Předchozí (1154)  Strana:1155  Další (1156) |
|
|||
1155
|
|||
|
|||
koho kam. Novotné vojáky mezi staré
proměšují. Kom. — se. Brada se již pro- měšuje (šediví). Lom. — co kudy: hrách skrze cedník, Erbsen durch den Durchschlag durchrühren. Šm. Promišenosť, i, f., Mischung, f. Pestrá,
malebná p., ein buntes, malerisches Durch- einander. Dch Promíška, y, f., Abwechslung, f. To
domluviv (purkrabě) pozastavil se v řeči a R. vykládal ji zase legatu (uherskému) v ja- zyku latinském, což dálo se tak p-kou až do konce. Skl. IV. 33. Promítání, n , die Projektion. Ck. Vz
Průmět. Promítati, vz Promésti.
Promítka, y, f. (Projection), vz Průmět.
Proniknouti, knul a kl, ut a čen, utí
a čení; promykati, promykovati = rychle prosunouti, prostrčiti, schnell durchschieben, durchrücken; se = prudce odněkud se vy- skytnouti, vyjíti, problesknouti, plötzlich zum Vorschein kommen, hervorbrechen (schim- mern, leuchten). Hý. — co: vlnu (vykram- plovati). Šm. — (se) čím To snadno se přihází, když (mladíci) očima neopatrně semotamo promykují. Marek. Kapradinami se promykuje. Č. -- odkud. Historie, proud to velkolepý, jenžto s hory tajně promyká. Sš. Bs. 165. An Ježíš s hůry promyká. Sš. Hc. 41. Sr. Mknouti, Mykati. Promlaskati = prožrati, verprassen. —
co: statek. Jg. Promlátiti, il, cen, ení, na Slov. těn,
ční, promlacovati = z hruba vymlátiti, durchdreschen. Us. — co čím. Promlčecí = promlčný. J. tr.
Promlčení, n. P. jest pozbytí práva,
jehož po čas zákonem vyměřený nebylo užito. Vz více v S. N. Verjährung, f. P. v právích (zaspalosť let). Pr. M. P. práva počátek béře od actum zápisu. Er. Úro- kové obecní ku p. nepřicházejí. Er. P. listu, zprávy, věna. Vz Vš. 568. P. válkou se ne- stane. Kn. úzká f. 60. Věci movité ve 3 létech, nemovité mezi přítomnými v 10, mezi nepřítomnými ve 20 létech k p. při- cházejí. Bdž. 53. Nehleděti k p. J. tr. Vz Gl. 278., Žer. Záp. I. 126., 184., 185. Promlčenosť, i, f., propadlosť (horní
propůjčky, jistoty). J. tr. Vz Promlčení. Promlčený; promlčen, a, o, verjährt.
P. čas, Jg., úroky, lhůta. Rk. P. léta, vz Rb. 271. P. právo, vz Právo. Promlčeti, el, en, ení; promlknouti, knul
a kl, utí; promlčívati, promlčovati = mlče prominouti, verschweigen; mlčením ztratiti, durchs Schweigen verlieren, verjähren. Vz Promlčení. — co: léta, Us., J. tr., svou při, Dl, dluh, dědictví. Zříz. Ferd. Tehdy své právo promlčí. Vl. zr. 122. Kdo práva svého nechce p., 14. dni nedej projíti. Kol. 13. P. listy na peníze. Tov. 107. Nepromlčeti něčeho = hlásiti se v čase. Jg. Kde čas právní promlčíš, vždycky mlč. Rb. Kdo právo své promlčí, ten je ztratí. Vz Právo a více v Rb. str. 212. a násl. — co proti komu. Kdož drží věnným právem neb zá- stavou věnnou kterékoli dědictví, že proti dědici a nápadníku těch dědin nikdá se vý- |
plata nepromlčí. Zř. F. I. E. 41. — se kde
kdy. Listy dlužné promlčely se za času středověkého u nás Čechoslovanů za 25 let. MP. 15. Promlčka, y, f., promlk, promlček, die
Pause. Šm. Promlčný, — ční,Verjährungs-. P. lhůta,
čas. J. tr. Aby zvyk ten p-nou lhůtu záko- nem stanovenou bez přetržení přestál. MP. 15. Promleti, meli, mlel, et a en, etí a ení,
promílati = na skrze mleti, durchmahlen; 2. z meliva málo mouky dostati (opak: při- mleti), vermahlen, Vys.; 3. přetřepati, durch- hecheln. Šm. Promlhati, promlhnouti, prqmlžiti se, vom
Nebel durchdrungen werden. Šm. Promlk, u, m. = promlčení. Kalina.
Promlka, y, f.,Verjährung, slovo nové,
lépe: promlčení. Šb., Šm., Š a Ž. Promlouvání, n., die Unterredung, An-
sprache, das Gespräch, der Zuspruch. Dali jsme se v p. o ty posly. Žer. Šn. 130. Promlouvati, vz Promluviti.
Promlsalý, zmlsalý, vernascht, verlec-
kcrt. D. Promlsaný; -án, a, o, vernascht. P. pe-
níze. Jg. Promlsati (zastr. promlseti), vernaschen,
verleckern. — co: peníze. Sych. Promluva, y, f., promluvení, die An-
sprache. Anrede. D., Ros. P. vážná, k obe- censtvu, při zkoušce, po zkoušce, před zkouškou, školní. Nz. P. velebná, matorná. Sš. J. 306. Jest to první p. církve; Tok p-vy se volněji táhne. Sš. Sk. 23., 50. (Hý.) — P., předmluva, die Vorrede. Č. Šbr. listy 15. Promluvení, n., das Ansprechen, An-
reden, Reden, die Ansprache, Anrede. Cf. Promluva. Pěkné, zdobné p. V. — P. spo- lečné míti (Unterredung, rozmluvu). P. s ně- kým míti. Jg. — P., řeč, die Rede. V kolleji měl o tom p. Kom. Kratičké p. V. Jako rosa p. mé. BO. P. k lidu učiniti. V., Bart. 4. 25. P. ku čtenáři. Br. Promluviti, il, en, ení; promlouvati
= počíti mluviti, anfangen zu reden, mit der Sprache herausrücken, das Stillschweigen brechen; mluviti, praviti, sprechen, reden, sagen, vortragen. Jg. — abs. Nemohu p. Us. Jak duch sv. dával promlouvati jim. Sš. Sk. 17. Ten člověk je buchta, ani ne- promluví. Dch. Člověk nesmí ani p. Dch. Dříve nežli jako otec promluvím. D. — co: dobrou latinu D. Ani slova nepro- mluvil. Us. P. nemohl. D. Abych řeči své zbytečné promlouvati měl. Arch. náchod. 1629. (Hrš). — jak: vážnou řečí, Kom., tichou řečí. Er. Aby dle své známé v řeči obratnosti k lidu promluvil. Sš. Sk. 229. Že hebrejským jazykem promlouvá k nim. Sš. Sk. 252. — za koho, für Jemanden sprechen. Kom. — komu. Tkad. — kdy. V desátém roce prvníkráte promluvil. Jg.
V dobré chvíli (dlouho) nic nepromluvil.
Har. — proti komu (v čem). Proti veli- kému počtu bohů ve své řeči promlouval. Eus. Nepromluvíš nic křivého svědectví proti svému bližnímu. Ojíř.- ke komu. anreden. V. Nestyd' se k němu p. Kom. |
||
|
|||
Předchozí (1154)  Strana:1155  Další (1156) |