1103

Přitáti, taji, tál, ání, durch Aufthauen
hinzukommen. — čeho. Přitálo tam vody:

Us.

Přiťatý, zugehackt. P. zuby, geschlossen.
Nej.

Přitavič, e, m., der Frischknecht (Ge-
hilfe des Frischers). Šm.

Přitažení, přitáhnutí, přitahování, n., vz
Přitáhnouti.

Přitažený; -en, a, o, an-, zu-, herbeige-
zogen. — čím.

Přitažlivosť, i, f., die Anziehung, An-
ziehungskraft. KP. IL 9., 29., 195., Marek.
P. míti. Dch. Pán vede důvod od přirozené
věcí p-sti. Sš. J. 151. Vz Přitáhavosť.

Přitažlivý, přitahující, anziehend. Mluno
odstrkavé a p. Chym. P. kus (v divadle),
das Zugstück. Dch. Vz Přitáhavý.

Přítažný, anziehend. Šm. P. loď, Enter-
schiff, n. Dch. P. síla. Dch.

Přitéci, tec, teka (ouc), tekl, tečení;
přitékati, přitékati, přitíkati, přitékávati,
přitěkávati, přitíkávati = k něčemu téci,
přibyti, zu-, heranfliessen, anströmen; teka
přikryti, bedecken, verschütten; přiběhnouti,
herbeilaufen, hinzurennen, ein-, überfallen.
Jg. — abs. Potok přitéká; slova přitékají.
D. — kam. Dnes do rybníka mnoho vody
přiteklo. Ros. Voda až k domu přitekla.
Us. Nepřítel k městu přitekl. Troj. — Dal.
Prve než jsú k Vodňanům přitekli. Pč. 26.
P-kou sem cizinci. Ld. — na co, na koho
(jak). Přitekl na vojsko římské, Flav.,
zmužilú smělostí. Troj. P. na nepřátely. Troj.
— kam s čím. K Filaemonovi s kopím při-
tekl. Troj.

Přiteč, e, f., strsl. pritbča, parabola, po-
dobenství, das Gleichmiss, die Parabel. Koř.
tbk, příp. -ja. Mkl. B. 77. Vz též Přitka. —
Pulk. 194.

Přitečení, n., das Zufliessen. Jg.

Přítěh, u, m. P-hy pravidel, juncturas
gubernaculorum. Br.

Přitěhnouti, vz Přitáhnouti.

Přitek, tku, m., der Mittelpunkt, das
Centrum. Aqu.

Přitékání, das Zufliessen. Šm.

Přítel, e, m. (na Slov. priatel, a), z priatel —
prietel —přítel z přiati — přieti — příti (přeji),
přítelec, lce (zastr.), přítelík, a, přítelí-
ček, čka, přítelínek, nka, m. P., strsl. pri-
jatelb = prija + telb, tudíž = kdo přeje. Pří-
pona -telb, Mkl. B. 175., 176., skr. pretar, lit.
prëtel-iu-s. Vz Fk. 130. Kmen tohoto slova vy-
vinul se v češtině dvojí, s měkkým l a s tvr-
dým i na konci. Následek toho byla hetero-
klisie, v některých pádech usadil se kmen měk-
ký, v jiných kmen tvrdý. V kmeni měkkém
ujala se mimo to přehláska a tím se rozdíl
mezi ním a kmenem tvrdým ještě patrnějším
stal. V strč. panoval kmen měkký v celém
singularu a kromě toho v pluralu v těch
pádech, ve kterých i dle tvrdého sklonění
může býti koncovka měkká, totiž v nom.,
vokat. a lokale. Skloňovalo se tedy v plur.:
nom. přietelé, gt. přátel, dat. přátelóm,
akkus. přátely, vok. přietelé, lok. přieteliech
n. přietelech, instr. přátely. Jir. Přítel jest
tedy tvar přehlasovaný, plural přátelé ne-
přehlasovaný. V staré češtině má přehlaso-

vaná forma převahu: přietelský, přietelé,
nepřietelé; v polovici 16. stol. (u Hájka
atd.) jest nynější způsob již pravidlem,
totiž singular přehlasovaný (přítel) a plural
i tvary odvozené bez přehlásky (přátelé,
přátelský), Gb., jinak by se některé tvary
pl. (gt., akkus., instr.) rovnaly tvarům sin-
gularu. Skloňuje se tedy přítel nyní takto:
Sg. nom. přítel, gt. přítele, dat. příteli, akk.
přítele, vok. příteli, lok. příteli, instr. pří-
telem; pl. nom. přátelé, gt. přátel (nebo
přátelův), dat. přátelům, akkus. přátele nebo
přátely, vok. přátelé, lok. přátelích, instr.
přáteli n. přátely. — Posn. Nynější akkus.
pl. v -e a instr. -i (dle Muž) jsou dle Bž.
92. pravidelnější, dle Gb. jsou akk. a instr.
plur. v -y starší a oprávněny, dle Ht. Sr. ml.
186. méně správny; lze jich tedy přece uží-
vati; na Slov. se priatel pravidelně sklo-
ňuje podlé Mus. — P., kdo druhému přeje,
amicus, der Freund. P. příznivý, dobrý,
zvláštní, věrný, důvěrný, milý, domácí, tajný,
nejlepší, nejtajnější, V., blízký, pravý, sr-
dečný, upřímný, Us., mnoho mohoucí, mnoho-
mocný. na oko, lidský, D., vroucí, Sych.,
barevný (neupřímný, klamný, vz Barva). Č.
Jsem dobrým přítelem jeho; jest můj nej-
tejnější p.; mám ho za svého nejlepšího
p-le; mám v něm velmi dobrého a blízkého
p-le; p-lem tvým chci býti, dokudž jsem
živ; budu vždycky tvým p-lem; jsme spolu
dobří přátelé; za p-le koho vzíti, přijíti;
v počtu přátel míti; strojiti, dělati sobě p-ly,
připojiti si p-ly; budu vám přítel; z nepřátel
p-ly zdělati; má zlé p-ly. V. Pochlebnou řečí
p-ly si činiti. Solf. P-ly si shledávati; žádost'
p-le (gt.) naplniti; p-le podvoditi; p-ly za
sebou potahovati a v zemi té rozmnožovati se
počali. Kom. Bratří měli úhlavní nepřátely
na kališných. Čr. Mým přátelóm; Pro ten list
mě přítelé upomínají; Žádných přátel není
bližších nežli oni; Na nepřátelech dosti měli.
Půh. I. 181., 373., II. 59., 590. Ptajte sě,
kto by ten přietel její byl. NB. Tč. Pro
všecky p-le, um des Himmels Willen! Us. P.
koní, květin atd., der Liebhaber, nesprávně
m.: milovník koní atd. Brs. 152. P-le roz-
kyseliti. Sych. Jako svíčka když jiným slouží,
sama schází a hyne: podobně vroucí přítel
lidský. Sych. Jsou dobří přátelé do příčiny
(na oko). Č. Chceš-li přítele ztratiti, půjč
mu peníze. Č. P-lé buďme, dluhy si plaťme.
Č. Dobrý p. zlato převažuje. P. p-li bůh.
Pk. Rovnosť p-ly činí. Člověk na jednom
Bohu, ale ne na jednom p-li dosti má. Starý
p. (a staré víno) nejlepší. V., Č. P. každému,
jistě žádnému (multis amicus, nulli amicus).
Svět se točí jako kolo, měj přítele, ale věziž
koho. Č. Nehraď se plotem, ale hraď se p-ly.

V nouzi a potřebě p. poznán bývá (Bart.).

V potřebě, říkají, přítele poznati. Oheň
zlato, nouze p-le (zkouší). P. zkoušený a
meč broušený v potřebách každý jest peněz
hodný. P-li k pomoci třeba o půl noci.
P-le svého vady znej, avšak ho v nenávisti
neměj (malé vady mu promiň). Č. P-lem
buď po oltář (pokud svědomí dopouští).
U přátel řídko bývej. Vtipem mnohý p-le
pozbyl, ale nikdo nenabyl. Od p-le i rány
milé. Č. Varuj se p-le tvého štěstí. Kde