Předchozí (1122)  Strana:1123  Další (1124) |
|
|||
1123
|
|||
|
|||
rovsku, Opavsku a prus. Slezsku klade se ve
víceslabičných slovech na předposlední sla- biku : od Opavy, do Rožnova. Šb., Kd. Jedno- slabičné předložky dostávají přízvuk od slova následujícího, jimi řízenéno splývajíce s ním takměř ve slovo jedno: do dvora, na skále, ku zdi. — Pozn. І. U předložek: dle a krom nemá dle KB. 2., Gb. Hl. 45. a Bž. 56. toto pravidlo platnosti, dle Kz. také u skrz a blíž: dle libosti, skrz stodolu, krom dobrých lidí. -- Pozn. 2.- Ve slovech trojslabičných přízvuk spadající na syllabu první valně slábne, je-li syllaba druhá buď přirozeně aneb polohou dlouha, tak že ve verších přízvučných někdy zcela utuchuje a se přemyká na syllabu druhou: Přízní krále mír vykoupí (Vocel); Um svůj těmi bav caparty. Č. (KB. 2.). — Pozn. 3. V pán Bůh, pan táta má pan pří- zvuk, ale v: pan strýc, pan děkan atd. sla- biky strýc, de- přízvuku neztratily. D. - Jednoslabičná zájmena mi, mě, ti, tě, si, se, mu, ho a jednoslabičné číslovky nemají přede, jmény podstatnými a přídavnými nebo před slovesy žádného prízvuku a nestávají na počátku věty. Mají-li zájmena tato s dů- razem se vysloviti, mění se v širší formy: mne, mně, tobě, tebe, sobě, sebe, jemu, jeho. Kdo zradil krále? On otce znal; tři dobré děti; ale: Tys krále zradil. D., Zk., KB. 2. — Taktéž jednoslabičné částice (vyjímáme-li předložky): i, a, by, ni, li, že, či, ať, až, pak, než, kde, zda, ač atd., leč spojí-li se s jinými nepřízvučnými: než-li, žeby. ať mi, čili. D., Ht. Zv. 80. A on; kde jste? až tam; či-li, pak-li, žeby, aby, ačkoli. Bž. 57. — Pozn. 1. Ztrátou p-ku pozbývá samohláska kme- nová i délky přízvučné: chvála, pochvala. Bž. 22. — Pozn. 2. Přízvuk a míra slabik jsou věci od sebe zcela rozdílné. Bž. 56. — Pozn. 3. Ode p-ku slovného či grammati- ckého rozeznávati jest p. větný či řečnický, který na jednotlivých slovech ve větě spo- čívá, jímž se tedy ne slabiky, nýbrž v řeči jistá slova mocnějším hlasem vyslovují. Gb. Hl. 46. učí takto: P. větný leží na jedno- tlivých slovích ve větě a tím se vyjadřuje, že ve slovích těchto slabika, která má p. hlavní, vysloví se ještě důrazněji. Na př. ve větách: lékař léčí, bůh uzdravuje mají prvé slabiky všech slov p. slovný, ale ve slovech léčí a uzdravuje mají nad to ještě přízvuk větný a vyslovují se tedy ještě důrazněji. — Pozn. 4. Přízvuk slovný napomáhá tomu, aby slabiky v jednotu slovnou se vázaly; p. větný zase váže slova do jednoty větné. Bez p-ku věta a slovo rozsýpají se ve smě- sici slabik bez souvislosti a bez významu. O tom se snadno přesvědčíme, slyšíme-li čtenáře, který něco čte, čemu nerozumí. Gb. Hl. 44. — Pozn. 5. Na mor. Zlínsku bývá z pravidla p. jako v češtině na slabice první, ale v hovoru důvěrném často se přesmykuje na slabiku předposlední. Kde jste byli ? Já ve stodole. Ono by se toho napovídalo. V otáz- kách vybízeeich p. se tam klade na po- slední slabiku celé věty: No, ešče nepůjdete? Počkáte tu na nás? Půjdete s nama? Brt. v Mtc. 1878. 10. - Pozn. 6. O proměnách p-ku v dřívějších dobách není nic jistého známo. Vz více v Gb. Hl. 130. - Aecentus |
acutus: p. ostrý, tenký, vysoký, jasný, zvuč-
ný; a. gravis: slabý, těžký, hluboký, hrubý, temný; a. circumflexus: p. průtažný; p. smy- slový n. významový, slovný n. grammatický, větný n. řečnický, hlavní n. plný n. silnější a vedlejší či slabší. Nz., KB., Bž. P. klásti; p. leží (jest) na čem, padá nač (na předpo- slední slabiku). Nz. P. dáti, p-kem opatřiti (přizvukovati); p-kem se řídící; znaménko p-ku (přízvučník) Nz. Pán bez mála v řeči také p-ku galilejského užíval. Sš. J. 134. Přízvukolibec, bce, m., kdo podlé pří-
zvuku verše dělá, der Liebhaber o. Vorthei- diger der Tonprosodie. Krok. 2. 210. Přizvukování, n., das Zustimmen, die
Zustimmung. — P., kladení přízvuku, die Tonsetzung. Přizvukovatel, e, m., potakač, der Ja-
herr. Šm. Přizvukovati komu, zustimmen. Šm. —
P., vz Přízvuk. Přizyvač, e, m., der Einlader, Vorrufer.
Přizývati, vz Přizvati.
Příz = napřed. Vaše hodiny jdou poslíž
a naše zase příž (nadbíhají). Us. v Táborsku. Vk. — P., blíže, näher. P. chalupám se jich zahrady táhnou. Jeho pole leží p. vsi než moje. Je to sem p. Us. u Petrovic. Dch. Přižádati, k něčemu požádati, wozu er-
suchen. Zlob. Přižáhnouti, hnul a hl, ut, utí, noch
mehr sengen, zusengen; připáliti, ansengen, anbrennen. L. Přížárlivý, etwas eifrig, eifersüchtig. L.
Přižati, vz Přižíti.
Přiždímati, přiždmouti, ždmu, ul, při
ždíti, přižďal, noch mehr auswinden. — P. — přitisknouti, andrücken. — koho k čemu.
Objech děvče, přižech k srdcu i celovach ústa, Rkk. 52. — Pozn. Přižech = přižal = přitlačil jsem, přivinul jsem. Jesti to aor. II. km. žm (žbm), později ždm (novoč. ždí- mati). Praes. žmu, později ždmu (novoč. ždímu i ždímám, strs. žbma): aor. II. žach, přehl. žech (strs. žęchb); inft. žiati, přehl. žieti (strs. žeti = comprimere m.: žbmti). Kmen žbm srovnává se v některých tvarech s kme- nem žbn (demetere). Podobným způsobeni tvořeny jsou aoristy : počech z kmene čn, jech, objech, sněch (sn-jech), zajech, vzech, spěch, rozpěch, přetěch z km. tn atd. Ko- řínek. Vymazal přičiňuje ve svém vyd. Rkk. 97.: Sr. v Č. Růži stolisté: Tak ji k srdci popřižav dí k Juditě Břetislav; a rus.: požal (potiskl) mně ruku. Přižebrati, žebrám a žebři, hinzubetteln.
— co, čeho. Přižebral si zlatý, Us., hrachu.
Ros. Má, co si přižebře, Us. Tč. Vz Při-. Přížeh, u, m., das Brandmal. Šm.
Přížeha, y, f., ardor. Rozk.
Přižehati, vz Přižžíci.
Přižehnati, přižehnávati, seinen Segen
dazu geben. Ctib., Lom. — P., přičarovati, behexen. Ros. Přižech, vz Přiždímati.
Přižejbrovati se, langsam herankommen.
Us. Přiženění-se, die Einheirathung
Přiženěný ; -ěn, a, o, eingeheirathet.
|
||
|
|||
Předchozí (1122)  Strana:1123  Další (1124) |