, vz Přitáhnouti.
Přitek, tku, m., der Mittelpunkt, das
Centrum. Aqu. Přitékání, das Zufliessen. Šm.
Přítel, e, m. (na Slov. priatel, a), z priatel —
prietel —přítel z přiati — přieti — příti (přeji), přítelec, lce (zastr.), přítelík, a, přítelí- ček, čka, přítelínek, nka, m. P., strsl. pri- jatelb = prija + telb, tudíž = kdo přeje. Pří- pona -telb, Mkl. B. 175., 176., skr. pretar, lit. prëtel-iu-s. Vz Fk. 130. Kmen tohoto slova vy- vinul se v češtině dvojí, s měkkým l a s tvr- dým i na konci. Následek toho byla hetero- klisie, v některých pádech usadil se kmen měk- ký, v jiných kmen tvrdý. V kmeni měkkém ujala se mimo to přehláska a tím se rozdíl mezi ním a kmenem tvrdým ještě patrnějším stal. V strč. panoval kmen měkký v celém singularu a kromě toho v pluralu v těch pádech, ve kterých i dle tvrdého sklonění může býti koncovka měkká, totiž v nom., vokat. a lokale. Skloňovalo se tedy v plur.: nom. přietelé, gt. přátel, dat. přátelóm, akkus. přátely, vok. přietelé, lok. přieteliech n. přietelech, instr. přátely. Jir. Přítel jest tedy tvar přehlasovaný, plural přátelé ne- přehlasovaný. V staré češtině má přehlaso- |
vaná forma převahu: přietelský, přietelé,
nepřietelé; v polovici 16. stol. (u Hájka atd.) jest nynější způsob již pravidlem, totiž singular přehlasovaný (přítel) a plural i tvary odvozené bez přehlásky (přátelé, přátelský), Gb., jinak by se některé tvary pl. (gt., akkus., instr.) rovnaly tvarům sin- gularu. Skloňuje se tedy přítel nyní takto: Sg. nom. přítel, gt. přítele, dat. příteli, akk. přítele, vok. příteli, lok. příteli, instr. pří- telem; pl. nom. přátelé, gt. přátel (nebo přátelův), dat. přátelům, akkus. přátele nebo přátely, vok. přátelé, lok. přátelích, instr. přáteli n. přátely. — Posn. Nynější akkus. pl. v -e a instr. -i (dle Muž) jsou dle Bž. 92. pravidelnější, dle Gb. jsou akk. a instr. plur. v -y starší a oprávněny, dle Ht. Sr. ml. 186. méně správny; lze jich tedy přece uží- vati; na Slov. se priatel pravidelně sklo- ňuje podlé Mus. — P., kdo druhému přeje, amicus, der Freund. P. příznivý, dobrý, zvláštní, věrný, důvěrný, milý, domácí, tajný, nejlepší, nejtajnější, V., blízký, pravý, sr- dečný, upřímný, Us., mnoho mohoucí, mnoho- mocný. na oko, lidský, D., vroucí, Sych., barevný (neupřímný, klamný, vz Barva). Č. Jsem dobrým přítelem jeho; jest můj nej- tejnější p.; mám ho za svého nejlepšího p-le; mám v něm velmi dobrého a blízkého p-le; p-lem tvým chci býti, dokudž jsem živ; budu vždycky tvým p-lem; jsme spolu dobří přátelé; za p-le koho vzíti, přijíti; v počtu přátel míti; strojiti, dělati sobě p-ly, připojiti si p-ly; budu vám přítel; z nepřátel p-ly zdělati; má zlé p-ly. V. Pochlebnou řečí p-ly si činiti. Solf. P-ly si shledávati; žádost' p-le (gt.) naplniti; p-le podvoditi; p-ly za sebou potahovati a v zemi té rozmnožovati se počali. Kom. Bratří měli úhlavní nepřátely na kališných. Čr. Mým přátelóm; Pro ten list mě přítelé upomínají; Žádných přátel není bližších nežli oni; Na nepřátelech dosti měli. Půh. I. 181., 373., II. 59., 590. Ptajte sě, kto by ten přietel její byl. NB. Tč. Pro všecky p-le, um des Himmels Willen! Us. P. koní, květin atd., der Liebhaber, nesprávně m.: milovník koní atd. Brs. 152. P-le roz- kyseliti. Sych. Jako svíčka když jiným slouží, sama schází a hyne: podobně vroucí přítel lidský. Sych. Jsou dobří přátelé do příčiny (na oko). Č. Chceš-li přítele ztratiti, půjč mu peníze. Č. P-lé buďme, dluhy si plaťme. Č. Dobrý p. zlato převažuje. P. p-li bůh. Pk. Rovnosť p-ly činí. Člověk na jednom Bohu, ale ne na jednom p-li dosti má. Starý p. (a staré víno) nejlepší. V., Č. P. každému, jistě žádnému (multis amicus, nulli amicus). Svět se točí jako kolo, měj přítele, ale věziž koho. Č. Nehraď se plotem, ale hraď se p-ly. V nouzi a potřebě p. poznán bývá (Bart.).
V potřebě, říkají, přítele poznati. Oheň
zlato, nouze p-le (zkouší). P. zkoušený a meč broušený v potřebách každý jest peněz hodný. P-li k pomoci třeba o půl noci. P-le svého vady znej, avšak ho v nenávisti neměj (malé vady mu promiň). Č. P-lem buď po oltář (pokud svědomí dopouští). U přátel řídko bývej. Vtipem mnohý p-le pozbyl, ale nikdo nenabyl. Od p-le i rány milé. Č. Varuj se p-le tvého štěstí. Kde |
||
|
|||
Předchozí (1102)  Strana:1103  Další (1104) |