1114

sern.— čeho: hříchu, Br., ohně. Vys. Ka-
teřina praví, že by raději přivětšovala statka
toho, než by jměla co mrhati. NB. Tč. Po-
ňovadž Jan póhona přivětšil, nemá tomu
póhonu Čeněk odpovídati. Půh. II. 453. —
Коm. — komu čeho (čím). P. komu žoldu,
V , svobod, Zlob., knězi platu. Apol. Ne-
privětšuj si zatracení svého. Kom. Prax. 8.
Božích pomst si přivětšují. Br. Novou ne-
šlechetnosti pomsty sobě přivětšujete. Br. —
čemu (kde). P. výlohám (impensas augere).
Sv. Platům a daním v městech dvojnásobně
přivětšili. V. Přivětšilo se ukrutnosti. Prot.
238.

Přivezení, n., die Herbei-, Zuführung.

Přivézti, vezu, vez, veza(ouc), vezl, vezen,
ení; přivoziti, il, en, ení; přivážeti, 3. os. pl.
-žejí, el, žen a žín, žení, zu-, herzuführen, ein-,
anführen. V. — co: dříví, zboží odjinud,
Kom., kněze. Sych., Br. — čeho: hrachu. Vz
Přibrati, Při-. — co odkud. Kávu z Terstu,
dříví z lesa. — co, čeho kam. Když Kuklík
vína přivezl do domu svého, tu jest složil do
pivnice své. NB. Tč. Obilí do města. — co,
koho na čem čím: na voze čtyřmi koňmi.
— co v čem komu: ovoce v koších.

Přividěti, děl, ěn, ění = drobet, málo
viděti, wenig sehen. Kdo nedobře přividí.
V. — koho čím. Pán Bůh mne přividěl
těžkou nemocí = navštívil. Na Slov. Koll. —
se komu = zdáti se, träumen, dünken, irrig
vorkommen. L.

Privilegi-um, a, n., lat., dle Gymnasium,
přivítej, e, m., výsada, výsadní n. výlučné
právo k něčemu, list výsadní. Us. P., vý-
sada, výjimka od zákona, zaručená přednosť
před jinými. Brt. P. jest jako stálý zákon ve
prospěch jistých osob, sborů čili korporací
neb stavů povolený, das Ausnahmegesetz,
Privilegium. MP. 15. Privilegiem nadaný.
Kom. Aby při svých řádích, p-giích a sta-
tutách zachováni byli. Nar. o h. a k.

Přívinek, nku, m., das Hinzugewundene.
Kos.

Přiviniti, přiviňovati, als Schuld anrech-
nen. — co komu. Co sám spáchá, to jiným
přivinuje. Na Ostrav. Tč.

Přivinouti, vz Přiviti.

Přivinovač, e, m., kdo přivinuje, der An-,
Zuwinder. Jg.

Přivinovačka, y, f., die An-, Zuwinderin.
— P., nástroj k navíjení nití, der Wickel
zum Zwirn. D.

Přivinulosť, i, f., připojení se, přitovary-
šení se, pří-, náchylnosť, přilnulosť, oddanosť,
das Sichanschliessen, der Anschluss, die An-
hänglichkeit. Hý. I v druhém římském zajetí
Pavlově u něho byl (Lukáš), z čehož na p.
jeho k Pavlovi souditi můžeme; P. k sa-
mému Pánu, k osobám světa, k osobám dru-
hého pohlaví; Abychom životem p. svou
k těm pravdám osvědčovali; Apoštol slavným
způsobem pronáší svou k nim p.; Mezi nimi
(Petrem a Janem) zvláštní p. a přízeň pa-
novala; Byv pro bezpřemnou k ní (k man-
želce své) p. nařčen. Sš. L. 2.; J. 251.; 309.;
I. 19.; Sk. 35., 70. (Hý.).

Přivinulý, angeschlossen, anhänglich. —
k čemu. P-lé ku Kristu lásky vzor. Sš.
Sk. 112.

Přivinutel, přivinovatel, e, m., ochránce,
der Beschützer. Trakt. z 15. stol.

Přivírací, lépe: přivěrací. Jg.

Přivírati, vz Přivříti.

Přívis, u, m., nosící lůžko, die Sänfte,
Trage. Lex. vet.

Přivislosť, i, f., příchylnosť, die Anhängig
keit. Víd. listy.

Přivislý, anhängig. Jg.

Přívisnosť, i, f., die Adhärenz. Rk.

Přívisný, anhängend.

Přivisnouti, snul a sl, utí = přivěsiti,
anhängen. Ros.

Přivisutí, n., přivěšení, das Anhängen.
Dán list pod p-tím našich pečetí. List do
Kostn.

Přivítaná, vz Přivítaný.

Přivítání, n., die Begrüssung, Bewill-
kommung. Kom. K někomu na p. přijíti.
Sych.

Přivítaný; přivítán, a, o, begrüsst, be -
willkommt. Dostal na přivítanou. D. Píti
na přivítanou. Jg. To je pěkná p-ná! Us.

Přivítati, přivítávati = přicházejícího
přivítati, ctíti, přijati, bewillkommen, an-
sprechen, willkommen heissen, empfangen.
Jg. — koho: hosti. Us. Tam jsme ho ne-
chali stoly přikrývati, starších přivítati. Ht.
Sl. ml. 239. — koho kdy: při příjezdu.
Sych. O sedmi hodinách byli přivítáni. Žer.
Záp. II. 18. — koho jak: s políbením, Zák.
sv. Ben., s jasnou tváří, Troj., s radostí.
Kom. P. někoho veselou myslí, Prot. 195.,
veselou tváří, Troj. 314., kyjem, V., zloděje
střelbou. Sych. Hodnou poctivostí někoho
p. Troj. — adv.: přívětivě, Vrat., nepěkně,
V-, zle. Us. — koho nač: na všecky mu-
ziky. Kol. ván. 241. — se s kým. S ním
jsme se každý obzvláštně přivítali. Ler.

Přiviti, viji, vij, vije (íc), il, it, ití: při-
vinouti, ul, ut, utí; přivíjeti, 3. os. pl. -ejí,
el, ení; přivínati, přiviňovati = ku přede-
šlému více víti, vinouti, hinzu winden, hinzu
wickeln;připojiti, přitovaryšiti, anschliessen,
anschmiegen, zugesellen; р. se: připojiti se,
přilehnouti, přichýlili se, sich gesellen, sich
anschmiegen, anhängen; přízně hledati, sich
angenehm machen, sich einschmeicheln. Jg. —
čeho, co (na co). Přiviji-li dva věnce, bude
jich pět. P. niti na klubko. Jg. Matúš do
toho města všed p-nul se na hospodu k jed-
nomu novokřestnému křesťanu. Pass. 815. —
co k čemu: lodí k břehu, Reš., Jel., mysl
k radě. Reš. A nyní slovo spásy ku pro-
spěchu jejich co nejblíže přivinuje. Sš. Sk.
159. — koho, se ke komu (čím). Láskou,
službou, Aesop., pannu spojením manželství
k sobě p. Troj. V tom kraji jsa mnoho lida
k sobě p-nul svým kázáním. Let. 19. P. se
k pravé církvi. Br. Přiviň se k němu. Koc.
Hledí jej k sobě p. Dh. P-nul se k páně
dvoru. Pč. 37. Mnozí bez své viny nevědí,
k jaké sluší p. se víře. Sš. B. 178. Réva
nepřivine-li se k jilmě, nemůže ovoce hoj-
ného vydati. Sš. Oa. 211. Ačkoli mne otec,
brž i má opustila matka, laskavě však mne
k sobě Bůh p-nul. Kom. P-li se k jeho otci.
BO. K Žižkovi se p-nuli (připojili). V., Čr.
Ohavno je muži židu, p. se k cizozemci. ZN.
Ku kterému náhledu se přivineme? P. se