1107

Přítomněti, ěl, ění, zpřítomněti, gegen-
wärtig werden. Jg.

Přítomník, a, m., der Gegenwärtige. Šm.

Přítomniti, il, ěn, ění, přítomnívati = pří-
tomným, činiti, darstellen, überantworten. Ros.

Přítomno, vz Přítomný. — P., a, n., prí-
tomnosť, die Gegenwart. Nej.

Přítomnosť, i, f., das Bei-, Hiersein, die
Gegenwart, Anwesenheit, Beiwohnung. U p-sti,
V., v p-sti. D. P. Páně tělesná, p. Páně du-
chovní v církvi; Značí se tu v řec. perfektu
p. vykonaného děje; Oheň jest znak p-sti
boží; Ale duch sv. nejenom slyšitelnými,
nýbrž i viditelnými znameními p. svoji vy-
jevil ; Dobře v sobě cítil každý z apoštolů
bezpřemnou p. ducha svatého. Sš. J. 160.,
167., Sk. 18., 22. (Hý). Kněz dítě v p-sti
kmotrů křtí. Kom. Při p-sti Přemysla, Háj.,
všech starších. Br. Raduji se z vaší p-sti.
Sych. P. ducha. D. Ne podtají, ale v p-sti,
v oči haněti. Kom. U p-sti od práva vysla-
ných. Er. Vz S. N.

Přítomný; přítomen, mna, o. P., strsl.
přitom + ьnъ = při tom jsoucí, gegenwär-
tig, zugegen, anwesend. Mkl. B. 151. P-ným
býti. V. Nedrb, aby (abys) někoho z p-mných
nepopouzel. Kom. P-né věci opatruj, o bu-
doucí se pečuj. Vz Zisk. — čemu, nikoli:
u čeho. Brs. 152. Přítomen byl jeho smrti.
Eus. Byl jsem tomu přítomen. Jel. P. býti
sjezdu. Kos. Ol. I. 58. P-men jsi každému
místu na nebi i na zemi. Chč. — Har., J. tr. —
čeho. Byli toho přítomni dva synové císa-
řovi. V. Sněmu toho nebyl jsem přítomen.
Vz Brt. S. §. 80. — Eus., Plác.,J. tr. —
při čem. Není-liž možná, že p-men byl při
křtu Páně ? Sš. J. 34. On jest také při tom
postupování dvoru přítomný byl. Svěd. —
J. tr. — kde (jak). Ve velesvátosti Pán
sám skutečně (vere) a bytně (substantialiter)
p. jest. Sš. J. 111. Ale Kristus jest jiným
způsobem v nebi p-men, jiným způsobem
v nejsvětější svátosti. Sš. Sk. 42. — čím jak.
Kristus svým božstvím všudy jest p-men.
Žal. 94. Osobou svou p-men nebyl. Žer. II.
139. Tuto nebyl duch sv. jenom působením
svojím, nébrž velebou svojí p-men. Sš. Sk.
19. Poručníci dílů jsú, kteříž mají plné při-
kázání, aby učinili všecko, což by mohli
vlastní páni těch dílů učiniti, kdyžby tu
svými osobami byli p-mni. CJB. 309. — P.,
před rukama jsoucí, co do místa i času ny-
nější, co tu jest, hotový, vorhanden, da be-
findlich, obwaltend, gegenwärtig. Jg. P. spis,
Har., zásoba, D., čas (ve mluvnici, vz Enal-
lage, Čas). Užiti přítomného času. V. Na místě
(= hned) p-mný. Dch. — P., v právnictví.
P-ní slovou ti, kteří v tom městě, pod tím
právem, aneb v té krajině svá obydlí mají,
v kterémžto městě aneb krajině ti statkové
jsou, by pak porůznu a dosti podál jeden
od drahého leželi. Pr. M. F. 29. 2. Ale ne-
přítomní slovou, kteříž do cizích zemí k tomu
právu nepřináležejících se obracejí. Ib. 3.

Přítomstvo, a, n., die jetzige Generation.

Přitonouti, později přitunouti = připly-

nouti, zuschwimmen. Ros.

Přitopiti, il, en, ení; přitopovati, mehr
einheitzen. zulegen. — abs. Přituhne-li.

přitop. Sych. Přitop tam drobet (přilož do
kamen). Ros. — komu. Cf. Přisoliti. Us.

Přitoulati se kam: do Chiny, herum-
schweifend kommen. Ros. — se k čemu.

Jg.

Přitoulení, n., das Anschmiegen. P. ne-
šlechetné, které bývá ze smilné žádosti mezi
pohlavím mužským i ženským. Brt. 343. 22.

Přitouliti, přituliti, tul, il, en, ení; při-
touleti, el, en, ení; přitulovati = přichýliti,
přivinouti, přitisknouti, andrücken, anschmie-
gen, umfangen, an sich drücken, herzen, lieb-
kosen. — se, sich nahen, anschmiegen. Jg.
Sr. tulъ (pharetra). Mkl. aL. 176. — koho
= obejmouti, umarmen. BO. Ciesař všecky
p-lil. Pass. 589. P-livši jej chtěla jej poce-
lovati. GR. — koho, se ke komu, k čemu:
někoho k sobě, V., St. skl., k srdci p. V.
Přitoulil se ke mně. Ros. Abraham syny
své k lůnu svému jako přitoulí. Sš. L. 163.
Přituliv jich k sobě pocelova je. BO. — co.
ruku (k ústům = políbiti). Na Mor. — se
kam. Přitoulil se mezi nás, Us. — se jak.
Aniž menší přívětivostí vespolek se přitu-
lují, než ... V. A k němu láskou synov-
skou se přituluje. Sš. J. 20.

Přitoužiti, vz Přitužiti.

Přitovaryšiti, přitovařišiti, il, en, ení,
přitovaryšovaťi, přitovařišovati = připojiti
za tovaryše, přivinouti, zugesellen. Jg. —
koho, se komu. Někoho k někomu. Ros.,
Br. Bývá přítel, který se přitovaryšuje
k stolu. Br. P. se k nevěstkám. Us. Tomu
lidu budeš přitovařišen. BO. — si koho.
P-šil si lidí sevšad sebraných, šp. m.: lidi
sebrané. Brt. -- si co. Člověčské přirozenie
sobě p-šil. GR. — koho, se komu. Andělé
přitovařišují se lidem. Kom.

Přítrap, u, m., trápení, die Qual. Bart.
II. 1.

Přitřásti, třesu, třásl, třesen, ení; při-
třásati, hinzu o. mehr schütteln. — co:
pytel hrušek. — čeho: hrušek. Vz Při-
brati, Při-.

Přitratiti, il, cen, ení; přitracovati. —
co: roh, kout (u zedníků = ostrosť odstra-
niti, shladiti), verloren machen. Ten strop
jest nerovný, některé částky vyvstávají, já
to přitratím. Us. — čemu. Nesnadno zbožie
neřku ztratie, ale málo přitratie jemu (tratí
při něm), vrátiec cizie n. zlé dobyté. Št. —
se, sich verlieren. Us.

Přitráviti, il, en, ení, ein wenig ver-
giften. — se = otráviti se, ale ne do smrti.
U Bydž. Mý.

Přitrdliti se, il, ení, trdlavým krokem
přijíti, herantrotteln. Na Ostrav. Tč.

Přitrefiti, přitrefovati = srovnati, an-
passen ; p. se = rovnati se, srovnati se,
sich treffen, passen ; náhodou přijíti, unver-
hofft kommen, dazu gerathen; přihoditi se,
státi se, sich ereignen, sich zutragen, sich
schicken, geschehen. Jg. — co k čemu:
klíč k zámku p. (přizpůsobiti). Ros. — se
(k čemu). Klíč ten k zámku se přitrefil
(hodil se). NB. Tč., Ros. Přitrefil jsem se
k tomu (náhodou jsem k tomu přišel). Ros.
Často se přitrefuje (stává se), že . . . V.
Kdyby se něco při trefilo, pošli pro mne.
Us. Tč. — se komu. Kdyby se mne to při-