Přízniti.

1121

Přizení, n. = přízeň, die Gunst, zastr.
Ms. Bel. 136.
Přizerzavělý, etwas rostig. Ros.
Přizerzavěti, ěl, ění, mehr rosten. Ros.
Přízev, zvu, m., Beiname, m. Šm.
Přízimní, ein wenig kalt. Jg.
Přizírati, vz Přizříti.
Přízka, y, f.. die Sorpel, ein weiches Ge-
spinnst in der Goldspinnerei. Šm.

Přizlatiti, il, zen, ení, přizlacovati, noch
mehr vergolden. Ros. — co.
Přízlivosť, i, f. = příznivosť, zastr. Št.
Přízlivý, příznivý, günstig, zastr. Rozk.
Pokora činí člověka p-va, dobrotiva, mila.
O 7 vstup.
Přiznací, vz Přiznavací.
Příznak, u, m., znak, znamení, das Zeichen,
Merkmal, Attribut, Wappen. Dělidlo p-kňv.
Šf. Podlé těchto a jiných p-kň již možno
domysliti se, kterak atd. Mus. P-ky časové.
Kmen přítomný má příznak -a (e). Příznak
ten zván bývá sponou. Vz Časování. Kmeny
aoristu II. a imperfekta mají příznak ch, vz
Aorist a Imperfektum. P-ky způsobové. Im-
perativ má p. i, vz Rozkazovací. Infinitiv
má buď thema rovné kmeni prostému nese-
silněnému: nes-, ved-, bi-, anebo přibírá ku
-kmeni prostému příznaky, jež jsou a) samo-
hláskové: ě (e), i, a (ia), nebo b) složité:
nu, ova, jako: umě-, hoře-; lioni-, vola-,
(hádia =) háze-; vinu-, milova-. Dle kmene
infinitivního dělíme slovesa na 6 tříd. Bž.
170., 171., Vz Časování.
Přiznalec, lce, m., der sich wozu be-
kannt hat. Ros.

Přiznalosť, i, f., přiznání se, die Beken-
nung. Ros.

-Přiznalý, kdo se přiznal, der sich wozu
bekannt hat. Us. — P., ve smyslu trpném.
Р. skutek, die bekannte That. Ros. Vrchnosť
povinna bude dluh p-lý na člověku tom do-
pomoci. Bdž. 158. — kde: dluh před sou-
dem p. J. tr.

Přiznamenání, n., die Anmerkung, Reš.;
připodobnění. Reš.

Přiznamenati, přiznamenávati, dazu an-
merken, zeichnen. — co k čemu.

Přiznání, n. P. jest uznání okolnosti
za pravdivou, kterou ve sporu soukromém
druhá strana n. v řízení trestním osoba,
proti které řízení trestní vedeno jest, pro-
hlásí. S. N. Das Eingeständniss, Geständ-
niss, Bekenntniss. P. před právem nejdoko-
nalejší průvod. Rb. P. přestupníka. D. P.
sepsané; z p. vinu přisouditi. Šm. P. a svo-
lení k čemu, Vymučiti, vynutiti na někom
p. Sych. P. soudní a mimosoudní, úplné a
částečné, zřejmé n. mlčky dané. Vz S. N.
P. daně, die Steueransage. J. tr. P. na místě
přísahy. J. tr. Chce to ukázati jeho p-ním;
Racek na to p. těch 90 kop dal svój přísud.
Půh. II. 45., II. 459. P. polovice napravení;
P. polovice pokání. Pk. Vlastní p. za 1000
svědků. Pk. P. o obdržení, Empfangsbe-
kenntniss, n. Pr. P. ke koruně, durch Be-
rührung der Krone den Eid der Treue leisten.
Gl. 275. Vlastní p. před soudem drží se,
jakoby právem již byla vyhledána a přisou-
zena ta věc, o kterouž rozepře jest. Má-li

vyznání (přiznání) škoditi vyznavateli, po-
třebí jest, aby vědomé a neomylné bylo vy-
znání. Nejisté a nestálé přiznání, jakž žalob-
níku neprospívá, též obžalovanému neškodí.
O p. a svolení (v strčeském právě); k čemu
se kdo sám přizná, to se pokládá za pro-
kázané; jaké má býti p., aby bylo prů-
vodně; kdo mlčí, zdá se, že přivoluie. Vz
o tom Rb. str. 110.—111., 271., Průvod. —
Na p. jíti — k řízení na úřad. Jg. — P.
osobní u desk. Vz Vš. 569.

Přiznatel, e, m., der Bekenner, Gesteher.
J. tr.

Přiznati, znám, al, án, ání; přiznávati =
uznati, anerkennen; přisouditi, přiřknouti,
zuerkennen; p. se: vyznati, bekennen, ein-
gestehen, zugestehen; hlásiti se, znáti se,
sich zu etwas bekennen. Jg. — co: barvu
(ve hře v karty n. přiznati se, ku které
straně náleží. Zkr.). D. — čeho. Že tam byl,
toho přiznává, šp. m.: k tomu se přiznává.
Brt. — nač. Nic nepřiznám (= neuznám)
na slovo mudrce jakého. L. — co komu:
cenu, D., léta právní. L. P. ctnosti, co jí ná-
leží. Jg. — se. Přiznal jsi se, vydal jsi se.
Pr., Č. A ponvadž sě jest přiznal, tehdá
páni nalezli, aby jemu plnil (platil). Pňh. 1.
202. — se za koho. Pravil a přiznal se za
mě Kunikovi. Půh. II. 585. — se jak: bez
mučení. Sych. — se na koho, nač = vy-
znati. Ros. P. se na summu. J. tr. — se
čemu. P. se skutku. Plk. ex V. — se
komu v čem. Přiznal se jeden druhému
v žádosti své. Br. Tu jsem se přiznal ve
dvú stú hř.: Přiznal se jemu v těch penězích.
Půh. I. 305., II. 45. — J. tr. — se k čemu,
J. tr. K čemu se kdo přiznal, tomu dosti
aby učinil. Pr. P. se ke všemu, Ros., ke
krádeži, Jg., k vině. Br. Přiznal jsem se
k rytířství (hlásil se), Jel., k Čechům, Har.,
k zemi. Us. Obeslaný má odpověď světlú
dáti, k žalobě se přiznati nebo ji otepříti.
Kol. 10. Jakož jsú se k těm smlúvám s obou
strun páni JM., rytířstvo, Pražané, horníci
a jiná města přiznali, že je držeti a zacho-
váti chtí. Zř. F. I. B. 18. Přiznal se ke všem
kusuom. Pč. 24. K listu se jest přiznal; Při-
znává se Jan k své pečeti; Jako se přiznal
k své pečeti před pány; Ježto sc k svému
oddílu přiznal. Půh. I. 208., II. 65., 358.,
489. — se do čeho: do zápisů (přihlásiti
se). Akt, m. Ferd. — že. Přiznal se, že to
udělal. D.

Přiznavací list, Recepisse, n., der Be-
kenntnissbrief, die Fassion, der Empfangs-
schein. Boč. P. cedule. V.

Přiznavač, e, přiznavatel, e, m. Be-
kenner, m. Ros.

Přiznavačka, y, f., die Bekennerin.

Přiznávka, y, f. P. lednická, die Ver-
klärung in der Schiffssprache. Šm.

Příznitel, e, m., der Gönner, Freund.
Opatrní páni, p-lé naši milí. NB. Tč.

Přízniti, zni, znil, zněn, ění; zpřízniti,
příznívati = přáteliti, befreunden. -- koho
mezi kým. V svornosti je zdržoval a spolu
mezi sebou příznil. Trip. — se s kým: se
zlými tovaryši. Kram. Aby jim. kdyby se
s nimi příznili, nebyli ku pádu. Sš. Sk. 157.