1145

Projízdný = projezdný.

Projížďce, e, m., projezdný, der Bereiter.
D.

Projížděč, e, m., Bereiter, m. Rk.

Projížděti, vz Projeti.

Projíždka, y, f., projíždění, das Herum-,
Durchfahren. Na p-ku vyjeti, V., se vypra-
viti, Háj., jeti. Vrat. Byl na projížďce. Sych.
P. z rozkoše, pro vyražení, die Spazier-,
Lustfahrt, der Lustritt.

Projmenovati, namhaft machen. Šm.

Projmouti, jmu, ul, ut, utí (cf. Jmouti,
Pnouti), projíti, projati, proníti, jal, jat,
jetí; projímati, pronímati, projímávati —
naskrz vzíti, durchgreifen, durchfassen; p.
se = otvírati se, jako rána, aufbrechen.
Jg. — abs. Znamenie, kdy je dospělo maso
ku pokrmu, když dá sě snadně nehtu pro-
jieti neb udici; Otevřieti srdce, aby dalo se
projieti boží milosti. Št. N. 260., 262. —
co, koho. Projala mne zima, Ros., vůně ta.
Kom. Ten lék zástavu ženskou projímá
(otvírá). Lék. kn. Vezmi piva s sádlem,
hned tě projme (dostaneš stolici). Jád. Pro-
jímati boty = prošívati, durchnähen. Us. Dch.
P. zvěř = kůži zvěři nožem proříznouti,
durchfangen; ptáka, zvěř (uškrtí-li dravý
pták ptáka n. zvěř, greifen, todtgreifen). Šp.
Podivení projalo duši jeho (= dojalo). Šm.

— co komu. Puch vnitřnosti mi projímá.
Kom. Projímá mně to mozek a vnitřnosti.
Kom. — koho kdy. Tudy nedivno, že ho
projala svatá hrůza při spatření té pokory
Páně. Sš. J. 214. — se kde. Milosť boží
a svoboda lidská obapol při díle spásy se
přejímají. Sš. I. 112. (Hý.).

Prok, a, m., residuus. V MV. nepravá
glossa. Pa. P., strsl. рrокъ, reliquiae, reli-
quus, z рrо-окъ, koř. ok. Мkl. В. 28., 239.

Prokaditi, il, děn, ění, durchräuchern. —
co čím: pokoj františkem. Us.

Prokáchati (o kachnách), přešachtati,
durchschnattern. Šm.

Prokálati, vz Proklati.

Prokancelařovati = prosouditi, verpro-
cessiren. D.

Prokanouti, ul, utí, durchtriefen. Ros.

— kudy. Vz Prokapati.

Prokapati; prokapnouti, pnul a pl, utí;
prokapovati = kapkami protékati, durch-
tröpfeln, durchtropfen; kapáním vyhloubiti,
durchs Tröpfeln aushöhlen. Jg. — co. Voda
padajíc kámen prokapává. Boč. — kudy.
Voda nám střechou prokapuje.

Prokarbaniti, il, ěn, ění. — co: statek,
im Kartenspiel verlieren. Jg.

Prokarbovaný, prořásněný, durchfaltet.
P-né šaty (veskrz nabírané). Šm.

Prokarbovati, nabírati, veskrz zakládati,
überall in Falten legen, durchfalten. — co:
šaty. Šm.

Prokartačovati, recht durchbürsten. Jg.

— co čím. — co komu: kůži v parní
lázni. Us.

Prok-as, y. m., dle Despota, král alban-
ský, otec Numitorův a Amuliův.

Prokasirovati = promrhati, durchbrin-
gen. — co: své jmění. Ros.

Prokašlati, šlám a šlu, durch das Husten
verlieren. Jg.

Prokát, vz Brokát.

Prokaz, u, m., prokázání, das Zeigen,
die Weisung. Soudní dvůr na p. účtů,
Liquidationsgerichtshof, m. Dch. Vz Pro-
kázka. — P., důkaz, Beweis, m. Boč. P.
pravdy. Šm.

Prokaza, y, f., malomocenství, der Aus-
satz. Mkl. B. 46. Oprostil člověka od p-zy
hříchu dřívěji lidi oprostiv od tělesné p-zy.
Sš. J. 160. P. bílá, der weisse, trockene,
glatte A., hlízová či aegyptská, též slonovina,
der knollige, knotige, schwarze, feuchte A.,
leontiasis, satyriasis. Sš. Mt. 111. (Hý.).

Prokazadlo, a, n., prokazanec, nce, m.,
list psaný ku prokázání sloužící, Urkunde,
f. Th.

Prokázání, n., vz Prokázati.

Prokázaný ; -án, a, o, liquid. P. účet. J. tr.

Prokazatel, e, m., der Zeiger. Erweiser.

Prokazatelný, erweislich, enveisbar. Ros.

Prokázati, káži, kaž, káže íc), zal, án,
ání; prokazovati = na jevo dáti, ukázati,
an den Tag legen, zeigen; pravdu něčeho
ukázati, dokázati, dolíčiti, erweisen, darthun,
die Wahrheit einer Sache zeigen: dáti, pro-
půjčiti, erzeigen, widerfahren lassen, leisten,
verleihen, zuwenden; se, sich bezeigen. Jg.
— abs. Kdo neprokáže, nebéře. Pk.— co:
své mistrovství. V., svou moudrosť, moc,
nevinu., své mocné skutky, Br., svůj rod.
Cyr. P. něco (likvidovati, liquidiren). J. tr.
P. něco. Václ. 32. Původ což jest prožaloval,
to také povinen jest p. a provésti. Kol. 12. To
jsem dosti obšírně p-zal. Štr. — co komu:
česť, přátelství, štědrosť a dobrotivosť, do-
brodiní, službu, poslušenství, V., Bohu vděč-
nost. Br. P. někomu své účastenství, svou
lásku. Dch. — co komu proč. Přízeň krá-
lovu, kterou Josefovi prokazoval pro mou-
drosť před ním, faraonem, vyjevenou. Sš.
Sk. 78. — co, se čím: radosť srdcem, ústy,
Br.; něco, svědky, Tov. 37., Solf., písmy
svatými. Štelc. P. se vděčným, V., nezdvo-
řilým. Sych. P. se listem o něčem, sich aus-
weisen, J. tr., se listinou, eine Urkunde vor-
zeigen, produciren. Nz. P. se mužem, udat-
ností. Dch. Jakož tímto listem p. mohu. NB.
Tč. Jakým divem a zázrakem se prokazuješ
a před námi osvědčuješ?; Nejednou službou
se mu p-li; Táhnouti se k těm zázrakům,
jimiž pravosť apoštolatu jeho prokázána byla.
Sš. J. 44., L. 109., 1. 9. (Hý.). — co kde,
v čem, před kým. P. svou moc v obha-
jování církve, svou moudrosf v soudu. Br.
V té záležitosti prokázals mi velikou službu.
Ml. A to před vaší milostí prokazuje, že
jest to mluvil. NB. Tč. — co kdy. To bych
chtěl p. ty chvíle. NB. Tč. I starý kožich
prokazuje v zimě dobrou službu. Ml. — co
jak. Kdyby která strana při svou nedosta-
tečně aneb nedokonale p-la skrze něčí
vlastní písmo aneb složení jednoho svědka,
tehdy takové prokázání doplňuje se dotvr-
zováním toho přísahou. Bdž. 125. Chtěje
pak Jan stalým divem moc Páně znova pro-
kázati, upravil mysl čtenářů svých. Sš. J.
98. Jestliže svědomím hodným na mne pro-
kážete, chci vinen býti; Světle něco p. NB.
Tč. — co ke komu. Prokázal ke mně
divné milosrdenství. Br. Dobročinnosť k sva-



	1145

	Projízdný = projezdný. Projížďce, e, m., projezdný, der Bereiter. D. Projížděč, e, m., Bereiter, m. Rk. Projížděti, vz Projeti. Projíždka, y, f., projíždění, das Herum-, Durchfahren. Na p-ku vyjeti, V., se vypra- viti, Háj., jeti. Vrat. Byl na projížďce. Sych. P. z rozkoše, pro vyražení, die Spazier-, Lustfahrt, der Lustritt. Projmenovati, namhaft machen. Šm. Projmouti, jmu, ul, ut, utí (cf. Jmouti, Pnouti), projíti, projati, proníti, jal, jat, jetí; projímati, pronímati, projímávati — naskrz vzíti, durchgreifen, durchfassen; p. se = otvírati se, jako rána, aufbrechen. Jg. — abs. Znamenie, kdy je dospělo maso ku pokrmu, když dá sě snadně nehtu pro- jieti neb udici; Otevřieti srdce, aby dalo se projieti boží milosti. Št. N. 260., 262. — co, koho. Projala mne zima, Ros., vůně ta. Kom. Ten lék zástavu ženskou projímá (otvírá). Lék. kn. Vezmi piva s sádlem, hned tě projme (dostaneš stolici). Jád. Pro- jímati boty = prošívati, durchnähen. Us. Dch. P. zvěř = kůži zvěři nožem proříznouti, durchfangen; ptáka, zvěř (uškrtí-li dravý pták ptáka n. zvěř, greifen, todtgreifen). Šp. Podivení projalo duši jeho (= dojalo). Šm. — co komu. Puch vnitřnosti mi projímá. Kom. Projímá mně to mozek a vnitřnosti. Kom. — koho kdy. Tudy nedivno, že ho projala svatá hrůza při spatření té pokory Páně. Sš. J. 214. — se kde. Milosť boží a svoboda lidská obapol při díle spásy se přejímají. Sš. I. 112. (Hý.). Prok, a, m., residuus. V MV. nepravá glossa. Pa. P., strsl. рrокъ, reliquiae, reli- quus, z рrо-окъ, koř. ok. Мkl. В. 28., 239. Prokaditi, il, děn, ění, durchräuchern. — co čím: pokoj františkem. Us. Prokáchati (o kachnách), přešachtati, durchschnattern. Šm. Prokálati, vz Proklati. Prokancelařovati = prosouditi, verpro- cessiren. D. Prokanouti, ul, utí, durchtriefen. Ros. — kudy. Vz Prokapati. Prokapati; prokapnouti, pnul a pl, utí; prokapovati = kapkami protékati, durch- tröpfeln, durchtropfen; kapáním vyhloubiti, durchs Tröpfeln aushöhlen. Jg. — co. Voda padajíc kámen prokapává. Boč. — kudy. Voda nám střechou prokapuje. Prokarbaniti, il, ěn, ění. — co: statek, im Kartenspiel verlieren. Jg. Prokarbovaný, prořásněný, durchfaltet. P-né šaty (veskrz nabírané). Šm. Prokarbovati, nabírati, veskrz zakládati, überall in Falten legen, durchfalten. — co: šaty. Šm. Prokartačovati, recht durchbürsten. Jg. — co čím. — co komu: kůži v parní lázni. Us. Prok-as, y. m., dle Despota, král alban- ský, otec Numitorův a Amuliův. Prokasirovati = promrhati, durchbrin- gen. — co: své jmění. Ros. Prokašlati, šlám a šlu, durch das Husten verlieren. Jg.	Prokát, vz Brokát. Prokaz, u, m., prokázání, das Zeigen, die Weisung. Soudní dvůr na p. účtů, Liquidationsgerichtshof, m. Dch. Vz Pro- kázka. — P., důkaz, Beweis, m. Boč. P. pravdy. Šm. Prokaza, y, f., malomocenství, der Aus- satz. Mkl. B. 46. Oprostil člověka od p-zy hříchu dřívěji lidi oprostiv od tělesné p-zy. Sš. J. 160. P. bílá, der weisse, trockene, glatte A., hlízová či aegyptská, též slonovina, der knollige, knotige, schwarze, feuchte A., leontiasis, satyriasis. Sš. Mt. 111. (Hý.). Prokazadlo, a, n., prokazanec, nce, m., list psaný ku prokázání sloužící, Urkunde, f. Th. Prokázání, n., vz Prokázati. Prokázaný ; -án, a, o, liquid. P. účet. J. tr. Prokazatel, e, m., der Zeiger. Erweiser. Prokazatelný, erweislich, enveisbar. Ros. Prokázati, káži, kaž, káže íc), zal, án, ání; prokazovati = na jevo dáti, ukázati, an den Tag legen, zeigen; pravdu něčeho ukázati, dokázati, dolíčiti, erweisen, darthun, die Wahrheit einer Sache zeigen: dáti, pro- půjčiti, erzeigen, widerfahren lassen, leisten, verleihen, zuwenden; se, sich bezeigen. Jg. — abs. Kdo neprokáže, nebéře. Pk.— co: své mistrovství. V., svou moudrosť, moc, nevinu., své mocné skutky, Br., svůj rod. Cyr. P. něco (likvidovati, liquidiren). J. tr. P. něco. Václ. 32. Původ což jest prožaloval, to také povinen jest p. a provésti. Kol. 12. To jsem dosti obšírně p-zal. Štr. — co komu: česť, přátelství, štědrosť a dobrotivosť, do- brodiní, službu, poslušenství, V., Bohu vděč- nost. Br. P. někomu své účastenství, svou lásku. Dch. — co komu proč. Přízeň krá- lovu, kterou Josefovi prokazoval pro mou- drosť před ním, faraonem, vyjevenou. Sš. Sk. 78. — co, se čím: radosť srdcem, ústy, Br.; něco, svědky, Tov. 37., Solf., písmy svatými. Štelc. P. se vděčným, V., nezdvo- řilým. Sych. P. se listem o něčem, sich aus- weisen, J. tr., se listinou, eine Urkunde vor- zeigen, produciren. Nz. P. se mužem, udat- ností. Dch. Jakož tímto listem p. mohu. NB. Tč. Jakým divem a zázrakem se prokazuješ a před námi osvědčuješ?; Nejednou službou se mu p-li; Táhnouti se k těm zázrakům, jimiž pravosť apoštolatu jeho prokázána byla. Sš. J. 44., L. 109., 1. 9. (Hý.). — co kde, v čem, před kým. P. svou moc v obha- jování církve, svou moudrosf v soudu. Br. V té záležitosti prokázals mi velikou službu. Ml. A to před vaší milostí prokazuje, že jest to mluvil. NB. Tč. — co kdy. To bych chtěl p. ty chvíle. NB. Tč. I starý kožich prokazuje v zimě dobrou službu. Ml. — co jak. Kdyby která strana při svou nedosta- tečně aneb nedokonale p-la skrze něčí vlastní písmo aneb složení jednoho svědka, tehdy takové prokázání doplňuje se dotvr- zováním toho přísahou. Bdž. 125. Chtěje pak Jan stalým divem moc Páně znova pro- kázati, upravil mysl čtenářů svých. Sš. J. 98. Jestliže svědomím hodným na mne pro- kážete, chci vinen býti; Světle něco p. NB. Tč. — co ke komu. Prokázal ke mně divné milosrdenství. Br. Dobročinnosť k sva-