Předchozí (1115)  Strana:1116  Další (1117) |
|
|||
1116
|
|||
|
|||
národy vešlé do svatyně mé. Lakomec statku
nashromážděného neužívá. Dnové naši jsou jako stín běžící po zemi bez zástavy. - 2. (Čís/ovkou a náměstkou adjektivní. Dva obědy se nervou. Naši dnové jsou sčítáni. — 3. Jménem podstatným souřadným. Ve spojení tomto vyskýtá se: a) jméno rodové a dru- hové. Ptáka výra nad sebou uzřel. Vylovil rybu štiku. Žala trávu metlici. — b) Jméno obecné a vlastní. Bílina město od Pražan dobyto jest. Táboří hradu Žlebů dobyli. Odtud jsme jeli k Jordanu řece. — Pozn. Druhdy užíváme za jméno vlastní příslušného adjektiva. Táborští město pražské (= město Prahu) chtěli jsou ztéci. Ale vz Přístavka. -- 4. Pády prostými a) nejčastěji genitivem: Priamus byl řečí spravedlivých milovník. Ko- nali slavnosť stánku. Toho času bylo zatmění slunce. — 1)) Dativem. Lakomstvo je služba modlám. Starý vlk psům zábava. Hannibal byl nepřítel Římanům. — c) Instrumentalem. Cesta životem není procházka polem. Víno má chuť sudem. -- 5. Pády předložkovými. Já jsem anděl s nebe. Ústí nad Orlicí. Dvéře od té kaplice jsou zazděny. Pepíčku od koní, kam jsi dal podkovy? Měl jsem pí- šťalu o devíti dírkách. Opat byl člověk beze vší zlosti. Trh na dobytek. Rostou jako plané v lese dříví. Kom. Adam ze Šternberka na, Hoře. V. Sešli se ten čtvrtek před květnou nedělí. Svěd. Rána po biči působí modřinu. Br. Dal mu dary od stříbra. Háj. Řeči bez rozumu. Mudr. Zápona na hrdlo, nádoba na mléko, niť k šití pytlů, zeď proti ohni, láska k Bohu, chuť k učení. Us. — G. Infinitivem. Moc a právo měl je trestati (eos puniendi). Udělá mi se chuť podívati se do města. — 7. Příslovkami. Pro ledas při půhony činili. Žádného sem a tam toulání nebylo. Brt. S. § 23. Vz tam více příkladu. — Pozn. 1. Jméno přídavné (taktéž adjektivná náměstka, pří- čestí, určitý přechodník a číslovka) srovnává se se substantivem, kterému se přivlastňuje jak ? Vz Přídavný. — Pozn. 2. U číslovek základních od pěti počínajíce a u číslovek dvé, tré, čtvero atd. klademe určené subst. v genitiv a výrok do 3. os. sg. neutr. Pět myslivců přišlo do hospody. Obé dítek brzo umřelo. Mk. — Pozn. 3. P. souřadný roz- šiřuje se někdy u větu, vezme-li se týž za přísudek věty nové, která se vztažným zá- jménem (jako podmětem) začne. Dobrý otec pečuje o blaho dítek = otec, který dobrý jest,'p. o. b. d. Š. a Ž. — Pozn. 4. P-tkem podřadným omezuje se jméno podstatné, když se místo, čas, jakosf, obsah, původ, bitka, účel atd. jeho jmenují. — Jak se pří- vlastky podřadné se souřadnými zaměňují. 1. Při osobných jménech zaměňuje se genitiv přívlastkový, když sám o sobě stojí, obyč. adjektivy přisvojovacími v -ův, -ova, -ovo, -in, -ina, -ino. Tak i místo genitivů pří- vlastkových mne, tebe, nás, vás, sebe, jí, koho, někoho užíváme přídavné formy: můj, tvůj, náš, váš, svůj, její, čí, něčí. To jest město Davidovo (Davida). A ten sloul Libušin peníz. Tys bratr její a ona sestra tvá. — Pozn. Je-li genitiv ten s přívlastkem spojen, záměna se nečiní. Manželka Soběslava dru- hého byla dcera Mečislava, knížete polského. |
To jest všech nás obyčej (ale: to je náš
obyčej.). -- 2. Při jménech věcných zamě- ňuje se p. podřadný za souřadný, když se p. k jménu podstatnému jako znak rozlišovací připojiti má. V příčině této užívá se formy adjektivné ode jmen podstatných odvozené. V jazyk u něm. užívá se složených jmen pod- statných. Souřadné tyto p-stky znamenají a.) podmět a majitele jména omezeného: slovo knížecí, srsť kozí, blýskání hromové, moc větrová, ozdoba lidská, východ sluneční, otec čeledín'; — b) předmět činnosti: známosť boží (Boha), stráže žalářová, léčení telesné, stráž žalářní; — c) jakost, její míru a stupeň; člověk mravný (dobrých mravů), řeka rybná, ryba hlavatá, prut klasovitý, člověk tvrdo- hlavý; — d) obsah a látku: den trhový, hory cínové, koruna trnová, čas vánoční, vlna hedvábná; — e) účel a původ: lopata chlebová (na chléb), rána nožová (od nože), číše vodná (na vodu), bolesť morní, nůž krá- jecí, cihla krycí; — f) místo a čas a jiné okolnosti: trpení křížové (na kříži), válka bavorská (s Bavory), pád rájský, dílo vi- ničné,vítr východní, řeřicha potoční. Zk. Skl. 305. a násl., Zk. Ml. II. 44.-45. Vz v Zk. více příkladů — Vz Přímětek, Enallage, Positiv, Komparativ, Superlativ, Epitheton, Perissologie, Příslovečné určení, -ův, Mtc. 1870. 37., Genitiv (Dodatek II.—I. 391. b.), Ndr. §. 481., Ht. Sr. ml. 25., Přístavka, Přivlastiti, il,ěn, ění, přivlašťovati =,
přivlastniti. Us. Č. Přívlastkový, Attributiv-. P. věta. a)
výsledná, vz Výsledný; b) vztažná, vz Vzta- žný; c) uvedená spojkou když. Zle jest, když jazyk před rozumem ubíhá. Bůh neslyší, když pes na hvězdy laje. Brt. S. §. 506. p. 3. — P. genitiv, vz Genitiv a Přívlastek podřádný. Přivlastnitel, přivlastitel, e, m.. Zu
eigner, m. Přivlastnitelka, přivlastitelka, při-
vlastnitelkyně, přivlastitelkyně, ě, f., die Zueignerin. Přivlastniti, il, ěn, ění; přivlastňovali,
za vlastní přičísti, zu-, über-, vereignen; pojistiti, zusichern. Jg. — co komu (čím): soudem, V., losem. Er. P. bohyně horám, V., někomu knihu, Kram., sobě samému mnoho přivlastňovati. V. An nás drahocen- nou krví sobě přivlastnil a přisvojil. Sš. I. 22. — jak. Titul to byl, jenž ve výlučném významu se mu přivlastňoval. Sš. J. 33. Oni nadepsaní . . . toho nadepsaného dědictví sobě pod šos ani jinak všeho ani na díle osobovati ani p. nemají. Zř. F. I. G. 40. — komu čeho. Kdoby mu takových ctností p-nil, šp. m.: takové ctnosti (akkus). Brt. — co k čemu. Zemi dobytou k svému kní- žectví p. Háj. — koho v co: v počet přá- tel. Ojíř. — komu co za co. Za kořisť si přivlastnil několik drahých kaménků z krá- lovské koruny. Sych. Přivlastnovací, zueignend.
Přivlastňování, n., přivlastnění, die Zu-
eignung. Šm. Přivlažiti, il, en, ení; přivlažovati =
vláhy přidati, mehr anfeuchten; pomalu pr- šeti, wenig o. oft regnen o. anfeuchten. Jg. Hezky tam přivlažuje. Ros. |
||
|
|||
Předchozí (1115)  Strana:1116  Další (1117) |