126

slovesy znamená: 1. pohyb někudy jedním
směrem, pohyb skrze něco, něčím, potom také
dále z předmětu ven, od něho pryč, vedlé
nějakého předmětu a nad něj, pohyb mimo
něco, přes něco, v dél, před se, mezi něco,
do vnitř něčeho, k učinění otvoru. Dveřmi
tu věc pronesl. Jg. Skrze brdo tkadlci os-
novu protahují. V. S úsilím k hradu cestu
proklestil. Dal. Někoho propustiti, Háj., niť
skrze ucho jehelné propraviti, Jg.. něco do
všech krajin prohlásiti. Jg. Probiti železo,
provésti někoho, prolomiti zeď, projeti. Mkl.
Častá krápěj i kámen prorazí. Zdi hlavou
neprorazíš. Šíré pole projížděli. Prožala obi-
lím cestičku. Protáhnouti něco, pronásledo-
vati někoho, prozříti k něčemu (= směr
v dél, před se). Prodlabati, prohlodati, pro-
ležeti, propáliti, proseděti, promačkati, pro-
hnouti, proložiti, prokořeniti, promočiti, pro-
vařiti, propláknouti (= směr mezi co, do
vnitř něčeho). Dal. Pak srdce kopím pro-
kláli. St. skl. A tak slonovi břich probode.
Rd. zv. Oštípem někoho promrštiti. Háj.
Hlavu mu proholili. Pass. Z domu ji pro-
pustil. Za ženicha jej prohlásil. Když si
vůkol vše prohlídaia. Vzal se sokol na
křídla, proletěl do Krakova. Propuknouti,
prohnojiti se (o vředu). — 2. Ze činnost
skrze věc od částky k částce se táhne a což
k ní nepřísluší, odděluje. Probírají to ovoce.
Jg. Tu zlato probírali. Háj. Tím promývej
ránu. V. Ovoce pročesati, něco prohlazovati,
vepře prokrmiti, věnec kvítím proplétati.
Zrak si propraviti. Kom. — 3. Ukazuje
k plné skonalosti činu = z cela, z plna, tak
však, že předmět konečně v skutek přichází
aneb se ruší, ztrácí, maří aneb že se ho
zhošťujeme. Celou noc probděl. Mkl. Peníze
prožral, čas promlčel. Pročísti knihu, projíti
díl světa; probědovati, proštěbetati den. Pro-
hodovati statek. Prorok k chvále boží církev
probudil. Br. Zločinec život pročině za milosť
prosí. Kom. Při svou prosoudil. V. Statek
svůj projísti, promrhati. V. Prohrátí, propiti,
proměřiti, Mkl., propásti, prochoditi, prodě-
lati, prospati něco. Prohospodařiti něco atd.
-- Ponětí úmyslného něčeho se zhoštění za-
hrnuto v: prodati zboží, provdati dceru,
pronajati statek, propůjčiti, pronaložiti, pro-
měniti, projinačiti. Statky své projednali. V.
Vinici svou pronajme svým vinařům. Br. —

4. Menší n. větší míru děje. Světnici probí-
liti, obilí promlátiti, prádlo proprati, ryby
prosmažiti: projíti se, proběhnouti se, pro-
třásti se. Ptáci se proletují. Tam jsme se
prostáli. Dnes jsme se provezli, prospali. —

5. Místní opětování. Skrze páru kometovou
hvězdy probleskují. Prokvítá šedinami hlava.
Lidé promírají. Za Prahů se promodrujú
vrsi. Rkk. Morní bolesti mezi lidmi proska-
kovaly. Vz Zk. Skl. 74.-75, Mkl. S. 236.,
Pk. v Progr. slov. gymnas. v Olom. 1875.
str. 13. a hlavně Tn. str. 87., 197. — Pozn.
U jmen, s časoslov odvozených, ale ne ver-
balných, mění se pro v prů: průběh, průlom,
průřez, průhled, průduch, průchod, průměr,
průmysl, průtah, průkop (Pk.), ale: prolo-
mení, prořezání pronárod, atd.; někdy pak
užívá se obojích tvarů: propověď a průpo-
věď. Jg. Taktéž u adjektiv: průměrný, prů-

myslový, průhledný. Pk. Ale: Prošvarný
(= přešvarný) Jeníček. Us. — Pozn. Slo-
ženo jsouc s adjektivy označuje zdróbnění:
probělavý. Mkl. S. 364., Bž. 237. — Slovesa
přechodná vůbec a nepřechodná pohybování
(jíti, běžeti, jeti, skočiti, padnouti, sednouti,
téci, plouti atd.) složená s předložkou pro
řídí z pravidla akkusativ. Proběhl jsem
vojska ta. Br. Procházel jsem zemi. Br. Pro-
jížděl království své. V. Vz Zk. Skl. 87.
Provolati, prohoditi, prozraditi, prohýřiti
něco. Brt. — Neoddělitelná předložka pro
mění se v pra: a) k naznačení předkův a
potomkův: prababa, praděd, praotec, pra-
strýc, pravnuk; na Slov.: prebaba, preděd,
vz Pre. — b) K sesílení ponětí: pramladý,
prastarý, praslepý. Vz Pře. — c) K nazna-
čení původu: pramoc, prabůh.— d) V pra-
por. Jg.

2. Pro, adv. = dříve, früher. Přiňď pro.
Na Ostrav. Tč.

Proapatekařovati, durch die Apotheke-
rei verlieren. — co. Ros.

Proba, vz Průba. Znamenání kolkem n.
p-bou. J. tr.

Probabilism-us, u, m., lat. P. theore-
tický, povrchní způsob pojednávání o vě-
deckých úkolech a řešení jejich úloh, jenž
na místě zřetele k důkladnosti založené na
spolehlivých, veskrz dostačujících důvodech
spokojuje se s pouhou pravděpodobností. Vz-
S. N. Der theoretische P. d. i. die Methode,
sich mit probablen (annehmbaren) Gründen für
die Gewissheit zu begnügen ; er beruht auf
dem Gedanken, dass die menschliche Er-
kenntniss im besten Falle mit einem hohen
Grade von Wahrscheinlichkeit sich zufrie-
den stellen müsse. P. praktický a to ve
smyslu širším v mravovědě jest soustava
učící tomu, že, jsem-li maje jednati na roz-
pacích, zda povinen jsem čili nic jistý úkon
(mravný) vykonati aneb jej opominouti,
úkonu však odložiti nemohu, smím se k ob-
hájeni svobody rozhodnouti, že nejsem po-
vinován jej vykonati, avšak jen tehdá, za-
kládá-li se mínění svobodě nadržující na
opravdovém a mocném důvodu nějakém a
jde-li toliko o dovolenosť úkonu aneb opo-
minuti jeho, ne však je-li činiti o užití pro-
středku ku dosažení jistého cíle, za nímžto
rozhodně a určitě mi jíti jest, der praktische
P. im weitern Sinn in der Moraltheologie
das System, wornach man im Falle der Un-
entschiedenheit, ob eine Verpflichtung zu
einer bestimmten Handlung o. Unterlassung
bestehe o. nicht, sich zu Gunsten der Frei-
heit für Annahme der NichtVerpflichtung ent-
scheiden dürfe, wenn die zu Gunsten der
Freiheit sprechende Ansicht sich auf einen
ernsten, gewichtigen Grund stützt und es
sich lediglich um die Erlaubtheit einer Hand-
lung, nicht aber um die Anwendung eines
Mittels zur Erreichung eines bestimmt zu
verfolgenden Zieles handelt. P. tento prak-
tický odporem stojí 1. tak zv. tutiorismu či
mínění onomu, že vezdy, když se v úsudku,
má-li se co státi čili nemá, kolísám a roz-
pakuji, bezpečněji jest (pars tutior, tudíž
i název tutiorismus) usouditi, že k tomu za-
vázán jsem, a 2. tak zv. laxismu (soustavě