1123

rovsku, Opavsku a prus. Slezsku klade se ve
víceslabičných slovech na předposlední sla-
biku : od Opavy, do Rožnova. Šb., Kd. Jedno-
slabičné předložky dostávají přízvuk od slova
následujícího, jimi řízenéno splývajíce s ním
takměř ve slovo jedno: do dvora, na skále,
ku zdi. — Pozn. І. U předložek: dle a krom
nemá dle KB. 2., Gb. Hl. 45. a Bž. 56. toto
pravidlo platnosti, dle Kz. také u skrz a blíž:
dle libosti, skrz stodolu, krom dobrých lidí.
-- Pozn. 2.- Ve slovech trojslabičných přízvuk
spadající na syllabu první valně slábne, je-li
syllaba druhá buď přirozeně aneb polohou
dlouha, tak že ve verších přízvučných někdy
zcela utuchuje a se přemyká na syllabu
druhou: Přízní krále mír vykoupí (Vocel);
Um svůj těmi bav caparty. Č. (KB. 2.). —
Pozn. 3. V pán Bůh, pan táta má pan pří-
zvuk, ale v: pan strýc, pan děkan atd. sla-
biky strýc, de- přízvuku neztratily. D. -
Jednoslabičná zájmena mi, mě, ti, tě, si, se,
mu, ho a jednoslabičné číslovky nemají přede,
jmény podstatnými a přídavnými nebo před
slovesy žádného prízvuku a nestávají na
počátku věty. Mají-li zájmena tato s dů-
razem se vysloviti, mění se v širší formy:
mne, mně, tobě, tebe, sobě, sebe, jemu, jeho.
Kdo zradil krále? On otce znal; tři dobré
děti; ale: Tys krále zradil. D., Zk., KB. 2.
— Taktéž jednoslabičné částice (vyjímáme-li
předložky): i, a, by, ni, li, že, či, ať, až, pak,
než, kde, zda, ač atd., leč spojí-li se s jinými
nepřízvučnými: než-li, žeby. ať mi, čili. D.,
Ht. Zv. 80. A on; kde jste? až tam; či-li,
pak-li, žeby, aby, ačkoli. Bž. 57. — Pozn.
1. Ztrátou p-ku pozbývá samohláska kme-
nová i délky přízvučné: chvála, pochvala.
Bž. 22. — Pozn. 2. Přízvuk a míra slabik
jsou věci od sebe zcela rozdílné. Bž. 56. —
Pozn. 3. Ode p-ku slovného či grammati-
ckého rozeznávati jest p. větný či řečnický,
který na jednotlivých slovech ve větě spo-
čívá, jímž se tedy ne slabiky, nýbrž v řeči
jistá slova mocnějším hlasem vyslovují. Gb.
Hl. 46. učí takto: P. větný leží na jedno-
tlivých slovích ve větě a tím se vyjadřuje,
že ve slovích těchto slabika, která má p.
hlavní, vysloví se ještě důrazněji. Na př. ve
větách: lékař léčí, bůh uzdravuje mají prvé
slabiky všech slov p. slovný, ale ve slovech
léčí a uzdravuje mají nad to ještě přízvuk
větný a vyslovují se tedy ještě důrazněji. —
Pozn. 4. Přízvuk slovný napomáhá tomu,
aby slabiky v jednotu slovnou se vázaly;
p. větný zase váže slova do jednoty větné.
Bez p-ku věta a slovo rozsýpají se ve smě-
sici slabik bez souvislosti a bez významu.
O tom se snadno přesvědčíme, slyšíme-li
čtenáře, který něco čte, čemu nerozumí. Gb.
Hl. 44. — Pozn. 5. Na mor. Zlínsku bývá
z pravidla p. jako v češtině na slabice první,
ale v hovoru důvěrném často se přesmykuje
na slabiku předposlední. Kde jste byli ? Já ve
stodole. Ono by se toho napovídalo. V otáz-
kách vybízeeich p. se tam klade na po-
slední slabiku celé věty: No, ešče nepůjdete?
Počkáte tu na nás? Půjdete s nama? Brt.
v Mtc. 1878. 10. - Pozn. 6. O proměnách
p-ku v dřívějších dobách není nic jistého
známo. Vz více v Gb. Hl. 130. - Aecentus

acutus: p. ostrý, tenký, vysoký, jasný, zvuč-
ný; a. gravis: slabý, těžký, hluboký, hrubý,
temný; a. circumflexus: p. průtažný; p. smy-
slový n. významový, slovný n. grammatický,
větný n. řečnický, hlavní n. plný n. silnější
a vedlejší či slabší. Nz., KB., Bž. P. klásti;
p. leží (jest) na čem, padá nač (na předpo-
slední slabiku). Nz. P. dáti, p-kem opatřiti
(přizvukovati); p-kem se řídící; znaménko
p-ku (přízvučník) Nz. Pán bez mála v řeči
také p-ku galilejského užíval. Sš. J. 134.

Přízvukolibec, bce, m., kdo podlé pří-
zvuku verše dělá, der Liebhaber o. Vorthei-
diger der Tonprosodie. Krok. 2. 210.

Přizvukování, n., das Zustimmen, die
Zustimmung. — P., kladení přízvuku, die
Tonsetzung.

Přizvukovatel, e, m., potakač, der Ja-
herr. Šm.

Přizvukovati komu, zustimmen. Šm. —
P., vz Přízvuk.

Přizyvač, e, m., der Einlader, Vorrufer.

Přizývati, vz Přizvati.

Příz = napřed. Vaše hodiny jdou poslíž
a naše zase příž (nadbíhají). Us. v Táborsku.
Vk. — P., blíže, näher. P. chalupám se jich
zahrady táhnou. Jeho pole leží p. vsi než
moje. Je to sem p. Us. u Petrovic. Dch.

Přižádati, k něčemu požádati, wozu er-
suchen. Zlob.

Přižáhnouti, hnul a hl, ut, utí, noch
mehr sengen, zusengen; připáliti, ansengen,
anbrennen. L.

Přížárlivý, etwas eifrig, eifersüchtig. L.

Přižati, vz Přižíti.

Přiždímati, přiždmouti, ždmu, ul, při
ždíti, přižďal, noch mehr auswinden. — P.

— přitisknouti, andrücken. — koho k čemu.
Objech děvče, přižech k srdcu i celovach
ústa, Rkk. 52. — Pozn. Přižech = přižal =
přitlačil jsem, přivinul jsem. Jesti to aor.
II. km. žm (žbm), později ždm (novoč. ždí-
mati). Praes. žmu, později ždmu (novoč. ždímu
i ždímám, strs. žbma): aor. II. žach, přehl.
žech (strs. žęchb); inft. žiati, přehl. žieti
(strs. žeti = comprimere m.: žbmti). Kmen
žbm srovnává se v některých tvarech s kme-
nem žbn (demetere). Podobným způsobeni
tvořeny jsou aoristy : počech z kmene čn,
jech, objech, sněch (sn-jech), zajech, vzech,
spěch, rozpěch, přetěch z km. tn atd. Ko-
řínek. Vymazal přičiňuje ve svém vyd. Rkk.
97.: Sr. v Č. Růži stolisté: Tak ji k srdci
popřižav dí k Juditě Břetislav; a rus.: požal
(potiskl) mně ruku.

Přižebrati, žebrám a žebři, hinzubetteln.

— co, čeho. Přižebral si zlatý, Us., hrachu.
Ros. Má, co si přižebře, Us. Tč. Vz Při-.

Přížeh, u, m., das Brandmal. Šm.

Přížeha, y, f., ardor. Rozk.

Přižehati, vz Přižžíci.

Přižehnati, přižehnávati, seinen Segen
dazu geben. Ctib., Lom. — P., přičarovati,
behexen. Ros.

Přižech, vz Přiždímati.

Přižejbrovati se, langsam herankommen.
Us.

Přiženění-se, die Einheirathung

Přiženěný ; -ěn, a, o, eingeheirathet.