Předchozí (1146)  Strana:1147  Další (1148) |
|
|||
1147
|
|||
|
|||
Prokletí, n., na Slov. proklatí, das Ver-
fluchen, die Verfluchung, Verwünschung, der Fluch. D. Vz Proklíti. — P., klatba, der Bann. P. na někoho vydati. Kom. Prokletina, y, f., něco prokletého, ver-
wünschtes Ding. Jel. Prokletnice, e, f., eine Verfluchte.
Prokletník, a, m., verfluchter Mensch.
Koll. Prokletosť, vz Proklatosť.
Prokletý; -et, a, o, verflucht. P. (zloře-
čená) rodina, Br., povinnosť, Dch., ďábel, žádosf zlata, Jel., lakomství, Rad. zv., lichva, cesta. D. P. chlap nás ošidil. Us. Z národů Bohem prokletých. Br. Vz Proklatý. Prokličkovati se, vz Kličkovati se.
Proklíměti, vz Prokléměti.
Proklínání, n., das Verfluchen, die Ver-
fluchung, Verwünschung, vz Prokliti. Strany přísloví a pořekadel vz: Krk, Krkavec, Peklo, Viseti, někdy více žertem: Husa, Komár, Kozel, Vzíti koho. — P., zaklínání, přisáhání. Br. Proklínaný; -án, a, o, verflucht.
Proklínati, vz Prokliti.
Proklinkati, klinkaje ztratiti, durchklin-
geln. — co: klobouk (propiti). Ros. Proklinouti, vz Proklouti.
1. Proklinovati, zastr. = proklínati. Žid.
2. Proklinovati = klínem probiti, durch-
keilen. Prokliti (zastr. prokleti), kleji, klel, klet
a klat, etí (na Slov. -atí), en, ení; prokl- nouti, klnu, klň, ul, ut, utí; proklínati = zlého přáti, zlořečiti, verfluchen, verwün- schen ; do klatby dáti, in Bann thun о. legen; p. se = velmi se zaříkati, hoch schwören, hoch betheuern. Jg. — abs. Proklet, pro- klat buď, anathema sit. D. — co, koho: hru. D. Vlastní rodiče p. Berg. Papež císaře proklel (do klatby dal). V. — Sych., Kom. — kam: do pekla někoho proklínati. Sych. — koho komu : Proklň mi jej. Num. — kým. Proklínají mnou (i.; e. těm, jimž zlého přejí, říkají na mne ukazujíc: ó byť se tak stalo jako jemu). Br. To léto bylo samým Bohem prokleto. Dal. 156. — koho kdy.Že ho za mladu p-li. Dh. 86. — proč. Šimon pro svatokupectví proklat byl. Sš. Sk. 92. Proklitický, proklitisch, z řec. Některá
jednoslabičná slova, nemajíce v řeči vlast- ního přízvuku, kloní se z předu k slovu následnému, však přízvuku jeho pranic ne- mění. Slovce ta se nazývají předklonná či předklonky (пцолкіті/.иі), též bezpřízvuká (citova): ô, ťj, oi, cti, elg, tg, ť£, éx, év, wí-, d, ov, ovx, oiy. Vz Ndr. §. 105. Proklnouti, vz Prokliti.
Proklnutí, n., der Fluch. V.
Prokloktati, vz Proklektati.
Prokloniti, il, ěn, ění, prokloňovati, ein-
biegen. Bern. — co. Prokl-os, a, m., řec. filosof, žil od roku
411.-485. Vz S. N. Proklouznouti, znul a zl, utí, prokluzo-
vati, proklouzati, durchschlüpfen. Dch. — kudy: děrou někomu p. — P., klouzáním díru udělati, durchschleifen. — co : boty. Us. Proklovati, proklouti, proklofati, proklo-
bati, proklubati atd., durch-, aufpicken, durch- |
hauen. Vz Klouti. — se. Kuřátka se již pro-
klubala. Us. — se komu (kde). Proklubává se mu rozum. Sych. Proklubaly se mu boty (roztrhaly), Us., kalhoty na koleně. Sych. Proklukovati, promrhati, verthun. —
co. Ros. Proklusati, durchtraben. — co: ulice.
Šm. Prokmíniti, il, ěn, ění, in Spekulationen
durchbringen. Slov. — co : jmění. Prokmit, u, m., prokmitnutí, promyk,
problesk, prosvit, prosvítání, prostoupení světlem jen okamžik trvající, osvícení (du- chem sv.) toliko okamžité, die momentane Erleuchtung, Offenbarung. P. proročí, pro- phetische E. Všichni poznavše krále a spa- sitele svého p-tem proročím a probleskem radostného nadchnutí volali. Sš. Mt. 280. Prokmitati, prokmitávati, prokmitnouti,
tnul a tl, utí, durchschimmern. Hvězd pro- kmituje na tisíce. Mus. — co. Luna pro- kmitá háj. Šm. — čím. Obličej její co zář jiterná růžovím prokmitující. Mus. — se komu kde. Prokmitlo se jim (apoštolům) v myslech. Sš. J. 258. Svit viděť: jemným po nebes po výši prokmitá prouhom. Sš. Bs. 63. — kudy. Záře prokmitá (prosvítá) skrze záslonu; Hvězdy zde onde skrze oblaka p-taly. Šm. Prokmitavý, durchschimmernd. Šm.
Prokn-e, y, f., sestra Filomelina.
Prokní, zastr., každý, jeder, v pl.: všichni
ostatní nebo pouze: ostatní, reliqui, die übrigen. Cf. Prk. Přisp. 35., Mkl. B.155., 159. Prokní stúpi rozenia — dlě svégo. LS. v. 46. Voji, ozvučeni hlukem, jdú po jednom, oružie nesúce, prokní jda kol oběti bohóm slávu hlá- sáše. Rkk. 21. Vzskoči kněz na most, sedm vladyk za niem; prokní cvála se vsěm se svým Judem. Rkk. 31. Za předlúhé stoly sedú, prokní rozenia — dle svého. Rkk. 40. Vzra- dova sě mnostvie vsieho luda, prokní teče ruče koněm svojim, i do řad sě voje po- stavichu. Rkk. 48. Bieše boh přikazal, aby prokny hospodář upeka beránek atd. St. skl. III. 31. Maxencius vece hněvně: Kaký bóh? I jide ot nie, i sta, až sě služba proknie (= jedna za druhou, po řadě, všeliká) skona, jak on kázal bieše. Kat. 1253. Prokní kře- sťan musí na však den prositi. GR. Prokňourati něco, etwas verwinseln.
Dch. Prokodkodákati, durchs Glucken (Schrei-
en) verlieren. Bern. Prokoktati, koktavě pronésti, herausstot-
tern. — co jak. S těží slovo p-tal. Us. 1. Prokol, u, m., což prokláno, proštěp,
die Spalte, der Schnitt. V p. štěpovati. Ms. o štěp. 2. Prokol, u, m., prokole, e, n., veliké
poleno, ein grosses Scheit. Collect. prokolí, n. Us. Dch. Prokolec, lce, m., zastr., přízvučník prů-
tažní, circumflexus. Prokoli, vz Proklati.
Prokolí, n., vz Prokol, 2.
Prokolice, e, f., brassica oleracea botry-
dis, Kk. 214., asparagoides. Slb. 689. Prokoliti, il, en, ení, kolem prolomiti,
durchrädern, in allen Theilen rädern. Šm. |
||
|
|||
Předchozí (1146)  Strana:1147  Další (1148) |