1122

Příznivce, e, f., vz Příznivkyně.
Příznivě, günstig. V. P. něco posouditi.

Jg.

Příznivec, vce, m., der Gönner. Lom.
Převrhli se příznivci v nepřátely. Sych. —
Puch., Dch., Lom.

Příznivkyně, ě, příznivce, e, f., die
Gönnerin, D., Mus., příznivka, y, f. Šm

Příznivost, i, f., nakloněnosť, die Gunst,
Günstigkeit. Troj.

Příznivý; přizniv, a, o = kdo dobrého
přeje, günstig. V. — P., laskavý, náchylný,
ochotný, vlídný, gewogen, zugethan, geneigt,
hold, angenehm. Ros. P. přítel. V. Proza-
hálel příznivou příležitosť. Sych. P. poměry,
spojení. Dch. Jsa se mnú v p-vé míře. Půh.
II. 276. — ke komu. Otec ke mně milo-
stivě p-vý. Žer. 1591. — komu. Tomuto
přízniví jsou. V. Paní vaše nám milostivě
příznivá. Háj. Páni nám p-ví! NB. Tč.

Přízný, od příze, Spinn-, Garn-. P. kolo-
vrat. Zlob.

Přizobati, přizobávati, noch ein wenig
picken, essen. Ros.

Přizouti (vz Zouti), přizouvati, hinzu an-
ziehen. — co. Přizuj si ještě druhé gatě.
sic ti bude zima. Na Ostrav. Tč.

Přízpěv, u, přízpěvek, vku, m., der
Refrain. Dch. Vz Přípěv.

Přizpěvač, e, m., der Mitsänger.

Přizpěvačka, y, f., die Mitsängerin. L

Přizpěvák, a, m. = přizpěvač.

Přizpěvovati, mitsingen, akkompagniren.
— k čemu (jak): k loutně, k citaře živým
hlasem p. Br. — v čem: v choralu, sekun-
diren. Hd.

Přízpilkovaný, subserrulatus. P. list.
Rostl.

Přízpilovaný, subserratus. P. listy. Rostl.

Přizpívati, herbeisingen. — koho. Us.

Přizpověděti (přizpovědíti), vím, věděl,
ěn, ění, napověděti, berühren, sagen. Pont.
o stat. 19.

Přizpůsobení, n. = způsobilost', dle vněj-
ších pojmů měniti svou přirozenou povahu,
upouštěti od vlastností svých a přibírati
cizí. Tak se ku př. v řeči mnohé hlásky
přizpůsobují jiným. Vz S. N.

Přizpůsobený; -en, a, o, angepasst. Us.
Dch.

Přizpůsobilosť, i, f., die Anpassungs-
fähigkeit. Dch. Vz Přizpůsobení.

Přizpůsobiti, il, en, ení, přizpůsobovati.
— co, se čemu, k čemu, zu etwas tauglich
machen. Us. P. se k úřadu, sich qualificiren.

Přízračný, phantastisch. Rk.

Přízrak, u, m.,příšera, obluda, das Gaukel-
bild. D., Kom. Učeníci Pána nepoznali a za
p. ho drželi. Sš. J. 102.

Přízrakan, a, m., alima, kývoš. Krok.

Prizren, a, m., mě. v severových. Albanii.
Vz S. N.

Přizření, n., das Hinzusehen. Jg.

Přizříditi, il, zen, ení. — koho komu
p. přidati, zuordnen. D. — co k čemu.
K tomu velikému soudu přizřídila tehdáž
po městech jiné dvoje právo. Plác.

Přizřiti, zřím, zři, zře (íc), zřel, en a ín,
ení; přizírati = přihlédati, přihlédnouti, zu-
sehen. Jg. — (se) k čemu. P. k věcem.

Ms. pr. kut. P. k něčí obraně. Ben. Žal.
Dobře se k tomu přizři (na Slov. p. se =
přizříti). Plk. — k čemu v čem. Zvláště
pak musil k zákonu starému ve svých vý-
vodech nejpřilehleji přizirati. Sš. I. 14. —
k čemu jak. Nepřizříš-li k tomu sličnou
pomocí. Pulk. 34. — na koho. Pozři na
mne hříšného. Hank. — o čem. Vypravili,
což se stalo bylo, i prosili jsou, aby o tom
ráčil p. Pulk. Přizři o sobě. Žk. 454. Přizři,
králi, o tom. Smil v. 1310.

Přizulové dřevo. Vz S. N. Přizůstalosť, i, f., der Beilass. Šm.
Přizůstaviti, il, en, ení. přizůstavovati,
beilassen. Sm.

Přizvaný; -án, a, o, beibenannt; hinzu-
geladen.

Přizvati, zvu, al, án, ání; přizývati, dazu
rufen, laden; dazu benennen. — koho kam:
na lov. Č. — koho k čemu. Přizývá El-
lenu k uvítání strýce. Č. — koho (gt.).
Všechněch ona (sýkorka) ptáků přizývala.
Č. A co já vím, jaké jiné chasy přizval
básník. Kos. Ol. I. 274.

Přízvisko, přezvisko, a, n., příjmí, der
Zu-, Beiname. Na Mor. a ve Slez.

Přizvoliti, einwilligen, seine Zustimmung
geben. — k něčemu. Na Ostrav. Tč.

Přizvoniti, il, ěn, ění, přizváněti, ěl, ěn,
ění = dále ještě zvoniti, dazu, noch mehr
läuten. Ros.
Přízvuček, čku, m., vz Přízvuk.
Přízvučník, u, m., znaménko přízvuku,
das Tonzeichen. P. ostrý ('), těžký ('), prů-
tažný ( ) Vz Ndr. §. 82. a násl., Přízvuk.

Přízvučný, Ton-, Akcent-. P. syllaba
(která má hlavní přízvuk), znamení, D., pro-
sodie (na přízvuku založená). Jg. P. verš,
jehož skladba se zakládá na pravidlech pří-
zvuku na rozdíl od veršů, založených na
pouhém rhythinickém počítání slabik aneb
na měření jich trvání (délky a krátkosti)
dle pravidel časomíry. S. N. P. (fonetické)
dloužení samohlásek, které děje se bez účelu
mluvnického pouze následkem přízvuku na
slabice spočívajícího. Příčiny jeho, jakož
i účinek jejich, dloužení samo, jsou nedů-
sledny a nespolehlivy. Vz Bž. 20. Vz Verš.
P. míra, měření. Nz.

Přízvuk, u, m., accentus, яуобыоіа, der
Akcent. P. slovný a větný. P. slovný jest
vyražení slabiky povýšením hlasu n. dle
Gb. Hl. 44. mocnější hlas, kterým jedna
slabika slova nad ostatní slabiky vyniká.
V polštině a ve východním Slovensku padá
na předposlední slabiku, Šb., v ruštině není
k žádnému určitému místu vázán. Schl. V če-
ském jazyku padá ve slovech dvoj- a trojsla- i bičných vždy na prvou slabiku slova, ať sla-
| bika ta krátkou má samohlásku ať dlouhou:
maso, tráva, pořádek, zanésti, obcování, pro-
volávání. Kz., KB. 2. 1 ve čtyř- a pětisla-
bičných slovech první slabika má p. hlavní,
vedlé toho však ve čtyřslabičných vždy před-
poslední, ve pětislabičných jindy předpo-
slední, jindy třetí od konce p. vedlejší: vele-
bený, sáhodlouhý, dalekosáhlý, velevěhlasný.
KB. 2. Tomu i cizí slova se musí podrobiti,
ku př. lucerna, nátura, ač by se dle latiny čísti mělo: lucerna, natura. D. — Pozn. V Pře-