1106

Sr. strsl. tъkъ, der Vergleich: radostъ bezъ,
tka, ohne Vergleich. Mkl. B. 22., 20., 23.,
146. Vz též Přiteč. (Hý.). P. v plotě, die
Stütze, der Pflock. Us. na Mor. P. hrubo-
vlná u sukna (okrajek), Anschrott, n. Šm.

Přitkati, přitkávati, zuweben. - co, čeho.
V. Vz Přibrati, Při-.

Přitklosť, i, f., přilnulosť. Pro vnitrnou
p, ke Kristu. Sš.

Přitklý, přilnulý.

Přitknouti, tknu, tekl, tkl, tčen, ení, při-
tykati, přítykovati, přitkati = přitisknouti
k čemu, andrücken ; přiraziti, přibodnouti,
anschlagen, anheften, anstecken. — co. Ruč-
nici p. (přiložiti). Sm. Přitykej Hubu (pokryj),
když se ti zaje. Na Ostrav. Tč. Urputná ta
proti pravdě vzdora přitkne kdys tvou duši
jako hora. Sš. Bs. 200. — co čím: přitkali
nos prstem. Na Ostrav. Tč. — co kam čím:
kopím ke dřevu. Leg. — koho: zatknouti.
L. — se čeho. Myšlení a památka na Krista
tak se duše jeho přitkla, že . . . Sš. I. 2. —
kam. Udeřil kopiem Davida mně (od mníti),
by jeho mohl k stěně pritknúti. Bj.

Přítkov, a, na., Judendorf, ves u Teplice.

Přítlaček, čku, m., der Andruck. Jg.

Přitlačiti, il, en, ení: přitlačovati, an-
drücken. — co: pečeť, znamení, se. V. —
co kam: klobouk na oči. D. Přitlačil mu
hlavu ke zdi; p. se ke zdi. Ros. -- co koho
čím: rukou, vozem. — se s adv. P. se
blíže. Dch. Zvěř se p-čuje (choulíc se k zemi
n. za strom). Us.

Přítlační, Druck-. P. prkno, das Druck-
brett. Šm.

Přitlachati, přitlampati, přitlachávati,
přitlampávati, hinzuplaudern. Ros. — co,
čeho. Vz Při-.

Přítlak, u, m., der Nachdruck. Na Ostrav.
Tč. — Dch.

Přítlapek, pku, m., zmrazek, namrzlý
sníh, jenž se na obuv přilepuje, Schnee, der
sich an die Stiefel o. Schuhe anhängt. Us.

Přitlápnouti, pnul a pl, ut, utí; při-
tlapati, přitlapovati, niedertreten. — co čím :
zem nohama. Um. les.

Přitlaskati, přitlasknouti, knul a kl, utí,
přitlaskávati, schmatzen, hinzuschnalzen. —
k čemu. Ku zpěvu musíš též p. Na Ostrav.
Tč.

Přitleti, el, ení, dazu glimmen. L.

Přitlouci, tluku, tluc, ka (ouc), tloukl,
tlučen, ení; přitloukati, přithdcovati = více
tlouci, mehr schlagen, stampfen, pochen;
přibiti, přiraziti, zu-, anschlagen zutreiben;
bíti, schlagen. Jg. — čeho: krup (více jich
natlouci). Ros. — co komu čím: prkno
hřebíkem. Ros. —- komu s kým (bíti ho).
Ros., Vš.

Přitlukač, e, m.. Schlageisen, n. Šm.

Přitlumení, n., die Dämpfung. P. nižšího
a světského vědomí. Sš. Sk. 123.

Přitlumenosť, i, f., die Erstickung, Däm-
pfung. P. duchovního života. Sš. I. 78.

Přitlumený; -en, a, o, erstickt, gedämpft.
P. povzdechnutí. Hdk. C 21. Na p-nou tam-
pousku přihnouti si vína. Kos. Ol. I. 145.
Hluky válečné p-né. Dch.

Přitlumiti, il, en, ení, přidusiti, ein wenig
ersticken, niederdrücken. Jg. — co: oheň,

práva. L. Abys je (pohrůžky jejich) p-mil;
Bude-li možno věc tu p.; Pláč její p-mil a
udusil mluvu její; Nepovede se jim, aby .. .
ústavu spásy pro člověčenstvo ustrojenou
p-li a podvrátili; Pravil jim opět, ale p-miv
svou božskou velebu: Já jsem. Sš. Sk. 51.,
61., J. 189., 218., 273. -- co kde. V (člo-
věku) tom zárodové víry a dobra snadno se
přitlunmjí. Sš. J. 95. — co čím. Tisícleté
sklad ten pohromy p-li korou věčné plísně.
Sš. Bs. 184.

Přítlustý, přitlustlý, etwas dick. Us

Přitmavělý, dunkel ig. Dch.

Přítmavosť, i, f., eine kleine Dunkelheit.
Bern.

Přítmavý, přitmavělý, etwas dunkel. Us

Přitmeliti, il. en, ení, ankitten. — eo.
Us.

Přitmění, n., vz Přitmíti.

Přítmí, n., soumrak, šero, úsvita, die Däm-
merung, das Halbdunkel. V p. V. Počalo se
rozednívati a p. ještě bylo. Sš. U p. večera
BO. Rozkryli se u p., fugerunt in tenebris.

Přitmiti, il, přitmíti, ěl, ěn, ění; přitmí-
vati, verfinstern. — co. Věž jejich by věže
přitmila nebeské. Ráj. — se. Přitmělo se
již. Us. Až se přítmí, vyjdeme. Us. Tč.

Přitnouti, tnu, ul, ut, utí; přitíti, ťal,
ťat, tětí; přitínati (cf. Pnouti, Jmouti) =
přiseknouti, dazuhauen, -hacken; drobet od-
seknouti, abhauen. Jg. — co, čeho. Vz Při-
brati, Při-. — co kde. U samé země to pře-
ťal. Ros. — co čím: nožem, sekerou.

Přitočiti, il, en, ení; přitáčeti, el, en,
ení; přitočovati = k něčemu zatočiti, hinzu-
wenden, hinzudrehen ; zuzapfen ; přivinouti,
dazuwickeln; uvésti, anführen. — co. Mezi
jinými zázraky přitáčí sv. Marek zázrak
o prokaženci. Sš. Mr. 12. Pomíjejíce jiných
výpovědí přitáčíme toliko výrok koncilia
tridentského. Sš. Mt. 261. — co k čemu,
kam: velký kus nití ku klubku. Us. Přitáčí
k tomu jiný výrok podlé sedmdesátců vzatý
z téhož Isajáše proroka. Sš. I. 106. Tu již
dále táhnouti nemoha pro nepřátely, vozy
přitočil ku hrázi. Let. 34. — co, čeho od-
kud: pivo, piva ze sudu. Vz Přibrati. Jg. —
se kam (na čem): p. se k městu. Sych. Na
svém lítém koni přitočil se k Samoslavovi.
Háj. — se komu. Když se ti děvče přitočí.
Er. P. 154.

Přítočno, a, n. P. veliké a malé, vsi
u Únoště. PL., Tk. II. 428., III. 77.

Přítok, u, m., přitíkání, der Zufluss. P.
vody, Ros., moře. D. P. a odtok moře; čas
přítoku a zátopy mořské. I). Vz Reka. Usta-
vičný nějaký p. vědění a poznání. Sš. J. 62.

— P., útok v bitvě, der Sturm. Alex. (D. exc).
Přitokati, přitokávati, zubalzen (jako to

činí tetřev). Ros.

Přítoky, dle Dolany, ves u Kutné Hory.
PL.

Při tom, dabei. Při tom býti. V. Při tom
(=mimo to, anbei, zugleich) oznamuji. Ros,
Při tom (tím) mnoho vydělal. I).

Přítomně, nyní, hned, jetzt, gegenwärtig.
V. Jakoby to už p. měli. Br. —P., na témž
místě, u toho, in Gegenwart, persönlich. Tu
p., coram. Sám p. (osobně) to spatřoval. Ros

— Jg.