1110

Přiučitel, e, m., der Nebenlehrer. Zulehrer.
BO.

Přiučiti, il, en, ení; přiučovati, přiučí-
vati, zulehren; přivykati, angewöhnen, wozu
anhalten; — se, mehr lernen, zulernen; při-
vyknouti, sich an etwas gewöhnen. — se,
koho, co čemu. Tomu jsem se tam přiučil
(přivykl). L. Ruce její máteř vlně přiučí-
vala. Č. P. koho čemu. Zk., Jg. -— koho
k čemu. Cyr. — se co (čemu) kde. V ci-
zích zemích se něco přiučil. Ros. — čemu
od koho. Nébrž od samých židů biblickým
jazykům se přiučoval; Jménu messiáš při-
učila se Samaritanka od židův. Sš. Sk. 103.,
J. 73.

Příučka, y, f, die Lehre, das Beispiel.
To je pro tebe dobrá p. Na Ostrav. Tč.

Příučné, ého, n., das Lehrgeld. Šm.

Příučný, lehrreich. Dch., Bern.

Přiučovati, vz Přiučiti.

Přiuděliti, il, en, ení, přiudělovati, noch
mehr ertheilen, zutheilen. D. — komu čeho.

Přiuditi, il, zen, ení, na Slov. děn, ění,
noch ein wenig räuchern. — co kde: maso
v komíně. Us.

Příúhelní, -ný, příúhlový, am Pole
befindlich. P. rostliny, národové. Ssav.

Přiukázati = k někomu poukázati, zu-
weisen. D.

Příukosný, subobliquus. P. vaječník.
Rostl.

Přiukrásti, kradu, dl, den, ení, zustehlen.
Jg. — co komu.

Přiukrátiti, il, cen, ení, přiukracovati,
ein wenig verkürzen. — komu (čeho).
Kron. tur.

Přiumříti (přiumřeti, zastr.), mru, mřel,
ení, přiumírati = dědictví po smrti někomu
zůstaviti, durch seinen Tod eine Erbschaft
auf Jemanden fallen lassen. D.

Přiúpěti, ěl, ění, úpěnlivě volati. —
koho: súsedy. Arch. II. 102.

Přiupomínati, přiupomenouti, ul, ut, utí,
mahnen. — koho oč. Půh. I. 171.

Přiurčiti, il, en, ení, hinzubestimmen,
zusprechen. — komu co: poručníka, vý-
měnek. Na Ostrav. Tč.

Přiuskoupiti, il, en, ení = přispořiti,
dazu ersparen. — sobě. V.

Příústí, n., die Gegend an der Fluss-
mündung. Krok.

Příušnice, e, f., parotis, nejmohutnější
žláza slinná před zevním uchem a pod ním.
Vz S. N.

Příušný, an den Ohren liegend. P. žlázy.
Ssav.

Přiutéci se, přiutíkati se, Zuflucht neh-
men. Vz Téci. — se k někomu. Ros.

Příuzdec, dce, m., die Uibertrense (beim
Sporer). Šm.

Přiuzditi, il, ěn, ení. — koho: koně, den
Zaum anlegen. Na Ostrav. Tč.

Příúzký, ein wenig eng. Ms.

Přiuzliti, il, en, ení, přiuzlovati, an-
knüpfen. V.

Příuzný, zastr. = příbuzný.

Přiuzpůsobiti, il, en, ení, vorbereiten,
tauglich machen. — koho k čemu. Ráj.

Přiužiti, žiji a živu, il, it, ití, přiužívati,
= nad to užiti, überdies gebrauchen. —

čeho. Město na zmar dobýváno, ač zrady
přiužito. Mus. 13. 309.

Přiužiti, il, en, ení; přiužovati. — co
čím, enger machen.

Přívab, u, m. = přívaba. Marc. Pol.

Přívaba, y, f., strsl. privaba. Mkl. B.
44. P, vábení, vnada, vnadidlo, lákání, die
Lockung. P. k dobru. Sš. I. 82.

Přivábení, n., die Herbeilockung, An-
köderung. D.

Přivábený; -en, a, o, angelockt, ange-
ködert. Us.

Přivabitel, e, m., der Anlocker.

Přivabitelka, y, přivabitelkyně, ě, f.,
die Anlockerin.

Přivábiti, il, en, ení; přivabovati, an-
locken, anködern. — koho komu, ke komu,
skrze koho, čím. Ptáčník skrze volavce
sobě ptáky přivabuje. Kom. Vnadou nějakou
k sobe je p. chtěl. Br. Čeledína přídavkem,
někoho pochlebenstvím k sobě p. Sych.

Přívada, y, f., převada, das Hindernis«.
Což kdy počnu, to bez prievady skonaju.
Pass. Ktož činí cestu do města, vyplanijí
všecky přievady. Ms. — Z. k. 68. 23.

Přiváděcí, Zufuhr-. P. válec.

Přiváděti, vz Přivésti.

Přivadnouti, ein wenig verwelken.

Přivalí, u, m. = svah, Uibergewicht, n. D.

Přívaha, y, f., přirážek, přídavek, die
Zuwage, Zugabe, der Zusatz. Idea memry
(loga) u Jana filosofických přívah, jimiž po-
jem loga u Filona stížen jest, do sebe nemá.
Sš. J. 9.

Příval (zastr. převal), u, m., od při-val-iti.
P., strsl. pri + vаlъ, koř. vali. Mkl. B. 43.
P. vzduchu, das Einströmen der Luft. Dch.
— P., silný vítr s deštěm, Sturm, m. V. —
P., lijavý déšť, Platz-, Gussregen. P. pršel,
se lil, V., spadl, Proch., se přivalil. Ros. P.
líti se začal. V. Deštík kapá znenáhla, déšť
hustě, příval bouřlivě. Kom. Ustaviční pří-
valové pršeli. Kn. Oblaci vylijí z sebe p-ly
na zemi. BO. P. na ně spadá horní (imbres
montium). BO. — P., voda po lijavci sběhlá,
der Giessbach. Přívalové jsou vody dešťové,
prudce odtékající, od nichž se dělají povodně
a zátopy. Kom. P. krve. Rk. Náhlý p., die
Springfluth. Dch. — Přen. Nemoha snésti
p-lů slastí nebeských zvolal. Sš. Sk. 117.

Příválcovitý, subcylindricus. P. trubka.
Rostl.

Přívalčivý = přívalný.

Přivalení, n., das Hinwälzen. P. se, der
Anschuss. D.

Přivalený; -en, a, o, zu-, hingewälzt.

Přivalchovati, hinzuwalken. Ros. — co.

Přivalina, y, f., eine über etwas hinge-
stürzte Last. L.

Přivaliti, il, en, ení; přiváleti, el, en,
ení; přivalovati = k něčemu valiti, hin-,
hinzu-, anwalzen; zavaliti, zasypati, wälzend
bedecken, verschütten ; přimrštiti, hinwerfen;
způsobiti, sich zuziehen, auf den Hals laden ;
p. se: náhle přijíti, sich herbeiwälzen, an-
schiessen, her-, zustürzen, zuströmen. Jg. —
co, koho kam: kámen ke zdi, Us., někoho
k zemi (přimrštiti). L. Přivalte skálu k ústóm
jeskynným (os speluncae). BO. Někomu na
krk něco p. Rk. Přivalichu klády pokraj