1147

Prokletí, n., na Slov. proklatí, das Ver-
fluchen, die Verfluchung, Verwünschung, der
Fluch. D. Vz Proklíti. — P., klatba, der
Bann. P. na někoho vydati. Kom.

Prokletina, y, f., něco prokletého, ver-
wünschtes Ding. Jel.

Prokletnice, e, f., eine Verfluchte.

Prokletník, a, m., verfluchter Mensch.
Koll.

Prokletosť, vz Proklatosť.

Prokletý; -et, a, o, verflucht. P. (zloře-
čená) rodina, Br., povinnosť, Dch., ďábel,
žádosf zlata, Jel., lakomství, Rad. zv., lichva,
cesta. D. P. chlap nás ošidil. Us. Z národů
Bohem prokletých. Br. Vz Proklatý.

Prokličkovati se, vz Kličkovati se.

Proklíměti, vz Prokléměti.

Proklínání, n., das Verfluchen, die Ver-
fluchung, Verwünschung, vz Prokliti. Strany
přísloví a pořekadel vz: Krk, Krkavec,
Peklo, Viseti, někdy více žertem: Husa,
Komár, Kozel, Vzíti koho. — P., zaklínání,
přisáhání. Br.

Proklínaný; -án, a, o, verflucht.

Proklínati, vz Prokliti.

Proklinkati, klinkaje ztratiti, durchklin-
geln. — co: klobouk (propiti). Ros.

Proklinouti, vz Proklouti.

1. Proklinovati, zastr. = proklínati. Žid.

2. Proklinovati = klínem probiti, durch-
keilen.

Prokliti (zastr. prokleti), kleji, klel, klet
a klat, etí (na Slov. -atí), en, ení; prokl-
nouti, klnu, klň, ul, ut, utí; proklínati =
zlého přáti, zlořečiti, verfluchen, verwün-
schen ; do klatby dáti, in Bann thun о. legen;
p. se = velmi se zaříkati, hoch schwören,
hoch betheuern. Jg. — abs. Proklet, pro-
klat buď, anathema sit. D. — co, koho:
hru. D. Vlastní rodiče p. Berg. Papež císaře
proklel (do klatby dal). V. — Sych., Kom. —
kam: do pekla někoho proklínati. Sych. —
koho komu : Proklň mi jej. Num. — kým.
Proklínají mnou (i.; e. těm, jimž zlého přejí,
říkají na mne ukazujíc: ó byť se tak stalo
jako jemu). Br. To léto bylo samým Bohem
prokleto. Dal. 156. — koho kdy.Že ho za
mladu p-li. Dh. 86. — proč. Šimon pro
svatokupectví proklat byl. Sš. Sk. 92.

Proklitický, proklitisch, z řec. Některá
jednoslabičná slova, nemajíce v řeči vlast-
ního přízvuku, kloní se z předu k slovu
následnému, však přízvuku jeho pranic ne-
mění. Slovce ta se nazývají předklonná či
předklonky (пцолкіті/.иі), též bezpřízvuká
(citova): ô, ťj, oi, cti, elg, tg, ť£, éx, év, wí-,
d, ov, ovx, oiy. Vz Ndr. §. 105.

Proklnouti, vz Prokliti.

Proklnutí, n., der Fluch. V.

Prokloktati, vz Proklektati.

Prokloniti, il, ěn, ění, prokloňovati, ein-
biegen. Bern. — co.

Prokl-os, a, m., řec. filosof, žil od roku
411.-485. Vz S. N.

Proklouznouti, znul a zl, utí, prokluzo-
vati, proklouzati, durchschlüpfen. Dch. —
kudy: děrou někomu p. — P., klouzáním
díru udělati, durchschleifen. — co : boty. Us.

Proklovati, proklouti, proklofati, proklo-
bati, proklubati atd., durch-, aufpicken, durch-

hauen. Vz Klouti. — se. Kuřátka se již pro-
klubala. Us. — se komu (kde). Proklubává
se mu rozum. Sych. Proklubaly se mu boty
(roztrhaly), Us., kalhoty na koleně. Sych.

Proklukovati, promrhati, verthun. —
co. Ros.

Proklusati, durchtraben. — co: ulice.
Šm.

Prokmíniti, il, ěn, ění, in Spekulationen
durchbringen. Slov. — co : jmění.

Prokmit, u, m., prokmitnutí, promyk,
problesk, prosvit, prosvítání, prostoupení
světlem jen okamžik trvající, osvícení (du-
chem sv.) toliko okamžité, die momentane
Erleuchtung, Offenbarung. P. proročí, pro-
phetische E. Všichni poznavše krále a spa-
sitele svého p-tem proročím a probleskem
radostného nadchnutí volali. Sš. Mt. 280.

Prokmitati, prokmitávati, prokmitnouti,
tnul a tl, utí, durchschimmern. Hvězd pro-
kmituje na tisíce. Mus. — co. Luna pro-
kmitá háj. Šm. — čím. Obličej její co zář
jiterná růžovím prokmitující. Mus. — se
komu kde. Prokmitlo se jim (apoštolům)
v myslech. Sš. J. 258. Svit viděť: jemným
po nebes po výši prokmitá prouhom. Sš.
Bs. 63. — kudy. Záře prokmitá (prosvítá)
skrze záslonu; Hvězdy zde onde skrze
oblaka p-taly. Šm.

Prokmitavý, durchschimmernd. Šm.

Prokn-e, y, f., sestra Filomelina.

Prokní, zastr., každý, jeder, v pl.: všichni
ostatní nebo pouze: ostatní, reliqui, die
übrigen. Cf. Prk. Přisp. 35., Mkl. B.155., 159.
Prokní stúpi rozenia — dlě svégo. LS. v. 46.
Voji, ozvučeni hlukem, jdú po jednom, oružie
nesúce, prokní jda kol oběti bohóm slávu hlá-
sáše. Rkk. 21. Vzskoči kněz na most, sedm
vladyk za niem; prokní cvála se vsěm se
svým Judem. Rkk. 31. Za předlúhé stoly sedú,
prokní rozenia — dle svého. Rkk. 40. Vzra-
dova sě mnostvie vsieho luda, prokní teče
ruče koněm svojim, i do řad sě voje po-
stavichu. Rkk. 48. Bieše boh přikazal, aby
prokny hospodář upeka beránek atd. St. skl.
III. 31. Maxencius vece hněvně: Kaký bóh?
I jide ot nie, i sta, až sě služba proknie
(= jedna za druhou, po řadě, všeliká) skona,
jak on kázal bieše. Kat. 1253. Prokní kře-
sťan musí na však den prositi. GR.

Prokňourati něco, etwas verwinseln.
Dch.

Prokodkodákati, durchs Glucken (Schrei-
en) verlieren. Bern.

Prokoktati, koktavě pronésti, herausstot-
tern. — co jak. S těží slovo p-tal. Us.

1. Prokol, u, m., což prokláno, proštěp,
die Spalte, der Schnitt. V p. štěpovati. Ms.
o štěp.

2. Prokol, u, m., prokole, e, n., veliké
poleno, ein grosses Scheit. Collect. prokolí,
n. Us. Dch.

Prokolec, lce, m., zastr., přízvučník prů-
tažní, circumflexus.

Prokoli, vz Proklati.

Prokolí, n., vz Prokol, 2.

Prokolice, e, f., brassica oleracea botry-
dis, Kk. 214., asparagoides. Slb. 689.

Prokoliti, il, en, ení, kolem prolomiti,
durchrädern, in allen Theilen rädern. Šm.