Předchozí (1124)  Strana:1125  Další (1126) |
|
|||
1125
|
|||
|
|||
kázal prknem hlavy srážeti na Petříně. Kn.
Vz L (l se střídá s r). Jir. Sr. Plekno (zastr.), a, n., mucro, špička ku př. meče. Maje ob- nažené plekno v ruce (meč? Jg.). Slám. exc. — P., tabulatum. BO.
Prkoš, e, m. z Prokeš — Prokop. Gl.
275. — Dal. k. 44. Prlavica, e, f. (od prliti = páliti) = ve-
liká kopřiva. Na mor. Zlínsku. Brt. Prle, lépe: brlí, n. = brlení, zastr., der
Wasserrechen. Jg. 1542. Vz Prlení. Prlenec,, nce, m., šaškář, žertovník, šprý-
mař, šašek, bzdura, der Possenreisser, Spass- macher, joculator; zpěvák, básník, der Lie- dersänger, Dichter. Heroltové a prlenci rádi o těch zpievají, ot kterých dary berú.Hugo.
Hus upírá, že by byl nazval sv. Řehoře prlencem v tom smyslu, jak udává Protiva (= joculator), nýbrž proto jej tak nazval, že byl výborným básníkem. Lenz. Uč. H. 277. Prlení, n., obyč. šprlení, brlení, pažení,
přepasení, zábradlí, die Sperrlatten, vz Prle. P., dřevěný hřeben před stavem, aby ryby nevyplouly a stav chrastím atd. se nezacpal. Vys. Bude moci ploty sobě nebo p. dáti zdělati a to opatřiti, aby mu ryby proti vodě nevycházely, Teich-o. Wasserrechen. Chmela exc. — P., pálení, das Brennen. Vz Prliti. — P., sapýření-se, das Schamrothwerden.
Bern. Prlík, u, m., lépe: perlík, stranovník, kla-
divo kovářské asi 17 liber těžké, der Schrot- hammer, Vorschlag. Rohn., Vys. Prlina, y, f., lycopsis, Liebäugel, n. Čl.
Kv. 229., FB. 54. — P. = prlení. Na Slov. Prliti, il, en, ení, na Slov. = páliti,
brennen. Žihlava prlí. Bern. Kopřiva prlí. Na Mor. Brt. — koho kde. Prlí mne na jazyku. Na Mor. Brt. Prlivosť, i, f., prlení, das Brennen. Slov.
Bern. Prlivý, pálivý, brennend. Slov. Bern.
Prlov, a, m., ves u Vyzovic u Uher. Hra-
diště na Mor. PL. Prní, zastr. = první. Bž. 47.
Prník, u, m. = perník.
Prno = perno. Zlob.
Prnúti, zastr. =prnouti, prchnouti, fliehen.
I by Němcem prnúti. Rkk. 38. — Výb. I. 38.
1. Pro, předložka s akkusativem. Lit. pra, lat. pro, řec. nqó, ind. pra. Mkl. aL.
69. Na Slov. pre, Ht., na Ostrav. pře. Tč. 1. O osobách k vytčení toho, co se jim ve
prospěch, jim na ochranu, k nim z lásky a úcty činí, zu Jemandes Heil, Rettung, Besten, Jemanden zu Lieb, für. Pro nás těžce trpěl. Flaš. Vše pro Bůh rozdal (z lásky k Bohu). Pass. Pro vás se obětoval. Us. Pro Buoh prosí. NB. TČ. Co měl, to vše pro Bůh rozdal. Pass. Pro věčný Bóh umřieti. Kat. 2976. — 2. Vůbec k vytčení cíle a úmyslu, za kterým
se co činí, wegen, um, für, zu, durch. Činí dobré skutky pro chválu světskou. Št. Bil se s ním sám pro uvarování krveprolití. V. Šla pro pivo. Us. -- 3. K vytčení příčiny, za kterou se co děje (= příčinou, za pří- činou), wegen, um, aus Ursache. Pro strach jsi utekl. Us. Proč (pro co) mnou strkáš? Svěd. Pro hanbu, pro dobrou vůli. Dch., Klš. Škody o to brali pro nezaplacení dluhu. |
Půh. II. 179. Pavel ušel z města tohoto pro
dluhy. NB. Tč. Královna Marie pro navští- vení bratra svého přijela. Sl. Mňa pre tebä lajú. Slov. Ht. — 4. K vytčení vztahu = hledíce k čemu, co se dotýče, in Ansehung, in Betreff, was anbelangt, was betrifft. Pro mne si dělej co chceš. Jg. Pro mne a za mne. Us. Pro nme si buď živ, jak ti libo. Svěd. A byť nebylo pro kupce, že by jej byl zabil. NB. Tč. Kterak sě pro tu věc k nim zachovati jmáme podlé práva. NB. Tč. — Pozn. 1. Místo této předložky, které se nyní nad míru zhusta užívá a to beze vší potřeby, klade se často lépe pouze dativ : pro někoho (někomu) hlas dáti, pro svět (světu) žíti, pro hrob (hrobu) dozrávati, pro koho (komu) potřebným, prospěšným býti. Cf. Prosíme, žádáme naší chudé královně. Er. P. 74. V klášteře tvojí panence věnečků nevijou. Er. P. 176. Ach mamičko, mamko, komu mě chováš? Ach dceruško, dcerko, chovám mladému. Koll. (Prk.). — Pozn. 2. Po slovesech pohybování: jeti, jíti, poslati, plaviti a t. d. užívali naši předkové místo pro až do konce 15. stol. po, teprv začátkem 16. stol. objevovalo se po různu pro, až ko- nečně po vymizelo. Bdl. Obr. LS. 87. Poslal po jeptišku. Nenieť poč (= proč) tohoto světa milovati. Št. Po strážné poslati. Kat. 2805. Vz Po.- Zk. Skl. 206.-208., Zk. Ml. II. 27. — Pozn. 3. Kromě toho se této před- ložky zbytečně užívá a) m. genitivu: odbor pro literaturu (o. literatury), odbor pro tech- nickou lučbu (technické lučby), učitel pro franc. jazyk (u. f ran. jazyku), lékař pro dětské nemoci (dětských nemocí). — b) Místo: z, za k naznačení příčinnosti. Obžalovati, obviniti, koho z přečinu (pro přečin); peníz za zásluhu (pro zásluhu). — c) K naznačení cíle, konce, účelu místo: na, k, za: schránka pro listy (na listy); přimlouvati se, mluviti, hlasovati za něco. Tento lékař jest dobrý pro ženy, pro děti, také: k ženám, k dětem. Brs. 133. K hlavně po slovesných podstat- ných jménech: sekera na (k) štípání dříví; stolice na (k) dělání (řezání) řezanky; sbor ku vzdělávání řeči, jednota k stavění chrámu. Bs. — Pozn. 4. Nesprávně m. na k označení nějaké doby. Kalendář pro (na) rok 1880. Úkol pro (na) neděli. Účty pro (na) rok bu- doucí. Vrátila se mi spokojenosť pro (na) dlouhou dobu. Brs. 133. — Pozn. 5. Po slo- vech lék, lékařství, kapky, prášek а р. kla- deme určitěji proti s dat. а od s genitivem. Lék proti zimnici, spále atd.; kapky od ko- lery, prášek od kašle. Ale předložka pro v těchto případech není špatna, sr. slova nahoře uvedená. — Pozn. 6. Ve smyslu ne- přátelském užíváme místo předložky této na s akkus. Byl to pro něho veliký trest m.: na něho. Cf. A tak jest dána pokuta veliká na ty, kteříž ... Št. N. 93. Ve smyslu přátelském jesti správná předl. k s dat.: Náklonnosť pro koho m.: ke komu. Neho- díme se pro sebe m.: k sobě. Brs. 134. -- Pozn. 7. Pro něco býti, frase moderní, místo níž lepší jest: za něco (za někoho) býti. Cf, Za jedno býti, za vlasť bojovati, státi za něco. Brs. 134. — Pozn. 8. Pro m.: k vůli, strany, vz tato slova. — Pro složené se |
||
|
|||
Předchozí (1124)  Strana:1125  Další (1126) |