1155

koho kam. Novotné vojáky mezi staré
proměšují. Kom. — se. Brada se již pro-
měšuje (šediví). Lom. — co kudy: hrách
skrze cedník, Erbsen durch den Durchschlag
durchrühren. Šm.

Promišenosť, i, f., Mischung, f. Pestrá,
malebná p., ein buntes, malerisches Durch-
einander. Dch

Promíška, y, f., Abwechslung, f. To
domluviv (purkrabě) pozastavil se v řeči a
R. vykládal ji zase legatu (uherskému) v ja-
zyku latinském, což dálo se tak p-kou až
do konce. Skl. IV. 33.

Promítání, n , die Projektion. Ck. Vz
Průmět.

Promítati, vz Promésti.

Promítka, y, f. (Projection), vz Průmět.

Proniknouti, knul a kl, ut a čen, utí
a čení; promykati, promykovati = rychle
prosunouti, prostrčiti, schnell durchschieben,
durchrücken; se = prudce odněkud se vy-
skytnouti, vyjíti, problesknouti, plötzlich zum
Vorschein kommen, hervorbrechen (schim-
mern, leuchten). Hý. — co: vlnu (vykram-
plovati). Šm. — (se) čím To snadno se
přihází, když (mladíci) očima neopatrně
semotamo promykují. Marek. Kapradinami
se promykuje. Č. -- odkud. Historie, proud
to velkolepý, jenžto s hory tajně promyká.
Sš. Bs. 165. An Ježíš s hůry promyká. Sš.
Hc. 41. Sr. Mknouti, Mykati.

Promlaskati = prožrati, verprassen. —
co: statek. Jg.

Promlátiti, il, cen, ení, na Slov. těn,
ční, promlacovati = z hruba vymlátiti,
durchdreschen. Us. — co čím.

Promlčecí = promlčný. J. tr.

Promlčení, n. P. jest pozbytí práva,
jehož po čas zákonem vyměřený nebylo
užito. Vz více v S. N. Verjährung, f. P.
v právích (zaspalosť let). Pr. M. P. práva
počátek béře od actum zápisu. Er. Úro-
kové obecní ku p. nepřicházejí. Er. P. listu,
zprávy, věna. Vz Vš. 568. P. válkou se ne-
stane. Kn. úzká f. 60. Věci movité ve 3
létech, nemovité mezi přítomnými v 10,
mezi nepřítomnými ve 20 létech k p. při-
cházejí. Bdž. 53. Nehleděti k p. J. tr. Vz
Gl. 278., Žer. Záp. I. 126., 184., 185.

Promlčenosť, i, f., propadlosť (horní
propůjčky, jistoty). J. tr. Vz Promlčení.

Promlčený; promlčen, a, o, verjährt.
P. čas, Jg., úroky, lhůta. Rk. P. léta, vz
Rb. 271. P. právo, vz Právo.

Promlčeti, el, en, ení; promlknouti, knul
a kl, utí; promlčívati, promlčovati = mlče
prominouti, verschweigen; mlčením ztratiti,
durchs Schweigen verlieren, verjähren. Vz
Promlčení. — co: léta, Us., J. tr., svou při,
Dl, dluh, dědictví. Zříz. Ferd. Tehdy své
právo promlčí. Vl. zr. 122. Kdo práva svého
nechce p., 14. dni nedej projíti. Kol. 13.
P. listy na peníze. Tov. 107. Nepromlčeti
něčeho = hlásiti se v čase. Jg. Kde čas
právní promlčíš, vždycky mlč. Rb. Kdo
právo své promlčí, ten je ztratí. Vz Právo
a více v Rb. str. 212. a násl. — co proti
komu. Kdož drží věnným právem neb zá-
stavou věnnou kterékoli dědictví, že proti
dědici a nápadníku těch dědin nikdá se vý-

plata nepromlčí. Zř. F. I. E. 41. — se kde
kdy. Listy dlužné promlčely se za času
středověkého u nás Čechoslovanů za 25 let.
MP. 15.

Promlčka, y, f., promlk, promlček, die
Pause. Šm.

Promlčný, — ční,Verjährungs-. P. lhůta,
čas. J. tr. Aby zvyk ten p-nou lhůtu záko-
nem stanovenou bez přetržení přestál. MP. 15.

Promleti, meli, mlel, et a en, etí a ení,
promílati = na skrze mleti, durchmahlen;
2. z meliva málo mouky dostati (opak: při-
mleti), vermahlen, Vys.; 3. přetřepati, durch-
hecheln. Šm.

Promlhati, promlhnouti, prqmlžiti se, vom
Nebel durchdrungen werden. Šm.

Promlk, u, m. = promlčení. Kalina.

Promlka, y, f.,Verjährung, slovo nové,
lépe: promlčení. Šb., Šm., Š a Ž.

Promlouvání, n., die Unterredung, An-
sprache, das Gespräch, der Zuspruch. Dali
jsme se v p. o ty posly. Žer. Šn. 130.

Promlouvati, vz Promluviti.

Promlsalý, zmlsalý, vernascht, verlec-
kcrt. D.

Promlsaný; -án, a, o, vernascht. P. pe-
níze. Jg.

Promlsati (zastr. promlseti), vernaschen,
verleckern. — co: peníze. Sych.

Promluva, y, f., promluvení, die An-
sprache. Anrede. D., Ros. P. vážná, k obe-
censtvu, při zkoušce, po zkoušce, před
zkouškou, školní. Nz. P. velebná, matorná.
Sš. J. 306. Jest to první p. církve; Tok
p-vy se volněji táhne. Sš. Sk. 23., 50.
(Hý.) — P., předmluva, die Vorrede. Č.
Šbr. listy 15.

Promluvení, n., das Ansprechen, An-
reden, Reden, die Ansprache, Anrede. Cf.
Promluva. Pěkné, zdobné p. V. — P. spo-
lečné míti (Unterredung, rozmluvu). P. s ně-
kým míti. Jg. — P., řeč, die Rede. V kolleji
měl o tom p. Kom. Kratičké p. V. Jako
rosa p. mé. BO. P. k lidu učiniti. V., Bart.
4. 25. P. ku čtenáři. Br.

Promluviti, il, en, ení; promlouvati
= počíti mluviti, anfangen zu reden, mit
der Sprache herausrücken, das Stillschweigen
brechen; mluviti, praviti, sprechen, reden,
sagen, vortragen. Jg. — abs. Nemohu p.
Us. Jak duch sv. dával promlouvati jim.
Sš. Sk. 17. Ten člověk je buchta, ani ne-
promluví. Dch. Člověk nesmí ani p. Dch.
Dříve nežli jako otec promluvím. D. —
co: dobrou latinu D. Ani slova nepro-
mluvil. Us. P. nemohl. D. Abych řeči své
zbytečné promlouvati měl. Arch. náchod.
1629. (Hrš). — jak: vážnou řečí, Kom.,
tichou řečí. Er. Aby dle své známé v řeči
obratnosti k lidu promluvil. Sš. Sk. 229.
Že hebrejským jazykem promlouvá k nim.
Sš. Sk. 252. — za koho, für Jemanden
sprechen. Kom. — komu. Tkad. — kdy.

V desátém roce prvníkráte promluvil. Jg.

V dobré chvíli (dlouho) nic nepromluvil.
Har. — proti komu (v čem). Proti veli-
kému počtu bohů ve své řeči promlouval.
Eus. Nepromluvíš nic křivého svědectví
proti svému bližnímu. Ojíř.- ke komu.
anreden. V. Nestyd' se k němu p. Kom.