1125

kázal prknem hlavy srážeti na Petříně. Kn.
Vz L (l se střídá s r). Jir. Sr. Plekno (zastr.),
a, n., mucro, špička ku př. meče. Maje ob-
nažené plekno v ruce (meč? Jg.). Slám. exc.

— P., tabulatum. BO.

Prkoš, e, m. z Prokeš — Prokop. Gl.
275. — Dal. k. 44.

Prlavica, e, f. (od prliti = páliti) = ve-
liká kopřiva. Na mor. Zlínsku. Brt.

Prle, lépe: brlí, n. = brlení, zastr., der
Wasserrechen. Jg. 1542. Vz Prlení.

Prlenec,, nce, m., šaškář, žertovník, šprý-
mař, šašek, bzdura, der Possenreisser, Spass-
macher, joculator; zpěvák, básník, der Lie-
dersänger, Dichter. Heroltové a prlenci rádi

o těch zpievají, ot kterých dary berú.Hugo.
Hus upírá, že by byl nazval sv. Řehoře
prlencem v tom smyslu, jak udává Protiva
(= joculator), nýbrž proto jej tak nazval,
že byl výborným básníkem. Lenz. Uč. H. 277.

Prlení, n., obyč. šprlení, brlení, pažení,
přepasení, zábradlí, die Sperrlatten, vz Prle.
P., dřevěný hřeben před stavem, aby ryby
nevyplouly a stav chrastím atd. se nezacpal.
Vys. Bude moci ploty sobě nebo p. dáti
zdělati a to opatřiti, aby mu ryby proti vodě
nevycházely, Teich-o. Wasserrechen. Chmela
exc. — P., pálení, das Brennen. Vz Prliti.

— P., sapýření-se, das Schamrothwerden.
Bern.

Prlík, u, m., lépe: perlík, stranovník, kla-
divo kovářské asi 17 liber těžké, der Schrot-
hammer, Vorschlag. Rohn., Vys.

Prlina, y, f., lycopsis, Liebäugel, n. Čl.
Kv. 229., FB. 54. — P. = prlení. Na Slov.

Prliti, il, en, ení, na Slov. = páliti,
brennen. Žihlava prlí. Bern. Kopřiva prlí.
Na Mor. Brt. — koho kde. Prlí mne na
jazyku. Na Mor. Brt.

Prlivosť, i, f., prlení, das Brennen. Slov.
Bern.

Prlivý, pálivý, brennend. Slov. Bern.

Prlov, a, m., ves u Vyzovic u Uher. Hra-
diště na Mor. PL.

Prní, zastr. = první. Bž. 47.

Prník, u, m. = perník.

Prno = perno. Zlob.

Prnúti, zastr. =prnouti, prchnouti, fliehen.

I by Němcem prnúti. Rkk. 38. — Výb. I. 38.
1. Pro, předložka s akkusativem. Lit.

pra, lat. pro, řec. nqó, ind. pra. Mkl. aL.
69. Na Slov. pre, Ht., na Ostrav. pře. Tč.

1. O osobách k vytčení toho, co se jim ve
prospěch, jim na ochranu, k nim z lásky a
úcty činí, zu Jemandes Heil, Rettung, Besten,
Jemanden zu Lieb, für. Pro nás těžce trpěl.
Flaš. Vše pro Bůh rozdal (z lásky k Bohu).
Pass. Pro vás se obětoval. Us. Pro Buoh
prosí. NB. TČ. Co měl, to vše pro Bůh rozdal.
Pass. Pro věčný Bóh umřieti. Kat. 2976. —

2. Vůbec k vytčení cíle a úmyslu, za kterým
se co činí, wegen, um, für, zu, durch. Činí
dobré skutky pro chválu světskou. Št. Bil
se s ním sám pro uvarování krveprolití. V.
Šla pro pivo. Us. -- 3. K vytčení příčiny,
za kterou se co děje (= příčinou, za pří-
činou), wegen, um, aus Ursache. Pro strach
jsi utekl. Us. Proč (pro co) mnou strkáš?
Svěd. Pro hanbu, pro dobrou vůli. Dch.,
Klš. Škody o to brali pro nezaplacení dluhu.

Půh. II. 179. Pavel ušel z města tohoto pro
dluhy. NB. Tč. Královna Marie pro navští-
vení bratra svého přijela. Sl. Mňa pre tebä
lajú. Slov. Ht. — 4. K vytčení vztahu =
hledíce k čemu, co se dotýče, in Ansehung,
in Betreff, was anbelangt, was betrifft. Pro
mne si dělej co chceš. Jg. Pro mne a za
mne. Us. Pro nme si buď živ, jak ti libo.
Svěd. A byť nebylo pro kupce, že by jej
byl zabil. NB. Tč. Kterak sě pro tu věc
k nim zachovati jmáme podlé práva. NB.
Tč. — Pozn. 1. Místo této předložky, které
se nyní nad míru zhusta užívá a to beze
vší potřeby, klade se často lépe pouze dativ :
pro někoho (někomu) hlas dáti, pro svět
(světu) žíti, pro hrob (hrobu) dozrávati, pro
koho (komu) potřebným, prospěšným býti.
Cf. Prosíme, žádáme naší chudé královně.
Er. P. 74. V klášteře tvojí panence věnečků
nevijou. Er. P. 176. Ach mamičko, mamko,
komu mě chováš? Ach dceruško, dcerko,
chovám mladému. Koll. (Prk.). — Pozn. 2. Po
slovesech pohybování: jeti, jíti, poslati, plaviti
a t. d. užívali naši předkové místo pro až
do konce 15. stol. po, teprv začátkem 16.
stol. objevovalo se po různu pro, až ko-
nečně po vymizelo. Bdl. Obr. LS. 87. Poslal
po jeptišku. Nenieť poč (= proč) tohoto
světa milovati. Št. Po strážné poslati. Kat.
2805. Vz Po.- Zk. Skl. 206.-208., Zk. Ml.
II. 27. — Pozn. 3. Kromě toho se této před-
ložky zbytečně užívá a) m. genitivu: odbor
pro literaturu (o. literatury), odbor pro tech-
nickou lučbu (technické lučby), učitel pro
franc. jazyk (u. f ran. jazyku), lékař pro
dětské nemoci (dětských nemocí). — b) Místo:
z, za k naznačení příčinnosti. Obžalovati,
obviniti, koho z přečinu (pro přečin); peníz
za zásluhu (pro zásluhu). — c) K naznačení
cíle, konce, účelu místo: na, k, za: schránka
pro listy (na listy); přimlouvati se, mluviti,
hlasovati za něco. Tento lékař jest dobrý
pro ženy, pro děti, také: k ženám, k dětem.
Brs. 133. K hlavně po slovesných podstat-
ných jménech: sekera na (k) štípání dříví;
stolice na (k) dělání (řezání) řezanky; sbor
ku vzdělávání řeči, jednota k stavění chrámu.
Bs. — Pozn. 4. Nesprávně m. na k označení
nějaké doby. Kalendář pro (na) rok 1880.
Úkol pro (na) neděli. Účty pro (na) rok bu-
doucí. Vrátila se mi spokojenosť pro (na)
dlouhou dobu. Brs. 133. — Pozn. 5. Po slo-
vech lék, lékařství, kapky, prášek а р. kla-
deme určitěji proti s dat. а od s genitivem.
Lék proti zimnici, spále atd.; kapky od ko-
lery, prášek od kašle. Ale předložka pro
v těchto případech není špatna, sr. slova
nahoře uvedená. — Pozn. 6. Ve smyslu ne-
přátelském užíváme místo předložky této
na s akkus. Byl to pro něho veliký trest
m.: na něho. Cf. A tak jest dána pokuta
veliká na ty, kteříž ... Št. N. 93. Ve smyslu
přátelském jesti správná předl. k s dat.:
Náklonnosť pro koho m.: ke komu. Neho-
díme se pro sebe m.: k sobě. Brs. 134. --
Pozn. 7. Pro něco býti, frase moderní, místo
níž lepší jest: za něco (za někoho) býti. Cf,
Za jedno býti, za vlasť bojovati, státi za
něco. Brs. 134. — Pozn. 8. Pro m.: k vůli,
strany, vz tato slova. — Pro složené se