Předchozí (1125)  Strana:1126  Další (1127) |
|
|||
126
|
|||
|
|||
slovesy znamená: 1. pohyb někudy jedním
směrem, pohyb skrze něco, něčím, potom také dále z předmětu ven, od něho pryč, vedlé nějakého předmětu a nad něj, pohyb mimo něco, přes něco, v dél, před se, mezi něco, do vnitř něčeho, k učinění otvoru. Dveřmi tu věc pronesl. Jg. Skrze brdo tkadlci os- novu protahují. V. S úsilím k hradu cestu proklestil. Dal. Někoho propustiti, Háj., niť skrze ucho jehelné propraviti, Jg.. něco do všech krajin prohlásiti. Jg. Probiti železo, provésti někoho, prolomiti zeď, projeti. Mkl. Častá krápěj i kámen prorazí. Zdi hlavou neprorazíš. Šíré pole projížděli. Prožala obi- lím cestičku. Protáhnouti něco, pronásledo- vati někoho, prozříti k něčemu (= směr v dél, před se). Prodlabati, prohlodati, pro- ležeti, propáliti, proseděti, promačkati, pro- hnouti, proložiti, prokořeniti, promočiti, pro- vařiti, propláknouti (= směr mezi co, do vnitř něčeho). Dal. Pak srdce kopím pro- kláli. St. skl. A tak slonovi břich probode. Rd. zv. Oštípem někoho promrštiti. Háj. Hlavu mu proholili. Pass. Z domu ji pro- pustil. Za ženicha jej prohlásil. Když si vůkol vše prohlídaia. Vzal se sokol na křídla, proletěl do Krakova. Propuknouti, prohnojiti se (o vředu). — 2. Ze činnost skrze věc od částky k částce se táhne a což k ní nepřísluší, odděluje. Probírají to ovoce. Jg. Tu zlato probírali. Háj. Tím promývej ránu. V. Ovoce pročesati, něco prohlazovati, vepře prokrmiti, věnec kvítím proplétati. Zrak si propraviti. Kom. — 3. Ukazuje k plné skonalosti činu = z cela, z plna, tak však, že předmět konečně v skutek přichází aneb se ruší, ztrácí, maří aneb že se ho zhošťujeme. Celou noc probděl. Mkl. Peníze prožral, čas promlčel. Pročísti knihu, projíti díl světa; probědovati, proštěbetati den. Pro- hodovati statek. Prorok k chvále boží církev probudil. Br. Zločinec život pročině za milosť prosí. Kom. Při svou prosoudil. V. Statek svůj projísti, promrhati. V. Prohrátí, propiti, proměřiti, Mkl., propásti, prochoditi, prodě- lati, prospati něco. Prohospodařiti něco atd. -- Ponětí úmyslného něčeho se zhoštění za- hrnuto v: prodati zboží, provdati dceru, pronajati statek, propůjčiti, pronaložiti, pro- měniti, projinačiti. Statky své projednali. V. Vinici svou pronajme svým vinařům. Br. — 4. Menší n. větší míru děje. Světnici probí-
liti, obilí promlátiti, prádlo proprati, ryby prosmažiti: projíti se, proběhnouti se, pro- třásti se. Ptáci se proletují. Tam jsme se prostáli. Dnes jsme se provezli, prospali. — 5. Místní opětování. Skrze páru kometovou
hvězdy probleskují. Prokvítá šedinami hlava. Lidé promírají. Za Prahů se promodrujú vrsi. Rkk. Morní bolesti mezi lidmi proska- kovaly. Vz Zk. Skl. 74.-75, Mkl. S. 236., Pk. v Progr. slov. gymnas. v Olom. 1875. str. 13. a hlavně Tn. str. 87., 197. — Pozn. U jmen, s časoslov odvozených, ale ne ver- balných, mění se pro v prů: průběh, průlom, průřez, průhled, průduch, průchod, průměr, průmysl, průtah, průkop (Pk.), ale: prolo- mení, prořezání pronárod, atd.; někdy pak užívá se obojích tvarů: propověď a průpo- věď. Jg. Taktéž u adjektiv: průměrný, prů- |
myslový, průhledný. Pk. Ale: Prošvarný
(= přešvarný) Jeníček. Us. — Pozn. Slo- ženo jsouc s adjektivy označuje zdróbnění: probělavý. Mkl. S. 364., Bž. 237. — Slovesa přechodná vůbec a nepřechodná pohybování (jíti, běžeti, jeti, skočiti, padnouti, sednouti, téci, plouti atd.) složená s předložkou pro řídí z pravidla akkusativ. Proběhl jsem vojska ta. Br. Procházel jsem zemi. Br. Pro- jížděl království své. V. Vz Zk. Skl. 87. Provolati, prohoditi, prozraditi, prohýřiti něco. Brt. — Neoddělitelná předložka pro mění se v pra: a) k naznačení předkův a potomkův: prababa, praděd, praotec, pra- strýc, pravnuk; na Slov.: prebaba, preděd, vz Pre. — b) K sesílení ponětí: pramladý, prastarý, praslepý. Vz Pře. — c) K nazna- čení původu: pramoc, prabůh.— d) V pra- por. Jg. 2. Pro, adv. = dříve, früher. Přiňď pro.
Na Ostrav. Tč. Proapatekařovati, durch die Apotheke-
rei verlieren. — co. Ros. Proba, vz Průba. Znamenání kolkem n.
p-bou. J. tr. Probabilism-us, u, m., lat. P. theore-
tický, povrchní způsob pojednávání o vě- deckých úkolech a řešení jejich úloh, jenž na místě zřetele k důkladnosti založené na spolehlivých, veskrz dostačujících důvodech spokojuje se s pouhou pravděpodobností. Vz- S. N. Der theoretische P. d. i. die Methode, sich mit probablen (annehmbaren) Gründen für die Gewissheit zu begnügen ; er beruht auf dem Gedanken, dass die menschliche Er- kenntniss im besten Falle mit einem hohen Grade von Wahrscheinlichkeit sich zufrie- den stellen müsse. P. praktický a to ve smyslu širším v mravovědě jest soustava učící tomu, že, jsem-li maje jednati na roz- pacích, zda povinen jsem čili nic jistý úkon (mravný) vykonati aneb jej opominouti, úkonu však odložiti nemohu, smím se k ob- hájeni svobody rozhodnouti, že nejsem po- vinován jej vykonati, avšak jen tehdá, za- kládá-li se mínění svobodě nadržující na opravdovém a mocném důvodu nějakém a jde-li toliko o dovolenosť úkonu aneb opo- minuti jeho, ne však je-li činiti o užití pro- středku ku dosažení jistého cíle, za nímžto rozhodně a určitě mi jíti jest, der praktische P. im weitern Sinn in der Moraltheologie das System, wornach man im Falle der Un- entschiedenheit, ob eine Verpflichtung zu einer bestimmten Handlung o. Unterlassung bestehe o. nicht, sich zu Gunsten der Frei- heit für Annahme der NichtVerpflichtung ent- scheiden dürfe, wenn die zu Gunsten der Freiheit sprechende Ansicht sich auf einen ernsten, gewichtigen Grund stützt und es sich lediglich um die Erlaubtheit einer Hand- lung, nicht aber um die Anwendung eines Mittels zur Erreichung eines bestimmt zu verfolgenden Zieles handelt. P. tento prak- tický odporem stojí 1. tak zv. tutiorismu či mínění onomu, že vezdy, když se v úsudku, má-li se co státi čili nemá, kolísám a roz- pakuji, bezpečněji jest (pars tutior, tudíž i název tutiorismus) usouditi, že k tomu za- vázán jsem, a 2. tak zv. laxismu (soustavě |
||
|
|||
Předchozí (1125)  Strana:1126  Další (1127) |